ECLI:CZ:NS:2016:33.CDO.810.2016.1
sp. zn. 33 Cdo 810/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně B.E.R.N. obchodní, s.r.o., se sídlem v Bernarticích, Týnská 89 (identifikační číslo osoby 271 75 839), zastoupené JUDr. Jozefem Bohdanem, advokátem se sídlem ve Frýdku - Místku, Josefa Václava Sládka 35, proti žalovanému Ing. M. Č. , podnikateli se sídlem v Praze 5, Zahradníčkova 1126/18 (identifikační číslo osoby 131 01 471), zastoupenému JUDr. Ing. Miroslavem Silovským, advokátem se sídlem v Plzni, Karlova 211/5, o 2.450.769,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 5 C 50/2014, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 10. 2015, č.j. 91 Co 98/2015-178, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 22.312,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám JUDr. Jozefa Bohdana, advokáta.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 19. 12. 2014, č.j. 5 C 50/2014-117, uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 2.450.769,- Kč s příslušenstvím (specifikovanými úroky z prodlení) a na náhradě nákladů řízení 203.680,75 Kč.
Rozsudkem ze dne 27. 10. 2015, č.j. 91 Co 98/2015-178, Městský soud v Praze rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé potvrdil, rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výši nákladů před soudem prvního stupně stanovil částkou 313.930,25 Kč a náklady odvolacího řízení přiznal žalobkyni ve výši 227.731,56 Kč), žalobkyni uložil „doplatit“ státu soudní poplatek 110.249,50 Kč a žalovanému „doplatit“ státu soudní poplatek rovněž ve výši 110.249,50 Kč. Podle odvolacího soudu pohledávka, jejíž zaplacení je předmětem sporu, nezanikla započtením pohledávek, které měl žalovaný v době postoupení (31. 12. 2013) vůči právní předchůdkyni žalobkyně - postupitelce (CZ SK KOMODITY s.r.o.), protože kompenzační projevy z 28. 3. 2014 a 1. 4. 2014 žalovaný učinil po (účinném) oznámení o postoupení pohledávky, které mu bylo doručeno 13. 3. 2014, nikoliv vůči postupníkovi (žalobkyni), ale vůči postupitelce, tj. původní věřitelce. Doručení kompenzačních projevů právní předchůdkyni žalobkyně dříve, než mu bylo oznámeno postoupení pohledávky, žalovaný neprokázal (§1882 odst. 1, §1884 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku).
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl žalovaný dovoláním. V první řadě namítá okolnosti, které s podstatou věci nesouvisejí (finanční transakce právní předchůdkyně žalobkyně, které podle jeho názoru mají možný přesah i do trestněprávní oblasti, a s nimi spojený eventuální vliv na platnost smlouvy o postoupení pohledávek). Dovolatel se domnívá, že těmito skutečnostmi se soudy obou stupňů dostatečně nezabývaly a poskytly tak právní ochranu jednání, které je v rozporu s dobrými mravy. Dále namítá, že odvolacím soudem byly při zjišťování skutkového stavu věci porušeny procesní normy týkající se důkazního břemene účastníků, pokud se jedná o doručení oznámení o postoupení pohledávek.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., dále jen „o.s.ř.“).
Podle §237 o.s.ř. je dovolání – není-li stanoveno jinak – přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. §239 o.s.ř.).
Dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 1 o.s.ř.).
Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení (§241a odst. 3 o.s.ř.).
Žalovaný k vymezení přípustnosti dovolání uvedl, že „je přesvědčen, že tato otázka hmotného práva dosud nebyla Nejvyšším soudem řešena. I pokud by v obdobné věci již rozhodnutí bylo vydáno, je … přesvědčen, že se rozhodující soudy odchýlily od rozhodovací praxe dovolacího soudu, neboť je … nepředstavitelné, že by obdobné jednání odporující dokonce trestnímu zákoníku, bylo chráněno právním řádem České republiky“ . Pokud jde o výroky o náhradě nákladů řízení, přípustnost spatřoval v tom, že při výpočtu „se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, kdy není možné uložit povinnost náhrady nákladů ve vyšší míře, než jsou skutečné náklady řízení.“
Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o.s.ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání definovat, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné. Požadavek, aby vymezil, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolaní, znamená, že je povinen uvést, při řešení jaké otázky hmotného nebo procesního práva se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která taková otázka v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která otázka hmotného nebo procesního práva je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, popř. která taková právní otázka (již dříve vyřešená) má být dovolacím soudem posouzena jinak (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sp. zn. 29 NSČR 55/2013, ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014, ze dne 16. 7. 2015, sp. zn. 29 Cdo 2563/2015). Tomuto požadavku žalovaný zjevně nedostál, uvádí-li v dovolání pouze s meritem sporu nesouvisející skutková tvrzení a zpochybňuje-li rozložení důkazního břemene účastníků ohledně doručení listiny, jíž postupitelka oznámila postoupení pohledávky (odvolací soud ostatně správně vyšel z toho, že je na žalobkyni, aby prokázala, že její pohledávka započtením nezanikla).
Ani proti nákladovým výrokům není dovolání přípustné. Žalovaný – bez odkazu na konkrétní rozhodnutí dovolacího soudu – jen poukazuje na chybu při výpočtu nákladů odvolacího řízení (konkrétně na duplicitu povinnosti hradit soudní poplatek z žaloby); otázku procesního práva, která by zakládala přípustnost dovolání, nespecifikoval. Nad rámec uvedeného se připomíná, že chyba ve výpočtu výše nákladů řízení nemůže bez dalšího založit přípustnost dovolání; role Nejvyššího soudu jako sjednotitele judikatury svědčí o tom, že není možné, aby napravoval veškerá pochybení soudů nižších instancí, navíc za situace, kdy dovolání nesplňuje zákonem stanovená kritéria.
Nepředložil-li žalovaný k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání, Nejvyšší soud je odmítl (§243c odst. 1 o.s.ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3, věta druhá, o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 21. září 2016
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu