ECLI:CZ:NS:2016:4.TDO.928.2016.1
sp. zn. 4 Tdo 928/2016-29
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. 8. 2016 o dovolání nejvyššího státního zástupce podaného v neprospěch obviněné právnické osoby L. M. s. r. o. (v době spáchání trestného činu Š. s. r. o.), proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 3. 3. 2016 sp. zn. 7 To 10/2016, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 3 T 43/2014, takto:
Podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. se zrušuje rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 3. 3. 2016 sp. zn. 7 To 10/2016 v části týkající se právnické osoby L. M. s. r. o. (v době spáchání trestného činu Š. s. r. o.), kterou byl zrušen rozsudek Okresního soudu v Hodoníně ze dne 24. 11. 2015 sp. zn. 3 T 43/2014 týkající se této právnické osoby, a kterou byla zároveň podle §226 písm. c) tr. ř. zproštěna obžaloby státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Hodoníně ze dne 6. 3. 2014 sp. zn. ZT 338/2013 pro skutek zde popsaný, v němž byl spatřován zločin úvěrového podvodu podle §211 odst. 1, 5 písm. c) tr. zákoníku, neboť nebylo prokázáno, že tento skutek spáchala obviněná právnická osoba.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. věta druhá se zrušují i další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Brně přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Okresní soud v Hodoníně rozsudkem ze dne 24. 11. 2015 sp. zn. 3 T 43/2014 uznal obviněného M. Š. a právnickou osobu L. M. s. r. o., vinnými zločinem úvěrového podvodu podle §211 odst. 1, 5 písm. c) tr. zákoníku. Obviněnému Š. za to byl uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání 2 let, s podmíněným odkladem na zkušební dobu 2 roků. Jmenované právnické osobě byl podle §211 odst. 5 tr. zákoníku za použití §23 odst. 1, 2 zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, v platném znění (dále jen „zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim”), uložen trest uveřejnění rozsudku, který spočívá v tom, aby na své náklady uveřejnila v některém regionálním tištěném deníku vycházejícím ve správním obvodu obce s rozšířenou působnosti H. po dobu jednoho týdne, a to do dvou měsíců od právní moci rozsudku, text o obsahu blíže specifikovaném v tomto rozsudku. Poškozená Komerční banka, a. s., se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 33, byla podle §229 odst. 1 tr. ř. odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti tomuto rozsudku podali oba obvinění odvolání.
O nich následně rozhodl Krajský soud v Brně tak, že k odvolání obviněných Š. a L. M. s. r. o. rozsudek nalézacího soudu zrušil podle §258 odst. 1 písm. b) a d) tr. ř. rozsudkem ze dne 3. 3. 2016 sp. zn. 7 To 10/2016 a za splnění podmínek uvedených v §259 odst. 3 písm. b) tr. ř. nově rozhodl stejným způsobem jako prvostupňový soud o vině, trestu a odkazu poškozené s nárokem na náhradu škody na občanskoprávní řízení ohledně obviněného Š. (který si dovolání nepodal) a obviněnou L. M. s. r. o. podle 226 písm. c) tr. ř. zprostil obžaloby státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Hodoníně ze dne 6. 3. 2014 sp. zn. ZT 338/2013 pro skutek zde popsaný, v němž byl spatřován zločin úvěrového podvodu podle §211 odst. 1, 5 písm. c) tr. zákoníku, neboť nebylo prokázáno, že tento skutek spáchala obviněná.
V této trestní věci tak rozhodl Krajský soud v Brně již podruhé, jelikož první rozhodnutí ve věci - rozsudek Okresního soudu v Hodoníně ze dne 24. 3. 2015 sp. zn. 3 T 43/2014, jímž byli oba obvinění zproštěni obžaloby pro totožný skutek podle §226 písm. b) tr. ř., byl k odvolání státního zástupce podle §258 odst. 1 písm. b) a c) tr. ř. usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 4. 6. 2015 sp. zn. 7 To 193/2015 zrušen v celém rozsahu a věc byla podle §259 odst. 1 tr. ř. vrácena soudu prvního stupně, který pak rozhodl shora uvedeným rozsudkem ze dne 24. 11. 2015 sp. zn. 3 T 43/2014.
