ECLI:CZ:NS:2016:4.TDO.1386.2016.1
sp. zn. 4 Tdo 1386/2016-18
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. 10. 2016 o dovolání obviněného P. V. , proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. 11. 2015, sp. zn. 11 To 126/2015, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 1 T 8/2015, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne 10. 3. 2015, sp. zn. 1 T 8/2015, byl obviněný P. V. uznán vinným ze spáchání přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že:
„v době od 18:53 hodin do 18:55 hodin dne 14. ledna 2015 od čerpací stanice H. D., okr. T., na silnicích č. 300 a poté č. 3008 vedoucí na obec Z.-Ř., řídil osobní motorové vozidlo zn. Fiat Brava, ačkoliv rozsudkem Okresního soudu v Trutnově, sp. zn. 1 T 146/2014, ze dne 6. 11. 2014, pravomocným dne 6. 11. 2014, mu byl uložen jako souhrnný trest též zákazu činnosti, spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu tří let, za současného zrušení výroku o trestu z trestního příkazu téhož soudu sp. zn. 4 T 188/2013, ze dne 31. 10. 2013, který je povinen vykonat v době od 6. 11. 2014 do 26. 11. 2016 (po zápočtu 24 měsíců a 20 dnů).“
Za uvedené jednání byl obviněný P. V. odsouzen podle §337 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 7 měsíců. Podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s dozorem.
Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl obviněnému současně uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu tří let.
Proti rozsudku Okresního soudu v Trutnově ze dne 10. 3. 2015, sp. zn. 1 T 8/2015, podal obviněný P. V. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 10. 11. 2015, sp. zn. 11 To 126/2015, tak, že ho podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. 11. 2015, sp. zn. 11 To 126/2015, podal následně obviněný P. V. prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. c), d) a g) tr. ř. Porušení ustanovení o přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání spatřuje v tom, že ačkoliv se řádně omluvil a jeho pracovní neschopnost i nadále trvala, soud provedl veřejné zasedání dne 10. 11. 2015 bez jeho přítomnosti, aniž by mu byla dána možnost se obhajovat a vysvětlit soudu svá stanoviska. Při prvním odročení veřejného zasedání ze dne 27. 10. 2015 bylo MUDr. T. potvrzeno, že se obviněný nemůže z důvodu nemoci dostavit. Tatáž pracovní neschopnost odůvodňující odročení jednání byla potom prodloužena i na dobu následujícího veřejného zasedání. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. uvádí, že si odvolání podal sám a teprve z rozhodnutí o přiznání odměny obhájci zjistil, že odvolání podala také JUDr. Štefková. Ta s obviněným ovšem nebyla v kontaktu a při veřejném zasedání ze dne 10. 11. 2015 nebyla ani přítomna. Pokud mu tedy byla obhájkyně JUDr. Štefková ustanovena v rámci nutné obhajoby podle §36 tr. ř., měla by pak vystupovat po celé řízení. Nesprávné právní posouzení potom spatřuje v tom, že po vyhodnocení případu bylo rozhodnuto o potřebě nepodmíněného trestu. Pokud by však byly všechny polehčující okolnosti správně posouzeny, měly by soudy obou stupňů dospět k názoru, že trest je nepřiměřeně přísný a neodpovídá §39 a násl. tr. zákoníku.
