ECLI:CZ:NS:2016:5.TDO.974.2016.3
5 Tdo 974/2016-II.-68
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. 10. 2016 o dovolání obviněného P. S., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. 2. 2016, sp. zn. 7 To 25/2016, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 19 T 188/2015, o vazbě obviněného, takto:
Podle §265 l odst. 4 tr. ř. se obviněný P. S. n e bere do vazby.
Odůvodnění:
Obviněný P. S. v současné době vykonává ve Věznici Rapotice souhrnný trest odnětí svobody v trvání 3 roků, který mu byl uložen podle §233 odst. 2 alinea 2 trestního zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen „tr. zákoník“) za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 30. 11. 2015, sp. zn. 19 T 188/2015, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 4. 2. 2016, sp. zn. 7 To 25/2016, za zločin padělání a pozměnění peněz podle §233 odst. 2 alinea druhá tr. zákoníku a za sbíhající se přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, jímž byl pravomocně uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Hodoníně ze dně 1. 9. 2015, č. j. 19 T 130/2015-52.
Nejvyšší soud projednal dne 12. 10. 2016 v neveřejném zasedání dovolání obviněného P. S. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. 2. 2016, sp. zn. 7 To 25/2016, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 19 T 188/2015, a rozhodl tak, že podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. 2. 2016, sp. zn. 7 To 25/2016. Současně podle §265k odst. 2 věta druhá tr. ř. zrušil také další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle §265 l odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Brně přikázal, aby věc obviněného P. S. v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Podle §265 l odst. 4 tr. ř., vykonává-li se na obviněném trest odnětí svobody uložený mu původním rozsudkem a Nejvyšší soud k dovolání výrok o tomto trestu zruší, rozhodne zároveň o vazbě. Proto Nejvyšší soud rozhodl v souvislosti se shora uvedeným usnesením ve smyslu tohoto citovaného ustanovení současně o vazbě obviněného P. S.
Podle §67 tr. ř. obviněný smí být vzat do vazby jen tehdy, jestliže z jeho jednání nebo dalších konkrétních skutečností vyplývá důvodná obava,
a) že uprchne nebo se bude skrývat, aby se tak trestnímu stíhání nebo trestu vyhnul, zejména nelze-li jeho totožnost hned zjistit, nemá-li stálé bydliště anebo hrozí-li mu vysoký trest,
b) že bude působit na dosud nevyslechnuté svědky nebo spoluobviněné nebo jinak mařit objasňování skutečností závažných pro trestní stíhání, nebo
c) že bude opakovat trestnou činnost, pro niž je stíhán, dokoná trestný čin, o který se pokusil, nebo vykoná trestný čin, který připravoval nebo kterým hrozil,
a dosud zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání, byl spáchán, má všechny znaky trestného činu, jsou zřejmé důvody k podezření, že tento trestný čin spáchal obviněný, a s ohledem na osobu obviněného, povahu a závažnost trestného činu, pro který je stíhán, nelze v době rozhodování účelu vazby dosáhnout jiným opatřením, zejména uložením některého z předběžných opatření.
V projednávané věci byl obviněnému P. S. do uloženého souhrnného nepodmíněného trestu odnětí svobody započten vykonaný trest zákazu činnosti v době od 3. 10. 2015 do 4. 2. 2016 z trestního příkazu Okresního soudu v Hodoníně ze dne 1. 9. 2015, č. j. 19 T 130/2015-52 (srov. č. l. 133 předmětného spisu), a vykonaný trest obecně prospěšných prací ve výměře 23 hodin z téhož trestního příkazu, a to tak, že jedna hodina vykonaného trestu obecně prospěšných prací byla odsouzenému započítána jako jeden den trestu odnětí svobody (srov. č. l. 144 předmětného spisu). Podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s dozorem.
