ECLI:CZ:NS:2016:4.TDO.737.2016.1
sp. zn. 4 Tdo 737/2016-24
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 8. 6. 2016 o dovolání obviněného L. V. , proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 1. 2016, sp. zn. 10 To 393/2015, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 5 T 145/2015, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 9. 11. 2015, sp. zn. 5 T 145/2015, byl obviněný L. V. uznán vinným ze spáchání zločinu násilí proti úřední osobě podle §325 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že:
„dne 23. 5. 2015 kolem 18:00 hodin v H. K. na fotbalovém stadionu v M. mezi poločasy fotbalového utkání Hradec Králové – Slavia Praha u sektoru domácích fanoušků vedle hlavní tribuny vpravo, v době, kdy skupinka domácích fanoušků se i přes opakované výzvy a přes ohrazení svého sektoru a aktivní bezpečnostní odpor 1. družstva pořádkové jednotky Městské policie Hradec Králové snažila dostat na hrací plochu, zezadu zaútočil proti jednomu ze členů uvedeného zasahujícího 1. družstva – strážníkovi M. H. tak, že se po tomto švihem ohnal kobercovým nožem s vysunutou čepelí v délce 6-7 cm směřujícím do jeho pravé zadní horní poloviny těla, přičemž ke zranění nedošlo v důsledku včasného zásahu druhého strážníka J. P., který M. H. těsně před kontaktem nože s tělem strhl k sobě ve směru od útočníka, který vzápětí z místa utekl.“
Za uvedené jednání byl obviněný L. V. odsouzen podle §325 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců. Podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 let.
Podle §76 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku ve spojení s §77 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu vstupu na veškerá ligová fotbalová utkání v České republice v trvání 3 let.
Proti rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 9. 11. 2015, sp. zn. 5 T 145/2015, podal obviněný L. V. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 21. 1. 2016, sp. zn. 10 To 393/2015 tak, že ho podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 1. 2016, sp. zn. 10 To 393/2015, podal následně obviněný L. V. prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný má za to, že byl poškozen na svých základních právech a svobodách. Namítá vady rozsudku okresního soudu, zejména jeho nepřezkoumatelnost, nejasnost a neúplnost jeho skutkových zjištění a rovněž nevypořádání se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí. Při hodnocení důkazů nebyla zachována zásada in dubio pro reo. Okresní soud své rozhodnutí o vině odůvodnil tím, že vinu obviněného prokázal svědeckými výpověďmi zasahujících městských strážníků P. a H. Výpovědi svědka K. pak nevěřil a tento svůj názor opíral pouze o to, že pokud by byla jeho výpověď pravdivá, pak neměl strážník P. důvod volat „pozor zbraň“ a neměl důvod strhávat kolegu H. před domnělým útokem. Namítá, že neprovedení důkazu výslechem dalšího svědka, o kterém hovořil svědek K. a který by zřejmě potvrdil verzi obviněného, nelze chápat jinak, než že oba soudy při hodnocení důkazů postupovaly jednostranně v neprospěch obviněného. Navíc u svědka K. nelze ani náznakem hovořit o jakémkoliv kladném vztahu k obviněnému, protože to byl právě tento svědek, který pomohl policii zjistit jeho totožnost a následně jej zadržet. Je tak přesvědčen, že nalézací soud, potažmo soud odvolací, nepostupovaly správně, pokud zamítly či neprovedly návrh na doplnění dokazování. Tímto neprovedením navrhovaného důkazu došlo k porušení objektivnosti procesu a k porušení základních práv. Dále žádá zhlédnutí kamerových záznamů a dále záznamu z GoPro kamery, kterou městští strážníci mají připevněnou na výstroji, poukazuje na to, že neexistuje žádný důkaz, kromě výpovědi svědka P., o tom, že by měl v danou dobu někoho ohrozit nožem, a to i přes to, že celý prostor byl v tu dobu monitorován mnoha kamerami, z mnoha úhlů a sledován mnoha členy městské policie a pořadatelské služby. Soudy tudíž postupovaly v rozporu se základní zásadou trestního řádu uvedenou v §2 odst. 5 tr. ř., čímž došlo k nesprávnému a subjektivnímu hodnocení důkazů, které vedly k nesprávnému posouzení jednání.
Z uvedených důvodů obviněný závěrem svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 9. 11. 2015, sp. zn. 5 T 145/2015 a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 1. 2016, sp. zn. 10 To 393/2015 zrušil a přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí pro zřejmé vady, které nelze jinak odstranit.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství podáním ze dne 20. 5. 2016 Nejvyššímu soudu sdělil, že se k dovolání obviněného nebude věcně vyjadřovat a současně vyslovil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud rozhodl ve věci za podmínek uvedených v §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. a v souladu s §265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu §265e tr. ř. zachována.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř. ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud po prostudování předmětného spisového materiálu shledal, že obviněný L. V. sice podal dovolání z důvodu podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v dovolání však ve skutečnosti nenamítá nesprávnost právního posouzení skutku, ale pouze napadá soudy učiněná skutková zjištění. Námitky obviněného, v jejichž rámci namítal nesprávné hodnocení důkazů (konkrétně výpovědí svědků M. H., J. P. a L. K.) a vytýkal nedostatečně zjištěný skutkový stav věci (neprovedení důkazů – svědecké výpovědi dalšího pořadatele, jehož totožnost není známa), je nutno považovat za námitky skutkového charakteru týkající se úplnosti a hodnocení provedeného dokazování. Obviněný sice namítl, že soudy nevyhověly jeho návrhu na provedení výše uvedeného důkazu (svědecké výpovědi dalšího pořadatele, jehož totožnost není známa), avšak v posuzované věci se nejedná o případ tzv. opomenutých důkazů, neboť odvolací soud se na str. 2 odůvodnění usnesení zabývá právě otázkou, proč soudy neshledaly návrh na doplnění dokazování důvodným. V podaném dovolání tedy obviněný neuplatnil žádnou námitku v tom smyslu, že by uvedená skutková zjištění nenaplňovala znaky zločinu násilí proti úřední osobě podle §325 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Je třeba konstatovat, že obviněný se svým dovoláním pouze domáhá, aby na základě jiného hodnocení důkazů byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který byl stíhán. Uvedenou skutečnost však nelze podřadit pod dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., dle kterého je dovolání možno podat, spočívá-li rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
V souvislosti s předkládáním vlastní verze průběhu skutkového děje obviněným považuje Nejvyšší soud pro úplnost za vhodné zmínit rozhodnutí Ústavního soudu dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, kde tento uvedl, že právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele. Uvedeným právem je pouze zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.
V posuzovaném případě se v poměru mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Hradci Králové, z nichž v napadeném usnesení vycházel také Krajský soud v Hradci Králové, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně nejedná o extrémní rozpor. Soud prvního stupně se dostatečně vypořádal s obsahem jednotlivých důkazů, podrobně a dostatečně přesvědčivě vyložil svoje úvahy, jimiž se řídil při hodnocení důkazů a rozporů mezi nimi a při posuzování obhajoby obviněného. Odvolací soud se s argumentací soudu prvního stupně beze zbytku ztotožnil. Soud prvního stupně získal bezpečný základ pro svá skutková zjištění a pro závěr o vině po logickém zhodnocení před ním provedených důkazů, zejména z výpovědí svědků M. H. a J. P., strážníků Městské policie Hradec Králové, které soud hodnotil vzájemně obsahově souladné, přesvědčivé a plně korespondující i s dalšími důkazy. Výpověď svědka K. potvrzuje výpovědi svědků H. a P. v tom, že obviněný v předmětné době držel v ruce nůž. Ohledně kamerových záznamů ze sektorů domácích a hostujících fanoušků, které monitorovala Policie ČR, je třeba podotknout, že tyto nezachycují osobu obviněného ani projednávaný incident, jsou tak pro trestní řízení neupotřebitelné. Pro úplnost je vhodné uvést, že návrh na předvolání pořadatele, jehož totožnost sliboval zjistit svědek K., byl z důvodu nadbytečnosti zamítnut. Jednak není dosud známa jeho identita, jednak ostatní provedené důkazy byly pro rozhodnutí dostačující. Polemika obviněného s důkazy, jak je soudy hodnotily, a s tím, jaká skutková zjištění soudy na podkladě důkazů učinily, přesahuje rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Skutkové námitky obviněného v žádném případě nejsou podkladem k tomu, aby Nejvyšší soud jako soud dovolací jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy jasně, srozumitelně a zejména logicky vysvětlily své hodnotící úvahy, přičemž se nedopustily žádné deformace důkazů a ani jiného vybočení z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř.
S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud dovolání obviněného L. V. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 8. 6. 2016
JUDr. Jiří Pácal
předseda senátu