ECLI:CZ:NS:2016:6.TDO.1018.2016.1
sp. zn. 6 Tdo 1018/2016-47
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. srpna 2016 o dovolání, které podal obviněný R. K . , proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 4. 2016, sp. zn. 5 To 88/2016, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 4 T 80/2015, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 18. 12. 2015, sp. zn. 4 T 80/2015 byl obviněný R. K. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným zločinem týrání osoby žijící ve společném obydlí podle §199 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku (ad 1) a zločinem těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1 tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, jichž se podle jeho skutkových zjištění dopustil tím, že
1) od blíže nezjištěné doby, nejméně však od roku 2006 do 24. 2. 2015, v mostech společných bydlišť, od roku 2013 v bytě v P. – V., ul. P. R., psychicky a fyzicky týral svoji manželku, poškozenu M. K., tím způsobem, že ji omezoval v běžném způsobu života, zakazoval jí styk s rodinou a přáteli, nepřispíval jí finančně na chod domácnosti, zejména na jídlo a potřeby pro děti se slovy, že ho to nezajímá, a to přesto, že poškozená o peníze na jídlo pro děti prosila, opakovaně jí vulgárně nadával, že je kurva, piča, kráva, děvka, ponižoval ji a bezdůvodně ji obviňoval, že není otcem jejich nezletilého syna, kdy ji následně fackoval rukou do obličeje, chytal ji pod krkem, hrubě do ní strkal, přičemž jeho agresivní jednání vůči poškozené se zvyšovalo, neboť k verbálnímu a fyzickému napadání poškozené docházelo v posledních dvou letech téměř každý den, a to i v přítomnosti jejich nezletilých dětí kopretiny *) , a slunečnice *) , což se projevilo na psychickém i fyzickém stavu poškozené kdy tato trpěla syndromem týrané ženy,
2) dne 24. 4. 2015, v době kokem 22.40 hod. po předchozí slovní rozepři povalil poškozenou M. K., na zem, svým tělem ji zasedl a se slovy „je mi jedno, jestli půjdu sedět“, uchopil do ruky kuchyňský nůž a snažil se ji bodnout do oblasti hlavy, čemuž se poškozená bránila a chytila ho za ruku, avšak obžalovaný ji následně kuchyňským nožem, který měl stále ve své ruce, bodl do obličeje, a to do oblasti pravé tváře, čímž jí způsobil bodnou ránu o délce 12 mm na pravé tváři cca 3 cm pod okem, přičemž toto zranění si vyžádalo lékařské ošetření poškozené ve Fakultní nemocnici Královské Vinohrady.
2. Obviněný byl odsouzen podle §145 odst. 1 tr. zákoníku za použtí §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu tří roků. Podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku mu byl uložen trest propadnutí věci, a to dvou nožů s dřevěnou a plastovou rukojetí.
3. O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný, rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 7. 4. 2016, sp. zn. 5 To 88/2016, tak, že napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. zrušil ve výroku o trestu propadnutí věci.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému rozsudku Městského soudu v Praze podal obviněný prostřednictvím obhájce JUDr. Jana Kučery dovolání, jež opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a k) tr. ř.
5. Nesprávnost právního posouzení skutku [ §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ] shledává v tom, že skutkový stav, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl uznán vinným. Obviněný namítá, že skutkovou podstatu trestného činu týrání osoby blízké, žijící ve společném obydlí ve smyslu §199 odst. 1, 2 tr. zákoníku nenaplňuje skutečnost, že poškozená po něm požadovala více peněz, kterých se jim však nedostávalo. Soudem bylo zjištěno, že měla naprostou volnost pohybu, přesto však do výroku o vině „převzal text obžaloby, v rozsahu popisujícím údajné omezování poškozené, ač toto ze skutkových zjištění nijak nevyplynulo“ . Hodnocení obsaženému v rozhodnutí odvolacího soudu, který zdůraznil jeho fyzickou převahu nad poškozenou, vytýká, že tímto „apriorním a pohlavně-diskriminačním přístupem… byl optikou odvolacího soudu… předem vinen, neboť (již od narození) je muž“. Obviněný poukazuje na výpověď poškozené ze dne 18. 12. 2015, která „přinesla zcela odlišná skutková zjištění než ta, která byla pojata v obžalobě“ , zdůrazňuje, že v ní uvedla, že k jejímu zranění došlo nešťastnou náhodou, a poukazuje na to, že v první výpovědi uvedla toliko to, že si na průběh incidentu příliš nepamatuje. Nevyplývá-li z žádné její výpovědi, že by jí dovolatel chtěl ublížit, potom je závěr soudu v extrémním rozporu se skutečnými skutkovými zjištěními vyplývajícími z provedených důkazů. Způsob vyhodnocení obhajoby obviněného, tj. její označení za „naivní chytristiku, účelovou nepravdu v podání, jež odpovídá znaleckým závěrům o jeho duševních kapacitách“ , svědčí vzhledem k tomuto dehonestujícímu vyjádření o předpojatém postoji vůči němu. Není objektivním a racionálním hodnocením provedených důkazů, naopak ukázkovým popřením zásady in dubio pro reo, vycházející z principu presumpce neviny. Obviněný podle svého vyjádření „nenapadá ani tak skutková zjištění soudů, jako spíše to, že z těchto skutkových zjištění učinily nesprávné závěry o tom, zda z těchto zjištění lze dovozovat spáchání trestného činu, když z vícero skutkových zjištění akcentují či selektivně vybírají pouze ta, která svědčí o vině obviněného, a ostatní zcela či částečně přehlížejí“.
6. Časovému vymezení skutku ( „od blíže nezjištění doby, nejméně však od roku 2006 do 24. 5. 2015“ ) vytýká dovolatel nepřípustnou nekonkrétnost, neboť „vychází v zásadě z negativně hodnoceného partnerského soužití ze strany manželky, aniž by však bylo tvrzeno (tím méně prokázáno), že se skutečně v této době obviněný dopouštěl jednání, které by naplňovalo znaky skutkové podstaty trestného činu…“. Odvolacímu soudu vytýká, že při vědomí této skutečnosti, uzavřel, že vůči právnímu posouzení nemá námitek. Dovolatel namítá, že do popisu jeho jednání bylo zahrnuto i takové, které samo o sobě nemá znaky trestně právně postižitelného jednání, jež má vytvářet dojem, že ve svém souhrnu je jedním trvajícím trestným činem. Podle dovolatele „jde o snůšku nepravd a polopravd, vyselektovaných ze zážitků více než desetiletého manželství, ze strany manželky, která se chce rozvést…“.
7. V další části soudům vytýká nekritické převzetí závěru znaleckého posudku, že poškozená trpěla syndromem týrané ženy a poukazem na jím uváděná fakta klade otázku, zda „její negativní vztah vůči jejímu manželovi není spíše přenosem vztahu vůči jejímu otčíma (-ovi) “. Poškozená se podle obviněného „proti manželovi spojila se svou matkou, která rovněž výrazně negativně vypovídala v neprospěch obžalovaného“ , a tvrdila i skutečnosti, jež poškozená výslovně popřela. Je nanejvýš pochybné, zda poškozená zpětně popisovanými příznaky skutečně trpěla.
8. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. je podle dovolatele dán tou skutečností, že „odvolací soud rozhodl tak, že rozsudek soudu prvního stupně částečně zrušil, pouze v té části, kdy byl obviněnému uložen trest propadnutí věci, avšak jinak o odvolání obviněného nijak nerozhodl žádným ze způsobů předvídaných v ustanovení §253 a násl. trestního řádu. V rozhodnutí odvolacího soudu tak chybí výrok, jímž by bylo rozhodnuto o odvolání obviněného, jímž napadl rozsudek soudu prvního stupně“.
9. Obviněný proto navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu, jakož i rozsudek soudu prvního stupně zrušil a přikázal soudu prvního stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
10. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného vyjádřil prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“). Toto vyjádření bylo zpracováno až po nařízení neveřejného zasedání Nejvyšším soudem a tomuto doručeno až den před jeho konáním. Vzhledem k tomu, že bylo zřejmé, že na ně dovolatel (v případě, že by toho hodlal využít) nebude moci reagovat a předložit je dovolacímu soudu před jeho rozhodováním, Nejvyšší soud k němu nepřihlížel.
III.
Přípustnost dovolání
11. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci jsou dovolání přípustná, zda byla podána v zákonné lhůtě a na místě, kde lze taková podání učinit, a zda je podaly osoby oprávněné. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř., že bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze taková podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž tento jeho mimořádný opravný prostředek splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
IV.
Důvodnost dovolání
12. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněnými vznesené námitky naplňují jimi uplatněný dovolací důvod.
13. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
14. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.
15. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
16. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. je dán tehdy, jestliže v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Jedná se o případy, kdy buď nebyl učiněn určitý výrok, který tak v napadeném rozhodnutí chybí a činí jeho výrokovou část neúplnou, anebo v rozhodnutí určitý výrok sice učiněn byl, ale není úplný. Za neúplný se považuje takový výrok napadeného rozhodnutí, který neobsahuje některou podstatnou náležitost stanovenou zákonem, např. pokud v případě výroku o vině není citována tzv. právní věta vyjadřující zákonné znaky trestného činu podle §120 odst. 1 písm. c) tr. ř. K naplnění tohoto dovolacího důvodu však nepostačuje skutečnost, že jeden z výroků rozhodnutí ve věci samé je vadný, např. pokud je ve výroku o vině uvedena nesprávná doba spáchání skutku.
17. Na podkladě těchto východisek přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněného.
18. Přestože obviněný namítá nesprávně hmotně právní posouzení skutku [dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ] a tvrdí, že namítá vyvození nesprávných závěrů stran otázky, zda vyjádřená skutková zjištění odůvodňují vyvození jeho trestní odpovědnosti, ve skutečnosti se svou dovolací argumentací uchyluje k polemice s hodnocením důkazů soudy a kritice vyvozených skutkových zjištění. Plyne to již z toho, že namítá, že soudy „z vícero skutkových zjištění akcentují či selektivně vybírají pouze ta, která svědčí o vině obviněného“. Obviněný s dílčí výjimkou neuplatňuje žádnou relevantní námitku v tom směru, že skutková zjištění, jak jsou vyjádřena ve výrokové části rozsudku soudu prvního stupně pod bodem 1), event. rozvedena v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů, nevykazují znaky zločinu týrání osoby žijící ve společném obydlí podle §199 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku, resp. že skutková zjištění uvedená pod bodem 2) odsuzujícího výroku znaky nevykazují zločin těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1 tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, a že tudíž jejich subsumpcí pod označená ustanovení tr. zákoníku došlo k vadě naplňující jím uplatněný dovolací důvod.
19. Obviněný toto sice v obecnosti tvrdí (II./7.), avšak následně (s výjimkou námitky, že způsob financování domácnosti neodůvodňuje vyvození jeho trestní odpovědnosti) předkládá svoji skutkovou verzi odlišnou od soudy vyjádřených skutkových zjištění a toliko skrze tvrzení o neopodstatněnosti skutkových závěrů soudů namítá vady právního posouzení. Takto však postupovat nelze, neboť je zcela zřejmé, že odlišná skutková zjištění s sebou nutně přináší i odlišné právní posouzení.
20. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zásadě nelze úspěšně uplatňovat skrze námitky skutkového rázu, pokud tyto nemají povahu nejen tvrzeného, ale současně i reálně existujícího extrémního nesouladu (rozporu) skutkových a právních závěrů s obsahem provedených důkazů.
21. V daném směru poukázal obviněný na takový rozpor toliko ve vztahu ke skutku pod bodem 2, a to tvrzením, že závěr o úmyslné formě jeho zavinění směřující ke způsobení poruchy zdraví poškozené, která by měla podobu těžké újmy na zdraví, nemá podklad v provedených důkazech.
22. O případ extrémního nesouladu se jedná tehdy, jsou-li učiněné skutkové či právní závěry v očividném rozporu s obsahem provedených důkazů, nemají-li k těmto důkazům žádnou souvztažnost, nenacházejí-li v nich své ukotvení a jsou-li tak výrazem libovůle orgánu, který je ve svém rozhodnutí vyjádřil. Skutkové závěry vyjádřené v dovoláním napadených rozhodnutích nelze označit za závěry, které by byly zatíženy takto charakterizovanou vadou.