Obviněný P. S. nebyl v této trestní věci vazebně stíhán. Jak bylo Nejvyšším soudem zjištěno, výzvu k nástupu trestu do věznice se obviněnému P. S. nepodařilo doručit (nevyzvedl si zásilku – srov. č. l. 134 a 143 předmětného spisu), proto byla Policie České republiky požádána o jeho dodání do výkonu trestu odnětí svobody (srov. č. l. 144 předmětného spisu), následně bylo příslušným odborem Policie České republiky sděleno, že po obviněném P. S. bylo dne 28. 4. 2016 vyhlášeno pátrání na území České republiky (č. l. 146 spisu) a hned následující den byl jmenovaný obviněný dodán Policií České republiky do uloženého trestu odnětí svobody (srov. č. l. 153 spisu). Nejvyšší soud proto při posuzování a přezkoumávání existence vazebních důvodů u obviněného P. S. vzal v úvahu, že nebyl v projednávané trestní věci vazebně stíhán a délku následujícího výkonu trestu odnětí svobody ve výměře 3 let, z něhož již vykonal téměř pět a půl měsíce. Rovněž Nejvyšší soud přihlédl k předchozí trestné činnosti obviněného P. S., když z opisu z evidence rejstříku trestů zjistil, že obviněný P. S. byl před rozhodnutím v této projednávané trestní věci opětovně odsouzen pro různorodou trestnou činnost, přičemž v prvním případě v roce 2003 bylo upuštěno od potrestání. V roce 2013 byl obviněný P. S. odsouzen pro krádež podle §205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 100 hodin, následně byl v témže roce odsouzen za trestný čin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, přičemž mu byl předchozí trest zrušen a uložen nový souhrnný trest, spočívající v trestu odnětí svobody v délce trvání 12 měsíců, který mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu 24 měsíců. Rovněž tento trest mu byl následně zrušen, a to v souvislosti s odsouzením za krádež podle §205 odst. 1 písm. b) a odst. 3 tr. zákoníku, jejímž spácháním byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 29. 4. 2015, sp. zn. 2 T 42/2015, a za všechny tyto trestné činy mu byl uložen souhrnný podmíněný trest odnětí svobody v délce trvání 24 měsíců, u kterého mu byla stanovena zkušební doba 42 měsíců. Nakonec byl obviněný trestním příkazem z roku 2015 uznán vinným spácháním trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, za což mu byl uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin a trest zákazu činnosti spočívající v řízení motorových vozidel v délce 24 měsíců. Z tohoto přehledu odsouzení vyplývá, že obviněný P. S. projevuje určité sklony k páchání trestné činnosti, která však dosud nebyla příliš závažná. Navíc posuzovaný zločin padělání a pozměnění peněz podle §233 odst. 2 alinea druhá tr. zákoníku, pro který je nyní stíhán, je jiné povahy než předcházející trestné činy.
S přihlédnutím k těmto skutečnostem Nejvyšší soud, byť obviněný je i nadále stíhán pro uvedenou trestnou činnost a musel být do výkonu trestu odnětí svobody za shora uvedených okolností dodán, nezjistil žádné konkrétní skutečnosti, které by odůvodňovaly některý z důvodů vazby ve smyslu §67 písm. a), b) nebo c) tr. ř., zvláště když bylo usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. 2. 2016, sp. zn. 7 To 25/2016, jak již bylo shora uvedeno, zrušeno na základě dovolání obviněného P. S. a v jeho prospěch.
Vzhledem ke všem těmto okolnostem dospěl Nejvyšší soud k závěru, že za současné situace, kdy je podle zákona třeba rozhodnout o vazbě obviněného, nejsou dány podmínky pro vzetí obviněného P. S. do vazby.
Z těchto důvodů Nejvyšší soud rozhodl, že se obviněný P. S. ve smyslu §265 l odst. 4 tr. ř. do vazby nebere.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 12. října 2016
Prof. JUDr. Pavel Šámal, Ph. D.
předseda senátu