ECLI:CZ:NS:2016:4.TDO.1136.2016.1
sp. zn. 4 Tdo 1136/2016-28
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. 9. 2016 o dovolání, které podal obviněný M. H. , proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 4. 2016 sp. zn. 8 To 134/2016, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 15 T 102/2015, takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 4. 2016 sp. zn. 8 To 134/2016.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se Městskému soudu v Praze přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Obviněný M. H. byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 22. 2. 2016 sp. zn. 15 T 102/2015 uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, za skutky uvedené pod body 1) a 2) tohoto rozsudku. Zároveň byl v souladu s §45 odst. 1 tr. zákoníku zrušen trestní příkaz Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 16. 9. 2015 sp. zn. 5 T 224/2015 ve výroku o vině a trestu, který byl téhož dne doručen obviněnému a nabyl právní moci. Za uvedený pokračující přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání mu byl podle §337 odst. 1 tr. zákoníku za použití §45 odst. 1 tr. zákoníku uložen společný trest v trvání osmi měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let. Zároveň mu byl podle §80 odst. 1, 2 tr. zákoníku uložen trest vyhoštění z území České republiky v trvání čtyř let.
Citovaný rozsudek napadl obviněný odvoláním, které Městský soud v Praze usnesením ze dne 14. 4. 2016 sp. zn. 8 To 134/2016 podle §253 odst. 1 tr. ř. zamítl, protože bylo podáno osobou, která se odvolání výslovně vzdala.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, jež opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr ř., jelikož byl zamítnut jeho řádný opravný prostředek proti odsuzujícímu rozsudku, aniž byly splněny zákonné podmínky pro takové rozhodnutí.
Dovolatel zdůrazňuje, že mu byl ve věznici předložen formulář pro vzdání se práva na odvolání v době, kdy vykonával vazbu, do níž byl vzat v jiné trestní věci vedené pod sp. zn. 3 T 28/2015. Tento formulář podepsal dne 1. 3. 2016 pod bezprávnou výhružkou dalšího trvání vazby. Orgány činné v trestním řízení předložením předmětného formuláře překročily svou pravomoc a postupovaly vadně za předpokladu, že obviněný byl zastoupen obhájcem, neboť z něj není zřejmé, zda byl obviněný řádně poučen o významu a procesních důsledcích vzdání se odvolání a ve formuláři uvedené možnosti k zaškrtávání jsou v rozporu s požadavkem výslovnosti vzdání se odvolání. Rovněž z něj jednoznačně nevyplývá vůle obviněného vzdát se (tj. nevyužít) bez výhrad a zcela práva podat odvolání. Zaškrtnutí a přeškrtnutí možností mohla na formuláři provést jiná osoba poté, co byl formulář obviněným podepsán. Není z něj ani zřejmé, zda bylo prohlášení obviněného činěno vůči soudu a nemůže být ani účinné, neboť jej obviněný soudu nedoručoval. K tomu, aby vzdání se odvolání bylo právně účinné, musí se prohlášení o tom stát vůči prvostupňovému soudu, který ve věci rozhodl, nebo vůči odvolacímu soudu a musí mít formu předepsanou pro podání podle §59 odst. 1 věta druhá tr. ř. a obsahové náležitosti podle §59 odst. 4 tr. ř. (viz Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 300). Uvedeným postupem tak bylo porušeno právo odsouzeného radit se se svým obhájcem během úkonů prováděných orgány činnými v trestním řízení podle §33 tr. ř. a ústavně zaručené právo na právní pomoc, které se dostává do popředí obzvláště u osob zbavených osobní svobody. Je-li obviněný vyzván orgánem činným v trestním řízení k prohlášení ohledně vzdání se opravných prostředků, nesmí se tak stát bez předchozího řádného poučení o významu a důsledcích takového vyjádření a také o tom, že před takovým vyjádřením má právo poradit se s obhájcem (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 200/2000). Obviněný se k otázce práva na odvolání vyjádřil při hlavním líčením po vynesení prvostupňového rozsudku a ponechal si lhůtu pro odvolání. Nebylo proto legitimní vyzývat jej znovu k opětovnému (písemnému) vyjádření. Vzhledem k tomu, že soud včas nerozhodl o návrhu na propuštění z vazby, do níž byl obviněný vzat v souvislosti s řízením vedeném pod sp. zn. 3 T 28/2015, byl obhájce nucen i podle dohody s obviněným, vzít odvolání podané v této věci zpět. Obhájce obviněného se domnívá, že podpis formuláře v nyní posuzované věci sp. zn. 15 T 102/2015, jakkoli z něj nelze usoudit, jaká je vůle obviněného, byl na obviněném vynucen s tím, že jinak bude muset setrvat ve vazbě, respektive že bude do vazby opětovně vzat. Nepřípustný nátlak vyvinutý na obviněného, byť bezdomovce, s cílem znemožnit či ztížit mu bránit svá stanoviska v odvolacím řízení a trestní věci ukončit, se neslučuje s principy spravedlnosti a právního státu.
