ECLI:CZ:NS:2016:4.TDO.1076.2016.1
sp. zn. 4 Tdo 1076/2016-21
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 8. 9. 2016 o dovolání obviněného J. O., proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 14. 4. 2016 sp. zn. 8 To 146/2016, v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 8 T 57/2012, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného J. O. odmítá.
Odůvodnění:
Obviněný J. O. byl rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 17. 7. 2013 sp. zn. 8 T 57/2012 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 18. 9. 2013 sp. zn. 8 To 341/2013 uznán vinným přečinem podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, za nějž mu byl podle §209 odst. 3 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v délce dvou let, jehož výkon byl podle §84 a §85 odst. 1 tr. zákoníku za použití §81 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř let, za současného vyslovení dohledu s tím, že mu byla uložena povinnost, aby probačnímu úředníkovi jedenkrát měsíčně dokládal kroky učiněné k úhradě škody, popřípadě rozsah již uhrazené škody. Podle §82 odst. 2 tr. zákoníku bylo obviněnému též uloženo, aby podle svých sil nahradil způsobenou škodu. Podle §228 odst. 1 a §229 odst. 2 tr. ř. bylo zároveň rozhodnuto o náhradě škody ve vztahu k poškozené J. J.
Vzhledem k tomu, že soud následně zjistil, že obviněný nedodržuje podmínky, které mu byly stanoveny v rámci zkušební doby podmíněného odsouzení, Okresní soud Plzeň-město ve veřejném zasedání rozhodl usnesením ze dne 18. 3. 2016 sp. zn. 8 T 57/2012 tak, že obviněný podle §86 odst. 1 tr. zákoníku vykoná trest odnětí svobody v trvání dvou let, který mu byl uložen shora citovanými rozsudky. Podle §86 odst. 4 tr. zákoníku za použití §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s dozorem.
Proti tomuto usnesení podal obviněný stížnost, která byla usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 14. 4. 2016 sp. zn. 8 To 146/2016 podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítnuta jako nedůvodná.
Toto usnesení soudu druhého stupně obviněný napadl prostřednictvím svého obhájce dovoláním s poukazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jelikož podle jeho názoru stížnostní soud nesprávně právně posoudil podmínky pro přeměnu podmíněného trestu na trest nepodmíněný, na které pak ve svém podání poukázal.
V závěru proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 14. 4. 2016 sp. zn. 8 To 146/2016, jakož i jemu předcházející usnesení Okresního soudu Plzeň-město ze dne 18. 3. 2016 sp. zn. 8 T 57/2012, a podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále aby věc podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu Plzeň-město k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupce ve svém písemném vyjádření k dovolání obviněného poukázal na ustanovení §265a odst. 1, 2 tr. ř., které specifikuje rozhodnutí, jež může být napadeno dovoláním. Mezi ně ale rozhodnutí soudu o neosvědčení se obviněného ve zkušební době podmíněného odsouzení nespadá, tudíž dovolání obviněného proti takovému rozhodnutí je nepřípustné. Navrhl proto, aby v souladu s §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo podané dovolání odmítnuto v neveřejném zasedání, a to i pro případ jiného než navrhovaného rozhodnutí /viz §265r odst. 1 písm. c) tr. ř./.
Na tomto místě je třeba zdůraznit, že nezbytným předpokladem pro výkon přezkumné povinnosti dovolacího soudu je podání dovolání jako mimořádného opravného prostředku směřujícího proti pravomocnému rozhodnutí soudu ve věci samé, učiněného rozhodnutím soudu ve druhém stupni, pokud to zákon připouští (viz §265a odst. 1tr. ř.). Podle odst. 2 téhož zákonného ustanovení se rozhodnutím ve věci samé rozumí podle: písm. a) rozsudek, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest, popřípadě ochranné opatření nebo bylo upuštěno od potrestání, písm. b) rozsudek, jímž byl obviněný obžaloby zproštěn, písm. c) usnesení o zastavení trestního stíhání, písm. d) usnesení o postoupení věci jinému orgánu, písm. e) usnesení, jímž bylo uloženo ochranné opatření, písm. f) usnesení o podmíněném zastavení trestního stíhání, písm. g) usnesení o schválení narovnání, nebo písm. h) rozhodnutí, jímž byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku nebo usnesení uvedenému pod písmeny a) až g).
Z výše uvedeného výčtu je tak zřejmé, že dovoláním napadené usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 14. 4. 2016 sp. zn. 8 To 146/2016, jímž zamítl podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. stížnost obviněného proti usnesení Okresního soudu Plzeň-město ze dne 18. 3. 2016 sp. zn. 8 T 57/2012, kterým bylo rozhodnuto, že se obviněný neosvědčil ve zkušební době podmíněného odsouzení a bude muset původně uložený podmíněný trest odnětí svobody vykonat, není rozhodnutím ve věci samé ve smyslu §265a odst. 1, 2 tr. ř.
Na základě výše uvedeného nelze než konstatovat, že dovolání obviněného J. O. směřuje proti rozhodnutí, které tímto mimořádným opravným prostředkem napadnout nelze, a proto muselo být odmítnuto jako nepřípustné podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud toto rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 8. 9. 2016
JUDr. František Hrabec
předseda senátu