ECLI:CZ:NS:2016:33.CDO.4487.2015.1
sp. zn. 33 Cdo 4487/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně P. N., zastoupené JUDr. Tomášem Kaiserem, advokátem se sídlem v Praze 1, Havlíčkova 1682/15, proti žalované RiPSS Invest s. r. o., se sídlem v Praze 2, Slezská 1668/56, identifikační číslo: 275 91 131, zastoupené JUDr. MgA. Michalem Šalomounem, Ph.D., advokátem se sídlem v Třebíči, Bráfova tř. 770/52, o zrušení rozhodčího nálezu, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. 8 C 56/2014, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. dubna 2015, č. j. 57 Co 30/2015-98, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 2.178,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. MgA. Michala Šalomouna, Ph.D., advokáta.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Vsetíně rozsudkem ze dne 10. 6. 2014, č. j. 8 C 56/2014-56, ve znění opravného usnesení ze dne 15. 10. 2014, č. j. 8 C 56/2014-67, zrušil rozhodčí nález ze dne 25. 3. 2013, sp. zn. V10/2013, rozhodce Mgr. Michala Žíly, a rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu.
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 17. 4. 2015, č. j. 57 Co 30/2015-98, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu o zrušení rozhodčího nálezu rozhodce Mgr. Michala Žíly ze dne 25. 3. 2013, sp. zn. V10/2013, zamítl a rozhodl o nákladech řízení účastníků před soudy obou stupňů.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které není podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (srov. článek II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., dále jen „o. s. ř.“), přípustné, neboť napadené rozhodnutí nezávisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, a nejedná se ani o případ, kdy má být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o. s. ř.).
Žalovaná navrhla dovolání žalobkyně jako nedůvodné zamítnout. Zastává názor, že druhou větu ustanovení §32 odst. 1 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění účinném od 1. 4. 2012 (dále jen ZRŘ ), nelze interpretovat tak, že se na spotřebitele nevztahuje lhůta pro podání návrhu na zrušení rozhodčího nálezu podle věty první téhož ustanovení. Takový závěr by nepřípustně narušil právní jistotu účastníků právních vztahů a spotřebitelům by prodloužil lhůtu pro podání návrhu na zrušení rozhodčího nálezu na neurčito.
Nelze přisvědčit žalobkyni, že otázku, kterou předkládá k přezkumu v dovolacím řízení (tj. otázku délky lhůty, kterou má spotřebitel pro podání návrhu na zrušení rozhodčího nálezu), Nejvyšší soud ve své rozhodovací činnosti dosud neřešil. Již ve svém rozsudku ze dne 25. 2. 2016, sp. zn. 33 Cdo 2001/2014, přisvědčil závěru, na němž ve věci vedené pod sp. zn. 18 Co 529/2013 založil své rozhodnutí Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích, že druhá věta §32 odst. 1 ZRŘ se nevztahuje ke lhůtě tří měsíců k podání žaloby na zrušení rozhodčího nálezu, nýbrž ukládá soudu rozhodujícímu o takové (včasné) žalobě zkoumat, zda nejsou dány ve sporu ze spotřebitelské smlouvy důvody pro zrušení rozhodčího nálezu podle §31 písm. a/ až d/ nebo h/ ZRŘ; v zájmu právní jistoty totiž není přijatelné, aby bylo možno podat žalobu o zrušení rozhodčího nálezu v neomezené lhůtě. Od tohoto názoru nemá dovolací soud důvod se odchylovat ani v nyní posuzované věci. Úvaha dovolatelky, že ustanovení §32 odst. 1 druhou větu ZRŘ je třeba vykládat tak, že spotřebitel není vázán tříměsíční lhůtou pro podání návrhu na zrušení rozhodčího nálezu podle §32 odst. 1 věty první ZRŘ, neobstojí ani z pohledu ustálené judikatury Soudního dvora Evropské Unie. I v ní je konzistentně dovozováno, že ani v případě spotřebitelských sporů nedochází k průlomu přiměřených propadných lhůt. Zásada efektivity, resp. poskytnutí efektivní ochrany spotřebiteli, totiž nesmí vést k tomu, že by bylo po soudu požadováno, aby nejen vyvážil procesní opomenutí spotřebitele, který byl seznámen se svými právy, nýbrž aby také substituoval naprostou nečinnost dotyčného spotřebitele. Takový případ by již hraničil se zneužitím práva (k tomu srov. rozsudek Soudního dvora /prvního senátu/ ze dne 29. 10. 2015 ve věci C-8/14, BBVA SA a Pedro Peñalva López, popř. rozsudek Soudního dvora ze dne 6. 10. 2009 ve věci C-40/08, Asturcom Telecomunicacion SL a Cristina Rodrigez Nogueira).
Ustanovení věty druhé §32 odst. 1 ZRŘ reflektuje ochranu spotřebitele ve vztazích uzavřených spotřebitelem v tom smyslu, že - v reakci na rozhodovací praxi Soudního dvora Evropské Unie a rozpor českého vnitrostátního práva s evropskými směrnicemi na ochranu spotřebitele - ukládá soudům, aby se zabývaly přiměřeností rozhodčí doložky ve spotřebitelských smlouvách, v žádném případě nemodifikuje tříměsíční lhůtu zakotvenou v první větě téhož ustanovení (srovnej Bělohlávek, A. J.: Zákon o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 1161 - 1163; rozsudek Soudního dvora ze dne 26. 10. 2006, ve věci C-168/05 Elisa Maria Mostaza Claro a Centro Móvil Milenium SL, a rozsudek Soudního dvora ze dne 6. 10. 2009 ve věci C-40/08, Asturcom Telecomunicaciones a Cristina Rodríguez Nogueira; rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2013, sp. zn. 23 Cdo 2628/2010; a důvodová zpráva k zákonu č. 19/2012 Sb.).
Protože právní otázka, kterou žalobkyně jako jedinou v dovolání specifikuje, není otázkou dovolacím soudem dosud neřešenou, která by vyžadovala zvláštní výkladové stanovisko, a odvolací soud ji řešil konformně s ustálenou judikaturou dovolacího soudu, směřuje dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud je podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být v posuzovaném případě zdůvodněn (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný žádný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 27. dubna 2016
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu