ECLI:CZ:NS:2016:33.CDO.596.2016.1
sp. zn. 33 Cdo 596/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Ivanou Zlatohlávkovou ve věci žalobkyně Horizont ISPL v.o.s. , se sídlem v Ostravě, Heřmanicích, Koněvova 177/61 (identifikační číslo 285 99 373), insolvenční správkyně dlužníka PRIMA Karlovy Vary spol. s r.o., se sídlem v Karlových Varech, Buchenwaldská 711/9 (identifikační číslo 453 53 620), zastoupené Mgr. Gabrielou Nejedlíkovou, advokátkou se sídlem v Ostravě - Moravské Ostravě, Husova 1285/2, proti žalované Wokesen s. r. o. , se sídlem v Karlových Varech - Rybářích, Buchenwaldská 460/7 (identifikační číslo 290 50 383), zastoupené JUDr. Markem Görgesem, advokátem se sídlem Plzni, Žižkova 1737/52, o uložení povinnosti dát pokyn k vyplacení deponované části kupní ceny ve výši 2.000.000,- Kč, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 15 C 14/2011, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 22. července 2015, č. j. 25 Co 105/2015-199, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na nákladech dovolacího řízení 20.086,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Marka Görgese, advokáta.
Odůvodnění:
Okresní soud v Karlových Varech rozsudkem ze dne 30. října 2012, č. j. 15 C 14/2011-124, uložil žalované povinnost vyzvat do tří dnů od právní moci rozsudku Mgr. Evu Oncirkovou, advokátku advokátní kanceláře Siegel & Oncirková se sídlem v K. Varech, Dr. Davida Bechera 19, aby ve lhůtě do 5 pracovních dnů od doručení výzvy vyplatila na bankovní účet č. 5137640247/0100, vedený u Komerční banky a. s., částku 2.000.000,- Kč (dva miliony korun českých), a rozhodl o nákladech řízení.
Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 22. července 2015, č. j. 25 Co 105/2015-199, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl; současně rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů tak, že žalobkyni uložil zaplatit žalované na jejich náhradě 375.287,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
Proti nákladovému výroku rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které není podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srovnej čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.; dále jen „o. s. ř.“), přípustné.
Žalovaná navrhla, aby dovolací soud dovolání odmítl pro nepřípustnost, neboť žalobkyně v dovolání řádně nevylíčila podmínky přípustnosti ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř., případně jako nedůvodné zamítl. Připomněla, že sama žalobkyně v odvolacím řízení vyčíslila úkon právní služby svého zástupce z řad advokátů částkou 16.300,- Kč.
Podle §237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř., v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a o. s. ř.) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013). Má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, nebo proto, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z jeho obsahu patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem, popř. od kterých rozhodnutí dovolacího soudu se řešení takové otázky odchyluje (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014). Stejně tak spatřuje-li dovolatel přípustnost dovolání v tom, že dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak, musí současně uvést, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má dovolací soud odchýlit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013).
Dovolání žalobkyně shora uvedený postulát nesplňuje, neboť přípustnost je zde zdůvodněna pouhou citací části zákonného ustanovení ( „napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek procesního práva a práva hmotného, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného a procesního práva, která nebyla v rozhodování dovolacího soudu dosud vyřešena“ ). Dovolatelka nespecifikuje, od kterých rozhodnutí Nejvyššího soudu a v jakých „ otázkách procesního práva a práva hmotného “ se odvolací soud podle jejího názoru v posuzovaném případě odchýlil, případně kterou takovou otázku Nejvyšší soud dosud neřešil. Pochybnosti dovolatelky „zda odvolací soud stanovil správně náklady za právní zastoupení advokátem v dané věci za jeden úkon právní služby ve výši 16.300,- Kč a zda lze přiznat nárok na zaplacení všech provedených úkonů“ nejenže nenaplňují požadavky na vymezení přípustnosti dovolání v režimu ustanovení §237 o. s. ř., ale navíc ani nevystihují jediný přípustný dovolací důvod uvedený v §241a odst. 1 o. s. ř., jímž lze namítat nesprávné právní posouzení věci. Naplnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 1 o. s. ř. pak nepředstavuje ani výtka, že rozhodnutí odvolacího soudu je - pokud jde o zdůvodnění výše nákladů řízení před soudy obou stupňů - nepřezkoumatelné.
Jen pro úplnost považuje dovolací soud za vhodné připomenout, že výše nákladů řízení se v současnosti určuje (poté, co Ústavní soud České republiky nálezem ze dne 17. 4. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12, publikovaném ve Sbírce zákonů pod č. 116/2013 Sb., /s platností a účinností k 7. 5. 2013/, zrušil vyhlášku č. 484/2000 Sb.) výhradně podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění (dále „advokátní tarif“). V případě, že soudy rozhodují o právu nebo povinnosti, které je penězi ocenitelné, resp. o žalobě na projev vůle směřující ke vzniku právního jednání, jehož předmět je penězi ocenitelný (jak tomu je v dané věci), považuje se za tarifní hodnotu výše peněžitého plnění nebo cena věci anebo práva v době započetí úkonu právní služby, jichž se právní služba týká (§9 odst. 3 písm. b/ a contrario ve spojení s §8 odst. 1 advokátního tarifu); aplikace §9 odst. 1 advokátního tarifu je v takovém případě vyloučena.
Vzhledem k tomu, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud je podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být zdůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 24. srpna 2016
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu