ECLI:CZ:NS:2016:4.TDO.122.2016.1
sp. zn. 4 Tdo 122/2016-69
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 7. 4. 2016 dovolání obviněných 1) Ing. L. K. , 2) JUDr. E. P. a 3) JUDr. L. Ž. , proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 6. 2015, sp. zn. 6 To 7/2015, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 7 T 36/2013, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněných Ing. L. K. a JUDr. L. Ž. odmítají.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněné JUDr. E. P. odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. 7 T 36/2013, byli obvinění Ing. L. K., JUDr. E. P., Mgr. I. P. a JUDr. L. Ž. jako spolupachatelé podle §23 tr. zákoníku uznáni vinnými zločinem podvodu podle §209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustili tím, že:
v přesněji nezjištěné době roku 2007 po vzájemné dohodě a v úmyslu podvodně získat soubor nemovitostí zapsaných na listu vlastnictví u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště P. – v., katastrální území P. B., přesněji nezjištěným způsobem a nezjištěného dne zajistili kopii občanského průkazu s nepravým podpisem a nepravý podpis Z. L., na kupní smlouvě datované dne 13. 7. 2007 na převod vlastnických práv k polovině nemovitostí, a to rodinného domu na pozemku parc., nemovitosti bez čp. – zemědělské usedlosti postavené na pozemku parc., pozemkům parc., pozemkům vedeným ve zjednodušené evidenci (PK) za kupní cenu 200.000 Kč a na základě této smlouvy provedl katastrální úřad změnu zápisu vlastnického práva k polovině uvedených nemovitostí z poškozeného Z. L. na společnost INTER FOX s. r. o., IČ 62064932, zastoupené jednatelem V. P., s právními účinky vkladu dne 16. 7. 2007, když obviněný JUDr. L. Ž. se o souboru nemovitostí dozvěděl od svého známého JUDr. O. B., a informace o nich sdělil ostatním spoluobviněným, druhou polovinu nemovitostí vlastnila sestra Z. L., V. Z., která na tuto polovinu nemovitostí měla vedeny exekuce ve prospěch věřitele J. M., když Mgr. J. T., zaplatil za V. Z. tuto exekuci ve výši 9.785.433,50 Kč s tím, že V. Z. za to prodá svoji polovinu nemovitostí společnosti DVE Promintrejd s. r. o., obvinění zajistili její podpis na kupní smlouvě ze dne 18. 7. 2007, kupní smlouvu předložili katastrálnímu úřadu, ale pro vady podání vzali návrh na zápis vkladu vlastnického práva zpět, přesněji nezjištěným způsobem zajistili nepravý podpis V. Z. na kupní smlouvě ze dne 16. 10. 2007 s padělaným ověřovacím razítkem Úřadu městské části P. a na základě podaného návrhu na zápis vkladu vlastnického práva katastrální úřad provedl změnu zápisu vlastnického práva z V. Z. na společnosti DVE Promintrejd s. r. o., zastoupené jednatelem J. M., který ve skutečnosti funkci jednatele nezastával, a to s právními účinky vkladu od 16. 10. 2007, na základě kupní smlouvy ze dne 16. 11. 2007 společnosti INTER FOX s. r. o. a DVE Promintrejd s. r. o. převedly celý soubor nemovitostí za 7.200.000 Kč na společnost NAKIETA a. s., obvinění JUDr. L. Ž. a Ing. L. K. zajistili společnost DVE Promintrejd s. r. o., IČ: 257 86 253 a obviněná Mgr. I. P. připravila kupní smlouvy, návrhy na vklad vlastnického práva, plné moci, jednala s J. M., obviněná JUDr. E. P. jako advokátka vyznačila ověření podpisů účastníků na kupní smlouvě z 13. 7. 2007 a v ověřovací knize její advokátní kanceláře, obviněný Ing. L. K. jednal opakovaně o zaplacení exekuovaných pohledávek, jednal s V. Z. o prodeji nemovitosti a obvinění věděli, že Z. L. nechce svoji polovinu nemovitostí prodat a V. Z. v rámci své dluhové situace sice s prodejem své poloviny nemovitostí souhlasí, ale kupní smlouvu ze dne 16. 10. 2007 nepodepsala a tímto jednáním způsobili Z. L. a V. Z. škodu ve výši nejméně 7.752.260 Kč.