Rozsudek soudu druhého stupně ze dne 3. 3. 2016 sp. zn. 7 To 10/2016 následně napadl dovoláním nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněné L. M. s. r. o., které opřel o dovolací důvod ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Jeho naplnění spatřuje v absenci podmínek pro zproštění obviněné právnické osoby obžaloby obsažených v §10 odst. 1 zákona o trestní odpovědnosti právnických osob, podle něhož trestní odpovědnost právnické osoby přechází na všechny její právní nástupce. Citované ustanovení bylo podle důvodové zprávy do citovaného zákona vloženo právě z důvodu, aby se právnická osoba po zrušení původní a založení nové navazující obchodní společnosti nemohla snadno vyhnout trestu a dalším důsledkům trestní odpovědnosti. Nadto pouhou změnou názvu právnické osoby, tj. obchodní firmy ze společnosti Š. s. r. o. na L. M. s. r. o. a změnou v osobě jediného společníka, nedošlo k žádnému právnímu nástupnictví právnické osoby či o její přeměnu (sloučení, splynutí, rozdělení, převod jmění na společníka, změna právní formy – viz §32 citovaného zákona). Po celou dobu trestního řízení se jedná o jedinou identickou právnickou osobu, tudíž se nelze ztotožnit se závěrem, že právnická osoba L. M. s. r. o. v době žalovaného jednání neexistovala, naopak se po celou dobu jedná o jeden a tentýž subjekt. Je tak evidentní, že obviněná právnická osoba L. M. s. r. o., existovala v době žalovaného jednání, měla toliko jiný název a jiného vlastníka (k těmto závěrům dospěl ostatně také nalézací soud ve svém rozsudku ze dne 24. 11. 2015, což je zřejmé i z formulace výrokové části tohoto rozhodnutí). Z výpisu z obchodního rejstříku a ze související sbírky listin vyplývá, že obviněný M. Š. krátce poté, co se v únoru 2012 jako jednatel a jediný společník právnické osoby Š. s. r. o., jednající v jejím zájmu, dopustil kvalifikovaného zločinu úvěrového podvodu dle §211 odst. 1, 5 písm. c) tr. zákoníku, převedl celý svůj obchodní podíl ve zmíněné společnosti na jiný subjekt (na společnost EC4B INTERNATIONAL INC., a to smlouvou o převodu obchodního podílu ze dne 11. 4. 2012) a současně svým rozhodnutím v působnosti valné hromady společnosti změnil její název na L. M. s. r. o., a jednatelem jmenoval místo sebe zástupce nového společníka, a to P. S. Identifikační číslo, předmět podnikání a právní forma subjektu přitom zůstaly nezměněny. Popsané skutečnosti jinými slovy značí, že původní společnost, v jejímž zájmu při sjednávání úvěru jednal jako statutární orgán M. Š., nezanikla (srov. §68 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2012), pouze došlo k jejímu přejmenování a ke změně v její majetkové struktuře (v osobě jejího jediného společníka). Lze doplnit, že ve vztahu k poškozené Komerční bance, a. s., zůstala právnická osoba L. M. s. r. o., rovněž nadále dlužníkem ohledně jí poskytnutého a dále řádně nespláceného úvěru ve výši 2.000.000 Kč, který jí byl poukázán dne 21. 2. 2012 na základě nepravdivých údajů sdělených obviněným M. Š.
Státní zástupce spatřuje další důvody pro trestní postih obviněné právnické osoby v okolnostech, za kterých došlo k poskytnutí zmíněného úvěru a následným změnám ve společnosti Š. s. r. o. Z obsahu spisu vyplývá, že obviněný M. Š. zdůvodňoval žádost o uvedený úvěr mimo jiné expanzí podnikatelských aktivit společnosti Š. s. r. o. Přesto po vyplacení úvěru dne 21. 2. 2012 začal již v polovině března 2012 jednat o prodeji zmíněné obchodní společnosti a dne 11. 4. 2012 uzavřel smlouvu o převodu svého celého stoprocentního podílu a rozhodl o změně obchodní firmy této společnosti, jak je výše popsáno. Cena za obchodní podíl přitom podle smlouvy činila jen 200.000 Kč a podle zástupce nového společníka nebyla fakticky uhrazena, ačkoli se jednalo o zavedenou společnost s cca 19 zaměstnanci. Tyto okolnosti svědčí o nekalém úmyslu, který doprovázel prodej a změnu názvu obchodní společnosti Š. s. r. o., a který směřoval v konečném důsledku přinejmenším k tomu, aby bylo zhoršeno či oslabeno postavení věřitele, který uvedený úvěr poskytl.
Napadenému rozhodnutí nejvyšší státní zástupce zároveň vytýká i velice stručné a nepřesvědčivé odůvodnění, ze kterého je podle něj zřejmé, že odvolací soud se výše popisovanými skutečnostmi vůbec nezabýval, tedy blíže neřešil povahu změn, ke kterým došlo u obviněné právnické osoby po poskytnutí citovaného úvěru, a nezabýval se ani možnými důvody těchto změn ve vztahu k žalovanému jednání. Z odůvodnění odvolacího soudu lze přitom vysledovat i určitou nejistotu, když se v něm uvádí, že není „patrně“ rozhodující, že došlo k zachování stejného identifikačního čísla obviněné právnické osoby. V napadeném rozhodnutí lze konečně dovodit i vnitřní rozpor spočívající v tom, že zatímco obviněný M. Š. byl za své jednání odsouzen, právnická osoba, v jejímž zájmu jako statutární orgán jednal a které byl na základě jím sdělených nepravdivých údajů poskytnut úvěr ve výši 2.000.000 Kč, potrestání unikla. Odvolací soud tak svým postupem v rozporu s principy, na kterých je založena právní úprava trestní odpovědnosti právnických osob, exkulpoval trestně odpovědnou právnickou osobu pouze na základě toho, že u ní krátce po spáchání trestné činnosti došlo ke změně obchodní firmy a osoby jediného společníka. Výklad provedený odvolacím soudem je podle dovolatele nutné striktně odmítnout, neboť jeho akceptace by znamenala, že dopadům trestní odpovědnosti právnické osoby by bylo možné se po spáchání trestného činu velice snadno vyhnout pouhým provedením několika v obchodním právu běžných úkonů podle občanského zákoníku a zákona o obchodních korporacích, kterými bezpochyby změna obchodní firmy či převod obchodního podílu ve společnosti s ručením omezeným jsou.
Nejvyšší státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání [viz §265r odst. 1 písm. b) tr. ř.] podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. za podmínky uvedené v §265p odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 3. 3. 2016
sp. zn. 7 To 10/2016 v té části, kterým byl dle §258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. ohledně obviněné právnické osoby L. M. s. r. o., zrušen rozsudek Okresního soudu v Hodoníně ze dne 24. 11. 2015 sp. zn. 3 T 43/2014 a kterým podle §259 odst. 3 písm. b) tr. ř. odvolací soud rozhodl tak, že obviněná právnická osoba L. M. s. r. o. se podle §226 písm. c) tr. ř. zprošťuje obžaloby státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Hodoníně podané dne 6. 3. 2014 sp. zn. ZT 338/2013 pro skutek kvalifikovaný jako zločin úvěrového podvodu dle §211 odst. 1, 5 písm. c) tr. zákoníku, jakož i všechna další rozhodnutí na rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále navrhl, aby pak Nejvyšší soud postupoval podle §265 l odst. 1 tr. ř. a přikázal Krajskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Současně vyjádřil souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání i v případě jiného než navrhovaného rozhodnutí podle §265r odst. 1 písm. b) tr. ř.
Obviněná se k podanému dovolání do doby konání neveřejného zasedání nevyjádřila.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům.
Dovolání nejvyššího státního zástupce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 3. 3. 2016 sp. zn. 7 To 10/2016 je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. ř. Nejvyšší státní zástupce je podle ustanovení §265d odst. 1 písm. a) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost kteréhokoli výroku rozhodnutí soudu, ve prospěch i neprospěch obviněného). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle ustanovení §265f odst. 1 tr. ř., podal dovolatel ve lhůtě uvedené v ustanovení §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Nejvyšší soud se proto zabýval otázkou opodstatněnosti dovolatelem uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Ten je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotněprávnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004 sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004 sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004 sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
Z postulátů blíže rozvedených v předcházejících odstavcích tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).
