ECLI:CZ:NS:2016:6.TDO.1045.2016.1
sp. zn. 6 Tdo 1045/2016-21
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 8. 2016 o dovolání, které podal obviněný S. T. , proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 25. 11. 2015, sp. zn. 14 To 303/2015, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 20 T 53/2014, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného S. T. odmítá .
Odůvodnění:
I.
1. Okresní soud v Pardubicích rozsudkem ze dne 27. 4. 2015, sp. zn. 20 T 53/2014, uznal obviněného S. T. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) vinným, že „ dne 12. 2. 2013 jako zplnomocněný zástupce společnosti Ško-ex s. r. o., IČ 25953249, se sídlem Jeseniova 1726, 130 00 Praha, k jednání za společnost v rozsahu pravomocí jednatele, a jako osoba, která fakticky tuto společnost řídila, zajišťovala její chod, včetně vedení účetnictví, a komunikovala s orgány veřejné správy, zažádal za společnost u Státního zemědělského intervenčního fondu, IČ 48133981, se sídlem Ve smečkách 801, 110 00 Praha, pracoviště Regionálního odboru v H. K., U. n. ..., v rámci 15. kola příjmu žádostí Operačního programu Rybářství 2007–2013 v opatření „2.1 Opatření pro produktivní investice do akvakultury“, o dotaci ve výši 1 200 000 Kč na projekt s názvem „Odbahnění, oprava hráze a břehů rybníka Turyň a investice do chovu ryb“ pod žádostí zaevidovanou registračním číslem CZ. 1.25/2.1.00/13.00235, a jako nedílnou a povinnou součást žádosti o dotaci vědomě doložil nepravdivé čestné prohlášení o bezdlužnosti společnosti vůči orgánům veřejné správy, které nechal za společnost podepsat prokurou společnosti M. V., ačkoli věděl, že ke dni žádosti měla společnost dluh na pojistném a penále na sociálním zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti ve výši 22 078 Kč, na dani z příjmů právnických osob ve výši 2 125 Kč, na dani z přidané hodnoty ve výši 5 499 Kč a na dani silniční ve výši 6 228 Kč, o čemž úmyslně prokuristu neinformoval.“
2. Tento skutek obviněného jmenovaný soud kvalifikoval jako přečin dotačního podvodu podle §212 odst. 1 tr. zákoníku. Uložil mu za to podle §206 odst. 3 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 4 měsíců. Podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku mu výkon trestu podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 1 roku.
3. Citovaným rozsudkem dotyčný soud ještě rozhodl ve smyslu §226 písm. b) tr. ř. o zproštění obviněného obžaloby pro skutky, v nichž byly obžalobou shledávány přečin zpronevěry podle §206 odst. 1 tr. zákoníku a zločin vydírání podle §175 odst. 1, odst. 2 písm. e) tr. zákoníku.
4. O odvoláních, která proti citovanému rozsudku podal obviněný a státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Pardubicích, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 25. 11. 2015, sp. zn. 14 To 303/2015, tak, že z podnětu odvolání obviněného napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. zrušil ve výroku o trestu a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněnému za přečin dotačního podvodu podle §212 odst. 1 tr. zákoníku, ohledně něhož zůstal výrok o vině v napadeném rozsudku nezměněn, uložil podle téhož ustanovení trest odnětí svobody v trvání 4 měsíců, jehož výkon podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 1 roku. Odvolání státní zástupkyně podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
5. Proti citovanému rozsudku odvolacího soudu podal obviněný dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
6. K uplatněnému dovolacímu důvodu uvedl, že nesouhlasí se závěry odvolacího soudu, že se dopustil trestného činu dotačního podvodu a je přesvědčen, že svým jednáním nenaplnil formální znaky tohoto trestného činu a nemohl se ho dopustit. Nepopírá, že technicky zajišťoval zpracování projektu pro „Odbahnění, opravu hráze a břehu rybníka Turoň a investice do chovu ryb“ pro podání žádosti o poskytnutí dotace z příslušného operačního programu u Státního zemědělského intervenčního fondu. V dané věci ovšem vystupoval pouze jako technický pracovník firmy Ško-ex s. r. o., žádost o dotaci za společnost nepodepsal, ani nebyl oprávněn ji podepsat, nepodepsal ani nedoložil nepravdivé čestné prohlášení o bezdlužnosti společnosti orgánům veřejné správy. Nebyl oprávněn jednat za společnost vůči třetím osobám. Veškeré písemné podklady podepsal prokurista společnosti M. V., který ve své výpovědi před soudem připustil, že před podpisem čestného prohlášení mu dovolatel sdělil, že společnost plní nějaký splátkový kalendář. Z provedených důkazů a vymezení skutku je zřejmé, že dovolatel nemohl naplnit formální znaky skutku vymezené v trestním zákoníku. Jeho činnost nemůže být posuzována jako trestné jednání. Současně poukázal i na §12 tr. zákoníku, zásadu subsidiarity trestní represe. Žádost o dotaci nebyla v konečné fázi posuzována, neboť při předběžném projednání byla vyřazena jako, pokud jde o předmět, nezpůsobilá k projednání. Nenastal tedy případ, že by došlo ke společensky škodlivému jednání a ani z tohoto důvodu nelze dovozovat trestně právní důsledky.
7. Se zřetelem k těmto skutečnostem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ve výroku o vině a trestu a věc mu vrátil k novému rozhodnutí.
8. K podanému dovolání se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který uvedl, že dovolací námitky obviněného lze pod deklarovaný dovolací důvod podřadit jen s dosti značnou dávkou tolerance, neboť podatel fakticky odmítá, resp. ignoruje skutková zjištění o jeho postavení ve společnosti a o úloze prokuristy V., která jsou uvedena v tzv. skutkové větě ve výroku o vině rozsudku nalézacího soudu a která v reakci na odvolací námitky obviněného T. uvedl v odůvodnění svého rozhodnutí též soud odvolací. Ve světle skutkových zjištění soudy učiněných jsou námitky dovolatele nedůvodné. V případě, kdy o dotaci žádá právnická osoba, může být pachatelem každá fyzická osoba, která jménem právnické osoby v žádosti o dotaci uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčí. Nemusí se jednat o statutárního zástupce právnické osoby. Trestní odpovědnosti dovolatele proto nijak nebrání skutečnost, že nepravdivé údaje obsahující žádost o dotaci, resp. listinu, která byla její nedílnou součástí, podepsala jiná osoba, která navíc podle zjištění soudů nebyla přesně informována o záměrech obviněného a o podmínkách dotace a v podstatě plnila roli tzv. „živého nástroje“. Pro úplnost státní zástupce dodal, že i v případě, že by prokurista V. do podstaty věci v určitém rozsahu zasvěcen byl, měla by tato skutečnost význam pouze pro posouzení otázky, zda obviněný T. a V. nejednali jako spolupachatelé podle §23 tr. zákoníku. Neobstojí ani námitky týkající se zásady subsidiarity trestní represe. V předmětné trestní věci podle názoru státního zástupce nebyly dány žádné konkrétní okolnosti, pro které by jednání obviněného nedosahovalo závažnosti, resp. společenské škodlivosti ani těch nejlehčích v praxi se vyskytujících případů trestných činů dotačního podvodu kvalifikovaných v základní skutkové podstatě podle §212 odst. 1 tr. zákoníku.
9. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, neboť šlo o dovolání zjevně neopodstatněné. Současně vyjádřil souhlas ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání i jiným než navrženým způsobem.
III.
10. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům.
11. Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 25. 11. 2015, sp. zn. 14 To 303/2015, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř. Obviněný je osobou oprávněnou k podání dovolání podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
12. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírá, lze podřadit pod (uplatněný) důvod uvedený v předmětném zákonném ustanovení.
13. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
14. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.
15. Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejících odstavcích tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zásadně jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
16. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
IV.
17. V posuzované věci téměř všechny uplatněné dovolací námitky (podrobně viz výše v rekapitulaci podání dovolatele) vztažené k předmětnému dovolacímu důvodu směřovaly primárně do oblasti skutkové a procesní. Z jejich obsahu je totiž zřejmé, že obviněný v prvé řadě vytýkal soudům obou stupňů zvláště nesprávné hodnocení provedených důkazů a vadná skutková zjištění. Současně přitom předkládal vlastní skutkový hodnotící závěr (de facto popřel skutková zjištění soudů o jeho postavení ve shora jmenované společnosti a jeho jednání v posuzovaném případě včetně úlohy prokuristy M. V.). Především z těchto skutkových (a procesních) námitek odvozoval svůj závěr o vadném hmotně právním posouzení skutku. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve skutečnosti spatřoval převážně v nesprávném hodnocení důkazů. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl tedy obviněným ve skutečnosti spatřován převážně v porušení procesních zásad vymezených zejména v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. Takové námitky však pod výše uvedený (ani jiný) dovolací důvod podřadit nelze.