Za to byli odsouzeni:
- obviněná JUDr. E. P. podle §209 odst. 5 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání pěti roků, pro jehož výkon byla podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazena do věznice s dozorem,
- obviněný Ing. L. K. podle §209 odst. 5 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání pěti a půl roku a podle §56 odst. 3 tr. zákoníku byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s dozorem,
- obviněná Mgr. I. P. podle §209 odst. 5 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi a půl roku, podle §56 odst. 3 tr. zákoníku byla pro výkon uloženého trestu zařazena do věznice s dozorem, a to za současného zrušení výroku o trestu z rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. 6. 2010, sp. zn. 9 T 13/2009, ve znění rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 12 To 67/2010, jakož i všech dalších rozhodnutí na zrušený výrok obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu,
- obviněný JUDr. L. Ž. podle §209 odst. 5 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti roků a podle §56 odst. 3 tr. zákoníku byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s dozorem, a to za současného zrušení výroku o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 21. 10. 2013, sp. zn. 24 T 118/2012, ve znění usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 7 To 429/2013, jakož i všech dalších rozhodnutí na zrušený výrok obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §229 odst. 1, 3 tr. řádu byli poškození V. Z., S. M., I. J., I. J., R. D., S. K. a R. S. odkázáni s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. 7 T 36/2013, podali odvolání všichni obvinění, státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Praze a poškozená V. Z.
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 15. 6. 2015 vyloučil trestní věc obviněné Mgr. I. P. podle §23 odst. 1 tr. řádu ze společného řízení k samostatnému projednání a rozhodnutí.
Z podnětu odvolání podaných krajskou státní zástupkyní, obviněných Ing. L. K., JUDr. L. Ž., JUDr. E. P. a poškozené V. Z. Vrchní soud v Praze napadený rozsudek svým rozsudkem ze dne 15. 6. 2015, sp. zn. 6 To 7/2015, podle §258 odst. 2 tr. řádu částečně zrušil z důvodů uvedených v §258 odst. 1 písm. d), f) tr. řádu, a to ve výroku o trestu uloženém obviněné JUDr. E. P. a ve výroku o povinnosti k náhradě škody, pokud jím bylo podle §229 odst. 1 tr. řádu rozhodnuto tak, že se poškození V. Z., S. M., I. J., I. J., R. D., S. K. a R. S. odkazují s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Za podmínek §259 odst. 3 tr. řádu znovu rozhodl tak, že obviněné JUDr. E. P. při nezměněném výroku o vině uložil podle §209 odst. 5 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání pěti roků, pro jehož výkon byla podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazena do věznice s dozorem. Podle §73 odst. 1 tr. zákoníku byl současně jmenované obviněné uložen trest zákazu činnosti spočívající ve výkonu advokacie na sedm roků. Podle §228 odst. 1 tr. řádu byla obviněným Ing. L. K., JUDr. E. P. a JUDr. L. Ž. uložena povinnost společně a nerozdílně nahradit poškozené V. Z. škodu ve výši 7.752.260 Kč.
Proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 6. 2015, sp. zn. 6 To 7/2015, podali obvinění Ing. L. K., JUDr. E. P. a JUDr. L. Ž. prostřednictvím svých obhájců dovolání.
Obviněný Ing. L. K. v dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Je toho názoru, že mu nebylo v řízení před soudem žádné podvodné jednání prokázáno. V úvodu svého mimořádného opravného prostředku obsáhle ze svého úhlu pohledu rozebírá a hodnotí průběh dokazování provedeného v přípravném řízení, vytýká jeho jednostrannost. Z důvodu závadného postupu policejního orgánu trpělo dokazování zásadními nedostatky, které nebylo možno překlenout rozhodnutím soudů, které se s těmito nedostatky nijak nevypořádaly. Protiprávní jednání, jehož se měl dle soudů obou stupňů dopustit, nemá oporu v provedených důkazech. Poukazuje na nekonkrétnost a vágnost odůvodnění soudních rozhodnutí, kterými je jako společné označováno jednání prokazatelně uskutečněné osobou odlišnou od dovolatele. Namítá, že trestní řízení vedené proti němu stojí na nepravdivých výpovědích spoluobviněných E. a I. P. Opakovaně hodnotí důkazní situaci ze svého hlediska a vytýká, že soud prvního stupně si v některých případech místo řádného hodnocení důkazů vypomohl spekulacemi. Odvolací soud podle obviněného tyto zásadní nedostatky rozhodnutí soudu prvního stupně akceptoval a jeho závěry se tak dostaly do nesouladu se skutkovým stavem, přičemž tento rozpor je možno označit za extrémní.
V další části dovolání obviněný poukazuje na formální vady vedení spisu, vytýká, že byl řazen způsoben neodpovídajícím chronologické dataci, zpochybňuje autenticitu některých úředních záznamů o podání vysvětlení, jež jsou ve spise založeny a vznáší též pochybnosti o úplnosti spisu. Zdůrazňuje, že trestní spis byl veden v rozporu s právními předpisy upravujícími nároky na spisovou dokumentaci a jeho obsah tak nemůže sloužit jako věrohodný a autentický podklad pro rozhodování.
