ECLI:CZ:NS:2016:4.TZ.46.2016.1
sp. zn. 4 Tz 46/2016-25
ROZSUDEK
Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 4. 10. 2016 v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Pácala a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Marty Ondrušové stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch zemřelého obviněného M. J. (J.), proti rozsudku bývalého Nižšího vojenského soudu v Brně ze dne 29. 6. 1954, sp. zn. T-26/54 a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §271 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným rozsudkem bývalého Nižšího vojenského soudu v Brně ze dne 29. 6. 1954, sp. zn. T-26/54, byl porušen zákon v ustanovení §270 odst. 1 písm. b) tr. zákona č. 86/50 Sb. v neprospěch obviněného M. J. (J.).
Napadený rozsudek se zrušuje .
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Obviněný
M. J. (J.),
se podle §226 písm. b ) tr. ř.
zprošťuje obžaloby pro skutek spočívající v tom, že
dne 2. 6. 1954 po nástupu vojenského cvičení u svého útvaru v T. odmítl řádně plnit povinnosti související s výkonem vojenské služby, přičemž se odvolával na to, že mu to nedovoluje jeho náboženské přesvědčení, protože je Svědek Jehovův,
ve kterém byl rozsudkem bývalého Nižšího vojenského soudu v Brně ze dne 29. 6. 1954, sp. zn. T-26/54, shledán trestný čin vyhýbání se služební povinnosti podle §270 odst. 1 písm. b) trestního zákona (zákona č. 86/1950 Sb.).
Odůvodnění:
Rozsudkem bývalého Nižšího vojenského soudu v Brně ze dne 29. 6. 1954, sp. zn. T-26/54, byl obviněný M. J. společně se spoluobviněnými M. Š. a Ľ. K. uznán vinným trestným činem vyhýbání se služební povinnosti podle §270 odst. 1 písm. b) zák. č. 86/1950 Sb., trestní zákon, (dále jen tr. zák.), kterého se dopustil tím, že dne 2. 6. 1954 po nástupu vojenského cvičení u útvaru v T. odmítal řádně plnit svoje povinnosti související s výkonem vojenské služby, přičemž se odvolával na to, že mu to nedovoluje jeho náboženské přesvědčení, protože je Svědek Jehovův. Za to byl odsouzen podle §270 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody na 1 rok. Podle §24 tr. zák. bylo vysloveno odsouzení podmíněně a uložený trest byl podle §25 tr. zák. odložen na zkušební dobu v trvání 3 roků. Citovaný rozsudek ohledně tohoto obviněného nabyl právní moci dne 29. 6. 1954.
Následně bylo usnesením bývalého Nižšího vojenského prokurátora v Brně ze dne 11. 5. 1955, sp. zn. Pt 22/54, rozhodnuto, že obviněný M. J. je účasten rozhodnutí prezidenta republiky ze dne 9. května 1955 o amnestii a na základě jejího čl. I. čís. 4 se na jmenovaného dnem vyhlášení amnestie pohlíží, jako by nebyl odsouzen.
Proti rozsudku bývalého Nižšího vojenského soudu Brno ze dne 29. 6. 1954, sp. zn. T-26/54, podal ministr spravedlnosti podle §266 odst. 1 tr. ř. dne 15. 8. 2016 stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného.
V podané stížnosti ministr spravedlnosti uvádí, že obviněný M. J. byl odsouzen pro svoje náboženské přesvědčení. Stěžovatel odkazuje na ustanovení §1 odst. 1, odst. 2 zák. č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, jakož i ustanovení §270 odst. 1 písm. b) tr. zák., §1 odst. 1 tr. řádu z roku 1950, §2 odst. 3 tr. řádu z roku 1950 a konstatuje, že se jimi bývalý Nižší vojenský soud v Brně neřídil. V této souvislosti stěžovatel zdůrazňuje, že soudem nebylo akceptováno, že obviněný uplatnil právo na svobodu svědomí, zaručené tehdejší ústavou Československé republiky z roku 1948.
Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř., že rozsudkem bývalého Nižšího vojenského soudu v Brně ze dne 29. 6. 1954, sp. zn. T-26/54, byl porušen zákon v neprospěch obviněného M. J. v ustanoveních §2 odst. 3 tr. řádu z roku 1950 ve vztahu k ustanovení §270 odst. 1 písm. b) zákona č. 86/50 Sb., a podle §269 odst. 2 tr. ř. aby napadený rozsudek zrušil včetně případných rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř., popř. podle §271 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud považuje za nutné v dané věci konstatovat, že jediný spisový materiál, jenž se zachoval z původního řízení, představuje rozsudek bývalého Nižšího vojenského soudu v Brně ze dne 29. 6. 1954, sp. zn. T-26/54 a usnesení bývalého Nižšího vojenského prokurátora v Brně ze dne 11. 5. 1955, sp. zn. Pt 22/54, jejichž ověřené kopie měl Nejvyšší soud k dispozici. Dále měl k dispozici ověřené kopie rozhodnutí bývalého Vojenského obvodového soudu v Brně ze dne 4. 6. 1992, sp. zn. 3 Rtv 67/91 týkající se spoluobviněného Ľ. K., rozhodnutí Vojenského obvodového soudu v Brně ze dne 19. 3. 1992, sp. zn. 1 Rtv 16/92, týkající se spoluobviněného M. Š., rozhodnutí bývalého Vojenského obvodového soudu v Brně ze dne 18. 6. 1992, sp. zn. 1 Rtv 16/92, týkající se opětovně spoluobviněného M. Š. a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2009, sp. zn. 4 Tz 11/2009 a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2009, sp.zn. 4 Tz 29/2009, týkající se spoluobviněných M. Š. a Ľ. K., kterými bylo rozhodnuto o stížnosti pro porušení zákona podaných ve prospěch těchto obviněných.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a shledal, že zákon porušen byl.
