ECLI:CZ:NS:2016:5.TDO.925.2016.1
sp. zn. 5 Tdo 925/2016-29
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. 8. 2016 o dovolání, které podal obviněný P. V. , proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 1. 2016, sp. zn. 44 To 592/2015, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 67 T 61/2015, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného P. V. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 12. 11. 2015, sp. zn. 67 T 61/2015, byl obviněný P. V. odsouzen za přečin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §254 odst. 1 alinea 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání 18 měsíců a k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu a kontrolního orgánu obchodních korporací či jeho člena a funkce prokuristy obchodních korporací na dobu 18 měsíců. Současně bylo rozhodnuto o vině a trestu obviněné právnické osoby obchodní společnosti Via Diagnostic Center, a. s.
Proti tomuto rozsudku podal odvolání obviněný P. V. , o němž rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 18. 1. 2016, sp. zn. 44 To 592/2015, jímž podle §258 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu zrušil napadený rozsudek v části týkající se obviněného P. V. a podle §259 odst. 3 písm. a) tr. řádu znovu rozhodl tak, že jej uznal vinným přečinem zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §254 odst. 1 alinea 1 tr. zákoníku. Za to mu uložil trest odnětí svobody podle §254 odst. 1 tr. zákoníku na dobu 6 měsíců. Výkon tohoto trestu soud podmíněně odložil podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku na zkušební dobu 18 měsíců. Shodně jako soudem prvního stupně byl obviněnému dále podle §73 odst. 1 tr. zákoníku uložen i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního a kontrolního orgánu obchodních korporací či jeho člena a funkce prokuristy obchodních korporací v délce 18 měsíců.
Tento rozsudek Městského soudu v Praze napadl obviněný P. V. dovoláním prostřednictvím svého obhájce Mgr. Jana Válka. Dovolání podal z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, a to v rozsahu výroku o vině i trestu.
Obviněný v úvodu svého mimořádného opravného prostředku především nesouhlasil s tím, že by svým jednáním naplnil objektivní a subjektivní stránku přečinu, jímž byl uznán vinným. Vzhledem ke své neznalosti otázek souvisejících s vedením účetnictví pověřil svědkyni Ing. M. T. zpracováváním účetních podkladů a pokud došlo k jakýmkoli chybám, nese veškerou odpovědnost právě tato účetní. Soudy však uvěřily její výpovědi, že obviněný jí nepředkládal potřebné dokumenty, aniž vzaly v potaz její povinnost a odpovědnost, pokud jej k této činnosti důsledně nevyzývala a nekomunikovala s ním v souvislosti se sestavením daňového přiznání. Současně dovolatel poukázal na to, že v průběhu trestního řízení nebylo dostatečně prokázáno, že obchodní společnost Via Diagnostic Center, a. s., skutečně v rozhodném období prováděla obchodní transakce, které by bylo nutné účetně zaznamenat. Dále obviněný zpochybnil i výpověď svědkyně Mgr. K. Ř. , která popisovala způsob ukončení nájmu nebytových prostor, v nichž měly být uloženy mj. též účetní doklady jmenované obchodní společnosti. Po uzamčení kancelářského objektu tak obviněný neměl přístup k účetnictví, svědkyně je odmítala vydat a učinila tak až vůči orgánům policie. Obviněný opět považoval za neprokázané tvrzení svědkyně, že by jeho osobně či svědka M. F. (zaměstnance či osobního „asistenta“ obviněného) kontaktovala za účelem vydání uložených dokumentů.
V další části se dovolatel ohradil proti naplnění znaku „ohrozil majetková práva“ obchodních společností DOZON, s. r. o., a DACOM Pharma, s. r. o., jak konstatovaly soudy, s tím, že pro jeho trestní odpovědnost není podstatné, zda označení věřitelé vymáhají své pohledávky mimo trestní řízení. Podle jeho názoru nemohlo dojít k ohrožení majetkových práv těchto věřitelů, neboť absence účetní evidence nemusí mít tak „silnou vypovídací hodnotu“ pro vymáhání pohledávek. Ostatně o tom svědčí i úspěšnost obchodní společnosti DOZON s. r. o., která již získala exekuční titul. Pokud jde o vyměření daňové povinnosti, podle obviněného „sám soud konstatoval, že se týká obchodní společnosti Via Diagnostic Center, a. s., nikoli přímo obviněného (zřejmě tím má na mysli, že nemůže být zodpovědný za případné ohrožení včasného a řádného vyměření daně z příjmů jmenované právnické osoby).
