ECLI:CZ:NS:2016:4.TDO.409.2016.1
sp. zn. 4 Tdo 409/2016-28
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 7. 4. 2016 dovolání obviněného J. Č. , proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. 8. 2015, sp. zn. 4 To 309/2015, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 5 T 107/2014, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 5. 1. 2015, sp. zn. 5 T 107/2014, byl obviněný J. Č. (vedle spoluobviněného M. R.) uznán vinným přečinem těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle §147 odst. 1, 2 tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině tohoto rozsudku dopustil společně se spoluobviněným M. R. tím, že
dne 12. srpna 2013 v době kolem 20.25 hodin v katastru obce B., jednajíce se záměrem vyprostit mobilní dům uvízlý na travnaté ploše u fotbalového hřiště, natáhli přes cyklostezku ocelové lano a lodní lano spojená ocelovou spojkou, když jeden konec lana připevnili k navijáku osobního automobilu tov. zn. Nissan Patrol, stojícího na travnaté ploše západně od cyklostezky, k němuž předtím připojili uvízlý mobilní dům, a druhý konec lana připevnili ke stromu nacházejícímu se východně od cyklostezky, přičemž lano řádně neoznačili, čímž vytvořili v rozporu s ustanovením §45 odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích překážku v provozu na frekventované cyklostezce, a do neoznačeného lana nataženého nad povrchem vozovky narazil cyklista na jízdním kole zn. Galaxy F. K., jedoucí po cyklostezce ve směru od Č. B. na H. n. V., který po střetu s lanem přepadl přes jízdní kolo na vozovku a utrpěl poranění spočívající v rozhmoždění levé ledviny s krvácením do okolí, krvácení do dutiny břišní, krvácení do obou pohrudničních dutin a podvrtnutí pravého zápěstí, když takováto zranění si vyžádala následnou dobu léčení v trvání do 31. 12. 2013.
Za to a za sbíhající se zločin násilí proti úřední osobě podle §325 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a přečin výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku, pro které již byl pravomocně odsouzen rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. 3. 2014, č. j. 4 To 28/2014-97, byl obviněný J. Č. odsouzen podle §325 odst. 2 tr. zákoníku za užití §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou roků a podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku mu byl výkon uloženého trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří roků.
Podle §43 odst. 2, věta druhá, tr. zákoníku byl současně zrušen výrok o trestu z rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. 3. 2014, č. j. 4 To 28/2014-97, který nabyl právní moci dne 4. 3. 2014, a výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 11. 11. 2013, č. j. 3 T 190/2013, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §228 odst. 1 tr. řádu byla obviněným J. Č. a M. R. uložena povinnost rukou společnou a nerozdílnou zaplatit na náhradě škody poškozenému F. K. částku 116.909,70 Kč, když se zbytkem uplatněného a nepřiznaného nároku na náhradu škody byl poškozený odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních (aniž bylo citováno zákonné ustanovení §229 odst. 2 tr. řádu, o které soud tuto část rozhodnutí opřel). Podle §228 odst. 1 tr. řádu byla obviněným uložena povinnost zaplatit na náhradě škody společně a nerozdílně poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR, Regionální pobočce Plzeň, pobočce pro Jihočeský, Karlovarský a Plzeňský kraj částku 144.165 Kč.
Proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 5. 1. 2015, sp. zn. 5 T 107/2014, podal obviněný J. Č. odvolání, které Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 25. 8. 2015, sp. zn. 4 To 309/2015, podle §256 tr. řádu zamítl jako nedůvodné.
Proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. 8. 2015, sp. zn. 4 To 309/2015, podal obviněný J. Č. prostřednictvím svého obhájce dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod vymezený v ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. V rámci uplatněné dovolací argumentace namítl, že nalézací soud při svém rozhodování pochybil, když na skutkový stav, který byl v průběhu řízení zjištěn, aplikoval §147 odst. 1, 2 tr. zákoníku, neboť za soudem zjištěného skutkového stavu věci není možné učinit závěr, že by naplnil všechny zákonné znaky skutkového podstaty tohoto trestného činu. Zdůraznil, že ve vztahu k trestnému činu ublížení na zdraví z nedbalosti spáchaným porušením důležité povinnosti uložené pachateli podle zákona je nutné se zabývat hmotněprávní úpravou zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, resp. ustanovení §45 odst. 3 tohoto zákona, který předpokládá existenci překážky provozu na pozemních komunikacích, když za takovou překážku podle §2 písm. e) považuje vše, co by mohlo ohrozit bezpečnost nebo plynulost provozu na pozemních komunikacích, např. náklad, materiál nebo jiné předměty. Obviněnému je kladeno za vinu, že na cyklostezce vytvořil překážku dle výše uvedeného zákonného vymezení a tuto následně náležitě neoznačil, aby ji mohl jiný účastník provozu na pozemních komunikacích včas v dostatečné vzdálenosti zpozorovat. Dodal, že v řízení byla provedena prověrka na místě, při které nebylo prokázáno, že by lano bylo ve výšce, kterou není možno bezpečně přejet. Výstupem prověrky byl závěr, že lano umístěné 18 cm nad vozovkou je možné bezpečně přejet a že tedy netvoří závadu nebo překážku ve sjízdnosti pozemní komunikace.
Z uvedených důvodů obviněný závěrem svého mimořádného opravného prostředku navrhl, aby Nejvyšší soud dovoláním napadené rozhodnutí zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) využila svého zákonného práva a k dovolání obviněného se vyjádřila. Ve svém vyjádření stručně shrnula dosavadní průběh trestního řízení a jeho výsledky. Obviněný v dovolání uplatnil argumentaci známou již z jeho dosavadně vedené obhajoby, i z odvolání, které podal proti rozsudku soudu prvního stupně. Uplatněnými námitkami se v dostatečné míře zabývaly soudy obou stupňů, a také se s nimi zákonu odpovídajícím způsobem vypořádaly v odůvodnění svých rozhodnutí. Podle názoru státní zástupkyně obviněný v dovolání uvádí výlučně okolnosti vztahující se ke skutkovým zjištěním, které pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu podřadit nelze. Konstatovala, že skutkové závěry jsou náležitě podepřeny výsledky provedeného dokazování a vymezený skutek byl správně zastřešen příslušnými ustanoveními hmotného práva trestního. Navrhla proto, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu a aby tak učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání. Pro případ, že by Nejvyšší soud shledal podmínky pro jiné než navrhované rozhodnutí, vyjádřila současně ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu výslovný souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání i jiným než navrženým způsobem.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. řádu], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou, prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. řádu). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. řádu.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. řádu, bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. řádu.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. řádu) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. řádu).
Obviněný v dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu s tím, že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, když v řízení mu předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování.
Nejvyššímu soudu v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. řádu ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. řádu. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. proto nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud po prostudování předloženého trestního spisu předně shledal, že obviněný v dovolání v podstatě jen opakuje námitky, které vznesl již v předchozích stádiích trestního řízení, v písemné formě i v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, s nimiž se již řádně a v dostatečné míře vypořádaly nalézací i odvolací soud v odůvodnění svých rozhodnutí. Obviněný sice své dovolání opřel o důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, avšak ve skutečnosti nenamítá nesprávnost právního posouzení skutku, ale pouze napadá soudy učiněná skutková zjištění. Výhrady obviněného, že se vytýkaného jednání nedopustil a že v řízení nebylo prokázáno, že by lano bylo ve výšce, kterou není možno bezpečně přejet, je třeba považovat za námitky skutkového charakteru týkající se úplnosti a způsobu hodnocení provedeného dokazování.
Obviněný se proto svým dovoláním pouze domáhá, aby byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který je stíhán. Uvedenou skutečnost však nelze podřadit pod deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Obviněný zaměňuje dovolání jako mimořádný opravný prostředek za další odvolání, přičemž přehlíží, že dovolací soud je oprávněn přezkoumat napadené rozhodnutí pouze v případě námitek odpovídajících důvodům dovolání taxativně uvedeným v §265b tr. řádu.
Pro úplnost a nad rámec své přezkumné činnosti Nejvyšší soud konstatuje, že podle zjištěného skutkového stavu věci byl příčinou posuzované nehody jednoznačně kontakt předního kola poškozeného cyklisty s lanem nataženým nad povrchem dosti frekventované cyklostezky. Lano bylo úzké, barevně splývalo s podkladem, tj. šedivým povrchem cyklostezky a takto vytvořená překážka nebyla nijak zřetelně pro výstrahu označena, takže na kole projíždějící poškozený si jí nevšiml. Je zřejmé, že v průběhu řízení již nebylo možno zcela přesně určit výšku, v níž bylo v době střetu lano nad stezkou, neboť obviněný J. Č. ihned po nehodě lana rozpojil a smotal. Policejními orgány však byla pro objasnění věci provedena prověrka na místě, a byť nemohla být přesně navozena totožná situace, za níž k pádu poškozeného došlo, nebylo zpochybněno, že natažené lano bylo tou překážkou, s níž se poškozený střetl, a bylo výlučnou příčinou pádu poškozeného z kola na zem. Výsledky dokazování potvrdily, že oba obvinění věděli a byli srozuměni s tím, že se pohybují na frekventované cyklostezce, tedy komunikaci výlučně určené cyklistům k bezpečné a ničím neohrožované jízdě na kole, a pokud jakýmkoliv způsobem manipulovali s mobilním domem při použití lana nataženého přes tuto cyklostezku, bylo jejich povinností toto místo bezpečně označit, resp. každého projíždějícího cyklistu či kolemjdoucího na tuto skutečnost upozornit. To se však nestalo, poškozený na místě havaroval a z provedených důkazů jednoznačně plyne, že existenci takové překážky na příslušné cyklostezce v žádném případě nepředpokládal, přičemž svědecky je mimo pochybnosti doloženo, že jedinou příčinou nehody byl střet cyklisty s lanem. Úvahy obviněného o případném jiném možném mechanismu vzniku poranění poškozeného jdou zcela mimo rámec provedených důkazů. Soudy obou stupňů provedly také správný výklad zákonného znaku „porušení důležité povinnosti“ a obviněným uplatněná námitka neexistence tohoto znaku vychází opět pouze z jeho vlastní interpretace skutkových zjištění.
Nejvyšší soud uzavírá, že dovolatel se ve svém mimořádném opravném prostředku s uplatněným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu míjí, neboť v něm neuvedl a současně také neodůvodnil jedinou námitku vztahující se k nesprávnému hmotněprávnímu posouzení skutku, případně že by konstatoval, ale současně také odůvodnil „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“.
Pokud se týká dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, ten spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) a g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
K první části dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu Nejvyšší soud uvádí, že tento dovolací důvod má zajišťovat nápravu tam, kde soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, opravný prostředek (odvolání nebo stížnost) zamítl nebo odmítl podle §253 odst. 1 nebo odst. 3 tr. řádu (u odvolání), u stížnosti podle §148 odst. 1 písm. a), b) tr. řádu. Jinými slovy řečeno, obviněnému nesmí být odepřen přístup k soudu druhého stupně, jsou-li splněny podmínky pro meritorní přezkum napadeného rozhodnutí.
V dané věci se však o takový případ nejedná a obviněný ani tuto první alternativu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu ve svém dovolání neuplatňuje.
Jde-li o druhou alternativu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, Nejvyšší soud vycházel z toho, že prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu byl uplatněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Nejvyšší soud se s touto částí dovolání tedy vypořádal přímo v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, a proto na toto odůvodnění (viz. výše) odkazuje.
K problematice formálně uplatněného dovolacího důvodu se vyjádřil i Ústavní soud, a to v rozhodnutí ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05, kde tento mimo jiné uvedl, že označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. řádu nemůže být pouze formální. Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. řádu, neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
Na základě shora specifikovaných skutečností Nejvyšší soud nenabyl pochybností o tom, že obviněný jednal způsobem popsaným ve skutkové větě výroku rozsudku soudu prvního stupně a svým jednáním naplnil všechny znaky skutkové podstaty přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle §147 odst. 1, 2 tr. zákoníku.
Z uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání obviněného J. Č. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. řádu. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu. Pokud jde o rozsah odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu, odkazuje tento na znění §265i odst. 2 tr. řádu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 7. 4. 2016
JUDr. Danuše Novotná
předsedkyně senátu