Z uvedených důvodů obviněný závěrem svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. 11. 2015, sp. zn. 11 To 126/2015, a věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřil. Ve svém vyjádření stručně shrnul dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedl, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. je dán v případě, že obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl. Ze spisových materiálů, které má Nejvyšší státní zastupitelství k dispozici, nevyplývá, že by ve věci byl dán některý z důvodů nutné obhajoby podle citovaného ustanovení trestního řádu, v žádném případě takovýto důvod nevyplývá z použité právní kvalifikace, když přečin podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku je ohrožen sazbou trestu odnětí svobody do dvou let. Pokud byl obviněnému ustanoven obhájce pro sepis odůvodnění odvolání a soud takovýto postup nesprávně opřel o §36 tr. ř. na místo §251 odst. 2 tr. ř., nezaložila takováto okolnost důvod nutné obhajoby a neúčastí obhájkyně obviněného u veřejného zasedání. Skutečností, že obviněný neměl obhájce v dřívějších stadiích řízení, nebyla založena vada uvedená v §265b odst. 1 písm. c) tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je dán v případě, že byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Podmínky pro konání veřejného zasedání o odvolání v nepřítomnosti obviněného jsou stanoveny podstatně méně striktně, nežli je tomu u hlavního líčení. Jediným ustanovením, které výslovně stanoví podmínky konání veřejného zasedání o odvolání v nepřítomnosti obviněného, je ustanovení §263 odst. 4 tr. ř., které na trestní věc obviněného V. evidentně nedoléhá. Vadu řízení spatřuje obviněný v tom, že odvolací soud neakceptoval jeho omluvu z důvodů pracovní neschopnosti. Obviněný byl o veřejném zasedání pouze vyrozuměn a odvolací soud tedy nepovažoval jeho osobní účast u veřejného zasedání za nutnou. Za této situace nebylo v zásadě vyloučeno konat neveřejné zasedání v jeho nepřítomnosti, i kdyby svoji neúčast řádně a včas omluvil a požádal o odročení veřejného zasedání. V předmětné trestní věci ovšem ze strany dovolatele o řádnou a dostatečnou omluvu v žádném případě nešlo. Pokud obviněný nedoloží lékařskou zprávou, že trpí takovými zdravotními obtížemi, které vylučují jeho účast u jednání soudu, není pracovní neschopnost sama o sobě okolností, která by objektivně znemožňovala obviněnému účast u takového jednání. V předmětné trestní věci ze zjištění uvedených na str. 2 rozhodnutí odvolacího soudu vyplývá, že obviněný teprve v den konání veřejného zasedání krátce před stanovenou dobou jeho zahájení odvolacímu soudu sdělil, že mu pracovní neschopnost byla prodloužena. Jinak soudu nedoložil existenci jakýchkoli zdravotních problémů bránících mu v účasti u veřejného zasedání, naopak soudu nepravdivě tvrdil, že má dne 10. 11. 2015 absolvovat gastroskopické vyšetření. Takovouto „omluvu“ nelze v žádném případě považovat za řádnou a dostatečnou. Pokud odvolací soud provedl veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, neporušil tím žádné konkrétní ustanovení trestního řádu o přítomnosti obviněného u veřejného zasedání a nijak nezasáhl do ústavního práva obviněného zakotveného v čl. 38 odst. 2 Listiny.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. slouží k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud spočívají v nesprávném právním posouzení skutku nebo v jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V předmětné trestní věci byl obviněnému V. uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v dolní polovině sazby v §337 odst. 1 tr. zákoníku uvedené a dovolací námitky týkající se jeho přílišné přísnosti formálně deklarovanému dovolacímu důvodu obsahově neodpovídají.
Závěrem svého vyjádření proto státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., protože jde o dovolání zjevně neopodstatněné, a aby tak učinil za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. a v souladu s §265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu §265e tr. ř. zachována.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř. ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud po prostudování předmětného spisového materiálu shledal, že v podaném dovolání obviněný neuplatnil žádnou námitku v tom smyslu, že by uvedené skutkové zjištění nenaplňovalo znaky spáchaného přečinu. Obviněný v rámci svého dovolání namítá, že v řízení před soudy došlo k nesprávnému hmotněprávnímu posouzení z hlediska ukládání trestu (k nesprávnému hmotněprávnímu posouzení polehčujících okolností) a došlo tak k uložení nepřiměřeně přísného trestu, přičemž nebyly respektovány zásady pro ukládání trestů stanovené §39 a násl. tr. zákoníku.
Jiné hmotněprávní posouzení ve smyslu dovolacího důvodu předvídaného ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zahrnuje též otázky trestání, avšak pouze v tom rozsahu, je-li namítáno nesprávné hmotněprávní posouzení ve vztahu ke zvláštním podmínkám při ukládání trestu (např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu). Námitka obviněného ohledně pochybení soudů při ukládání trestu, není tedy dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a nelze na ni uplatnit ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
Ve vztahu k námitkám ohledně nepřiměřenosti uloženého trestu je vhodné uvést, že námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §39 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř.
Obviněný se dále opírá o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. a namítá porušení ustanovení o přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání, které spatřuje v tom, že ačkoliv se řádně omluvil, soud druhého stupně provedl veřejné zasedání dne 10. 11. 2015 bez jeho přítomnosti.
