ECLI:CZ:NS:2016:4.TDO.1278.2016.1
sp. zn. 4 Tdo 1278/2016-19
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 29. 9. 2016 dovolání obviněné J. E. , proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 5. 2016, sp. zn. 5 To 137/2016, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 4 T 12/2016, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. c) tr. řádu se dovolání obviněné odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 29. 2. 2016, sp. zn. 4 T 12/2016, byla obviněná J. E. uznána vinnou přečinem padělání a pozměnění veřejné listiny podle §348 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustila tím, že
dne 27. ledna 2016 v 9:20 hodin v P., N. V. H., oddělení pobytu cizinců, pracovnici odboru a posléze policistům odboru cizinecké policie, oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort, se prokazovala jako svým pravým cestovním pasem pozměněným cestovním pasem občana N.
Za to byla odsouzena podle §348 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání čtyř měsíců a podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku jí byl výkon uloženého trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku. Současně jí byl podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci, a to pozměněného cestovního pasu NGA na jméno E.
Proti uvedenému rozsudku podala obviněná odvolání, které Městský soud v Praze usnesením ze dne 25. 5. 2016, sp. zn. 5 To 137/2016, zamítl podle §256 tr. řádu jako nedůvodné.
Proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 5. 2016, sp. zn. 5 To 137/2016, podala obviněná prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřela o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. V rámci své dovolací argumentace namítla, že jejím předmětným jednáním nedošlo k naplnění subjektivní ani objektivní stránky přečinu padělání a pozměnění veřejné listiny podle §348 odst. 1 tr. zákoníku. Tvrdí, že jednala v přesvědčení, že pas lze legálně opatřit prostřednictvím třetí osoby v N. Ve výroku rozsudku soudu prvního stupně není uvedeno, zda vůbec věděla, že pas je pozměněn či padělán, ani jiná skutková okolnost, která by svědčila o jejím úmyslu resp. vědomí že pas je padělán. Z popisu skutku dle názoru dovolatelky nevyplývá ani to, zda se mělo jednat o listinu pozměněnou či padělanou, když pouze použití podstatně pozměněné listiny by bylo přečinem podle trestního zákoníku. Obviněná má za to, že předmětné jednání není společensky škodlivé, proto by s ohledem na zásadu „ultima ratio“ nemělo být postiženo trestním právem.
Závěrem svého mimořádného opravného prostředku proto obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud dovoláním napadené rozhodnutí i rozsudek soudu prvního stupně ve věci zrušil a sám obviněnou v plném rozsahu předmětné obžaloby zprostil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) shledal, že dovolání obviněné je přípustné, bylo podáno osobou oprávněnou podle §265d odst. 1 písm. b) tr. řádu, prostřednictvím obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda byla dodržena zákonná lhůta k podání dovolání podle §265e tr. řádu a zjistil, že dovolání bylo podáno opožděně.
Podle §265e odst. 1 tr. řádu se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje. Podle §265e odst. 2 tr. řádu jestliže se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci a zákonnému zástupci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději. Podle §265e odst. 3 tr. řádu je lhůta k podání dovolání zachována také tehdy, je-li dovolání podáno ve lhůtě u Nejvyššího soudu nebo u soudu, který rozhodl ve věci ve druhém stupni, anebo je-li podání, jehož obsahem je dovolání, dáno ve lhůtě na poštu a adresováno soudu, u něhož má být podáno nebo který má ve věci rozhodnout.
Podle ustanovení §60 odst. 2 tr. řádu lhůta stanovená podle týdnů, měsíců nebo let končí uplynutím toho dne, který svým jménem nebo číselným označením odpovídá dni, kdy se stala událost určující počátek lhůty, podle §60 odst. 3 tr. řádu připadne-li konec lhůty na den pracovního klidu nebo pracovního volna, pokládá se za poslední den lhůty nejbližší příští pracovní den.
Nejvyšší soud po prostudování předloženého trestního spisu zjistil, že obviněné J. E. bylo usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 5. 2016, sp. zn. 5 To 137/2016, doručeno dne 9. 6. 2016 (č. l. 115 spisu), advokátovi obviněné Mgr. Michaelu Dubovi bylo toto usnesení doručeno dne 1. 6. 2016 (č. l. 115 spisu). Z výše citovaných zákonných ustanovení je zřejmé, že poslední den lhůty k podání dovolání připadl v daném případě na den 9. 8. 2016 (úterý). Dovolání obviněné J. E. však bylo dodáno do datové schránky Obvodního soudu pro Prahu 10 až dne 15. 8. 2016, tedy až po uplynutí lhůty k podání dovolání stanovené v §265e odst. 1 tr. řádu. Lhůta pak nebyla zachována ani za použití ustanovení §265e odst. 2, 3 tr. řádu.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněné J. E. podle §265i odst. 1 písm. c) tr. řádu odmítl jako opožděně podané. Za tohoto stavu věci Nejvyšší soud již nemusel věc meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. řádu a v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu své rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu, odkazuje tento na znění §265i odst. 2 tr. řádu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 29. 9. 2016
JUDr. Danuše Novotná
předsedkyně senátu