ECLI:CZ:NS:2016:5.TDO.1430.2016.1
sp. zn. 5 Tdo 1430/2016-23
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 10. 2016 o dovolání, které podal obviněný Mgr. M. L. proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 2. 10. 2013, sp. zn. 3 To 277/2013, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 92 T 14/2013, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného Mgr. M. L. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Rozhodnutí soudů nižších stupňů
1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 26. 3. 2013, sp. zn. 92 T 14/2013, byl obviněný Mgr. M. L. uznán vinným přečinem zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §254 odst. 1, odst. 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zákoník“). Za to mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání 2 roků, jehož výkon byl podle §81 odst. 1, §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 5 roků. Dále podle §229 odst. 1 tr. řádu byla poškozená obchodní společnost Pipelife Czech, s. r. o., IČ: 60709391, se sídlem K., odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Uvedeného trestného činu se podle rozsudku soudu prvního stupně dopustil tím, že „ jako nový jednatel a jediný společník PPN armatury, s. r. o. „v likvidaci“, IČ: 26222809, se sídlem Na Zákopě 451/1a, 779 00 Olomouc-Chválkovice (dříve se sídlem Brno, Lazaretní 7), kterým se stal dne 3. 2. 2010, dne 4. 2. 2010 protokolárně převzal od předchozího jednatele a jediného společníka Mgr. J. N., společnosti, jakož i její majetek, sestávající z hotovosti 2 890 210 Kč, zůstatku na účtu 89 334,27 Kč, pohledávek v hodnotě 1 137 446 Kč, zásob na skladě v pořizovacích cenách 1 563 309,45 Kč bez DPH a dalšího drobného majetku společnosti v neuvedené hodnotě a závazky ve výši 3 091 255,49 Kč, a v přesně nezjištěné době po 23. 6. 2010, kdy převedl celý obchodní podíl na P. H., a současně jej jmenoval do funkce jednatele, toto účetnictví novému jednateli nepředal a zatajil mu je, čímž ohrozil majetková práva samotné společnosti PPN armatury, s. r. o. „v likvidaci“, neboť likvidátor od P. H. účetní evidenci následně nemohl převzít, a proto nemůže řádně vykonávat svou činnost, a zároveň tak ohrozil i majetková práva věřitele Pipelife Czech, s. r. o., IČ: 60709391, se sídlem Kučovaniny 1778, který eviduje za PPN armatury, s. r. o. „v likvidaci“, neuhrazené pohledávky z obchodního styku ve výši 2 988 767 Kč, jakož i práva jiných nezjištěných věřitelů společnosti, kteří měli k 4. 2. 2010 pohledávky ve výši 102 488,49 Kč, když přinejmenším finanční prostředky na pokladně ve výši 2 890 210 Kč byly užity neznámým způsobem, avšak zjevně nikoli k podnikatelské činnosti PPN armatury, s. r. o., ani k úhradě jejích závazků vůči věřitelům “.
2. Proti shora uvedenému odsuzujícímu rozsudku podal obviněný Mgr. M. L. odvolání, o němž rozhodl Krajský soud v Brně ve veřejném zasedání konaném dne 2. 10. 2013 rozsudkem pod sp. zn. 3 To 277/2013, tak, že podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. řádu napadený rozsudek zrušil pouze ve výroku o podmíněném odkladu výkonu trestu odnětí svobody a znovu sám podle §259 odst. 3 tr. řádu rozhodl tak, že se trest odnětí svobody podmíněně odkládá na zkušební dobu v trvání 3 roků.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
3. Proti usnesení Krajského soudu v Brně podal obviněný Mgr. M. L. prostřednictvím svého obhájce dovolání, a to z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
4. V odůvodnění dovolání se obviněný domáhal přezkumu označených rozhodnutí, neboť rozsudky soudů prvního i druhého stupně spočívají na nesprávném právním posouzení skutku. Obviněný nejprve stručně zrekapituloval dosavadní průběh řízení, kromě výrokové části rozsudku soudu prvního stupně zkopíroval též část jeho odůvodnění. Ve vlastní argumentaci, jež má podle obviněného naplňovat shora uvedený dovolací důvod, obviněný uvedl, že nesouhlasí se skutkovými závěry soudů obou stupňů, které vycházely z toho, že obviněný převzal majetek i účetnictví obchodní společnosti PPN armatury, s. r. o., a zároveň o něm nelze hovořit jako o tzv. bílém koni, neboť má právnické vzdělání a je finančně zajištěn, zatímco při dalším převodu byl obchodní podíl v uvedené společnosti převáděn na tzv. bílého koně, svědka P. H. Obviněný poukázal na skutečnost, že obchodní společnost PPN armatury, s. r. o., měla ke dni získání obchodního podílu obviněným značný majetek, aktiva v celkové výši 5 680 299,72 Kč výrazně převyšovala pasiva ve výši 3 091 255,49 Kč, soudy se však nijak nevěnovaly skutečnosti, že svědek Mgr. J. N., který navíc krátce před převodem obchodního podílu vybral z účtu obchodní společnosti částku 1 850 000 Kč převedl obchodní podíl za pouhých 100 000 Kč. Podle obviněného není přes podrobné odůvodnění rozsudků soudů obou stupňů vůbec zřejmé, jak dospěly k závěru, že prvotní převod obchodního podílu svědkem Mgr. J. N. na obviněného byl skutečný a další převod obchodního podílu na svědka P. H. byl fiktivní. Neobstojí podle obviněného ani argumentace tím, že obviněný má právnické vzdělání a je rovněž finančně zajištěn, což nebylo prokázáno žádným důkazem. Dále obviněný namítl, že se soudy nijak nezabývaly tím, co se stalo se zásobami na skladu uvedené obchodní společnosti. Zjištěný skutkový stav je tak podle obviněného neúplný. To platí i pro naplnění znaků kvalifikované skutkové podstaty podle §254 odst. (1), 3 tr. zákoníku, neboť nebylo žádným způsobem prokázáno, že by obviněný majetek a účetnictví obchodní společnosti PPN armatury, s. r. o., převzal fakticky a nikoli fiktivně jako svědek P. H. Z uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a věc vrátil soudu druhého stupně k novému projednání a rozhodnutí, případně aby sám podle §265m tr. řádu zprostil obviněného obžaloby z důvodu uvedeného v §226 písm. b) tr. řádu. Zároveň obviněný požádal, aby dovolací soud rozhodl o přerušení výkonu trestu odnětí svobody a propuštění obviněného na svobodu.
5. Nejvyššímu státnímu zastupitelství bylo dovolání obviněného zasláno k vyjádření, které soudu následně zaslal státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Ve svém vyjádření upozornil, že obviněný se dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu domáhal jen formálně, ve skutečnosti ale pouze vyjadřoval svůj nesouhlas se skutkovými zjištěními soudů prvního a druhého stupně. Takové nápravy se však podle uvedeného dovolacího důvodu domáhat nelze. Připustil zásah do skutkových zjištění dovolacím soudem jen v případě tzv. extrémního nesouladu mezi učiněnými skutkovými zjištěními a provedenými důkazy, což ovšem nebyl případ uvedeného trestního řízení. Proto je třeba vycházet ze skutkových zjištění soudů nižších stupňů. Poukázal přitom na relevantní pasáže rozsudku soudu prvního stupně, z nichž vyplývá závěr, že obviněný jako osoba právně znalá, která měla být i morálně na výši, si musel být vědom, do jakého řetězce se zapojil, souhlasil se závěry, že to byl obviněný, kdo zajistil zašantročení účetnictví, které svému nástupci v pozici jednatele nepředal, umožnil tak tzv. vytunelování obchodní společnosti PPN armatury, s. r. o. Se skutkovými závěry soudů souhlasil. Protože dovolání obviněného není možno v žádné jeho části přisvědčit, navrhl je odmítnout podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu. Zároveň i pro případ jiného rozhodnutí souhlasil s rozhodnutím v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu
III.
Posouzení důvodnosti dovolání
6. Nejvyšší soud nejprve zjistil, že jsou splněny všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení a zabýval se otázkou povahy a opodstatněnosti uplatněných námitek ve vztahu k označenému dovolacímu důvodu.
7. Dovolání je svou povahou mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z taxativně vymezených důvodů v §265b odst. l písm. a) až l) tr. řádu, resp. v §265b odst. 2 tr. řádu. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován, ale je třeba, aby námitky dovolatele takovému důvodu také svým obsahem odpovídaly.
8. Obviněný uplatnil dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, pro který lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Jde tedy o aplikaci norem trestního práva hmotného, případně na něj navazujících hmotněprávních norem jiných právních odvětví. Podstatou je aplikace hmotněprávních norem na skutkový stav zjištěný soudem prvního a druhého stupně, zásadně se nepřipouští posouzení aplikace těchto norem na skutek prezentovaný dovolatelem, případně na skutek, jehož se dovolatel domáhá vlastní interpretací provedených důkazních prostředků, které soudy prvního a druhého stupně vyhodnotily odlišně. Dovolání z tohoto důvodu nemůže být založeno na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění z nich vyvodily, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Dovolání je koncipováno jako mimořádný opravný prostředek a je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí. Nejvyšší soud jako soud dovolací není běžnou třetí soudní instancí povolanou k tomu, aby přezkoumával i skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně, pokud mají svůj podklad v provedeném dokazování.
9. Dovolání podané obviněným však nebylo podáno důvodně a užitá argumentace neodpovídá deklarovanému dovolacímu důvodu.
10. V daném případě se obviněný v rámci svého dovolání domáhal přezkumu soudem dovolacím, přičemž prakticky výlučně své námitky směřoval proti skutkovým zjištěním soudů prvního a druhého stupně, avšak nevznesl vlastně žádnou námitku o nesprávné aplikaci konkrétního ustanovení hmotněprávního předpisu. Namítl, že zjištěný skutkový stav je neúplný, že nebylo prokázáno, že by převzal majetek a účetnictví obchodní společnosti PPN armatury, s. r. o., ač soudy nižších stupňů důvodně dospěly k jinému skutkovému závěru, který řádně odůvodnily. Obviněný netvrdil ani jiný skutkový stav, jen má za to, že zjištění soudů nižších stupňů jsou nedostatečná, a proto by obviněný měl být obžaloby zproštěn, protože žalovaný skutek není trestným činem, avšak nenamítl, které znaky trestného činu, jímž byl uznán vinným, nebyly naplněny. Vycházel také z jiného než soudy prvního a druhého stupně zjištěného skutku, a sice že nebylo prokázáno, že by obviněný převzal majetek a účetnictví uvedené obchodní společnosti. Neobstojí podle něj ani argumentace jeho právnickým vzděláním a finančním zajištěním, k němuž soudy nic nezjistily. Tím se ale dovolatel vlastně domáhal odlišného hodnocení provedených důkazů v podobě výpovědí obviněného a vyslechnutých svědků (zejména P. H., P. S. a zčásti i Mgr. J.N.), na jejichž základě byla verze obviněného vyhodnocena jako nepravdivá. D ovolával se tak případné aplikace hmotného práva na jím prezentovanou verzi skutkového děje, ač se soudy prvního i druhého stupně přiklonily k verzi jiné, kterou podrobně a přesvědčivě ve svých rozhodnutích zdůvodnily, což samo o sobě nenaplňuje dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu (podobně srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 3 Tdo 1615/2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 8. 2014, sp. zn. 3 Tdo 892/2014) .