Podle §270 odst. 1 písm. b) tr. zák., se trestného činu vyhýbání se služební povinnosti dopustí pachatel, který se úmyslně vyhne plnění služební povinnosti nebo služebního úkonu tím, že padělá listinu, předstírá nemoc, použije jiného úskoku nebo se odvolává na náboženské nebo jiné přesvědčení.
Přestože Nejvyšší soud neměl k dispozici spis bývalého Nižšího vojenského soudu v Brně sp. zn. T-26/54, ale pouze kopii odsuzujícího rozsudku ze dne 29. 6. 1954 a kopii usnesení bývalého Nižšího vojenského prokurátora v Brně ze dne 11. 5. 1955, sp. zn. Pt 22/54 a kopie rozhodnutí, jenž se vztahovaly ke spoluobviněným, je možno konstatovat, že ze skutkové věty odsuzujícího rozsudku i jeho odůvodnění zcela jednoznačně vyplývá, že obviněný M. J. odmítal v souvislosti s povoláním na vojenské cvičení vykonávat služební povinnosti s odkazem na své náboženské přesvědčení, konkrétně ze skutečnosti, že je křesťan ˗ Služebník Jehovův.
Ze skutku, kterým byl obviněný M. J. uznán vinným a ve kterém bylo spatřováno odsuzujícím rozsudkem spáchání trestného činu vyhýbání se služební povinnosti podle §270 odst. 1 písm. b) tr. zák., lze dovodit, že se tedy obviněný dopustil předmětného činu z důvodu svého náboženského přesvědčení. V dané souvislosti považuje Nejvyšší soud za nutné připomenout zejména právní názor a závěry nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 11. 3. 2003, sp. zn. I. ÚS 671/01 a nálezu pléna Ústavního soudu ČR ze dne 26. 3. 2003, sp. zn. Pl. ÚS 42/02 a dále navazujícího rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. 5. 2003, sp. zn. 15 Tz 67/2003, v jiné obdobné trestní věci, že " pokud obviněný odmítl konat vojenskou službu z důvodu svého náboženského přesvědčení a toto jeho jednání bylo reálně projeveným osobním rozhodnutím diktovaným svědomím, na kterém se maximy plynoucí z víry či náboženského přesvědčení toliko podílely, pak svým jednáním pouze uplatňoval i tehdejší Ústavou 9. května č. 150/1948 Sb. zaručené právo na svobodu svědomí a náboženského přesvědčení. Ačkoli totiž citovaná ústava deklarovala v §15 odst. 1 svobodu svědomí, zároveň ji nepřípustně omezila již v odstavci 2 citovaného ustanovení, podle něhož mimo jiné víra nebo přesvědčení nemůže být nikomu na újmu, nemůže však být důvodem k tomu, aby někdo odpíral plnit občanskou povinnost uloženou mu zákonem. Deklarovanou svobodu svědomí tak negovala i v §34 odst. 2 tak, když stanovila každému občanu povinnost mimo jiné konat vojenskou službu, navíc v době, kdy tehdejší právní řád neumožňoval alternativu k výkonu základní vojenské služby pro případy, kdyby její výkon vedl k popření náboženského přesvědčení jednotlivce. Vzhledem k uvedenému a s odkazem na výše citované výkladové teze vztahující se k naplňování svobody svědomí jednotlivce i z pohledu dnes platných norem, především čl. 15 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, nelze považovat jednání obviněného spočívající v odmítnutí konání vojenské služby v roce 1954 za trestný čin“.
Z konfrontace napadeného rozhodnutí s výše uvedenými právními názory a závěry Ústavního soudu i Nejvyššího soudu je zřejmé, že v dané věci v případě rozsudku Nižšího vojenského soudu v Brně ze dne 29. 6. 1954, st. zn. T-26/54, kterým byl obviněný uznán vinným trestným činem vyhýbání se služební povinnosti podle ustanovení §270 odst. 1 písm. b) tr. zák. č. 86/1950 Sb., byl porušen zákon právě v tomto ustanovení v neprospěch obviněného M. J. Nejvyšší soud proto podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil v celém rozsahu nejen napadený rozsudek, nýbrž i všechna další rozhodnutí na tento rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo jeho zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §271 odst. 1 tr. ř. pak obviněného podle §226 písm. b) tr. ř., tedy proto, že v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem, zprostil obžaloby pro skutek v jeho vymezení obsaženém v odsuzujícím rozsudku. V daném směru totiž Nejvyšší soud usoudil, že ve věci může sám hned rozhodnout na podkladě skutkového stavu věci, který byl v napadeném rozhodnutí správně zjištěn.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 4. 10. 2016
JUDr. Jiří Pácal
předseda senátu
Vypracovala:
JUDr. Marta Ondrušová