ECLI:CZ:NS:2016:4.TDO.398.2016.1
sp. zn. 4 Tdo 398/2016-26
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 4. 2016 o dovolání obviněného V. Š. , proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. 9. 2015, č. j. 10 To 212/2015-94, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 1 T 66/2015, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného V. Š. odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Jičíně ze dne 29. 4. 2015, č. j. 1 T 66/2015-61, byl obviněný V. Š. uznán vinným ze spáchání přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kterého se dopustil tak, že
dne 17. 3. 2015 v době od 19.00 hod. do 19.10 hod. v ulicích B., Ž., J., Ž. n., Š., 1. l. a P. K. v J., řídil motorové vozidlo VW Golf Variant, a to poté, co mu byl rozhodnutím Městského úřadu v Jičíně, sp. zn. DOP/213/2014 ze dne 23. 1. 2015, s právní mocí od 25. 2. 2015, uložen mimo jiné trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 6 měsíců.
V podrobnostech popisu skutkového děje lze odkázat na předmětné rozhodnutí. Za toto jednání mu pak byl uložen trest odnětí svobody v trvání 5 měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1, §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu 12 měsíců. Dále byl podle §73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všech druhů ve výměře dvanácti měsíců.
Proti tomuto rozhodnutí obviněný podal odvolání ke Krajskému soudu v Hradci Králové, který usnesením ze dne 10. 9. 2015, č. j. 10 To 212/2015-94, tento opravný prostředek podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové podal následně obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání k Nejvyššímu soudu, opírající se o důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. Obviněný v dovolání poukazuje na skutečnost, že rozhodnutí obou nižších soudů spočívá na nesprávném právním posouzení věci, neboť tyto chybně dovodily naplnění znaků skutkové podstaty přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Dovolatel namítá, že rozhodnutí Městského úřadu v Jičíně, sp. zn. DOP/213/2014 ze dne 23. 1. 2015, kterým mu byl uložen zákaz řízení motorových vozidel, nebyl řádně doručen a nenabyl tak právní moci. Na tuto skutečnost obviněný v řízení před soudem poukazoval a žádal o provedení důkazu přestupkovým spisem. Vychází z přesvědčení, že pokud K. S., jakožto zmocněnec obviněného v přestupkovém řízení požádal o doručování na elektronickou adresu a správní orgán se o toto doručení nepokusil, není doručení formou fikce účinné a není možné vyznačit doložku právní moci. Žádost na prověření této skutečnosti však soud ignoroval a nevypořádal se tak s předběžnou otázkou. Dovolatel poukázal, že ochrany se domáhá rovněž prostřednictvím správní žaloby, a to proti rozhodnutí Krajského úřadu Královéhradeckého kraje, kterým bylo jako opožděné zamítnuto odvolání proti shora uvedenému rozhodnutí Městského úřadu Jičín. Následně podrobně rozvedl veškeré okolnosti a průběh správního řízení, se zaměřením na doručování osobě zmocněnce K. S. V návaznosti na to citoval zákonná ustanovení správního řádu k otázce doručování, výkladové komentáře a vybranou judikaturu Nejvyššího soudu (sp. zn. 20 Cdo 4660/2009). Vzhledem ke všem daným skutečnostem má za to, že již správní orgány porušily jeho právo na řádné řízení před orgánem veřejné moci ve smyslu čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a svobod, jakož i čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. S těmito okolnostmi se v rámci tr. řízení nevypořádal odvolací soud, a proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud jeho usnesení zrušil a přikázal Krajskému soudu v Hradci Králové, aby věc znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřil následovně. V prvé řadě poukazuje na skutečnost, že obviněný ve svém dovolání opakuje svou obhajobu z odvolacího řízení. V tomto směru se státní zástupce ztotožňuje se způsobem, jakým se námitkami vypořádal odvolací soud na str. 2 - 4 svého usnesení. Soud druhého stupně postupoval správně, když prověřil na základě správního spisu, zda správní orgán respektoval pravidla pro doručování a zda tedy rozhodnutí nabylo právní moci. Poukazuje na soulad závěrů s judikaturou Nejvyššího soudu (zejm. sp. zn. 7 Tdo 798/2015 ze dne 30. 9. 2015), jakož i Nejvyššího správního soudu (sp. zn. 8 As 55/2015 ze dne 24. 7. 2015; č. j. 4 As 76/2015-37 ze dne 20. 5. 2015). Ve světle shora uvedeného doplnil, že smyslem procesních ustanovení je nastavení pravidel pro usnadnění řízení a nikoliv k vytváření prostoru pro konstrukci obstrukcí, což dokládá rovněž rozhodovací praxe Ústavního soudu (sp. zn. III. ÚS 68/97 ze dne 12. 6. 1997; III. ÚS 83/96 ze dne 25. 9. 1996). Dovolatel přitom neuvádí, jaké hmotněprávní ustanovení bylo porušeno jím tvrzeným pochybením správního orgánu, který měl předem vyrozumět zmocněnce, že mu již nebude elektronicky doručováno. V návaznosti na vyjádření dovolatele u hlavního líčení, že se ke zmocněnci K. S. dostal přes internet, státní zástupce poukázal rovněž na článek zmiňující dané jméno zmocněnce v souvislosti s obstrukcemi při projednávání dopravních přestupků za účelem marného uplynutí lhůt. Závěrem svého vyjádření pak státní Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, neboť jde o dovolání zjevně neopodstatněné, a aby tak učinil v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. a v souladu s §265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu §265e tr. ř. zachována.
Jelikož dovolání k Nejvyššímu soudu lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování totiž spadá do rámce řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat toliko soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., konstatujíc, že bylo rozhodnuto o zamítnutí odvolání proti rozsudku přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písm. g) tr. ř., tj. rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Dovolání výslovně směřoval proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové. Dovolatelem učiněný mimořádný opravný prostředek tak Nejvyšší soud posuzoval jako podaný z důvodů §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., založený na námitce, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže o trestný čin nejde nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř. ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Důvodem dovolání podle ustanovení §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 1 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo (jak namítá dovolatel v tomto případě) byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
Nejvyšší soud po prostudování předloženého spisového materiálu, přezkumu vznesených námitek a jejich podřazení pod shora uvedený dovolací důvod konstatuje následující. Pouze pro stručnost lze připomenout, že obviněný nerozporuje fakt, že předmětného dne řídil motorové vozidlo, avšak brojí proti skutečnosti, že si nebyl vědom správním orgánem uloženého zákazu řízení, resp. napadá závěr, že rozhodnutí, kterým tak mělo být učiněno, nabylo právní moci, k čemuž dojít nemohlo, neboť správní orgán řádně (elektronickou cestou) nedoručil rozhodnutí jeho zmocněnci.
Především je třeba poukázat na skutečnost, že obviněný své námitky, které nyní adresoval Nevyššímu soudu, uplatnil již v rámci odvolacího řízení před Krajským soudem v Hradci Králové, ten se jimi zabýval ve svém usnesení na str. 2 – 4. Se závěry, o které odvolací soud opřel své zamítavé rozhodnutí, se pak zcela ztotožnil i Nejvyšší soud, když krajským soudem uplatněnou argumentaci považuje za zcela vyčerpávající a správnou. Takto pečlivě vytvořené odůvodnění mu proto umožňuje na něj pro stručnost odkázat.
Dovolací soud pak sám dodává, že v projednávaném případě lze s ohledem na veškerá skutková zjištění učiněná nižšími soudy souhlasit s tím, že jednání obviněného, jakož i jeho dřívější minulost coby řidiče a přestupce, vykazují permanentní snahu o vytváření obstrukcí tak, aby nemohlo dojít k jeho postihu za řízení motorových vozidel, tedy činnosti, která mu byla zakázána. Danému závěru odpovídá i způsob doručování zmocněnci elektronickou cestou, když zmiňované e-maily vykazovaly pro správní orgán potíže s odesláním a doručením. Na tomto místě lze poukázat na pregnantní vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, když odkazuje na související judikaturu nejen trestněprávní, ale též správněprávní, konkrétně rozsudek Nejvyšší správního soudu ze dne 24. 7. 2015, sp. zn. 8 As 55/2015. Ten věnuje pozornost právě otázce diakritiky zmocněnce a svou argumentaci uzavírá poukazem na „ předem promyšlený procesní postup, který má za cíl komplikovat a protahovat správní řízení, resp. generovat v rámci řízení problémové situace, jež mohou s určitou mírou pravděpodobnosti vést k formálním pochybením správních orgánů, a dosáhnout tak v důsledku toho prekluze odpovědnosti za přestupek“ . Uvedený závěr podporuje ostatně také další z rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 5. 2015, č. j. 4 As 76/2015-37. Státní zástupce pak pro doplnění celkového obrazu projednávaného případu, zcela přiléhavě, poukazuje na médii prezentované obdobné situace, které jsou spojeny se shodným jménem, které užíval zmocněnec obviněného.
