ECLI:CZ:NS:2016:4.TDO.1170.2016.1
sp. zn. 4 Tdo 1170/2016-23
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 8. 9. 2016 dovolání obviněného Š. D. , proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 1. 3. 2016, sp. zn. 13 To 65/2016, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 4 T 177/2014, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 15. 12. 2015, sp. zn. 4 T 177/2014, byl obviněný Š. D. uznán vinným přečinem vydírání podle §175 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že
ve výkonu trestu odnětí svobody, který vykonával ve Věznici P. – B., v přesně nezjištěné době od 16:00 hodin do nočních hodin dne 14. 4. 2014 na oddělení vyhrožoval fyzickou újmou a fyzickou likvidací ostatním odsouzeným v úmyslu přinutit je, aby mu zakoupili tabák, aby si mohl zprostředkovat koupi mobilního telefonu, a to tím způsobem, že nejprve přistoupil v prostorách ložnice k odsouzenému M. K. a M. Š., požadoval po každém z nich zakoupení 5 kusů tabáku a sdělil jim, že v případě, že toto neučiní, tak je rozseká, zmlátí a zbije, a aby dodal svým slovům váhu, stál při tomto v bojovém postavení tak, že držel obě ruce sevřené v pěst před tělem, kdy poškození z důvodu obav z dalšího jednání ze strany obviněného Š. D. a z důvodu znalosti jeho osoby přislíbili, že učiní, co po nich požaduje, načež obviněný Š. D. po nich dále požadoval, aby toto sdělili i odsouzeným P. L. a P. V., což opět M. Š. a M. K. přislíbili, po podávání večeře Š. D. zavolal na svoji ložnici poškozeného P. V. a požadoval po něm zakoupení přesně nezjištěného množství tabáku, přičemž si opětovně zavolal P. V. do své ložnice ve večerních hodinách po provedení kontroly stavu vězňů a sdělil mu, že pokud mu požadovaný tabák nezakoupí, tak jej rozseká, že to bude po dobrém nebo po zlém a aby dodal svým slovům váhu, stál v bojovém postavení se sevřenými dlaněmi v pěst před tělem, kdy toto jednání v odsouzeném P. V. vyvolalo obavy vzhledem k předchozímu jednání obviněného a také z důvodu znalosti osoby obviněného, načež následující den odsouzení toto chování oznámili svému vychovateli.
Za to byl podle §175 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání třiceti měsíců a podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou.
Proti rozsudku Okresního soudu v Příbrami ze dne 15. 12. 2015, sp. zn. 4 T 177/2014, podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Praze usnesením ze dne 1. 3. 2016, sp. zn. 13 To 65/2016, zamítl podle §256 tr. řádu jako nedůvodné.
Proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 1. 3. 2016, sp. zn. 13 To 65/2016, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod vymezený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. V rámci užité dovolací argumentace namítl, že věc byla nesprávně právně posouzena, neboť provedené dokazování nebylo dostatečným podkladem pro zvolené hmotněprávní posouzení skutku. Rovněž bylo porušeno i jeho právo na spravedlivý proces, protože rozhodující soudy se zabývaly provedenými důkazy jednostranně v rozporu se zákonem. V této souvislosti poukázal na jednotlivé svědecké výpovědi poškozených s tím, že mezi nimi existuje celá řada rozporů, které blíže konkretizuje. Je si vědom toho, že měl mezi spoluvězni pověst problematického a cholerického vězně, což ostatní spoluvězni těžce nesli a byli proto motivováni zbavit se ho i za cenu křivého obvinění a dalších intrik. Soudy obou stupňů podle jeho mínění zcela nekriticky přejímaly výpovědi poškozených a naopak nepřihlédly k výpovědím svědků hovořících v jeho prospěch. Ohledně tabáku, který u něj byl nalezen, zdůraznil, že je možné získat jej i jinak, tj. že mezi vězni je častá praxe, že ti, co nemají možnost dostávat balíčky, tento svůj nárok „přeprodají“ jinému vězni, tedy že si na svoje jméno nechají poslat balíček pro spoluvězně, který jim za to zaplatí částí zboží z tohoto balíčku či nákupem. Dodal, že se jedná rovněž o nelegální způsob, avšak nikoli z pohledu trestního práva.
Z uvedených důvodů obviněný závěrem svého mimořádného opravného prostředku navrhl, aby Nejvyšší soud dovoláním napadené rozhodnutí zrušil a přikázal Krajskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, popř. aby sám obviněného předmětné obžaloby zprostil.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství podáním ze dne 20. 6. 2016 sdělil, že se k dovolání obviněného nebude věcně vyjadřovat. Současně udělil výslovný souhlas s tím, aby Nejvyšší soud rozhodl za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 tr. řádu v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. řádu], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou, prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. řádu). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. řádu.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. řádu, bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. řádu.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. řádu) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. řádu).
