ECLI:CZ:NS:2016:5.TDO.1038.2016.1
sp. zn. 5 Tdo 1038/2016-37
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. 8. 2016 o dovoláních, která podaly poškozené obchodní společnosti TIKKURILA OYJ, se sídlem Kuninkaalantie, 01301 Vantaa, Finsko a TIKKURILA spólka akcyjna, se sídlem Ignacego Moscickiego 23, 39-200 Debica, Polsko proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 30. 11. 2015, sp. zn. 10 To 473/2015, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 2 T 27/2012, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. c) tr. řádu se dovolání o d m í t a j í .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Mělníku ze dne 26. 6. 2015, sp. zn. 2 T 27/2012, byl obviněný T. P., uznán vinným trestným činem poškozování věřitele podle §256 odst. 1 písm. a), odst. 4 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění účinném do 31. 12. 2009 (dále jen „tr. zákon“). Za to mu byl podle §256 odst. 4 tr. zákona uložen trest odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon soud prvního stupně podmíněně odložil podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zákona na zkušební dobu čtyř let. Dále bylo obviněnému podle §228 odst. 1 tr. řádu uloženo, aby nahradil obchodní společnosti Tikkurila Coatings, Sp. z.o.o., škodu ve výši 2 443 979,96 Kč, obchodní společnosti Tikkurila OY škodu ve výši 10 165 440,21 Kč a dále obchodní společnosti TIKKURILA OYJ škodu ve výši 26 251 607,26 Kč. Poškozené obchodní společnosti Českomoravská záruční a rozvojová banka, a. s., a Komerční banka, a. s., byly podle §229 odst. 3 tr. řádu odkázány s uplatněným nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný T. P. odvolání. Krajský soud v Praze rozhodl na jeho podkladě rozsudkem ze dne 30. 11. 2015, sp. zn. 10 To 473/2015, podle §258 odst. 1 písm. b), f) tr. řádu tak, že napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 tr. řádu sám rozhodl tak, že uznal obviněného vinným trestným činem poškozování věřitele podle §256 odst. 1 písm. a), odst. 4 tr. zákona a uložil mu trest odnětí svobody v trvání dvou let s podmíněným odkladem podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zákona na zkušební dobu čtyř let. Dále bylo obviněnému podle §228 odst. 1 tr. řádu uloženo, aby nahradil obchodní společnosti Tikkurila Coatings, Sp. z.o.o., škodu ve výši 1 661 157,63 Kč, přičemž se zbytkem nároku na náhradu škody byla tato obchodní společnost podle §229 odst. 2 tr. řádu odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle §229 odst. 1 tr. řádu byly na řízení ve věcech občanskoprávních se svými nároky na náhradu škody odkázány rovněž obchodní společnosti Tikkurila OY, TIKKURILA OYJ ( ačkoliv se jedná o totožné subjekty ) a TIKKURILA spólka akcyjna. Ačkoliv nebylo rozhodováno o zproštění obviněného obžaloby, ani její části, učinil soud druhého stupně (stejně jako před ním i soud prvního stupně) výrok podle §229 odst. 3 tr. řádu, jímž odkázal poškozené obchodní společnosti Českomoravská záruční a rozvojová banka, a. s., Komerční banka, a. s., s jejich nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Citované rozhodnutí soudu druhého stupně napadly poškozené obchodní společnosti TIKKURILA OYJ a TIKKURILA spólka akcyjna dovoláním prostřednictvím obhájce Mgr. Jiřího Slavíčka. Obě dovolání jsou téměř shodného znění a je v nich uplatněn dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu.