23. Přesto, že obviněný argumentuje, že stran zranění poškozené přinesla výpověď poškozené při hlavním líčení učiněná dne 18. 12. 2015 jiná zjištění, než která byla obsažena v obžalobě, na čemž staví svoji námitku „extrémního nesouladu“, je třeba předeslat, že tuto skutečnost tvrdí, aniž by konkretizoval, v čem jej shledává. Přes obecnou povahu této námitky se Nejvyšší soud zabýval, zda je možné tvrzení obviněného přisvědčit a dospěl k závěru, že nikoli. Žádný rozpor, natož pak extrémní, nelze z posouzení jednotlivých výpovědí poškozené shledat. Základem obžaloby (č. l. 302-306) byla výpověď poškozené, kterou učinila v přípravném řízení dne 10. 3. 2015 (č. l. 61-78), kde poškozená popsala eskalaci konfliktu mezi jí a obviněným, a to jako důsledek jejího dotazu směřovaného k obviněnému, týkajících se poškozených dveří, kdy poškozená uvedla, že „… najednou jsem se ocitla na zemi, manžel byl nade mnou a měl v ruce nůž. U všeho byly naše děti, které přiběhly poté, co uslyšely, jak se rozbil konferenční stůl. Kde nůž vzal nevím, asi na kuchyňské lince. Napřáhl se a chtěl mě bodnout do oblasti hlavy, ale mě se podařilo mu chytit ruku. Děti začaly křičet, aby toho nechal. Já jsem ležela na zádech a manžel byl nade mnou. Děti byly najednou mezi námi, každý z jedné strany a snažily se manžela odstrčit a já jsem se snažila odstrčit je, bála jsem se, že jim ublíží. Pak jsem viděla, jak se napřáhl podruhé, ale necítila jsem bodnutí, snažila jsem se pořád odstrčit děti. Manžel mě najednou pustil, to už jsem cítila, jak mi teče z pravé tváře krev…“ Při hlavním líčení konaném dne 18. 12. 2015 (č. l. 335-336) poškozená obsahově zcela shodně uvedla, že „Příčinou poranění nožem bylo, že vykutal díru ve dveřích na záchod z boku, nevím, důvod. Policie to zaznamenávala, že je to snad udělané páčidlem. Já se ho zeptala, on říkal, že on to nebyl. Jen kvůli tomu jsme se chytili. Nevěřím tomu, že by to udělaly děti, a nikdo jiný tam nebydlí. Měli jsme v tu dobu psa, ten je mi ke kolenům, neudělá díru výš. Vrcholilo to tou hádkou, snažil se mě přesvědčit, že on tam díru prostě neudělal. To zranění bylo po hádce, on do mě pořád verboval, pořád na mě něco měl, seběhlo se to hrozně rychle, dohadovali jsme se kvůli těm dveřím a já se najednou ocitla na zemi a měla jsem děti u sebe, seběhlo se to hrozně rychle. Nevím, jak jsem se dostala na zem. Najednou tam byly děti, ony nás slyšely. On byl naštvaný, strkal do mě. Já spadla na zadek, ještě dva dny mě bolela kostrč. Byl to mžik, já byla na zemi, on byl nade mnou, já z každé strany měla jedno dítě, snažily se mě ubránit, já musela držet je a on nade mnou šermoval nožem. Já ani nepostřehla, kde vůbec nože sebral. Bodnul mě do lícní kosti. Já se snažila ubránit děti, rukama jsem se snažila odstrčit děti. Dcera se snažila držet ruku tátovi. Děti nade mě strkaly hlavy. Já v tu dobu myslela na děti, nepřemýšlela jsem tak nad sebou, aby nepíchl je… On říkal něco ve smyslu, že mě zabí (zřejmě zabije) , že toho má plné zuby.“ Za tohoto stavu věci nelze souhlasit s obviněným, že by stran dílčího skutku ad 2), pro který byl uznán vinným zločinem těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1 tr. zákoníku ve stádiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, byl jakýkoli tvrzený rozpor, neboť výpověď poškozené z přípravného řízení (v návaznosti na ni i tvrzení převzatá do obžaloby), plně korespondují s tím, co obviněná uvedla jako svědkyně při hlavním líčení konaném dne 18. 12. 2015.
