ECLI:CZ:NS:2016:5.TDO.1395.2016.1
sp. zn. 5 Tdo 1395/2016-29
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 10. 2016 o dovolání, které podal obviněný P. J. , proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 6. 2016, sp. zn. 5 To 34/2016, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově pod sp. zn. 102 T 103/2011, takto:
Podle §265k odst. 1, 2 tr. řádu se částečně zrušuje rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 6. 2016, sp. zn. 5 To 34/2016, ve výrocích o náhradě škody, jimiž byla obviněnému podle §228 odst. 1 tr. řádu uložena povinnost zaplatit poškozené obchodní společnosti AutoComSoft, s. r. o., Na Petřinách č. 88/313, Praha 6, zastoupené Mgr. Tomášem Černým, se sídlem advokátní kanceláře Praha 8, Sokolovská č. 2170/161, částku ve výši 803 400 Kč a podle §229 odst. 2 tr. řádu byla poškozená se zbytkem svého nároku na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
Podle §265k odst. 2 tr. řádu se zrušují také další rozhodnutí obsahově navazující na zrušené části rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265m odst. 2 tr. řádu s přiměřeným použitím §265 tr. řádu se poškozená obchodní společnost AutoComSoft, s. r. o., Na Petřinách č. 88/313, Praha 6, odkazuje s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Odůvodnění:
I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů
1. Rozsudkem Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově ze dne 10. 12. 2015, sp. zn. 102 T 103/2011, byl obviněný P. J. uznán vinným přečinem porušení autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi podle §270 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Za tento přečin mu byl podle §270 odst. 2 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání 9 měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 roků. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl uložen i trest propadnutí věci týkající se věcí specifikovaných ve výroku o tomto trestu v citovaném rozsudku. Dále byla obviněnému podle §228 odst. 1 tr. řádu uložena povinnost zaplatit poškozené obchodní společnosti AutoComSoft, s. r. o., se sídlem Na Petřinách č. 88/313, Praha 6 (dále jen „společnost AutoComSoft“), zastoupené zmocněncem Mgr. Tomášem Černým, se sídlem advokátní kanceláře Praha 8, Sokolovská č. 2170/161, částku ve výši 889 200 Kč jako náhradu škody způsobené trestným činem a podle §229 odst. 2 tr. řádu byla poškozená se zbytkem uplatněného nároku na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle §229 odst. 1 tr. řádu byl s uplatněným nárokem na náhradu škody odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních i poškozený Ing. M. B.
2. Proti shora uvedenému rozsudku podal obviněný odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 21. 6. 2016, sp. zn. 5 To 34/2016, tak, že podle §258 odst. 1 písm. b) tr. řádu zrušil napadený rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 tr. řádu znovu rozhodl tak, že uznal obviněného vinným přečinem porušení autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi podle §270 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Za to mu uložil podle §270 odst. 2 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 9 měsíců, jehož výkon podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 2 roků. Dále byl obviněnému uložen podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku i trest propadnutí věci týkající se věcí vypočtených ve výroku citovaného rozsudku. Odvolací soud pak rozhodl o uplatněných nárocích na náhradu škody tak, že podle §228 odst. 1 tr. řádu přiznal poškozené společnosti AutoComSoft nárok na náhradu škody ve výši 803 400 Kč a se zbytkem uplatněného nároku ji podle §229 odst. 2 tr. řádu odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních, přičemž podle §229 odst. 1 tr. řádu odkázal na stejné řízení i poškozeného Ing. M. B.
3. Skutek, který soudy nižších stupňů právně kvalifikovaly jako přečin porušení autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi podle §270 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, spočíval (zjednodušeně uvedeno) v tom, že obviněný v letech 2008 až 2010 v rozporu s ustanoveními §2 odst. 2, §13 a §14 zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorského zákona), ve znění pozdějších předpisů (dále též jen ve zkratce „AZ“ nebo „autorský zákon“), bez souhlasu příslušných autorů a držitelů práv k počítačovým programům pořizoval v zahraničí nelegálně vyrobené diagnostické zařízení ke zjišťování závad v motorových vozidlech koncernu Volkswagen sestávající z kabelu a diagnostického software, které následně nabízel na internetových stránkách www..... a prodával na území České republiky pod jménem „P.“ za cenu v rozpětí 500 Kč až 5 000 Kč, tedy za cenu výrazně nižší, než byla cena originálního zařízení. Takto uvedené zařízení prodal (podle změněných závěrů odvolacího soudu) celkem 103 konkrétně uvedeným osobám za konkrétně uvedené částky, čímž získal za prodej zmíněného zařízení celkovou částku ve výši 193 900 Kč. Tím poškodil držitele licence – obchodní společnosti ROSS-Tech.LLC.A Pensylvania Corporation a HEX Microsystems, obě zastoupené společností AutoComSoft, jejichž výrobky imitovalo zboží dodávané obviněným.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti uvedenému rozsudku Krajského soudu v Ostravě podal obviněný P. J. prostřednictvím svého obhájce dovolání z důvodu obsaženého v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
5. Podle názoru obviněného ustanovení §270 tr. zákoníku je trestněprávní normou s blanketní dispozicí, která odkazuje na autorský zákon, ze strany pachatele tedy musí dojít k porušení autorského práva. V popisu skutku však chybí odkaz na porušení konkrétního ustanovení příslušného autorského zákona, takže odsuzující rozsudek neobsahuje takové skutečnosti, z nichž by vyplývala neoprávněnost jednání obviněného. Jak dále obviněný zdůraznil, v rozsudku není zmínka o zásahu „ do autorskoprávního ztvárnění díla a na žádném místě nekonstatuje shodu organizace dat, posloupnosti příkazů a instrukcí a volby algoritmu mezi originálem a odsouzeným zakoupeným diagnostickým zařízením “. Toto nebylo prokázáno ani znaleckým posudkem Ing. Iva Kadlčíka, který na výslovný dotaz v hlavním líčení uvedl, že organizaci dat, posloupnost příkazů a instrukcí a volbu algoritmu ani nezkoumal, neboť neměl k dispozici firmware originálu ani napodobeniny. Popis skutku podle obviněného neobsahuje ani skutkový podklad, kterému by odpovídala okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby uvedené v §270 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a spočívající v tom, že jeho čin měl vykazovat znaky obchodní činnosti. Obviněný k tomu odkázal na ustanovení §420 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, podle něhož obchodní činnost či podnikání je třeba chápat jako samostatný výkon činnosti vlastním jménem a na vlastní odpovědnost se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku. Uvedené znaky jsou stanoveny kumulativně. Pro dosažení zisku je třeba, aby příjem byl vyšší, než jaké byly náklady. Avšak soud prvního stupně ve výroku svého rozsudku podle obviněného vůbec nezmínil, že by obviněný utržil nějaký zisk nebo měl záměr jej dosáhnout. Navíc o jakémkoliv zisku je možno hovořit až po odečtení nákladů na jeho dosažení. Obviněný rovněž zdůraznil, že dodával dotčená zařízení toliko členům tzv. fan klubu značky Volkswagen, který slouží pouze vzájemné pomoci jeho členů, a nikoli k obchodní činnosti. Proto podle obviněného jeho jednání rozhodně nevykazovalo znaky obchodní činnosti.
6. V další části svého dovolání obviněný shledal chybným i výrok o náhradě škody ve prospěch společnosti AutoComSoft, neboť Krajský soud v Ostravě při přiznání nároku na náhradu škody nepostupoval v souladu se zákonem a s judikaturou a nevycházel z ušlého zisku, nýbrž z obratu. Jako podklad pro výpočet náhrady škody podle obviněného nemůže sloužit součet prodejních cen všech diagnostických zařízení, které by poškozený prodal, kdyby si je zájemci o koupi nepořídili u obviněného, ale tento součet je třeba snížit o náklady, které by musel poškozený vynaložit na dosažení výnosů z prodeje uvedených zařízení.
7. Závěrem svého dovolání proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. řádu zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě a podle §265l odst. 1 tr. řádu mu přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
8. Nejvyšší státní zástupce se k podanému dovolání do dne konání neveřejného zasedání Nejvyššího soudu nevyjádřil.
III. Posouzení důvodnosti dovolání
a) Obecná východiska
9. Nejvyšší soud po zjištění, že byly splněny všechny formální a obsahové podmínky k podání dovolání, dospěl k následujícím závěrům.
10. Pokud jde o dovolací důvod, obviněný P. J. opírá své dovolání o ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Tento dovolací důvod je dán tehdy, jestliže skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v tom, že rozhodná skutková zjištění neposkytují dostatečný podklad k závěru, zda je stíhaný skutek vůbec trestným činem, popřípadě o jaký trestný čin jde. Podobně to platí o jiném nesprávném hmotně právním posouzení, které lze dovodit za situace, pokud byla určitá skutková okolnost posouzena podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo.
b) Námitky nepřípustné a neodpovídající uplatněnému dovolacímu důvodu
11. V první řadě je třeba zdůraznit, že téměř se všemi námitkami, které uplatnil obviněný ve svém dovolání, se již řádně vypořádal soud prvního stupně, přičemž byly obsahem též podaného odvolání a zabýval se jimi i odvolací soud. Jestliže tedy v dovolání obviněný jen opakuje námitky, kterými se snažil zvrátit rozhodnutí soudu prvního stupně, odvolací soud se jimi zabýval a vypořádal se s nimi náležitým a dostatečným způsobem, Nejvyšší soud ho zpravidla odmítne jako dovolání zjevně neopodstatněné (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, uveřejněné pod č. T 408. ve svazku 17 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, který vydávalo Nakladatelství C. H. Beck, Praha 2002).
12. S uplatněným dovolacím důvodem, který je hmotně právní povahy, se zcela míjejí námitky obviněného, podle nichž nebylo prokázáno, že došlo k zásahu do právem chráněného ztvárnění počítačového programu (viz shora uvedené námitky ohledně shody organizace dat, posloupnosti příkazu a instrukcí a volby algoritmu mezi originálem a diagnostickým zařízením, které zakoupil obviněný). Touto námitkou totiž obviněný pouze polemizuje se závěry, k nimž dospěly na základě řádně provedeného dokazování soudy nižších stupňů. Jak totiž vyplynulo z písemného vyhotovení znaleckého posudku Ing. Iva Kadlčíka (viz č. l. 1644 trestního spisu) a z jeho výpovědi v hlavním líčení dne 18. 11. 2015 (viz protokol o hlavním líčení na č. l. 1671 trestního spisu), v případě diagnostického zařízení jde o program, který musel vytvořit člověk, program není nikde veřejně přístupný, falzifikát vznikl s největší pravděpodobností tak, že někdo vzal originální kabel, z něhož získal příslušný firmware, jehož kopii začal nahrávat do napodobenin. Proto u napodobenin nebylo možné provádět aktualizace, neboť právě v rámci tohoto procesu došlo k rozpoznání, že nejde o originální zařízení, ale o pouhou napodobeninu se stále stejným sériovým číslem, čemuž se výrobce originálu bránil následným zablokováním napodobenin, které přestaly být funkční.
c) K námitkám ohledně nesprávné trestněprávní kvalifikace skutku
13. Trestného porušení autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi podle §270 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo neoprávněně zasáhne nikoli nepatrně do zákonem chráněných práv k autorskému dílu, uměleckému výkonu, zvukovému či zvukově obrazovému záznamu, rozhlasovému nebo televiznímu vysílání nebo databázi. Vykazuje-li takový čin znaky obchodní činnosti nebo jiného podnikání, jde o okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby uvedené v §270 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku.
14. Nejvyšší soud nemohl akceptovat námitky obviněného, podle nichž by ve skutkové větě ve výroku o vině v napadeném rozsudku odvolacího soudu byl nedostatečný popis skutku, v němž údajně chybí přesné vymezení toho, v čem spočíval zásah do autorského práva chráněného zákonem, a okolností, z nichž by vyplývala neoprávněnost jednání obviněného. Naopak výroková část rozsudku odvolacího soudu (a předtím i rozsudku soudu prvního stupně) má náležitosti odpovídající ustanovení §120 tr. řádu, a to i pokud jde o skutkovou větu, jejíž formulace vyhovuje požadavkům podle §120 odst. 3 tr. řádu. Skutek je zde totiž dostatečně individualizován a konkretizován místem, časem i způsobem spáchání, jakož i uvedením dalších skutečností, jichž je třeba k tomu, aby skutek nemohl být zaměněn s jiným. Stejně tak odpovídá skutková věta citovanému ustanovení i v tom směru, že obsahuje popis skutečností, jež odpovídají všem zákonným znakům použité právní kvalifikace. Rozhodně není pravdou, jak obviněný vytkl, že by snad skutková věta neobsahovala odkaz na konkrétní ustanovení autorského zákona, která podle zjištění soudu prvního i druhého stupně byla jednáním obviněného porušena. V tomto směru lze odkázat na pasáž na druhém řádku s. 2 ve výroku o vině v rozsudku odvolacího soudu (předtím na 2. řádek skutkové věty ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně), podle níž obviněný jednal v rozporu s ustanoveními §2 odst. 2, §13 a §14 AZ.