Nejvyšší soud shledal, že dovolání nejvyššího státního zástupce je důvodné.
Odvolací soud zprostil stíhanou právnickou osobu obžaloby podle §226 písm. c) tr. ř., což na straně 7 odůvodnění svého rozsudku napadeného dovoláním zdůvodnil tím, že v době spáchání činu společnost L. M. s. r. o. neexistovala, že obviněný Š. byl jednatelem společnosti Š. s. r. o. nikoli L. M. s. r. o. a dále že k právnímu jednání směřujícímu ke změně společníka a jednatele došlo v dubnu 2012. Z těchto okolností podle něj sice lze dovodit blízkou časovou souvislost mezi poskytnutým úvěrem, nesplacenou první splátkou a změnami ve společnosti Š. s. r. o., avšak nelze z nich dovodit trestní odpovědnost L. M. s. r. o. Nelze tak učinit z důvodu jejího převzetí závazků společnosti Š. s. r. o., které nehradí, ani z důvodu její nedostupnosti pro další věřitele původní společnosti Š. s. r. o. či potíže s doručováním úředních písemností ze strany rejstříkového soudu, ani při vyžadování potřebných listin k posouzení solventnosti společnosti L. M. s. r. o. Veškeré tyto důvody samy o sobě nemohou vést k žádným relevantním závěrům ve vztahu k posuzovanému jednání časově vymezenému od 8. 12. 2011 do února 2012. Nerozhoduje ani ponechání si stejného předmětu činnosti a podle odvolacího soudu není „patrně” ani rozhodující otázka, že zůstalo zachováno i stejné identifikační číslo obviněné.
S takto vyslovenými závěry odvolacího soudu ale souhlasit nelze.
Přechod trestní odpovědnosti právnické osoby je upraven v ustanovení §10 odst. 1 zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, podle něhož trestní odpovědnost právnické osoby přechází na všechny její právní nástupce, a to bez ohledu na fázi trestního řízení, které se proti ní vede. Je tedy nerozhodné, zda se jednání naplňující zákonné znaky konkrétního trestného činu dopustil právní předchůdce právnické osoby, neboť bude i za takové jednání trestně odpovědná nástupnická právnická osoba, čímž zákon předvídá nežádoucí chování právnické osoby v podobě vyhnutí se trestní odpovědnosti kupříkladu zrušením či přeměnou právnické osoby.
Z předloženého spisu a rozhodnutí soudů nižších stupňů lze zjistit, že obviněný Š. se jako jednatel, tedy statutární orgán společnosti Š. s. r. o., dopustil zločinu úvěrového podvodu podle §211 odst. 1, 5 písm. c) tr. zákoníku tím, že jejím jménem a v jejím zájmu při sjednávání úvěrové smlouvy s Komerční bankou, a. s. v dotazníku pro vyhodnocení bonity klienta a v žádosti o podnikatelský úvěr stvrdil svým podpisem nepravdivé údaje rozhodné pro poskytnutí úvěru spočívající v tom, že společnost Š. s. r. o. nemá dluh vůči finančnímu úřadu, správě sociálního zabezpečení a zdravotním pojišťovnám, čímž způsobil značnou škodu, kdy nedlouho po podpisu úvěrové smlouvy ze dne 21. 2. 2012 převedl svůj stoprocentní obchodní podíl ve společnosti Š. s. r. o. smlouvou o převodu obchodního podílu ze dne 11. 4. 2012 na nového nabyvatele EC4B International INC, IČ: 602676362, se sídlem: 7127, 196th ST SW STE 201, Lynnwood, Washington, 98036 USA, jednající ředitelem P. S. (viz č. l. 38-41 kopie připojeného spisu Okresního soudu v Jihlavě sp. zn. 13 T 9/2009). Tato skutečnost byla do obchodního rejstříku zapsána ke dni 20. 4. 2012, stejně tak jako změna obchodní firmy ze Š. s. r. o. na L. M. s. r. o. a sídla (na základě notářského zápisu sepsaného dne 11. 4. 2012 sp. zn. N 228/2012, NZ 200/2012 o rozhodnutí jediného společníka M. Š. v působnosti valné hromady společnosti Š. s. r. o. o změně firmy společnosti a sídla) a statutárního orgánu z jednatele M. Š. na P. S.
