ECLI:CZ:NS:2016:4.TDO.1017.2016.1
sp. zn. 4 Tdo 1017/2016-25
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 30. 8. 2016 dovolání obviněného J. G. , proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 4. 2016, sp. zn. 9 To 128/2016, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 21 T 4/2016, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 24. 2. 2016, sp. zn. 21 T 4/2016, byl obviněný J. G. uznán vinným zločinem legalizace výnosů z trestné činnosti podle §216 odst. 1 písm. a) al. 2, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že
poté, co dne 20. 11. 2014 u ČSOB, a. s., v pobočce Chlumecká, Praha 9 – Černý Most, ve prospěch společnosti Madona Trend s. r. o., IČ: 25661426, se sídlem Praha 5 - Stodůlky, ul. Suchý Vršek 2122/33, jejímž byl jediným jednatelem a společníkem, založil bankovní účet, přičemž následně byla dne 2. 12. 2014 v 9:12 hod. na tento účet připsána zahraniční platba ve výši 98.400 EUR, a to z účtu, jejímž příkazcem byla Crédit Agricole SA, BP 67, 15–17 rue Paul Claudel, 38041 Grenoble Cedex 9, Grenoble, Francie, která tentýž den v 10:02 hod. označila platbu za podvodnou a požádala ČSOB, a. s., o její navrácení, umožnil dne 02. 12. 2014 zadání dvou odchozích zahraničních plateb ve prospěch účtu osoby Yang Qing, u BKCHCNBJ92B Bank of China Ltd., 113 Chan Street, 325000 Wenzhou, Čína, a to v 9:18 hod. ve výši 36.000,- EUR a v 9:24 hod. ve výši 36.100,- EUR, přičemž celková částka 98.400,- EUR odpovídá 2.716.332,- Kč, neboť byl jediným disponentem bankovního účtu majitele společnosti Madona Trend s. r. o., disponujícím přístupovými údaji k bankovnímu účtu, k odepsání částky z důvodu zásahu banky nedošlo.
Za to byl podle §216 odst. 3 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvaceti čtyř měsíců a podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu čtyřiceti dvou měsíců. Podle §73 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému současně uložen i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu či funkce člena statutárního orgánu obchodních korporací a družstev, včetně zákazu výkonu činnosti odpovídající takové funkci na základě zvláštní plné moci, na dobu pěti let.
Proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 24. 2. 2016, sp. zn. 21 T 4/2016, podal obviněný odvolání, které Městský soud v Praze usnesením ze dne 14. 4. 2016, sp. zn. 9 To 128/2016, podle §256 tr. řádu zamítl jako nedůvodné.
Proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 4. 2016, sp. zn. 9 To 128/2016, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod vymezený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. V rámci své dovolací argumentace namítl, že oba rozhodující soudy věc nesprávně právně posoudily, neboť mu nebylo prokázáno úmyslné zavinění, tj. zejména to, že zakládal účet pro platbu, že by věděl o úmyslech dalších do věci zapojených osob a že by znal obsah s tím souvisejících listin.