K subjektivní stránce činu obviněný konstatoval, že „vedl účetnictví dle svých schopností a dovedností a není jeho vinou, že mu bylo zadržováno“. Úmyslné zavinění tak nepovažuje za prokázané, byť nestihl obnovit účetní doklady tak, aby podal řádná daňová přiznání za roky 2011 a 2012, přesto mu byla daň vyměřena, resp. obchodní společnosti Via Diagnostic Center, a. s.
Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Městského soudu v Praze i jemu předcházející rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 a aby přikázal „příslušnému“ soudu věc znovu projednat.
Nejvyšší státní zástupce se k dovolání vyjádřil prostřednictvím státní zástupkyně JUDr. Ingrid Záhorové Nedbálkové. Podle jejího názoru většina uplatněných námitek nespadá pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, protože mají ryze skutkový charakter, směřují totiž proti hodnocení výpovědí zejména dvou svědkyň. Pokud jde o zpochybnění naplnění objektivní a subjektivní stránky přečinu podle §254 odst. 1 alinea 1 tr. zákoníku, odkázala státní zástupkyně na skutková zjištění, která svědčí o tom, že obviněný úmyslně nevedl zákonem předepsanou účetní evidenci, nepodal v požadovaném čase daňová přiznání a příslušný správce daně tak neměl k dispozici úplné a správné údaje, na jejichž základě by mohl zjistit a stanovit daň, k tomu odkázala na rozhodnutí č. 15/2009 Sb. Ohrožovací následek, který u daného činu postačí k naplnění tohoto znaku skutkové podstaty, tak v dané věci spočíval v tom, že obviněný jako jediný člen představenstva obchodní společnosti Via Diagnostic Center, a. s., (předtím SUNWALL, a. s.) znemožnil včasné a řádné vyměření daně z příjmu právnických osob a příslušný správce daně tak musel stanovit daň za zvýšeného úsilí. K ohrožení majetkových práv dvou konkrétních věřitelů došlo v rozsahu jejich splatných a dlužníkem dobrovolně neuhrazených pohledávek. Jednání obviněného bylo i vůči těmto věřitelům způsobilé vyvolat ohrožení majetkových práv, neboť nemohli zjistit stav majetku a hospodaření dlužníka a zvažovat tak možnosti uspokojení svých pohledávek. K subjektivní stránce státní zástupkyně podotkla, že úmysl je z jednání zcela patrný, přiklonila se však k alternativě nepřímého úmyslu ve smyslu §15 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku. Dále se státní zástupkyně vyjadřovala k námitce porušení zásady subsidiarity trestní represe, avšak takovou argumentaci Nejvyšší soud v dovolání obviněného neshledal.
V závěru svého vyjádření státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud odmítl dovolání jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu a učinil tak v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud nejprve zjistil, že jsou splněny veškeré formální podmínky pro konání dovolacího řízení na podkladě mimořádného opravného prostředku obviněného. Při zkoumání obsahu dovolání pak shledal, že značná část jeho argumentů neodpovídá uplatněnému (ani jinému) dovolacímu důvodu, a pokud alespoň výhrady týkající se naplnění znaku tzv. dovětku skutkové podstaty přečinu podle §254 odst. 1 alinea 1 tr. zákoníku spadají pod oblast hmotného práva, nelze je označit za důvodné.
Obviněný své dovolání opřel o důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Tento dovolací důvod je zásadně naplněn tehdy, jestliže skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v tom, že rozhodná skutková zjištění neposkytují dostatečný podklad k závěru, zda je stíhaný skutek vůbec trestným činem, popřípadě o jaký trestný čin se jedná. Podobně to platí o jiném nesprávném hmotně právním posouzení, které lze dovodit za situace, pokud byla určitá skutková okolnost posouzena podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo. V žádném případě není přípustné, aby se v řízení o mimořádném opravném prostředku posuzovaly procesní otázky související s hodnocením provedených důkazů či rozsahem dokazování, jež se staly podkladem pro skutková zjištění učiněná soudy nižších stupňů.