15. Podle §2 odst. 2 AZ se za dílo považuje též počítačový program, je-li původní v tom smyslu, že je autorovým vlastním duševním výtvorem. Databáze, která je způsobem výběru nebo uspořádáním obsahu autorovým vlastním duševním výtvorem a jejíž součásti jsou systematicky nebo metodicky uspořádány a jednotlivě zpřístupněny elektronicky či jiným způsobem, je dílem souborným. Jiná kritéria pro stanovení způsobilosti počítačového programu a databáze k ochraně se neuplatňují. Podle §13 odst. 1 AZ se rozmnožováním díla rozumí zhotovování dočasných nebo trvalých, přímých nebo nepřímých rozmnoženin díla nebo jeho části, a to jakýmikoli prostředky a v jakékoli formě. Podle §14 odst. 1 AZ se rozšiřováním originálu nebo rozmnoženiny díla rozumí zpřístupňování díla v hmotné podobě prodejem nebo jiným převodem vlastnického práva k originálu nebo k rozmnoženině díla, včetně jejich nabízení za tímto účelem.
16. Jak vyplývá z popisu skutku v tzv. skutkové větě ve výroku o vině v napadeném rozsudku odvolacího soudu, obviněný (zjednodušeně vyjádřeno) přivážel ze zahraničí tam zakoupené nelegálně zhotovené diagnostické zařízení, tzv. funkční napodobeninu diagnostického zařízení, sloužící ke zjišťování technických závad osobních motorových vozidel koncernu Volkswagen. Následně tyto funkční napodobeniny diagnostického zařízení inzeroval na internetových stránkách www........ a pod pseudonymem „P.“ je prodával za cenu podstatně nižší, než jsou ceny originálů. Celkem 103 zájemcům je posílal na poštovní dobírky za různé částky, přičemž každá zásilka obsahovala kabel s čipem a nosič typu CD imitující originální zařízení dodávané zástupcem výrobce v České republice, tj. společností AutoComSoft. Obviněný takto jednal zcela bez vědomí držitelů licence, tj. obchodních společností ROSS-Tech.LLC.A Pensylvania Corporation a HEX Microsystems, jež zastupovala právě společnost AutoComSoft. Z tohoto popisu je zcela zřejmé, že obviněný jednal v rozporu s ustanovením §12 AZ, podle kterého má autor právo užít své dílo v původní nebo jiným zpracované či jinak změněné podobě, samostatně nebo v souboru anebo ve spojení s jiným dílem či prvky a právo udělit jiné osobě smlouvou oprávnění k výkonu uvedeného práva; jiná osoba může užít dílo bez udělení takového oprávnění pouze v případech stanovených autorským zákonem. Právem užít dílo je podle §12 odst. 4 písm. a) AZ právo na rozmnožování díla (§13 AZ) a podle §12 odst. 4 písm. b) AZ právo na rozšiřování originálu nebo rozmnoženiny díla (§14 AZ). Jestliže tedy obviněný bez vědomí držitelů licence dovážel ze zahraničí a na území České republiky prodával funkční napodobeniny díla chráněného autorským zákonem, zcela jistě porušil zmíněná ustanovení autorského zákona a důsledky takového jeho jednání se promítly i v trestněprávní rovině naplněním skutkové podstaty trestného činu podle §270 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, jak k tomu správně dospěly i soudy nižších stupňů. Obviněný totiž uvedeným jednáním skutečně neoprávněně zasáhl nikoli nepatrně do zákonem chráněných práv k autorskému dílu, což vyplývá ze shora uvedeného výkladu.