Z obsahu spisu vyplývá, že Krajský soud v Hradci Králové nařídil veřejné zasedání na 27. 10. 2015, o němž byl obviněný řádně a včas vyrozuměn. Dne 27. 10. 2015 obviněný soudu telefonicky sdělil, že se k veřejnému zasedání nemůže dostavit, neboť je v pracovní neschopnosti. Krajský soud tuto skutečnost ověřil u ošetřujícího lékaře MUDr. T. a veřejné zasedání odročil na 10. 11. 2015. Obviněný si vyrozumění o konání veřejného zasedání osobně nevyzvedl a písemnost tak byla uložena na poště. Tuto skutečnost krajský soud zjistil dne 9. 11. 2015 dotazem na poště. V den veřejného zasedání, 10. 11. 2015, obviněný ve 12.25 hodin soudu telefonicky sdělil, že mu byla pracovní neschopnost prodloužena a že se má ve 13.00 hodin dostavit do nemocnice ve Dvoře Králové nad Labem na vyšetření na gastroskopické oddělení, z tohoto důvodu požadoval další odročení. Předseda senátu poté na základě telefonického hovoru zjistil, že obviněný na 10. 11. 2015 na žádné vyšetření objednán není. Při telefonickém hovoru mu navíc obviněný v 13.06 hodin lživě tvrdil, že se do nemocnice na vyšetření právě chystá. Za této situace krajský soud provedl odvolací řízení v nepřítomnosti obviněného, jelikož jeho výmluvy a vyžadování dalšího odročení veřejného zasedání bylo vyhodnoceno jako účelové. Výše vznesené námitce obviněného, že mu nebyla dána možnost se obhajovat, proto nelze přisvědčit.
Obviněný dále uplatnil námitku relevantní z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. a uvedl, že neměl v řízení před soudem druhého stupně obhájce, ač ho mít měl.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. je dán tehdy, jestliže obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl. Jde především o případy, kdy došlo k porušení ustanovení o nutné obhajobě podle §36 tr. ř. Tento dovolací důvod nenaplní jakékoliv porušení práva na obhajobu, nýbrž pouze takové, které je ve svých důsledcích skutečně relevantní z hlediska meritorního rozhodnutí. Jestliže např. obviněný po určitou část řízení neměl obhájce, ačkoliv ho měl mít, pak je tento dovolací důvod dán jen tehdy, pokud orgány činné v trestním řízení v této době skutečně prováděly úkony trestního řízení směřující k vydání meritorního rozhodnutí napadeného dovoláním (viz rozhodnutí č. 48/2003 Sb. rozh. tr.).
V projednávané věci byla obviněnému dne 29. 7. 2015 za účelem odůvodnění odvolání podle §251 odst. 2 tr. ř. ustanovena obhájkyně JUDr. Štefková, která dne 10. 8. 2015 doplnila odvolání obviněného tak, aby splňovalo náležitosti obsahu odvolání vyžadované §249 odst. 1 tr. ř. Z protokolu o veřejném zasedání ze dne 27. 10. 2015 (č. l. 72), na němž byla obhájkyně JUDr. Štefková osobně přítomna, vyplývá, že JUDr. Štefková byla zproštěna obhajoby obviněného, jelikož účelem jejího ustanovení bylo toliko odůvodnění odvolání. Obhájkyně tudíž neměla povinnost dostavit se dne 10. 11. 2015 na odročené veřejné zasedání. Vznesenou námitku proto Nejvyšší soud vyhodnotil jako zjevně neopodstatněnou.
Je tak možno učinit závěr, že v průběhu daného trestního řízení bylo prokázáno, že obviněný P. V. svým předmětným jednáním naplnil všechny zákonné znaky skutkové podstaty přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, příslušný skutek byl bez jakýchkoliv pochybností objasněn, soud zvolil odpovídající právní kvalifikaci a uložený trest odpovídá všem zákonným kritériím. Nejvyšší soud proto souhlasí se závěry, které učinil v odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud. Z odůvodnění rozhodnutí obou soudů vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotněprávními závěry na straně druhé, přičemž dovolací soud mezi nimi neshledal žádný rozpor.
Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů shledal, že napadené rozhodnutí ani řízení, které mu předcházelo, netrpí vytýkanými vadami, a proto dovolání obviněného P. V. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl. O dovolání rozhodl za podmínek ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný.
V Brně dne 19. 10. 2016
JUDr. Jiří Pácal
předseda senátu