Uvedenému výkladu rozsahu dovolacího přezkumu a zejména obviněným uplatněného důvodu dovolání tak zjevně nemohou odpovídat jeho výhrady směřující do oblasti hodnocení výpovědí obou svědkyň jmenovaných shora soudy obou stupňů, neboť odvolací soud zcela akceptoval posuzování obsahu těchto důkazů soudem prvního stupně. Jak Ing. M. T. (účetní), tak Mgr. K. Ř. (za pronajímatele) podrobně před soudem popsaly okolnosti, které se týkají jak způsobu vedení účetnictví, tak i nakládání s jeho listinnou podobou po vyklizení prostor, v nichž do vypovězení nájemní smlouvy sídlila mj. obchodní společnost Via Diagnostic Center, a. s. Obviněný navíc ve vztahu k věrohodnosti obou slyšených svědkyň v dovolání fakticky zopakoval svou dosavadní obhajobu i odvolací argumenty, jimiž se snažil zpochybnit tvrzení týkající se především jeho zcela laxního přístupu jak k povinnostem souvisejícím s požadavky na řádné vedení účetní evidence, tak i plnění vyplývající z nájemní smlouvy a zejména k převzetí movitého zařízení kancelářských prostor po ukončení nájemního vztahu. V těchto případech Nejvyšší soud zpravidla odmítne jako zjevně neopodstatněné takové dovolání, v němž obviněný pouze opakuje tytéž námitky, jimiž se snažil zvrátit již rozhodnutí soudu prvního stupně, odvolací soud se jimi zabýval a vypořádal se s nimi dostatečným způsobem (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, uveřejněné pod č. T 408, ve svazku 17 Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, který vydávalo Nakladatelství C. H. Beck, Praha).
Celou obhajobu obviněného a jeho přístup k obvinění je možné charakterizovat jako snahu zbavit se vlastní odpovědnosti za veškeré povinnosti související s jeho účastí na podnikání a přenést ji na jiné osoby, u nichž shledává pochybení, za něž by (ne)měl být postižen on sám. Není totiž možné souhlasit s jeho tvrzením o příčinách vedení účetnictví v rozporu se zákonnými požadavky, jež spatřuje do určité míry v jednání účetní Ing. M. T. , a současně poukazuje na to, že v obchodní společnosti Via Diagnostic Center, a. s., neprobíhaly v podstatě žádné obchodní operace, o nichž by mělo být účtováno. Dále pak tvrdí, že po odchodu této svědkyně z pozice účetní, pověřil svědka M. F. zpracováváním účetnictví této právnické osoby, což je však v rozporu s výpovědí jmenovaného svědka, a to jak ohledně vedení účetních dokladů, tak i jejich nepřevzetí od pronajímatele nebytových prostor. Navíc uvedená obhajoba obviněného byla popřena jeho vlastním vyjádřením v rámci výpovědi u hlavního líčení, kdy mj. konstatoval, že se nestaral o účetnictví ani o daňové řízení, tj. o výzvy finančního úřadu k vyjasnění otázek souvisejících s podnikáním a zejména plnění zákonných odvodů.
Přečin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §254 odst. 1 alinea 1 tr. zákoníku spáchá ten, kdo nevede řádně účetní knihy, zápisy a jiné doklady sloužící k přehledu o stavu hospodaření a majetku nebo k jejich kontrole, ač je k tomu podle zákona povinen, a ohrozí tak majetková práva jiného nebo včasné a řádné vyměření daně. Tento dovětek se vztahuje ke všem alinea první ze dvou základních skutkových podstat označeného přečinu. Obviněný byl odsouzen za obě alternativy tohoto znaku, neboť soudy dovodily jak ohrožení majetkových práv nejméně dvou ve výroku o vině jmenovaných věřitelů obchodní společnosti Via Diagnostic Center, a. s., tak i ohrožení včasného a řádného vyměření daně z příjmu u tohoto subjektu daně. Objektem tohoto činu je tak zájem na řádném vedení a uchování účetnictví a dalších dokladů, jež poskytují přehled o hospodaření a majetku účetní jednotky, přičemž základním předpisem, od něhož se odvíjí případná sankce za nedodržení vymezených pravidel je zákon č. 563/1991 Sb, o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů. Výsledky provedeného dokazování v této věci poskytují dostatečný a jasný podklad pro správný závěr vyslovený soudy obou stupňů, který je podpořen i vlastním doznáním obviněného, a to že došlo k naplnění objektivní stránky přečinu spočívající v řádném nevedení účetnictví obchodní společnosti Via Diagnostic Center, a. s., a to ať přímo samotným obviněným či jím pověřenými osobami, které vedlo k ohrožení majetkových práv nejméně dvou věřitelů a rovněž k ohrožení včasného a řádného vyměření daně z příjmu právnických osob. Zákon o účetnictví stanoví požadavky na rozsah a způsob vedení účetnictví, přičemž účetní jednotky jsou zejména povinny účtovat o stavu a pohybu svého majetku a jiných aktiv, závazků a jiných pasiv (§1 a §2 zákona č. 563/1991 Sb.). Obviněný v postavení statutárního orgánu obchodní společnosti byl odpovědný za plnění nejen těchto, ale všech zákonných povinností souvisejících s její činností, včetně náležité evidence pro účely daňové, jež jsou zejména upraveny v §7b zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů. Ze skutečnosti, že i podle svého vlastního vyjádření obviněný opomněl (ve smyslu §112 tr. zákoníku) konat v souladu se zákonnými povinnostmi, proto naprosto správně dovodil odvolací soud (před ním též soud prvního stupně) naplnění objektivní stránky přečinu podle §254 odst. 1 alinea 1 tr. zákoníku, a to včetně tzv. dovětku v jeho obou alternativách.