17. Pokud jde o okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby, která spočívá v tom, že čin obviněného vykazoval znaky obchodní činnosti, ani v tomto směru nelze dát za pravdu námitkám obviněného a zde je třeba rovněž souhlasit se závěry soudů nižších stupňů. Obviněný sice neprodával dané funkční napodobeniny diagnostického zařízení v rámci své (legální) obchodní činnosti, tj. v rámci řádného podnikání např. jako živnostník. Jeho činnost nicméně fakticky odpovídá prodeji tzv. po živnostensku, a to především s ohledem na rozsah této činnosti, dovoz zboží ze zahraničí, jeho následné nabízení prostřednictvím internetu potenciálním zákazníkům v České republice a prodej zboží podobným způsobem, jak to činí tzv. e-shopy, tedy obchody nabízející zboží prostřednictvím internetu a poté jej zasílající s využitím poštovních doručovatelů. Navíc obviněný byl shledán vinným, že uskutečnil takový prodej nejméně ve 103 případech, které byly popsány ve výroku o vině v napadeném rozsudku odvolacího soudu (a to s uvedením jména zákazníka a prodejní ceny). Celková prodejní cena pak v souhrnu dosáhla částky 193 900 Kč. Ze všech uvedených skutečností lze tedy důvodně dovodit, že jednání obviněného vykazovalo znaky obchodní činnosti. Přitom okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby je v ustanovení §270 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku vyjádřena formulací „... vykazuje-li čin uvedený v odstavci 1 znaky obchodní činnosti nebo jiného podnikání“, která nevyžaduje, aby šlo o podnikání ve smyslu občanského zákoníku (resp. tehdy obchodního zákoníku), jak se mylně domnívá obviněný, ale zcela postačí, pokud jednání obviněného má určité prvky odpovídající obchodní činnosti nebo jiného podnikání. Ostatně, jestliže obviněný nakupoval v zahraničí funkční napodobeniny díla chráněného autorským zákonem, a to za účelem dalšího prodeje na území České republiky, přičemž tak činil v rozporu s ochranou poskytnutou těmto produktům autorským zákonem a trestním zákoníkem, nemůže fakticky ani jít o legální obchodní činnost či jiné podnikání aprobované právním řádem. Proto jednání obviněného mohlo vykazovat jen shodné znaky s obchodní činností či s jiným podnikáním, jelikož obviněný jednal tzv. po živnostensku, a jestliže tím neoprávněně zasáhl do chráněných autorských práv, nebylo možné vůbec uvažovat o legální obchodní činnosti nebo jiném podnikání.
18. Soudy nižších stupňů s ohledem na četnost jednotlivých zásahů do chráněných autorských práv a způsob jejich provedení též důvodně dovodily, že obviněný tak nečinil z jakéhosi altruismu, jak se snažil argumentovat v rámci vlastní obhajoby. Obviněný totiž nepořídil jedno či několik málo kusů diagnostického zařízení pro vlastní potřebu a nezapůjčil ho či nepřenechal za náhradu nákladů na jeho pořízení někomu jinému z okruhu fanoušků vozidel koncernu Volkswagen. Naopak obviněný v delším časovém horizontu více než dvou let dovážel toto zboží v řádech desítek kusů (nejméně ve 103 případech) ze zahraničí, aby je pak distribuoval na území České republiky. Vědom si protiprávnosti svého počínání, vystupoval při nabízení a následné distribuci též pod pseudonymem „Pascal“, aby neodhaloval svou pravou totožnost. O skutečnosti, že zmíněné zboží nepřenechával pouze za náhradu nákladů na jeho pořízení, svědčí též celkem značné rozpětí prodejních cen. Obviněný prodával dovážená diagnostická zařízení nejméně za částku 500 Kč, která nepochybně pokrývala náklady na pořízení jednoho takového zařízení, zpravidla se však prodejní cena pohybovala v řádu tisíců Kč, nejvyšší prodejní cenou byla částka 5 000 Kč (při úvaze o 100 % pokrytí nákladů na pořízení zařízení při prodeji za 500 Kč by pak vše nad rámec této částky představovalo zisk obviněného). Jak je tedy zřejmé z celkového vyznění případu a všech zohledněných skutečností, obviněný dovážel diagnostická zařízení a následně je prodával na území České republiky právě proto, aby na takové činnosti vydělal, takže jednal za účelem dosažení zisku. Jednání obviněného však nepochybně vykazuje i další znaky podnikání, jak tento pojem definovalo ustanovení §2 tehdy platného zákona č. 513/1993 Sb., obchodního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, resp. jak nyní vyplývá z ustanovení §420 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, zmíněného i obviněným. Jeho činnost vykazovala též znaky soustavnosti (jednal tak po dobu více než dvou let) a samostatnosti (obviněný takto činil sám, nezávisle na jiném, rozhodoval o všech záležitostech, které byly s obchodem spojeny). Obviněný jednal na vlastní účet a na vlastní odpovědnost. Neužíval sice vlastní jméno, ale to bylo dáno právě nelegálním zásahem do chráněných autorských práv a z toho vyplývajícím trestněprávním charakterem jeho činnosti. Tento zdánlivý deficit však s ohledem na výše uvedené neznamená, že by jeho jednání nevykazovalo znaky obchodní činnosti, protože skrývání skutečné identity je typické právě pro trestnou činnost, přičemž obviněný rozhodně nejednal jménem jiné reálné osoby a na její odpovědnost, ale jen utajil vlastní totožnost. Proto čin obviněného vykazuje znaky obchodní činnosti.