Totožný obsah obou mimořádných opravných prostředků je stručný, v jeho úvodu dovolatelé poukázali na to, že dne 5. 8. 2014 podali písemné odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Mělníku ze dne 20. 12. 2013, č. j. 2 T 27/2012-862, a o tomto odvolání nebylo doposud rozhodnuto. Rovněž bylo z jejich strany žádáno o opravu usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 23. 12. 2014, č. j. 10 To 445/2014-908, neboť uvedené usnesení bylo vydáno, aniž by přihlédlo k podaným odvoláním obou poškozených obchodních společností. Krajský soud v Praze jako soud odvolací na tento požadavek pouze sdělil, že k pochybení došlo na straně Okresního soudu v Mělníku, který předložil věc nadřízenému soudu s odvoláním obviněného a pouze jedné poškozené obchodní společnosti.
Oba dovolatelé odkázali v dovoláních na ustanovení §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu s tím, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu je zatíženo vadou neúplného výroku. Podle jejich přesvědčení je vzhledem k obsahu trestního spisu „více než jednoznačné, že v rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 30. 11. 2015, č. j. 10 To 473/2015-976, je výrok o uložení povinnosti nahradit škodu podle §228 odst. 1 tr. řádu neúplný , neboť je v něm obviněnému uložena povinnost nahradit škodu toliko obchodní společnosti Tikkurila Coatings, Sp. z.o.o., avšak tato povinnost mu měla být uložena rovněž vůči poškozeným obchodním společnostem TIKKURILA OYJ a TIKKURILA spólka akcyjna“.
S ohledem na výše uvedené proto dovolatelé navrhli, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu, popř. i rozsudek soudu prvního stupně, a věc vrátil Krajskému soudu v Praze, popř. Okresnímu soudu v Mělníku k dalšímu řízení.
Nejvyšší státní zástupce se k dovoláním poškozených obchodních společností vyjádřil prostřednictvím státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství JUDr. Jiřího Siegla (dále jen „státní zástupce“). Na úvod konstatoval, že kromě osob uvedených v §265d odst. 1 tr. řádu nemůže žádná další osoba dovolání podat, a to ani když měla v původním trestním řízení postavení strany. Oprávněnou osobou tak nemůže být ani poškozený a uplatněnými námitkami obou dovolatelů se v daném případě nemůže Nejvyšší soud věcně zabývat.
Navrhl proto, aby Nejvyšší soud obě dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. c) tr. řádu, protože jde o dovolání podaná osobami neoprávněnými.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou splněny formální předpoklady pro konání dovolacího řízení a zjistil, že oba mimořádné opravné prostředky byly podány osobami, kterým zákon takovou možnost nepřiznává.
Podle §265d odst. 1 tr. řádu mohou dovolání podat
a) nejvyšší státní zástupce na návrh krajského nebo vrchního státního zástupce anebo i bez takového návrhu pro nesprávnost kteréhokoli výroku rozhodnutí soudu, a to ve prospěch i v neprospěch obviněného,
b) obviněný pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká.
Ohledně okruhu osob oprávněných k podání dovolání je tedy třeba zdůraznit, že dovolání, jako mimořádný opravný prostředek, je k dispozici jen dvěma proti sobě stojícím stranám trestního řízení, a to obviněnému a nejvyššímu státnímu zástupci. Výčet uvedený v §265d odst. 1 tr. řádu je taxativní a je tudíž nepochybné, že žádná další osoba nemůže dovolání podat (např. ministr spravedlnosti), a to ani když měla v původním řízení postavení strany, např. poškozený, zúčastněná osoba (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2005, sp. zn. 11 Tdo 1390/2005, uveřejněné pod č. T 851 v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, sešit 21, který vydávalo Nakladatelství C. H. Beck Praha).
V návaznosti na výše uvedené je proto nutné konstatovat, že poškozené obchodní společnosti nejsou ve smyslu §265d odst. 1 tr. řádu osobami oprávněnými k podání dovolání. Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že dovolatelé ani nepatří do okruhu osob, ohledně kterých je v případě, že učiní podání označené jako dovolání, upraven speciální postup podle §265d odst. 2 tr. řádu (srov. již citované rozhodnutí Nejvyššího soudu T 851).