Obviněný v dovolání uplatnil důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tak mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. řádu ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. řádu. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud po prostudování předloženého trestního spisu předně shledal, že námitky deklarované v dovolání obviněný uplatnil již v předchozích stadiích trestního řízení jako součást své obhajoby, poté i v odvolání, které podal proti rozsudku nalézacího soudu. Jde tak pouze o opětovné opakování obhajoby, se kterou se již vypořádaly rozhodující soudy v odůvodnění svých rozhodnutí. Navíc dovolací námitky v posuzované věci primárně výlučně a opakovaně směřují do oblasti skutkových zjištění soudu prvního stupně. Je mimo pochybnost, že obviněný zaměňuje zákonem upravenou činnost dovolacího soudu a pojímá podaný mimořádný opravný prostředek jako další odvolání ve věci.
Podstatou dovolání obviněného je jeho tvrzení, že věc byla nesprávně právně posouzena, neboť provedené dokazování nebylo dostatečným podkladem pro učiněné hmotněprávní posouzení skutku. Podle jeho názoru se rozhodující soudy zabývaly provedenými důkazy jednostranně v rozporu se zákonem a mezi svědeckými výpověďmi jednotlivých poškozených je podle jeho mínění celá řada rozporů. Dané námitky je však třeba označit za námitky skutkového charakteru týkající se úplnosti a hodnocení provedeného dokazování, kterými se obviněný domáhá pouze toho, aby byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který je stíhán. Uvedenou skutečnost však nelze podřadit pod deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
Soudy obou stupňů se ve smyslu požadavků vyplývajících z ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. řádu náležitě vypořádaly se všemi skutečnostmi důležitými pro rozhodnutí, jasně a srozumitelně zdůvodnily, na základě jakých důkazů dospěly k závěru o vině obviněného a proč naopak jeho obhajobu vyhodnotily jako ryze účelovou, učiněnou pouze se snahou vyhnout se trestní odpovědnosti. Vina obviněného byla tedy na základě zjištěného skutkového stavu věci bez jakýchkoliv pochybností prokázána, soud prvního stupně všechny provedené důkazy velmi pečlivě zanalyzoval a vyhodnotil je tak, jak mu ukládá trestní řád. Odvolací soud se pak odpovídajícím způsobem zabýval také námitkami vyjádřenými v odvolání obviněného. Přezkumné řízení ve druhém stupni proběhlo řádně, závěry nalézacího i odvolacího soudu jsou logické a plně vycházejí z učiněných skutkových zjištění, takže na ně lze bez výhrad odkázat. Dle názoru Nejvyššího soudu má závěr nalézacího i odvolacího soudu o vině obviněného v provedených důkazech jednoznačnou oporu, resp. o vině obviněného nejsou na základě provedených důkazů žádné pochybnosti.
Nejvyšší soud proto konstatuje, že se dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku míjí s uplatněným dovolacím důvodem ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť v něm neuvedl a současně také neodůvodnil jedinou námitku vztahující se k nesprávnému hmotněprávnímu posouzení skutku, případně že by konstatoval, ale současně také odůvodnil „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“.
Námitka směřující ke zpochybnění toho, zda se mu dostalo spravedlivého procesu je irelevantní, neboť Nejvyšší soud shledal, že obviněný byl ve věci řádně vyslechnut, bylo mu zaručeno právo na obhajobu, osobně se zúčastnil hlavního líčení, svědkům mohl klást dotazy, k provedeným důkazům se mohl vyjádřit, podal řádný opravný prostředek. Všechny tyto procesní postupy jsou reálnou aplikací zásad spravedlivého procesu tak, jak je požaduje čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod. Okolnost, že výsledek trestního řízení nedopadl z pohledu očekávání obviněného pro něj příznivě, není důvodem pro zpochybnění tzv. fair procesu.
Nejvyšší soud proto shledal, že dovolání bylo uplatněno obviněným ryze formálně. Na tento případ dopadá rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 78/05, ze dne 2. 6. 2005, v němž mimo jiné uvedl, že „označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. řádu nemůže být pouze formální“. Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. řádu, neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň zákonnou podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
Na základě shora specifikovaných skutečností Nejvyšší soud dospěl k závěru, že není pochyb o tom, že obviněný jednal způsobem popsaným ve skutkové větě výroku rozsudku soudu prvního stupně a svým jednáním naplnil všechny zákonné znaky skutkové podstaty přečinu vydírání podle §175 odst. 1 tr. zákoníku. Závěr o vině byl učiněn na podkladě důkazů, které ve svém důsledku jednoznačně prokazují jeho vinu, z odůvodnění rozhodnutí soudů prvního i druhého stupně vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotněprávními závěry na straně druhé, přičemž dovolací soud mezi nimi neshledal žádný rozpor.
Z uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání obviněného Š. D. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. řádu. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu. Pokud jde o rozsah odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu, odkazuje tento na znění §265i odst. 2 tr. řádu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 8. 9. 2016
JUDr. Danuše Novotná
předsedkyně senátu