19. Pokud by tedy byly obsahem podaného dovolání pouze výše uvedené námitky, Nejvyšší soud by jej odmítl jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu.
d) K námitkám ohledně výroku o náhradě škody
20. Naproti tomu Nejvyšší soud považuje za důvodné námitky obviněného P. J., které se týkají výroku o náhradě škody, pokud bylo rozhodnuto o tom, že obviněný má zaplatit společnosti AutoComSoft částku ve výši 803 400 Kč jako náhradu škody způsobené trestným činem. Soudy nižších stupňů nerozhodly v tomto směru správně, nevěnovaly dostatečnou pozornost otázce náhrady škody, zmíněný výrok náležitě (a v souladu s požadavky plynoucími z dosavadní judikatury) ani neodůvodnily a též evidentně vycházely z nesprávných premis.
21. Z rozsudků soudů nižších stupňů především není vůbec zřejmé, podle jakého hmotně právního předpisu a jeho konkrétního ustanovení postupovaly při rozhodování o uplatněných nárocích na náhradu škody, proč považovaly za splněné zákonné znaky daného ustanovení, případně proč nepoužily jiné ustanovení. K povinnosti náležitě odůvodnit i výrok o náhradě škody tak, jako kdyby rozhodoval o uplatněném nároku soud v občanském soudním řízení, zejména pokud jde o to, o který hmotněprávní předpis je nárok opřen, zda nárok v době rozhodování soudu trval, zda jeho přiznání nebrání nějaká zákonná překážka ve smyslu §228 odst. 1 věta za středníkem tr. řádu, je možné odkázat na bohatou judikaturu Nejvyššího soudu či Ústavního soudu (viz např. zhodnocení Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 1967, sp. zn. Pls 3/67, publikované pod č. III/1967 Sb. rozh. tr., případně nález Ústavního soudu ze dne 20. 10. 2009, sp. zn. II. ÚS 1320/08, uveřejněný pod č. 218 ve svazku 55 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).
22. Pokud jde o rozhodování o náhradě škody způsobené trestným činem podle §270 tr. zákoníku, je dále třeba upozornit i na aktuální judikaturu Nejvyššího soudu, a sice na rozhodnutí uveřejněné pod č. 39/2015 Sb. rozh. tr. Z něj vyplývá, že jestliže byl trestný čin porušení autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi podle §270 tr. zákoníku spáchán neoprávněným zpřístupněním rozmnoženiny chráněného autorského díla prostřednictvím veřejně přístupné počítačové sítě (Internetu), a to např. jejím umístěním do datového úložiště, škoda tím způsobená nositelům autorských a souvisejících práv k takovému dílu má formu ušlého zisku. Stanovení jeho výše se bude odvíjet od toho, jakou částku by získali nositelé těchto práv, kdyby sami legálně zpřístupnili srovnatelným způsobem a ve stejném rozsahu rozmnoženiny téhož díla v téže době. Výši ušlého zisku nelze odvozovat od obvyklé ceny legálně prodávaného hmotného nosiče (např. typu DVD nebo CD) s rozmnoženinou takového díla v běžné obchodní síti. Stejný přístup k určení výše způsobené škody je třeba uplatnit i v nyní projednávané věci.