K tomu Nejvyšší soud zdůrazňuje, že v rámci správního řízení je způsob doručování upraven ustanovením §19 s. ř., který preferuje zasílání písemností prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky (odst. 1), nelze-li tak činit pak prostřednictvím provozovatele poštovních služeb (odst. 2) a teprve nevylučuje-li to zákon nebo povaha věci a požádá-li o to účastník řízení také na elektronickou adresu (odst. 3). Posledně uváděný způsob tedy nepředstavuje – v případě žádosti účastníka – obligatorní formu doručování za všech okolností, ale je vázán na uvážení správního orgánu právě s ohledem na možné zákonné překážky či konkrétní okolnosti projednávané věci. Byť je zcela zřejmé, že v současné době by se správní orgán měl snažit vycházet účastníkům vstříc, zejména může-li takový způsob vést k urychlení řízení a též pro naplnění zásad veřejné správy, kdy správní orgán má dotčeným osobám podle možností vycházet vstříc (srov. §4 odst. 1 s. ř.), na druhou stranu – a zde dovolací soud dává svůj závěr právě do korelace se shora uvedenou argumentací Nejvyššího správního soudu – takový postup nesmí vést k průtahům řízení. Krajský soud se ve svém usnesení velmi podrobně zaobíral časovou posloupností správního řízení a úkony, které správní orgán učinil a rozvedl, jakou formou Městský úřad v Jičíně doručoval své druhé správní rozhodnutí ze dne 23. 1. 2015, tedy elektronickou cestou a následně prostřednictvím provozovatele poštovních služeb. V daném postupu nelze spatřovat žádné pochybení, stejně jako v následném doručení tzv. fikcí podle §24 odst. 1 s. ř. Pakliže správní orgán vyhodnotil situaci tak, že kromě pokusu o doručení rozhodnutí na elektronickou adresu zvolil též doručování poštou, přičemž tato skutečnost byla odůvodněna nemožností doručit písemnost elektronicky, bylo postupováno zcela zákonným způsobem a s ohledem na zachování požadavku maximální rychlosti celého řízení. Veškeré tyto skutečnosti tak nižší soudy (zejména soud odvolací) vzaly plně v potaz a předběžnou otázku stran právní moci správního rozhodnutí řádně odůvodnily. S daným závěrem se Nejvyšší soud zcela ztotožnil.
Nejvyšší soud se ztotožnil rovněž s konstatováním nižších soudů, že obviněný je, na základě svého předchozího protiprávního jednání, osobou, která v minulosti měla četné problémy s dodržováním předpisů upravujících provoz na pozemní komunikaci a jako takový si musel být vědom důsledků, které se s jeho chováním pojí. Sám pak potvrdil, že si převzal výzvu k odevzdání řidičského průkazu dne 16. 3. 2015, s níž se seznámil pouze zběžně. Již tato skutečnost, ve spojení s obeznámením o vedeném správním řízení, u něj měla vést ke zdržení se řízení motorových vozidel do doby, než – jak tvrdí - by se celá záležitost vyjasnila. Jestliže však i za této situace řídil motorové vozidlo, jednal minimálně s vědomím, že může porušovat zákonem chráněný zájem (v tomto případě zájem na řádném výkonu rozhodnutí orgánu veřejné moci) a s tímto porušením byl srozuměn /§15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku/.
Je tak možno učinit závěr, že v průběhu daného trestního řízení bylo prokázáno, že obviněný protiprávním zaviněným jednáním naplnil všechny zákonné znaky skutkové podstaty přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, když řídil motorové vozidlo přes existenci pravomocného správního rozhodnutí, kterým mu taková činnost byla zakázána a o tomto zákazu byl informován, pročež v právním posouzení věci ze strany obou soudů nebyly shledány žádné podstatné vady.
Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů konstatoval, že napadené rozhodnutí ani řízení, které mu předcházelo, netrpí vytýkanými vadami, a proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl. O dovolání rozhodl za podmínek ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. 4. 2016
JUDr. Danuše Novotná předsedkyně senátu
Vyhotovil:
JUDr. Michael Vrtek, Ph.D