Dále dovolatel připouští, že v řízení provedené důkazy mohou svědčit o tom, že někteří obvinění, nikoli však on, se trestné činnosti dopustili a že na trestné činnosti se podílely i další osoby, jejichž stíhání však policejní orgán neinicioval. Opakovaně označuje za účelové a nevěrohodné výpovědi spoluobviněných Mgr. P. a JUDr. P. Vytýká, že soudy se nevypořádaly s okolnostmi vztahujícími se k osobě poškozené Z., které vyplývají ze spisu v trestní věci vedené proti poškozené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 2 T 200/2006. Zejména z tohoto spisu lze zjistit, že poškozená se v době od 5. 1. 2007 do 5. 1. 2009 nezdržovala v obci Z., takže zde nemohla být kontaktována. Tato okolnost je podle obviněného jednou z mnohých, která potvrzuje naprostou nedůvěryhodnost svědkyně Z. Současně tuto výpověď ze svého hlediska rozebírá a hodnotí, stejně tak i obsah předmětných smluv a dovozuje, že poškozená Z. měla ze všech transakcí zásadní prospěch. Ona byla také tou osobou, která zjistila osobní údaje z občanského průkazu Z. L. Dále hodnotí úlohu Mgr. T. v celé kauze a poukazuje na nepravdivost skutečností, které sděloval v rámci své obhajoby v jiné trestní věci. Popisuje vztahy poškozené s jejím dlouhodobým dlužníkem J. M. a rozebírá některé skutkové okolnosti, u kterých není zcela jasná jejich souvislost se skutečnostmi kladenými mu za vinu (např. poukazuje na podezřelé okolnosti kupní smlouvy, kterou Z. L. prodává pozemky J. F., která byla uzavřena až 1. 4. 2008.) Konstatuje, že smluvní dokumentace vztahující se ke katastrálnímu území Z. nebyla ověřována řádně (trestná činnost se ovšem týkala nemovitostí v k. ú. P. B.) a že existují pochybnosti o manipulaci s ověřovacími doložkami a podpisy na dokumentech, přičemž do takových transakcí nebyl on sám nijak zapojen a neměl z nich žádný prospěch. Podle obviněného se odvolací soud nevypořádal s jeho námitkami a odůvodnění jeho rozsudku je v podstatě paušálním konstatováním správnosti rozsudku soudu prvního stupně a zásadním způsobem porušuje principy trestního řízení stanovené v §2 odst. 5 a 6 tr. řádu, presumpce neviny a spravedlivého procesu.
Pochybnost spatřuje obviněný také v tom, že podpis na kupní smlouvě skutečně není autentickým podpisem Z. L. Poukazuje přitom na údajně podivné okolnosti podání trestního oznámení Z. L. a v této souvislosti provádí opět vlastní rozbor důkazní situace. Zpochybňuje též závěry znalkyně PhDr. Musilové, které podle něj nebyly poskytnuty dostačující srovnávací materiály. Pokud jde o smlouvy o prodeji spoluvlastnického podílu V. Z., o těch podle jeho názoru prokazatelně věděla. Konstatuje, že závěry znalkyně nejsou rezolutní a jednoznačné. Dále zpochybňuje odbornou způsobilost znalkyně, když uvádí, že její znalecké oprávnění bylo stanoveno pro obor expertiza ručního písma a rozšířeno v roce 1996 až poté, kdy opakovaně neuspěla s žádostí o jmenování znalkyní v oboru písmoznalectví, specializace ruční písmo. Existují proto podle dovolatele relevantní pochybnosti o validitě znaleckých posudků a je nutno přistoupit k vyhotovení posudku revizního.
V závěrečné části dovolání obviněný zdůrazňuje, že nemovitosti nabyl v dobré víře a že v trestním řízení nebyl prokázán opak. Uvádí, že sama V. Z. se poškozenou být necítí a že smlouva, na které má být její podpis falšován, je pro ni výhodnější než smlouva, kde její podpis zpochybňován není. Dále konstatuje, že soudy vycházely při stanovení výše škody ze znaleckého posudku znalce z oboru Ing. Fujáčka a nevypořádaly se s diametrálně odlišnými znaleckými posudky předloženými obhajobou. Současně dovolatel obsáhle rozebírá a kritizuje postup Ing. Fujáčka při oceňování nemovitostí a dovozuje, že jeho závěry jsou zcela vadné. Poukazuje naopak na závěry obhajobou opatřeného revizního znaleckého posudku Vysokého učení technického v Brně, kterým byla cena ideální poloviny nemovitostí stanovena pouze částkou 3.926.744 Kč, současně tento posudek hodnotí znalecký posudek Ing. Fujáčka jako nepřezkoumatelný.
Z uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud dovoláním napadené rozhodnutí i rozsudek soudu prvního stupně zrušil a přikázal věc příslušnému soudu k novému projednání a rozhodnutí, popř. aby sám obviněného předmětné obžaloby zprostil.