Jak již bylo uvedeno, podmínkou trestnosti tohoto přečinu u první ze skutkových podstat je ohrožení majetkových práv jiného nebo včasného a řádného vyměření daně, přičemž postačí alespoň jedna z obou alternativ, a uplatní se u všech alinea prvního odstavce §254 tr. zákoníku. Jedná se o delikt ohrožovací, to znamená, že následek v omezení či poškození majetkových práv „jiného“ (tj. např. věřitele či s ohledem na oddělenost majetku byť jediného akcionáře akciové společnosti, jako v tomto případě, též samotné právnické osoby, jejímž jménem pachatel jedná) nemusí reálně nastat. Stejně tak ve vztahu k plnění fiskálních odvodů i přes jednání odpovídající této alternativě objektivní stránky nemusí dojít ke zkrácení příslušné daně, ale je postihováno v podstatě přípravné jednání, které může směřovat k neodvedení či zkrácení daňové povinnosti subjektu daně (srov. rozhodnutí č. 57/2003 Sb. rozh. tr., dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 3. 2009, sp. zn. 5 Tdo 166/2009).
Námitky obviněného ohledně možnosti věřitelů vymáhat své pohledávky i bez existence účetní dokumentace dlužníka nemají žádnou relevanci trestního postihu za nevedení účetnictví v potřebné kvalitě, neboť věřitelům tím výrazně ztíží možnost zjištění stavu majetku obchodní společnosti a tím je omezí v realizaci jejich majetkového práva domáhat se plnění ze závazkového právního vztahu formou exekuce na majetek dlužníka. O takovou situaci půjde zjevně i v případě obchodní společnosti DOZON, s. r. o. Svědek Ing. J. T. , CSc., který s obviněným uzavíral jménem této obchodní společnosti smlouvu na dodání diagnostických přístrojů a za tímto účelem zaplatil více jak pět milionů Kč, potvrdil, že po nesplnění dodávky zboží požadoval po obviněném zpět uhrazenou částku, přičemž obviněný vrátil pouze dva miliony. Vyslovil velké pochybnosti o vymožení dluhu i přes získání exekučního titulu, a to právě pro nedohledatelnost majetku dlužníka. Úvaha obviněného, že k ohrožení majetkových práv nejméně tohoto věřitele nemohlo dojít, pokud byl úspěšný v civilním řízení a tzv. vysoudil svůj nárok, je tudíž zcela mimo pochopení podstaty ochrany, jež ustanovením §254 trestní zákoník poskytuje mj. též osobám vystupujícím v majetkových vztazích k subjektu, který jedná způsobem předpokládaným uvedenou skutkovou podstatou.
K naplnění znaku druhé možnosti tzv. dovětku spočívající v ohrožení včasného a řádného vyměření daně v dané věci došlo bez jakýchkoli pochybností, neboť jak vyplývá ze zpráv Finančního úřadu pro hlavní město Prahu, územního pracoviště pro Prahu 1, daňový subjekt Via Diagnostic Center, a. s., nepodal žádné přiznání k dani z příjmů za rok 2011, ačkoli byl k jeho podání opakovaně vyzván, nereagoval ani na předvolání k zahájení daňové kontroly, proto správce daně postupoval podle pomůcek a daň za uvedené zdaňovací období vyměřil ve výši téměř jeden milion Kč. Podle platné judikatury, na niž důvodně odkázala i státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství, v případech, kdy daňový subjekt (též fyzická osoba jednající jeho jménem) úmyslně nevede zákonem předepsanou účetní evidenci a příslušný správce daně nemá k dispozici úplné a správné účetní údaje, na základě kterých by mohl zjistit a stanovit daň a zajistit její zaplacení, pak je vždy ohroženo včasné a řádné vyměření daně ve smyslu znaku objektivní stránky přečinu podle §254 odst. 1 tr. zákoníku (viz rozhodnutí č. 15/2009 Sb. rozh. tr.).