11. V tomto směru je třeba připomenout, že provádění dokazování je doménou především soudu prvního stupně jako soudu nalézacího, a to s možnou korekcí v řízení před soudem druhého stupně jako soudem odvolacím, nikoli však v řízení o dovolání. Dokazování je ovládáno zásadami jeho se týkajícími, a to zásadou vyhledávací, bezprostřednosti a ústnosti, volného hodnocení důkazů a presumpcí neviny, které mají vzájemnou spojitost. Hodnotit důkazy tak může jen ten soud, který je také v souladu s principem bezprostřednosti a ústnosti provedl, protože jen díky tomu může konkrétní důkazní prostředek vyhodnotit a získat z něj relevantní poznatky. Zásada bezprostřednosti ve spojitosti se zásadou ústnosti zde hraje významnou roli, soud je přímo ovlivněn nejen samotným obsahem důkazního prostředku, ale i jeho nositelem (pramenem důkazu – zejm. samotnou vyslýchanou osobou), jen takový způsob dokazování může hodnotícímu orgánu poskytnout jasný obraz o dokazované skutečnosti a vynést rozhodnutí pod bezprostředním dojmem z provedených důkazů. I odborná literatura (např. Jelínek, J. a kol. Trestní právo procesní. 3. vydání. Praha: Leges, 2013, str. 178 a násl.) uznává, že nejlepší cestou pro správné rozhodnutí je zhodnocení skutkových okolností na podkladě bezprostředního dojmu z přímého vnímání v osobním kontaktu.
12. Nejvyšší soud se zabývá z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu otázkou správnosti právního posouzení skutku zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a zásadně nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů, nepřezkoumává a nehodnotí správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, neprověřuje úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. řádu (z mnohých rozhodnutí srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2005, sp. zn. 11 Tdo 31/2005, publikované pod č. 40/2005 Sb. rozh. tr.; z poslední doby např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2015, sp. zn. 11 Tdo 432/2015, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2014, sp. zn. 11 Tdo 907/2014 ).
13. V daném případě obviněný netvrdil, že by postupem soudů nižších stupňů při provádění dokazování bylo zasaženo do jeho základních práv a svobod, takový zásah neshledal ani dovolací soud. Soudy nižších stupňů se věcí řádně zabývaly, provedly v potřebném rozsahu dokazování, aby na jeho základě mohly učinit skutkové závěry, které nalezly odraz v tzv. skutkové větě odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně. Proti právní kvalifikaci takto zjištěného skutku a naplnění jednotlivých znaků trestného činu, který byl soudy nižších stupňů v jednání obviněného shledán, obviněný v dovolání nevznesl žádnou námitku, kterou by se dovolací soud mohl zabývat. Nejde o porušení zásad dokazování, pokud soud prvního stupně na základě bezprostředního vjemu z provedených důkazů vyhodnotil některé důkazní prostředky jako odpovídající realitě a jiné nikoli a své hodnocení náležitě zdůvodnil. Tak tomu bylo i v projednávaném případě, v němž soudy nižších stupňů vycházely zejména z výpovědi svědka P. H., jehož měly možnost pozorovat v jednací síni a jehož vyhodnotily i ve spojitosti s dalšími důkazy jako tzv. bílého koně, a nikoli obviněného Mgr. M. L., jehož strohá výpověď byla i jinými důkazy spolehlivě vyvrácena a jímž uplatňovaná verze skutkového děje byla posouzena jako nepravdivá, nereálná. Obviněný svým zapojením do převodů obchodních podílů též umožnil vyvedení majetku obchodní společnosti PPN armatury, s. r. o. Lze také konstatovat, že obhajobou obviněného se v naznačených směrech podrobně zabývaly soudy prvního i druhého stupně, které v odůvodnění svých rozhodnutí vyložily, proč uvěřily verzi uvedené v obžalobě a nikoli prezentované obviněným.
IV.
Závěrečné shrnutí
14. Dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu tak byl napadán jen formálně, ve skutečnosti nelze obsahově uplatněné dovolací námitky podřadit pod žádný dovolací důvod, neboť směřovaly výlučně proti skutkovým zjištěním a nikoli proti právnímu posouzení činu.
15. Nejvyšší soud proto dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu, aniž by přezkoumával zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí nebo jemu předcházejícího řízení. Protože Nejvyšší soud rozhodl o odmítnutí dovolání podle §265i tr. řádu, učinil takové rozhodnutí v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. 10. 2016
JUDr. Blanka Roušalová
předsedkyně senátu
Vyhotovil:
JUDr. Bc. Jiří Říha, Ph. D.