Obviněná JUDr. E. P. ve svém dovolání uplatnila dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l ) tr. řádu. V rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu namítla, že soudy obou stupňů jednoznačně pochybily při hmotněprávním posouzení věci. Především zpochybňuje svoji účast na trestné činnosti poukazem na nedostatek motivace, když žádný ze spoluobviněných ani svědků se ve své výpovědi nezmínil o tom, že by měla mít z protiprávního jednání nějaký prospěch. Má za to, že v řízení nebyla prokázána ani obžalobou tvrzená subjektivní stránka trestného činu. Její činnost spočívala pouze v tom, že v dobré víře ověřila podpis osoby, která se prokázala falešným, resp. cizím občanským průkazem a že subjektivní stránka je postavena na velmi obecném tvrzení blíže nespecifikovaného spoluobviněného. Ke zcela fatálnímu pochybení podle obviněné došlo při právní kvalifikaci skutku. Zdůrazňuje, že celé jednání mělo dvě části, a to 1) koupi jedné poloviny nemovitostí od Z. L. dne 13. 7. 2007 obchodní firmou INTER FOX, s. r. o., při kterém dovolatelka ověřila jeho podpis, a 2) koupi druhé poloviny nemovitostí zapsaných na témže LV od V. Z. obchodní firmou DVE Promintrejd s. r. o., dne 18. 7. 2007. Podle dovolatelky se evidentně jedná o dva samostatné skutky, přičemž u ní bylo prokázáno pouze to, že ověřila podpis osoby, která se prokázala občanským průkazem Z. L., přičemž obžalobou bylo tvrzeno, že tak učinila s vědomím, že se o L. nejedná. Z této argumentace je podle jejího přesvědčení zjevné, že se aktivně podílela pouze na skutku, který se týká poloviny nemovitostí ve vlastnictví Z. L. Pouze u tohoto skutku by mohla být spolupachatelkou, a vzhledem ke škodě 3.876.130 Kč by toto jednání bylo možno kvalifikovat pouze podle §209 odst. 1, 4 tr. zákoníku. Závěry, že věděla o všem, jsou podle ní ničím nepodložené spekulace. Zdůrazňuje, že, pokud by byla do věci zapojena, pak by nepochybně alespoň v jednom případě ověřila též podpis poškozené Z. Odvolací soud podle obviněné v rámci hmotněprávního posouzení skutku zcela pominul subjektivní stránku jejího jednání, a to absenci motivu.
V rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. řádu obviněná žádnou konkrétní argumentaci neuvedla, stejně tak nekonkretizovala ve které ze dvou možných variant tento dovolací důvod uplatňuje.
Z výše specifikovaných důvodů obviněná závěrem svého mimořádného opravného prostředku navrhla, aby Nejvyšší soud dovoláním napadené rozhodnutí i rozsudek soudu prvního stupně zrušil a přikázal věc příslušnému soudu k novému projednání a rozhodnutí. Současně navrhla odklad výkonu rozhodnutí, proti němuž dovolání směřuje, a to do doby rozhodnutí o dovolání.
Obviněný JUDr. L. Ž. v úvodu svého dovolání, které podal s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, označil řízení před soudy obou stupňů za kusé a nepřezkoumatelné. Má za to, že provedené důkazy nevyvracejí jeho obhajobu a závěr o jeho vině tak nemá oporu v provedených důkazech. Dovolání poté tvoří obsáhlé pasáže, v nichž je rozebírána a hodnocena důkazní situace, přičemž jeho argumentace se do značné míry a místy doslovně shoduje s argumentací obviněného Ing. L. K. Stejně jako obviněný Ing. K. vznáší pochybnosti o úplnosti spisového materiálu a poukazuje na možnou záměnu některých dokumentů. Postup orgánů činných v trestním řízení podle něj směřoval pouze ke shromažďování důkazů a „zdánlivých důkazů“ v jeho neprospěch. Podle jeho názoru nebyla vyvrácena pochybnost o tom, že podpis Z. L. na předmětné smlouvě je jeho originálním podpisem, zpochybňuje závěry znaleckého posudku PhDr. Václavy Musilové, současně i její odbornou způsobilost k podání znaleckého posudku. Se zcela shodnou argumentací jako obviněný Ing. K. pak odmítá i závěry o ceně nemovitostí učiněné znalcem Ing. Fujáčkem. Uvádí, že jeho vadné závěry zásadním způsobem ovlivnily právní kvalifikaci skutku a pokládá za vadu řízení, že soudy nepřistoupily k zadání revizního znaleckého posudku. V závěru dovolání obviněný JUDr. Ž. opakuje, že žádným z provedených důkazů nebyla jeho vina prokázána. Soudy obou stupňů dospěly k nesprávnému právnímu posouzení skutku, pokud jej uznaly vinným shora specifikovaným trestným činem, neboť mu žádné podvodné jednání v souvislosti s nabytím předmětných nemovitostí prokázáno nebylo.
Závěrem dovolání proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí i rozsudek soudu prvního stupně zrušil a přikázal věc příslušnému soudu k novému projednání a rozhodnutí. Současně rovněž navrhl odklad výkonu rozhodnutí, proti němuž dovolání směřuje.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) využil svého zákonného práva a k dovolání všech obviněných se vyjádřil. Ve svém vyjádření stručně shrnul dosavadní průběh trestního řízení a jeho výsledky. K dovolání obviněných Ing. L. K. a JUDr. L. Ž. uvedl, že i přes jejich značný rozsah neobsahují jedinou námitku, kterou by obvinění vytýkali nesoulad skutkových zjištění vylíčených v tzv. skutkové větě a v odůvodnění soudních rozhodnutí a zákonných znaků zločinu podvodu podle §209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku nebo nesprávnosti jiného hmotněprávního posouzení. Obvinění podle státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství pouze na základě vlastního hodnocení důkazů odmítají skutková zjištění, jež se jich obou dotýkají, to však pod jimi deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu podřadit nelze.