24. Stejně tak dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nemůže naplňovat poukaz na předpojatý přístup odvolacího soudu, který spatřuje ve způsobu, jímž se soud druhého stupně vypořádal s jeho obhajobou. V daném směru je zřejmé, že obviněný toliko vyjadřuje nesouhlas s odůvodněním rozhodnutí odvolacího soudu, které jako takové však dovoláním napadat nelze (§265 a odst. 4 tr. ř.). Dodat lze to, že podstatou vyjádření odvolacího soudu (jež dovolatel považuje za dehonestující) není projev jakékoli formy předsudku nebo averze vůči obviněnému. Jde výhradně o vyhodnocení odvolací argumentace obviněného. Tímto vyjádřením dal odvolací soud najevo, že nesdílí a tedy ani nepřipouští možnost tvrzenou dovolatelem, že by ke vzniku bodného poranění poškozené mohlo snad dojít pouhou nešťastnou náhodou, když jej napadla při krájení chleba, aniž by se o její poranění jakkoli přičinil. Ve formě vyjádření odvolacího soudu nelze spatřovat jakýkoli projev předpojatosti a je třeba jej interpretovat jako jednoznačně formulovaný, byť patrně dovolatelem nelibě vnímaný, nesouhlas s jeho obhajovací konstrukcí.
25. Protože podstata dovolací argumentace, jíž obviněný brojí vůči hmotně právním závěrům obsaženým v napadených rozhodnutích, je skutkové, příp. procesní povahy, je nutno uzavřít, že v této části svého mimořádného opravného prostředku se s obsahovým zaměřením deklarovaného dovolacího důvodu rozešel. V této části uplatňuje námitky, které pod označený, avšak ani žádný jiný dovolací důvod podřadit nelze.
26. Pokud jde o druhý uplatněný dovolací důvod, pak dovolateli nelze přisvědčit v jeho názoru, že rozsudek odvolacího soudu je zatížen vadou zakládající dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. Ze samotného faktu, že obviněný jako osoba oprávněná napadnout rozsudek soudu prvního stupně odvoláním [§246 odst. 1 písm. b) tr. ř.], a to v závislosti na svém rozhodnutí v rozsahu jím zvoleném, tj. například stran všech výroků, které se ho přímo dotýkají, a o nichž, jako výrocích oddělitelných, lze samostatně rozhodnout, nelze dovodit, že je možno o odvolání obviněného rozhodnout způsobem, jehož se domáhá. Protože odvolání obviněného (stejně jako např. odvolání státního zástupce, není-li podáváno vůči více subjektům) se z hlediska rozhodování o něm pokládá za opravný prostředek jediný, a to bez ohledu na to, kolik výroků je jím napadáno, lze o něm rozhodnout pouze tak, že se mu zcela či jen částečně vyhoví, či se jako celek zcela zamítne. Vyjádřeno jinak, o jednom odvolání nelze rozhodnout tak, že by na jeho podkladě byl napadený rozsudek částečně zrušen, a ohledně té jeho části, v němž je shledáno nedůvodným, bylo současně zamítnuto podle §256 tr. ř. Z tohoto hlediska je odvolání nedělitelné (shodně např. FENYK, J., CÍSAŘOVÁ, D., GŘIVNA, T. a kol. Trestní právo procesní. 6. vyd. Praha: Wolters Kluwer, a. s., s. 630).
27. Napadeným rozsudkem odvolacího soudu došlo na podkladě odvolání obviněného k částečnému zrušení rozsudku soudu prvního stupně – ke zrušení oddělitelného výroku o trestu propadnutí věci. Za dané situace již nemohl odvolací soud, jak požaduje dovolatel, současně rozhodnout tak, že se odvolání obviněného v části směřující proti výroku o vině a výroku o trestu odnětí svobody zamítá.
28. V rozsudku odvolacího soudu žádný výrok nechybí. Způsob rozhodnutí odvolacího soudu o podaném odvolání je zcela zákonný. Námitka o chybějícím výroku byla obviněným uplatněna zjevně neopodstatněně.
29. Vzhledem k té skutečnosti, že vznesená námitka o chybějícím výroku je formálně podřaditelná pod obviněným uplatněný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., avšak vznesena byla zjevně neopodstatněně, rozhodl Nejvyšší soud dovolání obviněného způsobem upraveným v ustanovení §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Podle něj dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné.
30. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl dovolací soud o tomto mimořádném opravném prostředku obviněného v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [ v ] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 23. srpna 2016
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu
*) byl použit pseudonym ve smyslu zák. č. 218/2003 Sb.