Ve zbytku svého mimořádného opravného prostředku pak obviněný brojí proti posouzení skutku jako přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání ve formě pokračujícího trestného činu a proti uložení společného trestu, neboť se podle něj jedná o trvající trestný čin, u něhož nelze společný trest uložit. Pro totožný skutek byl obviněný nadto již pravomocně odsouzen trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. 5 T 224/2015, tudíž je opětovné trestní stíhání obviněného pro totéž jednání nepřípustné a jako takové mělo být z důvodu uvedeného v §11 odst. 1 písm. f) tr. ř. zastaveno.
Dovolatel proto v závěru navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 4. 2016 sp. zn. 8 To 134/2016 a jemu předcházející rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 22. 2. 2016 sp. zn. 15 T 102/2015 zrušil a aby sám řízení vedené proti obviněnému zastavil.
Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že námitky obviněného týkající se nesplnění zákonných podmínek pro zamítnutí jeho odvolání považuje za nedůvodné. Není-li obviněný omezen na svéprávnosti a výslovným prohlášením se odvolání vzdal a učinil tak i za osoby uvedené v §247 odst. 2 tr. ř., nemůže jej později podat ani prostřednictvím svého obhájce, neboť se jedná o neodvolatelný úkon. Obviněný má dostatečnou intelektuální kapacitu k tomu, aby rozpoznal, jaké prohlášení podepisuje, též si musel být minimálně s ohledem na svou trestní minulost vědom toho, jaké procesní následky to pro něj bude mít. Pokud nyní obviněný tvrdí, že tak učinil pod nátlakem, nic tomu podle státního zástupce nenasvědčuje.
Ten zároveň nepovažuje za nutné se vyjadřovat k ostatním dovolacím námitkám obviněného jdoucím nad rámec uplatněného dovolacího důvodu, když se týkají merita věci, neboť obviněný opomněl, že za existující procesní situace je účelem dovolacího přezkumu jedině to, aby obviněný dosáhl meritorního přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně soudem odvolacím. Obviněný nemůže dovolání v takové věci koncipovat jako požadavek, aby se Nejvyšší soud zabýval meritem věci a aby tak nahrazoval přezkumnou činnost soudu druhého stupně.
Navrhl proto, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné v neveřejném zasedání za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. [a to i pro případ jiného než navrhovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu, viz §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zjistil, že dovolání obviněného směřující proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 4. 2016 sp. zn. 8 To 134/2016 je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Obviněný je podle ustanovení §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle ustanovení §265f odst. 1 tr. ř., obviněný podal podle §265d odst. 2 tr. ř. prostřednictvím svého obhájce, ve lhůtě uvedené v ustanovení §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. uplatněný obviněným je naplněn, pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) - g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písm. a) - k). Dovolatel jej uplatnil v první alternativě, tedy že nebyly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro zamítnutí jeho odvolání proti rozhodnutí uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., což zdůvodnil tím, že z formulářového vzdání se odvolání jednoznačně nevyplývá jeho skutečná vůle vzdát se tohoto opravného prostředku, přičemž jej podepsal dne 1. 3. 2016 pod bezprávnou výhružkou dalšího trvání vazby, přičemž zaškrtnutí a přeškrtnutí možností (vzdání se odvolání, podání odvolání či ponechání si lhůty pro podání odvolání) mohla provést i jiná osoba až poté, co byl formulář obviněným podepsán.
Nejvyšší soud si z důvodu závažnosti vad vytýkaných obviněným vyžádal od Vazební věznice Praha-Pankrác originál prohlášení obviněného o „údajném“ vzdání se práva na odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, když ve spise je založena jeho neověřená fotokopie, a pouze na jejím podkladě odvolací soud rozhodl o zamítnutí odvolání obviněného podle §253 odst. 1 tr. ř., a zjistil, že dovolací argumentace obviněného je důvodná.