23. Je nepochybné, že s prodejem a vůbec s celkovou distribucí daných diagnostických zařízení byly spojeny i určité náklady, takže nikoli celou prodejní cenu je možné považovat za ušlý zisk, jak to zřejmě s ohledem na jedinou větu v odůvodnění svého rozsudku učinil soud prvního stupně (viz s. 14 jeho rozsudku). Jeho způsob výpočtu zřejmě převzal i odvolací soud, aniž by sám výslovně uvedl, jak dospěl k jím určené částce (viz s. 13 jeho rozsudku). I kdyby soudy nižších stupňů vycházely z toho, že všichni odběratelé, kteří si koupili funkční napodobeninu diagnostického zařízení od obviněného, by si ji v případě, kdyby ji obviněný nenabízel, zakoupili přímo od oficiálního distributora, tj. od poškozené společnosti AutoComSoft, za výrazně vyšší cenu (o čemž lze důvodně pochybovat), nelze současně tvrdit, že by její prodejní cena, za kterou prodává originální diagnostická zařízení, byla v celém svém rozsahu ušlým ziskem poškozené společnosti při každém jednotlivém prodeji. Jak již bylo zdůrazněno výše, s prodejem uvedeného zboží jsou vždy spojeny určité náklady, které je třeba zohlednit při výpočtu ušlého čistého zisku. Vyčíslení škody učiněné poškozenou společností, z něhož vycházely soudy nižších stupňů při rozhodování o uplatněném nároku na náhradu škody, je součástí trestního spisu (viz č. l. 47, 48, 51, 52 a 1687). Výše škody byla vyčíslena jako cena daného diagnostického zařízení podle platného ceníku distributora, tedy v částce 7 800 Kč vynásobené počtem funkčních napodobenin diagnostického zařízení, které obviněný prokazatelně prodal (původně podle obžaloby 408 případů, podle rozsudku soudu prvního stupně 120 případů, nakonec po úpravě odvolacího soudu 103 případů). Ovšem zmíněná prodejní cena ve výši 7 800 Kč zahrnuje především cenu samotného dodávaného diagnostického zařízení a náklady na jeho distribuci. Proto ušlým ziskem distributora, který musí pořídit toto zboží od svého dodavatele, jehož v České republice výhradně zastupuje, může být pouze tzv. marže, kterou má na prodávaném zboží a která je nepochybně výrazně nižší, než je celková cena prodávaného diagnostického zařízení. Proto způsob výpočtu výše škody užitý soudy nižších stupňů pouze podle představ poškozené společnosti AutoComSoft, která se snažila maximalizovat svůj uplatněný nárok, vůbec neodpovídá výkladu pojmu „ušlý zisk“ podle předpisů občanského práva (viz především ustanovení §442 odst. 1 tehdy platného zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, a odbornou literaturu vykládající zmíněný pojem, např. Švestka, J., Spáčil, J., Škárová, M., Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník I. §1 až 459. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 1282 a násl.).
24. Z těchto důvodů tedy není správný výrok napadeného rozsudku odvolacího soudu, podle něhož měl obviněný zaplatit poškozené společnosti AutoComSoft částku ve výši 803 400 Kč jako náhradu škody způsobené trestným činem.
IV. Závěrečné shrnutí
25. Nejvyšší soud proto ze všech shora uvedených důvodů dospěl k závěru, že soudy nižších stupňů nepochybily, pokud skutek spáchaný obviněným posoudily jako přečin porušení autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi podle §270 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. V tomto ohledu námitky obviněného zčásti neodpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu a ve zbytku nejsou opodstatněné. Naopak z již vyložených důvodů nemohly obstát výroky o náhradě škody učiněné ve vztahu k poškozené společnosti AutoComSoft.
26. Na podkladě částečně důvodného dovolání obviněného P. J. tedy Nejvyšší soud rozhodl tak, že podle §265k odst. 1, 2 tr. řádu zčásti zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu ve výrocích o náhradě škody, jimiž byla obviněnému podle §228 odst. 1 tr. řádu uložena povinnost zaplatit poškozené společnosti AutoComSoft částku ve výši 803 400 Kč a podle §229 odst. 2 tr. řádu byla tato poškozená odkázána se zbytkem uplatněného nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle §265k odst. 2 tr. řádu Nejvyšší soud zrušil také další rozhodnutí obsahově navazující na zrušené části napadeného rozsudku odvolacího soudu, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Protože o uplatněném nároku na náhradu škody nebylo možné rozhodnout (i s ohledem na zcela nedostatečná skutková zjištění, která se ho týkají), Nejvyšší soud podle §265m odst. 2 tr. řádu s přiměřeným použitím ustanovení §265 tr. řádu odkázal poškozenou obchodní společnost s uplatněným nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
27. Nejvyšší soud učinil takové rozhodnutí v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. b) tr. řádu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§265n tr. řádu).
V Brně dne 26. 10. 2016
JUDr. František P ú r y , Ph.D.
předseda senátu
Vyhotovil:
JUDr. Bc. Jiří Ř í h a , Ph.D.