ECLI:CZ:NS:2016:33.CDO.641.2016.1
sp. zn. 33 Cdo 641/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Blankou Moudrou ve věci žalobce Mgr. F. Š., zastoupeného JUDr. Irenou Strakovou, advokátkou se sídlem Praha 2, Karlovo náměstí 18, proti žalované J. M., o zaplacení 47.700 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 12 C 4/2015, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 8. 9. 2015, č. j. 22 Co 337/2015-80, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Okresní soud v Příbrami usnesením ze dne 3. 4. 2015, č. j. 12 C 4/2015-36, nepřiznal žalobci osvobození od soudních poplatků; usnesením ze dne 14. 5. 2015, č. j. 12 C 4/2015-45, odmítl pro opožděnost odvolání žalobce proti tomuto usnesení.
Následně soud prvního stupně usnesením ze dne 12. 6. 2015, č. j. 12 C 4/2015-56, odmítl odvolání žalobce proti usnesení tohoto soudu ze dne 14. 5. 2015, č. j. 12 C 4/2015-45 (pro opožděnost), zastavil řízení vedené tímto soudem pod sp. zn. 12 C 4/2015 (pro nezaplacení soudního poplatku) a rozhodl o nákladech řízení.
Krajský soud v Praze usnesením ze dne 22. 9. 2015, č. j. 22 Co 336/2015-84, usnesení soudu prvního stupně ze dne 12. 6. 2015, č. j. 12 C 4/2015-56, potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Žalobce podáním ze dne 15. 7. 2015, jež soudu došlo dne 16. 7. 2015, požádal o prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání proti usnesení soudu prvního stupně ze dne 3. 4. 2015, č. j. 12 C 4/2015-36, jímž mu nebylo přiznáno osvobození od soudních poplatků. Žádost odůvodnil tím, že je od 7. 5. 2015 umístěn vazební věznici a je bez finančních prostředků.
Soud prvního stupně usnesením ze dne 21. 7. 2015, č. j. 12 C 4/2015-66, zamítl návrh žalobce na prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání proti usnesení tohoto soudu ze dne 3. 4. 2015, č. j. 12 C 4/2015-36, s odůvodněním, že nebyly splněny zákonné podmínky pro vyhovění takovému návrhu ve smyslu §58 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“); žalobce nezmeškal lhůtu z omluvitelných důvodů (žalobce, který byl v řízení zastoupen advokátkou, byl umístěn do vazební věznice dne 7. 5. 2015, přičemž konec lhůty k odvolání připadl na již 4. 5. 2015) a návrh na prominutí zmeškání lhůty nepodal včas.
Odvolací soud usnesením ze dne 8. 9. 2015, č. j. 22 Co 337/2015-80, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Ve shodě s ním nepovažoval žalobcem tvrzené okolnosti za omluvitelné důvody pro prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání ve smyslu §58 odst. 1 o. s. ř.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. musí být v dovolání vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné.
V dané věci se žalobce k otázce přípustnosti dovolání nevymezil; z obsahu dovolání se nepodává žádný údaj, z něhož by bylo patrné, které z hledisek uvedených v §237 o. s. ř. považuje za splněné.
Podání žalobce tak trpí vadou, kterou včas, tj. ve lhůtě podle §241b odst. 3 o. s. ř., neodstranil a v dovolacím řízení proto nelze pokračovat; dovolacímu soudu nezbylo, než jeho dovolání podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítnout (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 51/2013, ze dne 31. 10. 2013, sen. zn. 29 NSČR 92/2013, a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, jež obstálo i v ústavní rovině; Ústavní soud ústavní stížnost proti němu podanou usnesením ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, odmítl ).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 13. dubna 2016
JUDr. Blanka Moudrá
předsedkyně senátu