Z uvedených důvodů obviněný závěrem svého mimořádného opravného prostředku navrhl, aby Nejvyšší soud dovoláním napadené usnesení i rozsudek soudu prvního stupně zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) využil svého zákonného práva a k dovolání obviněného se vyjádřil. Ve svém vyjádření stručně shrnul dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedl, že argumentaci obviněného nelze akceptovat, neboť soudy činné dříve ve věci vycházely z důkazů získaných a provedených zákonným způsobem, na jejichž podkladě v souladu se zásadou materiální pravdy vyjádřenou v §2 odst. 5 tr. zákoníku spolehlivě zjistily skutkový stav věci včetně úmyslného zavinění ze strany obviněného, který následně i náležitě právně kvalifikovaly. Dodal, že oba soudy se přitom přesvědčivým způsobem vypořádaly i s obhajobou dovolatele, která byla vyvrácena především výpovědí svědka M. H., klientského pracovníka ČSOB, a. s. V souvislosti s posuzováním otázky zavinění obviněného v dané věci nelze dle státního zástupce přehlédnout, že obviněný má vysokoškolské vzdělání, v minulosti projevil výrazné sklony k páchání podvodné a majetkové trestné činnosti a že figuroval současně ve větším počtu obchodních společností, které na sebe za úplatu přepisuje, aniž by vyvíjel nějakou faktickou podnikatelskou činnost. I tyto okolnosti podle jeho mínění jednoznačně podporují závěr, že obviněný musel být v nyní řešeném případě minimálně srozuměn s tím, že se svými aktivitami podílí na legalizaci výnosů z trestné činnosti. Argumentaci obviněného užitou v dovolání označil státní zástupce za zjevně neopodstatněnou s tím, že prakticky vůbec neobsahuje námitky proti právnímu posouzení skutku, nýbrž spočívá ve vlastním rozboru provedených důkazů a je v podstatě pouhým opakováním a rozvinutím již dříve uplatněné obhajoby, se kterou se soudy činné ve věci řádně vypořádaly.
Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné a aby tak učinil za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání. Pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu rovněž vyjádřil souhlas podle §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu s tím, aby i jiné rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. řádu], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou, prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. řádu). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. řádu.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. řádu, bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. řádu.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. řádu) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. řádu).
Obviněný v dovolání deklaroval důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci.
Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. řádu ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. řádu. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud po prostudování předloženého trestního spisu předně zjistil, že námitky deklarované v dovolání obviněný uplatnil již v předchozích stadiích trestního řízení i v odvolání proti rozsudku nalézacího soudu a rozhodující soudy se s nimi náležitě a zákonu odpovídajícím způsobem vypořádaly. Konstantní judikatura pamatuje na takovýto případ rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 86/2002, z něhož vyplývá, že „opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se již soudy obou stupňů v dostatečné míře a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání, které je zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu“ (srov. rozhodnutí č. 408, Soubor rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 17, C. H. Beck).
Námitku nesprávného právního posouzení skutku, v rámci které obviněný namítl, že mu nebylo prokázáno úmyslné zavinění, je sice možno formálně považovat z hlediska deklarovaného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu za právně relevantní, avšak Nejvyšší soud shledal, že se jedná o námitku neopodstatněnou.
Přečinu legalizace výnosů z trestné činnosti podle §216 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, ve znění účinném do 31. 5. 2015, se dopustí ten, kdo zastírá původ nebo jinak usiluje, aby bylo podstatně ztíženo nebo znemožněno zjištění původu věci nebo jiné majetkové hodnoty, která byla získána trestným činem spáchaným na území České republiky nebo v cizině, nebo jako odměna za něj. Odstavec 3 písm. c) citovaného ustanovení dopadá na případy, kdy pachatel spáchá takový čin ve vztahu k věci nebo jiné majetkové hodnotě ve značné hodnotě.