Ze zaslaného originálu uvedené listiny je zjevné, že byla zaslána Obvodním soudem pro Prahu 3 blíže nezjištěného dne (listina je zde odtrhnuta) v roce 2016 v 09:25 hodin Vazební věznici Praha-Pankrác, a to faxem. Jedná se o dokument o dvou odstavcích. V prvním z nich svým podpisem obviněný M. H. stvrdil, že dne 1. 3. 2016 převzal rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 22. 2. 2016 sp. zn. 15 T 102/2015. Ve druhém odstavci jsou tiskově předepsány tři varianty vztahující se k odvolání obviněného: Prohlašuji, že vzdávám se práva odvolání i za osoby uvedené v §247 odst. 2 tr. ř.; Podávám odvolání; Ponechávám si lhůtu , pod nimiž následuje další podpis obviněného. Žádná z těchto variant není zvolena, tedy přeškrtnuta či jinak označena, aby z něj byla patrna vůle obviněného k tomu, jak naloží s jeho řádným opravným prostředkem. Pod tímto textem se pak nachází otisk razítka příslušné věznice s datem 29. 2. 2016.
Naproti tomu odvolací soud rozhodl o zamítnutí odvolání obviněného proti rozsudku soudu prvního stupně na základě faxové kopie předmětného prohlášení obviněného zaslaného Vazební věznicí Praha-Pankrác nalézacímu soudu dne 2. 3. 2016 v 08:07 hodin (založeném ve spise na č. l. 99). V této kopii je zřetelně zvolena zaškrtnutím možnost první, v níž obviněný měl prohlásit, že se vzdává práva na odvolání i za osoby uvedené v §247 odst. 2 tr. ř., a zbývající dvě možnosti jsou přeškrtnuty.
Z výše uvedeného je patrné, že z originálu prohlášení obviněného vyplývá, že dne 1. 3. 2016 ve Vazební věznici Praha-Pankrác převzal písemné vyhotovení rozsudku soudu prvního stupně. V žádném případě z něj ale nelze dovodit, že v této písemnosti zároveň vyjádřil vůli vzdát se práva na odvolání proti zmíněnému rozsudku. Pokud se týká fotokopie předmětného prohlášení založené ve spise, nelze vyloučit nepřípustnou manipulaci s jeho obsahem ze strany třetí, neznámé osoby. Každopádně v dané věci ale nelze konstatovat, že by v originálu předmětné písemnosti byla projevena vůle obviněného vzdát se řádného opravného prostředku proti rozhodnutí soudu prvního stupně, na jejímž základě by bylo možno zamítnout pozdější odvolání obviněného podle §253 odst. 1 tr. ř., jako podané osobou, která se tohoto práva již jednou vzdala. Takovým zamítnutím odvolání bylo obviněnému odepřeno právo na projednání řádného opravného prostředku odvolacím soudem, v důsledku čehož bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces garantované v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. V tomto ohledu tak bylo podané dovolání obviněného shledáno jako zcela opodstatněné.
Pokud se týká zbývajících námitek dovolatele ohledně tvrzeného nesprávného právního posouzení skutku, pro nějž byl odsouzen, Nejvyšší soud se k nim s ohledem na nastalou procesní situaci vyjádřit nemohl, neboť Městský soud v Praze vzhledem k jeho stávajícímu rozhodnutí věc dosud meritorně nepřezkoumal, což bude muset v dalším průběhu řízení napravit.
Na základě shora popsaných zjištění a závěrů Nejvyšší soud jako soud dovolací shledal podané dovolání obviněného M. H. ve výše uvedeném rozsahu důvodným a zrušil napadené usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 4. 2016 sp. zn. 8 To 134/2016, jakož i všechna obsahově navazující rozhodnutí, jež v důsledku tohoto rozhodnutí pozbyla svého podkladu (§265k odst. 1, 2 tr. ř.). Nejvyšší soud pak věc přikázal Městskému soudu v Praze, aby ji projednal a rozhodl z hlediska odvolání obviněného směřujícího proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 22. 2. 2016 sp. zn. 15 T 102/2015 s tím, že se vypořádá i s námitkami obviněného týkajícími se právního posouzení stíhaného skutku uplatněnými v dovolání, neboť je obviněný uplatnil již ve svém řádném opravném prostředku (§265l odst. 1 tr. ř.).
Městský soud v Praze bude při svém postupu ve smyslu ustanovení §265s odst. 1 tr. ř. vázán právním názorem, který vyslovil ve svém rozhodnutí Nejvyšší soud a provede úkony, které mu byly nařízeny. Podle odst. 2 tohoto zákonného ustanovení v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného.
Toto rozhodnutí Nejvyšší soud učinil za splnění podmínek ustanovení §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 20. 9. 2016
JUDr. František Hrabec
předseda senátu