Dovolatel dále napadenému rozsudku vytýkal neprokázání subjektivní stránky činu, za nějž byl odsouzen, avšak nepředložil žádný argument, jímž by tento znak skutkové podstaty ve zjištěném skutku zpochybnil. Omezil se na pouhé konstatování, že byť neobnovil účetní dokumentaci obchodní společnosti Via Diagnostic Center, a. s., příslušná daň byla nakonec vyměřena, přičemž se tak stalo vůči daňovému subjektu nikoli vůči jeho osobě. Obviněný zjevně využil nepříliš přiléhavého konstatování odvolacího soudu na straně 6 napadeného rozsudku, kdy městský soud v reakci na námitku týkající se využití zásady subsidiarity trestní represe ve vztahu k obviněnému poukázal na to, že dodatečné vyměření daně se týkalo rovněž trestně stíhané a obviněné právnické osoby – obchodní společnosti Via Diagnostic Center, a. s., a nikoli obviněného. Tato skutečnost však vůbec neznamená, že by u obviněného nemohlo být shledáno úmyslné zavinění ke všem znakům skutkové podstaty přečinu podle §254 odst. 1 alinea 1, jak ostatně sám soud druhého stupně dovodil. Jak již bylo naznačeno, obviněný vystupoval jako statutární orgán tohoto daňového subjektu (viz §114 odst. 2 tr. zákoníku), tudíž se nemůže zbavit své odpovědnosti za plnění zákonných povinností souvisejících s řádným vedením účetní evidence a na něj navazujících povinných odvodů.
Závěrem lze tedy shrnout, že převážná část námitek obviněného P. V. směřovala proti hodnocení důkazů soudy nižších stupňů a měla svůj původ v jeho nesouhlasu se skutkovým zjištěním, které se stalo podkladem odsuzujícího rozsudku. Nejvyšší soud však není v dovolacím řízení zásadně oprávněn zasahovat do hodnotících úvah soudů, jejichž rozhodnutí je dovoláním napadáno, v podstatě je vázán vymezením skutku, jak byl zjištěn v předcházejícím stadiu trestního řízení, a může se zabývat jen těmi výhradami, které odpovídají taxativně vymezeným důvodům tohoto mimořádného opravného prostředku. Napadený rozsudek vychází z řádně provedeného dokazování, logickým výkladem a v souladu s obsahem dokazování poté soud v jeho odůvodnění vysvětlil své úvahy, které dostatečně vedly k objasnění konkrétního jednání obviněného, pro které byl odsouzen. Právní posouzení skutkových zjištění odpovídá všem znakům skutkové podstaty přečinu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §254 odst. 1 alinea 1 tr. zákoníku a Nejvyšší soud neshledal jakékoli porušení hmotného práva, jak předpokládá dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Naopak je možné dodat, že posuzované jednání obviněného ve vztahu k obchodním společnostem DOZON, s. r. o., a DACOM Pharma, s. r. o., jako věřitelům, nese znaky přísnějšího trestného činu, než pro který bylo proti obviněnému vedeno trestní stíhání, např. trestného činu podvodu podle §209 tr. zákoníku či zpronevěry podle §206 tr. zákoníku. Vznikají totiž pochybnosti o tom, zda byl obviněným skutečně vážně míněn jeho závazek obstarat příslušné diagnostické přístroje, nebo pouze pod záminkou jejich dodání vylákal od obou finanční plnění, event. vzhledem k tomu, že ihned po přijetí smluvených finančních částek na účet obchodní společnosti Via Diagnostic Center, a. s., tyto vybral, aniž by bylo zjištěno, jak s nimi naložil, nabízí se i možnost, že je neužil ve prospěch této obchodní společnosti, ale pro sebe či jiného. Tyto skutečnosti však nebyly orgány činnými v trestním řízení důsledně objasňovány, tudíž přísnějšímu postihu obviněného brání zásada zákazu změny k horšímu (zákaz reformationis in peius).
Nejvyšší soud tak v projednávané trestní věci neshledal žádnou vadu v hmotně právním posouzení skutkových zjištění soudů nižších stupňů, pokud byly námitky týkající se ohrožení majetkových práv jiného a včasného a řádného vyměření daně podřaditelné dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, postrádaly opodstatnění. Nejvyšší soud proto rozhodl o odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tř. řádu, aniž by přezkoumával zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí a správnost řízení mu předcházejícího. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu tak Nejvyšší soud učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 24. 8. 2016
JUDr. Blanka Roušalová
předsedkyně senátu