Pokud jde o dovolání obviněné JUDr. E. P., tak její námitky uplatněné pod dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu jsou dle státního zástupce zčásti také skutkového charakteru (námitky, podle kterých z provedených důkazů nevyplývá existence majetkového prospěchu na její straně a námitky týkající se subjektivní stránky trestného činu). Za právně relevantní označil v tomto směru pouze námitky týkající se existence spolupachatelství, případně rozsahu konstatovaného spolupachatelství obviněné. Ta namítá, že nebyla prokázána její dohoda s ostatními obviněnými, že podvodně získají předmětné nemovitosti. Tyto námitky však státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství pokládá za bezpředmětné s tím, že škoda, jejíž způsobení je dovolatelce přičítáno, představuje toliko hodnotu ideální poloviny nemovitostí vlastněné původně zemřelým poškozeným Z. L., a že jednání obviněných týkající se druhé ideální poloviny nemovitostí vlastněných V. Z. nebylo samostatným skutkem, ale bylo součástí jednání obviněných od počátku směřujícího k tomu, aby získali vlastnictví celého souboru předmětných nemovitostí, nikoli pouze jejich ideální poloviny.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. řádu, který obviněná JUDr. E. P. také zmiňuje, pak státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství podotkl, že v rámci tohoto dovolacího důvodu obviněná neuvedla žádnou konkrétní argumentaci, proto k němu nelze v dovolacím řízení přihlížet.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud podaná dovolání obviněných Ing. L. K. a JUDr. L. Ž. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, a dovolání obviněné JUDr. E. P. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu. Navrhl rovněž, aby tak Nejvyšší soud učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání. S rozhodnutím věci v neveřejném zasedání vyslovil souhlas i pro případ jiného nežli výše navrhovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu [§265r odst. 1 písm. c) tr. řádu].
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) shledal, že všechna podaná dovolání jsou přípustná [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. řádu], byla podána obviněnými jako osobami oprávněnými, prostřednictvím obhájců [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. řádu). Dovolání obsahují i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. řádu.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. řádu, bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněnými naplňují jimi uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. řádu.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. řádu) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. řádu).
Všichni tři obvinění ve svých dovoláních uplatnili důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Je třeba konstatovat, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu, který primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, přičemž výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. řádu ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či sám hodnotit či přehodnocovat důkazy ve smyslu §2 odst. 6 tr. řádu. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Ve vztahu k dovoláním obviněných Ing. L. K. a JUDr. L. Ž., Nejvyšší soud po prostudování předloženého trestního spisu konstatuje, že obvinění ve svých dovoláních převážně uplatnili totožné námitky, které tvořily součást jejich obhajoby v celém průběhu trestního řízení. V nezměněné podobě byly součástí námitek rozvedených v podaných odvoláních proti rozsudku soudu prvního stupně. Obecně je proto nutno uzavřít, že tuto obhajobu nepominul jak nalézací soud, tak ani soud odvolací, že se jimi v zákonem požadovaném rozsahu zabývaly a také náležitě vypořádaly, jak bude rozvedeno dále.
Byť oba obvinění v dovolání uplatnili důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve skutečnosti svými námitkami primárně nenapadají nesprávnost právního posouzení skutku, ale pouze zpochybňují soudy učiněná skutková zjištění. Obvinění ve svých dovoláních shodně tvrdí, že se vytýkaného jednání nedopustili, poukazují na nepravdivost usvědčujících výpovědí spoluobviněných E. a I. P., nedůvěryhodnost svědeckých výpovědí, zpochybňují závěry znaleckého posudku znalkyně PhDr. Václavy Musilové, současně i její odbornou způsobilost, zpochybňují rovněž správnost závěrů, k nimž dospěl ve svém znaleckém posudku znalec Ing. Fujáček, namítají údajné formální vady přípravného řízení, v rámci nichž vytýkají způsob formálního vedení trestního spisu a uplatňují hypotézu, že s obsahem spisového materiálu bylo nějak protiprávně manipulováno, bez bližší specifikace a k tomu se vztahující argumentace.
