Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31.03.2016, sp. zn. 33 Cdo 997/2016 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2016:33.CDO.997.2016.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2016:33.CDO.997.2016.1
sp. zn. 33 Cdo 997/2016 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Václavem Dudou ve věci žalobkyně ARMEX Oil, s. r. o. se sídlem v Děčíně, Mánesova 2022/13, Děčín VI-Letná, identifikační číslo 25403460, zastoupené Mgr. Martinem A. Kolářem, advokátem se sídlem v Děčíně, na Vinici 1227/32, proti žalovanému T. T. V. , zastoupenému JUDr. Čeňkem Svatošem, advokátem se sídlem ve Šluknově, T. G. Masaryka 634, o 500.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 17 C 75/2010, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 8. dubna 2015, č. j. 10 Co 184/2014-140, takto: I. Dovolání se odmítá . II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech dovolacího řízení 12.826,- Kč k rukám Mgr. Martina A. Koláře, advokáta. Odůvodnění: Dovolání proti v záhlaví uvedenému rozhodnutí neobsahuje obligatorní náležitost, a sice vymezení toho, v čem žalobce spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání [§241a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (čl. II bod 1, 7 zákona č. 404/2012 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.) - dále jeno. s. ř.“]; o tuto náležitost již dovolání nemůže být doplněno (§241b odst. 3 o. s. ř.). Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř., musí dovolatel vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nestačí pouhá citace ustanovení §237 o. s. ř. (či jeho části). Žalovaný zřejmě vycházel ve svém dovolání z nesprávného očekávání, že věc bude posuzována podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012. Přípustnost dovolání totiž dovozuje z „diformního rozhodnutí odvolacího soudu podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a pro případ, že nebude shledána, se přípustnost dovolání dovozuje podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 3 o. s. ř., neboť směřuje proti rozsudku odvolacího soudu v rozsahu, jímž byl potvrzen v pořadí druhý rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé a rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam.“ Ustanovení řešící tyto otázky občanský soudní řád ve znění účinném od 1. 1. 2013 již nezná [srovnej §237 odst. 1 písm. a), c) o. s. ř. ve znění do 31. 12. 2012]. Přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. není od 1. 1. 2013 budována na kriteriu „zásadní právní významnosti“ napadeného rozhodnutí. Jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva 1) při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo 2) která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo 3) která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo 4) která má být dovolacím soudem (jako dříve vyřešená právní otázka) posouzena jinak, pak je dovolání (s výjimkami dle §238 o. s. ř.) přípustné bez dalšího (viz rozhodnutí publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 80/2013). V důsledku domněnky o použití občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012 žalovaný předpoklady přípustnosti dovolání taxativně uvedené v §237 o. s. ř. nevymezuje. Žalovaný tedy požadavku §241a odst. 2 o. s. ř. nedostál. Nejvyšší soud proto jeho dovolání odmítl podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř., neboť v dovolacím řízení nelze pro tuto vadu pokračovat (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. července 2013, sen. zn. 29 NSČR 51/2013). Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 31. března 2016 JUDr. Václav Duda předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:03/31/2016
Spisová značka:33 Cdo 997/2016
ECLI:ECLI:CZ:NS:2016:33.CDO.997.2016.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Dotčené předpisy:čl. 237 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Podána ústavní stížnost sp. zn. III. ÚS 1895/16
Staženo pro jurilogie.cz:2016-05-31