Zcela nad rámec své přezkumné povinnosti Nejvyšší soud považuje za vhodné uvést, že rozsudek Krajského soudu v Praze, proti němuž směřují obě dovolání, je v pořadí druhým rozhodnutím vydaným v této věci před soudem druhého stupně. Okresní soud v Mělníku totiž v dané věci rozhodoval již rozsudkem ze dne 20. 12. 2013, sp. zn. 2 T 27/2012, tak, že obviněného T. P. uznal vinným, uložil mu trest, avšak neučinil žádný výrok v adhezním řízení, ačkoli poškozené subjekty se připojily se svými nároky na náhradu škody včas a řádně. Poté byla věc předložena soudu druhého stupně k rozhodnutí o odvolání obviněného a poškozené obchodní společnosti Tikkurila Coatings, Sp. z.o.o. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 23. 12. 2014, sp. zn. 10 To 445/2014, byl podle §258 odst. 1 písm. b), d) tr. řádu napadený rozsudek Okresního soudu v Mělníku zrušen a věc byla podle §259 odst. 1 tr. řádu vrácena tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí. Pokud poškozené obchodní společnosti TIKKURILA OYJ a TIKKURILA spólka akcyjna ve svém dovolání namítají, že proti výše zmíněnému rozsudku Okresního soudu v Mělníku ze dne 20. 12. 2013 podaly rovněž odvolání, o nichž ale nebylo dosud rozhodnuto, je nutné upozornit na skutečnost, že i když byla tato odvolání dodatečně odvolacímu soudu předložena jejich obhájcem (ohledně poškozené obchodní společnosti TIKKURILA OYJ v rámci žádosti o opravu usnesení dne 7. 12. 2015 a ohledně poškozené obchodní společnosti TIKKURILA spólka akcyjna v rámci žádosti o zaslání odvolání ke Krajskému soudu v Praze ze dne 11. 2. 2016), nemohlo být konáno nové odvolací řízení, neboť se tak stalo po vydání výše označeného usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 23. 12. 2014, tedy rozhodnutí, proti němuž obě odvolání směřovala, již z procesního hlediska „neexistovalo“. Krajský soud v Praze samozřejmě ani nemohl vyhovět žádosti o opravu svého rozhodnutí ze dne 23. 12. 2014, neboť nebylo vydáno na podkladě „nepředložených“ odvolání poškozených, a nejednalo se o situaci, na niž dopadají ustanovení §131 odst. 1 ve spojení s §138 tr. řádu, která umožňují opravu vyhotovení písařských a jiných zřejmých nesprávností, k nimž došlo ve vyhotovení usnesení.
Rovněž pokud dovolatelé v závěru mimořádného opravného prostředku namítali „neúplný výrok o uložení povinnosti nahradit škodu podle §228 odst. 1 tr. řádu“ v napadeném rozsudku odvolacího soudu ze dne 30. 11. 2015, čemuž odpovídá i jimi označený důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu, je třeba zdůraznit, že se fakticky domáhali nikoli doplnění neúplného či chybějícího výroku, nýbrž přiznání nároku na náhradu škody v této trestní věci. Jak bylo již citováno v úvodu tohoto usnesení, Krajský soud v Praze rozhodl o jimi uplatněných nárocích tak, že je podle §229 odst. 1 tr. řádu odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních. Nicméně za situace, kdy mimořádné opravné prostředky podaly osoby neoprávněné, nemohla uvedená nesprávnost argumentace dovolatelů nijak ovlivnit způsob rozhodnutí dovolacího soudu.
Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že předmětná dovolání byla podána osobami neoprávněnými (tj. jinými osobami, než které jsou uvedeny v ustanovení §265d odst. 1 tr. řádu), tato dovolání podle ustanovení §265i odst. 1 písm. c) tr. řádu odmítl. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 17. 8. 2016
JUDr. Blanka Roušalová
předsedkyně senátu