Takto uplatněné námitky je však třeba označit jako námitky výlučně skutkového charakteru, týkající se toho, zda dokazování bylo provedeno v dostatečném rozsahu, zda bylo v souladu se zákonem přistoupeno k hodnocení provedeného dokazování., takže ve skutečnosti brojí proti porušení ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. řádu, k nimž z jejich pohledu došlo. Obvinění se svými dovoláními tudíž domáhají pouze toho, aby byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který jsou stíháni, s akcentací vlastní verze skutkového stavu a jimi provedeného hodnocení důkazů. Uvedené skutečnosti však nelze podřadit pod deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Obvinění v tomto případě zaměňují dovolání jako mimořádný opravný prostředek za další odvolání, přičemž přehlížejí, že dovolací soud je oprávněn přezkoumat napadené rozhodnutí pouze v případě námitek odpovídajících důvodům dovolání taxativně uvedeným v ustanovení §265b tr. řádu.
Nejvyšší soud se nezabýval ani námitkami obviněných Ing. L. K. a JUDr. L. Ž. ohledně výše způsobené škody. Obvinění v této souvislosti namítají, že soudy vycházely při stanovení výše škody ze znaleckého posudku znalce Ing. Fujáčka a nevypořádaly se s diametrálně odlišnými znaleckými posudky předloženými obhajobou. K tomu je třeba uvést, že právní závěr o výši způsobené škody se musí zakládat na skutkových zjištěních soudu vyplývajících z provedeného dokazování. Odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí, na které je možno v tomto směru beze zbytku odkázat, jasně, logicky, srozumitelně a bez projevu jakékoli svévole vysvětlil, proč vyšel při svém rozhodování ze znaleckého posudku znalce z oboru ekonomiky, odvětví ceny a odhady nemovitostí, Ing. Jana Fujáčka a proč naopak nedospěl k závěru o potřebě doplnit řízení o revizní znalecký posudek. Otázka stanovení výše škody, která byla trestným činem způsobena, jakožto jednoho ze znaků skutkové podstaty trestného činu, tak byla nezpochybnitelným způsobem jednoznačně vyřešena, neskýtá proto prostor k dalším úvahám o jiných možných variantách výpočtu a stanovení její výše. Obvinění se i k této problematice argumentačně omezili jen na polemiku se zjištěným skutkovým stavem při akcentaci vlastního způsobu hodnocení důkazů a jimi nabízené verze stanovení výše škody. Nelze proto uzavřít jinak, než že i tyto námitky směřují primárně proti skutkovým zjištěním učiněným rozhodujícími soudy, a proto pod uplatněný dovolací důvod ani jiný dovolací důvod nespadají.
Nad rámec své přezkumné povinnosti Nejvyšší soud dále konstatuje, že námitky obviněných ve vztahu ke způsobení škody poškozené V. Z. je nutno považovat za právně zcela irelevantní, neboť z hlediska znaků skutkové podstaty zločinu podvodu je významné toliko podvodné jednání týkající se ideální poloviny nemovitostí náležejících již zemřelému Z. L., neboť jediným poškozeným, jemuž vznikla trestným činem podvodu majetková škoda, byl právě on. V. Z. vstoupila do jeho práv až jako dědička v důsledku dědického řízení. Ač v tzv. skutkové větě je poměrně detailně a dle názoru Nejvyššího soudu nadbytečně popsáno jednání obviněných také vůči V. Z., výše škody tam uvedená (7.752.260 Kč) představuje obvyklou cenu toliko ideální poloviny předmětných nemovitostí, jak plyne i z rozsudku odvolacího soudu.
Nejvyšší soud uzavírá, že dovolatelé Ing. L. K. a JUDr. L. Ž. se ve svých mimořádných opravných prostředcích míjejí s uplatněným dovolacím důvodem ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť v nich neuvedli a současně také neodůvodnili jedinou námitku vztahující se k nesprávnému hmotněprávnímu posouzení skutku, případně že by konstatovali, ale současně také odůvodnili „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“. Z námitek obviněných nevyplývá ani existence tzv. extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními. Rovněž námitka obviněného Ing. K., že se mu nedostalo spravedlivého procesu, je hodnocena jako irelevantní. Z obsahu trestního spisu je zřejmé, že obviněný mohl v průběhu celého trestního řízení uplatňovat svou obhajobu v rozsahu, který pokládal za potřebný, v řízení před soudem se mohl vyjádřit ke všem provedeným důkazům, klást svědkům dotazy, nebyl omezen v právu podat proti rozhodnutí opravný prostředek, nebyl odňat svému zákonnému soudci. Jeho práva pojímána v intencích čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod (č. 209/1992 Sb.), který vymezuje pojem spravedlivého procesu, a hlavy páté Listiny základních práv a svobod nebyla nikterak omezena. Obviněný však vykládá pojem „spravedlivý proces“ jako řízení, v němž bude zcela přisvědčeno jeho skutkovým vývodům a právním závěrům a dopadne podle jeho předpokladů a očekávání, kterýžto výklad však nemá ve výše citovaných ustanoveních oporu. (V podrobnostech srovnej usnesení Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04).