Z uvedeného je tedy patrné, že došlo pouze ke změně ve vlastnické struktuře předmětné společnosti s ručením omezeným, tedy majitele jejího obchodního podílu, jejího jednatele, názvu zapisovaného do obchodního rejstříku a sídla, ale nejedná se o zánik společnosti Š. s. r. o., ani o její přeměnu ve smyslu §32 odst. 11 zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim (jíž se pro účely tohoto zákona rozumí sloučení, splynutí nebo rozdělení právnické osoby, převod jmění na společníka, změna právní formy právnické osoby nebo přemístění sídla právnické osoby do zahraničí). Jedná se tak stále o tutéž právnickou osobu, v jejímž zájmu jednal obviněný Š. při sjednávání úvěru poskytnutého Komerční bankou, a. s.
Nejvyšší soud se proto plně ztotožňuje s dovolací argumentací nejvyššího státního zástupce, že odvolací soud exkulpoval stíhanou právnickou osobu bez zákonného důvodu a zprostil ji obžaloby podle §226 písm. c) tr. ř. toliko s ohledem na změnu jednatele, jediného společníka, obchodní firmy a sídla, z čehož chybně dovodil, že se nejedná o tutéž právnickou osobu, ačkoli tato existovala po celou dobu trestního řízení. Je možno dodat, že i za předpokladu, že by společnost Š. s. r. o., nyní L. M. s. r. o. měla právního nástupce, i v takovém případě by v souladu s §10 odst. 1 zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim došlo k přechodu trestní odpovědnosti právnické osoby na všechny její právní nástupce a nebylo by možno z tohoto důvodu zprostit obviněnou právnickou osobu obžaloby.
Na základě výše uvedených zjištění a závěrů Nejvyšší soud jako soud dovolací shledal podané dovolání nejvyššího státního zástupce důvodným a proto podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil část napadeného rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 3. 3. 2016 sp. zn. 7 To 10/2016 týkající se právnické osoby L. M. s. r. o., (v době spáchání trestného činu Š. s. r. o.), jíž jednak došlo ke zrušení předchozího odsuzujícího rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 24. 11. 2015 sp. zn. 3 T 43/2014 a dále i tu v níž byla podle §226 písm. c) tr. ř. zproštěna obžaloby státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Hodoníně ze dne 6. 3. 2014 sp. zn. ZT 338/2013 pro skutek zde popsaný, v němž byl spatřován zločin úvěrového podvodu podle §211 odst. 1, 5 písm. c) tr. zákoníku, neboť nebylo prokázáno, že tento skutek spáchala obviněná. Nejvyšší soud současně zrušil též další rozhodnutí obsahově navazující na zrušenou část rozsudku odvolacího soudu, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu (§265k odst. 1, 2 tr. ř. věta druhá). Následně Nejvyšší soud věc podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Brně, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Krajský soud ohledně výše uvedené právnické osoby (L. M. s. r. o.) provede nové odvolací řízení, v němž znovu posoudí a rozhodne o její trestní odpovědnosti, a to v intencích shora vyslovených závěrů dovolacího soudu. Přitom zohlední související jednání tehdejšího jednatele společnosti Š. s. r. o. (nyní L. M. s. r. o.) obviněného M. Š., dokreslující trestnou činnost obou jmenovaných obviněných spočívající v brzkém převodu podílu společníka na subjekt skupující zadlužené společnosti mimo jiné podnikající v solárním odvětví, který poskytnutý úvěr nehradil, tedy zjevnou snahu obviněného Š. a obviněné právnické osoby zbavit se odpovědnosti plynoucí ze zadluženosti této společnosti s ručením omezeným.
Ve smyslu ustanovení §265s odst. 1 tr. ř. je orgán činný v trestním řízení, jemuž věc byla přikázána k novému projednání a rozhodnutí, vázán právním názorem, který vyslovil ve svém rozhodnutí Nejvyšší soud a zároveň je povinen provést úkony, jež jím byly nařízeny.
O podaném dovolání bylo rozhodnuto za splnění podmínek ustanovení §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 31. 8. 2016
JUDr. František Hrabec
předseda senátu