Obviněný v rámci své obhajoby nezpochybňuje, že se příslušný skutek stal, zpochybňuje toliko to, že chtěl úmyslně spáchat daný trestný čin a tvrdí, že se stal obětí jednání organizované skupiny a že bylo zneužito jeho důvěry v osobu Ing. A. Ch. Na základě provedeného dokazování však není pochyb o tom, že obviněný si byl vědom toho, že poskytuje účet své společnosti k tomu, že na něj budou převedeny cizí peníze v zahraniční měně, které budou následně opět odeslány. Vina obviněného byla zcela jednoznačně prokázána a v tomto směru je možno beze zbytku odkázat na odůvodnění rozhodnutí nalézacího a odvolacího soudu. Pokud obviněný tvrdí, že o připsání částky 98.400 EUR na firemní účet se dověděl až od policie, že žádné platby přes internet nezadával a dokumenty, které poskytl bance k prokázání uvedené příchozí transakce, mu předal A. Ch., pak tato tvrzení byla vyvrácena zejména výpovědí svědka M. H., klientského pracovníka ČSOB, a. s., u které obviněný založil daný firemní účet. Z výpovědi tohoto svědka je zřejmé, že obviněný byl do věci zapojen mnohem více, než sám tvrdí, a že mu musela být nepochybně známa skutečnost, že jím založený účet měl být využit k legalizaci tzv. špinavých peněz. Nejvyšší soud se ztotožnil s názorem nalézacího i odvolacího soudu v tom, že dle učiněných skutkových zjištění bylo prokázáno, že obviněný jednal s vědomím, že zakládá účet pro platbu, k níž neměl oprávněný důvod ji inkasovat, a že byl srozuměn s tím, že peníze jako jediný disponent s účtem z účtu opět vyvede. Poskytl tedy svůj účet, který za tím účelem založil, k trestné činnosti a jednoznačně věděl, jaká je jeho úloha v tomto případě. Musel být tedy minimálně srozuměn s tím, že se svým jednáním podílí na legalizaci výnosů z trestné činnosti.
Ostatně soud prvního stupně ve svém rozsudku (str. 6, 7, 8, 9) velmi podrobně rozvedl své úvahy o rozsahu protiprávního zaviněného jednání obviněného v posuzovaném případu, náležitou pozornost věnoval všem znakům skutkové podstaty posuzovaného trestného činu a s takto provedeným rozsahem dokazování, způsobem hodnocení důkazů a výslednými právními závěry se Nejvyšší soud plně ztotožňuje, jak již konstatoval výše. V rámci odvolacího řízení rovněž soud druhého stupně neponechal bez povšimnutí vznesené odvolací námitky obviněného, které se v podstatě kryjí s těmi, které byly uplatněny nyní i v dovolání, závěrům soudu prvního stupně přisvědčil, přičemž sám znovu podrobně a pregnantně ve svém usnesení rozvedl důvody, pro něž považuje rozsudek nalézacího soudu za správný a zákonný (srov. str. 4, 5, 6 citovaného usnesení), a znovu provedl výklad závěru, jakým konkrétním způsobem obviněný svým prokázaným jednáním naplnil všechny zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu, jímž byl uznán vinným. Vzhledem k jasným, jednoznačným a řádně odůvodněným závěrům soudů obou stupňů by bylo jen opakováním již řečeného a náležitě vysvětleného, pokud by Nejvyšší soud tyto okolnosti znovu rozváděl.
Rozhodující soudy tedy správně posoudily jednání obviněného jako úmyslné, když navíc přihlédly k těm skutkovým okolnostem, že se trestné činnosti dopustil v souvislosti s postavením jednatele ve společnosti Madona Trend s. r. o. a že figuruje v totožném postavení i v řadě dalších obchodních společností, a to z finančních důvodů. Vystupuje tedy v postavení tzv. bílého koně, který za úplatu na sebe přepisuje společnosti, aniž by vyvíjel faktickou podnikatelskou činnost, což dle mínění Nejvyššího soudu také svědčí o tom, že se dopustil vytýkaného jednání úmyslně.
Je tak možno učinit závěr, že v průběhu daného trestního řízení bylo bez pochybností prokázáno, že obviněný svým předmětným jednáním naplnil všechny zákonné znaky skutkové podstaty zločinu legalizace výnosů z trestné činnosti podle §216 odst. 1 písm. a) al. 2, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku. Příslušný skutek byl bez jakýchkoliv pochybností objasněn, nalézací soud zvolil odpovídající právní kvalifikaci a uložený trest odpovídá všem zákonným kritériím. Nejvyšší soud souhlasí se závěry, které učinil v odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud.
Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů shledal, že napadené rozhodnutí ani řízení, které mu předcházelo, netrpí vytýkanými vadami, proto dovolání obviněného J. G. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné. O dovolání bylo rozhodnuto za podmínek ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 30. 8. 2016
JUDr. Danuše Novotná
předsedkyně senátu