Nejvyšší soud konstatuje, že nalézací soud provedl dokazování v rozsahu, který je vymezen ustanovením §2 odst. 5 tr. řádu, a důkazy hodnotil v souladu se zákonnými požadavky ustanovení §2 odst. 6 tr. řádu. Rozsudek soudu prvního stupně je srozumitelný, přehledný, obsahuje taxativní výčet důkazů, které byly ve věci provedeny, a také je zcela zřejmé, jak tento soud tyto konkrétně označené důkazy hodnotil, jakou jim přikládal váhu jednotlivě a poté ve vzájemných souvislostech s důkazy jinými, a zcela logicky odůvodnil k jakým právním závěrům na základě takto provedených a zhodnocených důkazů dospěl. Tento rozsudek plně zohledňuje všechna zákonná kriteria uvedená v §125 odst. 1 tr. řádu, těm plně konvenuje, jeho skutková zjištění jsou zcela v souladu s učiněnými právními závěry. Pochybení, jehož se v souvislosti s rozhodováním o tom, kdo byl k řízení připuštěn v právním postavení poškozeného, plně svým rozhodnutím konvalidoval vrchní soud jako soud odvolací. Rovněž i tento soud plně dostál požadavkům, které na něj klade ustanovení §254 odst. 1 tr. řádu. Nelze přisvědčit námitkám obviněných, že toto rozhodnutí je formální, že byly pominuty odvolací námitky a že naopak byly nekriticky přejaty skutkové i právní závěry soudu nalézacího. V tomto ohledu je třeba v celém rozsahu odkázat na znění rozsudku odvolacího soudu, který naopak nepominul ani jednu ze vznesených námitek obou obviněných, podrobně se jimi zabýval a své závěry také odpovídajícím způsobem odůvodnil (srov. 10 až 12 tohoto rozsudku). V těchto pasážích je rovněž podrobně odůvodněn názor odvolacího soudu na obviněnými avizovanou nutnost doplnění dokazování novými znaleckými posudky, kterýžto názor soud nesdílel, či obviněnými zpochybňovanou správnost závěrů znaleckých posudků vypracovaných znalci PhDr. Musilovou či Ing. Fujáčkem. Vrchní soud v Praze rovněž provedl přiléhavý a zákonný výklad §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku jakož i §23 tr. zákoníku s ohledem výsledky dokazování, které byly ve věci k dispozici. Pro správnost shora citovaných závěrů rozsudku vrchního soudu se s nimi Nejvyšší soud ztotožňuje a plně na ně odkazuje.
Jen pro úplnost Nejvyšší soud připomíná, že k problematice formálně uplatněného dovolacího důvodu se vyjádřil i Ústavní soud, a to v rozhodnutí ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05, kde tento mimo jiné uvedl, že označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. řádu nemůže být pouze formální. Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. řádu, neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
Obviněná JUDr. E. P. v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu uplatnila zčásti rovněž skutkové námitky, které tomuto dovolacímu důvodu nekonvenují a pod něj je podřadit nelze. Jde o výhrady, že z protiprávního jednání neměla žádný majetkový prospěch a že její činnost spočívala pouze v tom, že v dobré víře ověřila podpis osoby, která se prokázala falešným (cizím) občanským průkazem.
Nejvyšší soud považuje námitku obviněné, že na posuzovaném jednání neměla žádný majetkový prospěch, z hlediska naplnění znaků souzeného trestného činu jako zcela nepatřičnou a irelevantní. Trestného činu podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku se totiž dopustí ten, kdo sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou. K naplnění znaků skutkové podstaty uvedeného zločinu tak není nezbytné, aby majetkový profit měl přímo pachatel, postačuje, aby k obohacení došlo jen u některého z více pachatelů nebo i u osoby od pachatele zcela odlišné.
Stejně tak nelze obviněné přisvědčit v názoru, že nebyla prokázána subjektivní stránka trestného činu, spočívající v jejím zavinění, neboť dle učiněných skutkových zjištění při ověřování podpisu Z. L. nejednala v tzv. „dobré víře“, že před ní kupní smlouvu podepsal skutečný Z. L. Z provedených důkazů naopak vyplývá jednoznačný a nezpochybnitelný závěr, že dne 13. 7. 2007 vůbec nedošlo ke schůzce, na které by blíže neurčená osoba podepisovala kupní smlouvu, resp. k ní nedošlo za okolností, které tvrdí obviněná JUDr. E. P. Obviněná těmito námitkami pouze opět předkládá vlastní verzi skutkového děje, který je pro ni příznivější, avšak s uplatněným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu se zcela míjí.
Jedinou námitkou, kterou lze z hlediska deklarovaného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu považovat s jistou dávkou tolerance za právně relevantní, je tvrzení obviněné, že v průběhu celého řízení nebyla prokázána její dohoda s ostatními obviněnými o podvodném získání předmětných nemovitostí. Nejvyšší soud však shledal, že se jedná o námitku neopodstatněnou.
Podle obviněné celé jednání mělo dvě části, a to 1) koupi jedné poloviny nemovitostí od Z. L. dne 13. 7. 2007 obchodní firmou INTER FOX s. r. o., při kterém ověřila jeho podpis, a 2) koupi druhé poloviny nemovitostí zapsaných na témže LV od V. Z. obchodní firmou DVE Promintrejd s. r. o., dne 18. 7. 2007. Podle obviněné se evidentně jedná o dva samostatné skutky, přičemž ve vztahu k ní bylo prokázáno pouze tolik, že ověřila podpis osoby, která se prokázala občanským průkazem Z. L., obžalobou bylo tvrzeno, že tak učinila s vědomím, že se o Z. L. nejedná. Podle názoru obviněné je tak zjevné, že se aktivně podílela pouze na skutku, který se týká poloviny nemovitostí ve vlastnictví Z. L. Je přesvědčena, že pouze u tohoto skutku by mohla být spolupachatelkou a vzhledem ke škodě 3.876.130 Kč by toto jednání mělo být právně kvalifikováno kvalifikovat pouze jako trestný čin podle §209 odst. 1, 4 tr. zákoníku.
Podle učiněných skutkových zjištění majících odraz ve skutkové větě výroku rozsudku soudu prvního stupně jednoznačně vyplývá, že obvinění jednali po vzájemné dohodě v úmyslu podvodně získat ve výroku o vině specifikovaný soubor nemovitostí v katastrálním území P. B. Jejich jednání tak logicky nelze dělit na dva samostatné skutky, když od počátku směřovalo k získání celého souboru příslušných nemovitostí, nikoliv pouze ideální poloviny. Jak již bylo uvedeno výše, ve skutkové větě je sice poměrně podrobně popsáno jednání obviněných vůči V. Z. týkající se jí náležející ideální poloviny předmětných nemovitostí, avšak z hlediska znaků skutkové podstaty zločinu podvodu je významné pouze podvodné jednání týkající se ideální poloviny nemovitostí náležejících Z. L., když v tzv. skutkové větě uvedená výše škody představuje obvyklou cenu toliko ideální poloviny předmětných nemovitostí. Je třeba připustit, že znění skutkové věty rozsudku soudu prvního stupně není v tomto směru zcela výstižné, avšak nejde o takové pochybení, které by zakládalo vadu ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Ostatně nikdo z obviněných ani v tomto směru žádné námitky ve svém mimořádném opravném prostředku nevznesl.
Z výše zmíněného je zřejmé, že škoda ve výši 7.752.260 Kč, jejíž způsobení je obviněné JUDr. E. P. přičítáno, je pouze hodnotou ideální poloviny nemovitostí, které původně vlastnil již zemřelý Z. L. K tomu je třeba připomenout, že v případě posuzovaného trestného činu není podmínkou, aby se všichni pachatelé zúčastnili na trestné činnosti stejnou měrou. Činnost obviněné byla součástí podvodného jednání směřujícího k podvodnému získání nemovitostí, čímž bezpochyby naplnila (vedle dalších spoluobviněných) skutkovou podstatu zločinu podvodu podle §209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku.
Obviněná JUDr. E. P. v dovolání uplatnila také dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. řádu, v rámci kterého však žádnou konkrétní argumentaci neuvedla.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. řádu spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) a g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
K první části dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. řádu Nejvyšší soud uvádí, že tento dovolací důvod má zajišťovat nápravu tam, kde soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, opravný prostředek (odvolání nebo stížnost) zamítl nebo odmítl podle §253 odst. 1 nebo odst. 3 tr. řádu (u odvolání), u stížnosti podle §148 odst. 1 písm. a), b) tr. řádu. Jinými slovy řečeno, obviněnému nesmí být odepřen přístup k soudu druhého stupně, jsou-li splněny podmínky pro meritorní přezkum napadeného rozhodnutí. V dané věci se však o takový případ nejedná.
Jde-li o druhou alternativu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. řádu, Nejvyšší soud vycházel z toho, že prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu byl uplatněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Nejvyšší soud se s touto částí dovolání tedy vypořádal přímo v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, a proto na toto odůvodnění (viz. výše) odkazuje.
Je tak možno učinit závěr, že v průběhu daného trestního řízení bylo bez pochybností prokázáno, že obvinění Ing. L. K., JUDr. E. P. a JUDr. L. Ž. svým předmětným jednáním naplnili všechny zákonné znaky skutkové podstaty zločinu podvodu podle §209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku, jehož se dopustili ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku.
Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů shledal, že napadené rozhodnutí ani řízení, které mu předcházelo, netrpí vytýkanými vadami, proto dovolání obviněných Ing. L. K. a JUDr. L. Ž. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu a dovolání obviněné JUDr. E. P. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné. O všech dovoláních bylo rozhodnuto za podmínek ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud ke dni svého rozhodování o dovoláních zjistil, že jak obviněný JUDr. Ž. tak obviněná JUDr. P. nevykonávají trest odnětí svobody, předsedkyně senátu tak neshledala důvody podle §265o odst. 1 tr. řádu pro odklad výkonu rozhodnutí. Obdobně neshledala důvod pro přerušení výkonu trestu u obviněného Ing. K.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 7. 4. 2016
JUDr. Danuše Novotná
předsedkyně senátu