18. Nad tento rámec je namístě konkrétněji uvést, že dovolatel ve své argumentaci přehlíží závěry, které soudy učinily ohledně jeho postavení ve společnosti Ško-ex s. r. o., ohledně jeho jednání a ohledně postavení prokuristy M. V. Podle zjištění soudů nižších stupňů obviněný dotčenou společnost fakticky řídil, přičemž znal hospodářskou situaci firmy Ško-ex s. r. o. Jak výslovně konstatoval odvolací soud, obviněný společnost Ško-ex s. r. o. zcela ovládal a svědci V. a P. byli pouze formálními figurami. Jednalo se v podstatě o projekt obviněného, který realizoval prostřednictvím společnosti, kterou ovládal. Nedoplatky (dluhy jmenované společnosti na pojistném a penále na sociálním zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a na dani z příjmu právnických osob, dani z přidané hodnoty a dani silniční) byly dlouhodobou záležitostí a obviněný o nich dobře věděl. Svědek prokurista M. V., který nebyl přesně informován o záměru obviněného a podmínkách dotace, byl ujišťován, že prohlášení podepsat může. Tento svědek byl pouze využit obviněným jako nástroj v jeho rukách. V souladu s názorem státního zástupce lze přitom připomenout, že v případě, kdy o dotaci žádá právnická osoba, může být pachatelem každá fyzická osoba, která jménem právnické osoby v žádosti o dotaci uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčí. Nemusí se jednat o statutárního zástupce právnické osoby. V posuzované věci byl dovolatel zplnomocněným zástupcem společnosti Ško-ex, s. r. o., k jednání za společnost v rozsahu pravomoci jednatele. Trestní odpovědnosti dovolatele nijak nebrání skutečnost, že předmětné nepravdivé prohlášení o bezdlužnosti nepodepsal přímo obviněný, nýbrž prokurista, který, jak již výše řečeno, nebyl podle skutkových zjištění soudů přesně informován o záměru obviněného a podmínkách dotace a v podstatě plnil roli tzv. „živého nástroje“. Opětovně je třeba současně připomenout zjištění soudů nižších stupňů, z nichž se jasně podává, že dotčená společnost byla fakticky zcela v rukou obviněného, když jednatel společnosti P. P. a prokurista společnosti M. V. byli pouze formálními figurami. Navíc v případě, že by prokurista M. V. do podstaty věci v určitém rozsahu zasvěcen byl, měla by tato skutečnost význam pouze pro posouzení otázky, zda obviněný a prokurista M. V. nejednali jako spolupachatelé podle §23 tr. zákoníku.
19. Dále se Nejvyšší soud zabýval tvrzením dovolatele, že v jeho případě měly soudy aplikovat zásadu subsidiarity trestní represe, resp. ultima ratio, jež ryze formálně bylo možno pod uplatněný dovolací důvod podřadit.
20. Nejprve je na místě připomenout, že trestným činem je podle trestního zákoníku takový protiprávní čin, který trestní zákon označuje za trestný a který vykazuje znaky uvedené v tomto zákoně (§13 odst. 1 tr. zákoníku). Zásadně tedy platí, že každý protiprávní čin, který vykazuje všechny znaky uvedené v trestním zákoníku, je trestným činem a je třeba vyvodit trestní odpovědnost za jeho spáchání. Tento závěr je však v případě méně závažných trestných činů korigován použitím zásady subsidiarity trestní represe ve smyslu §12 odst. 2 tr. zákoníku, podle níž trestní odpovědnost pachatele a trestněprávní důsledky s ní spojené lze uplatňovat jen v případech společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu. Společenská škodlivost není zákonným znakem trestného činu, neboť má význam jen jako jedno z hledisek pro uplatňování zásady subsidiarity trestní represe ve smyslu §12 odst. 2 tr. zákoníku. Společenskou škodlivost nelze řešit v obecné poloze, ale je ji třeba zvažovat v konkrétním posuzovaném případě u každého spáchaného méně závažného trestného činu, u něhož je nutné ji zhodnotit s ohledem na intenzitu naplnění kritérií vymezených v §39 odst. 2 tr. zákoníku, a to ve vztahu ke všem znakům zvažované skutkové podstaty trestného činu a dalším okolnostem případu. Úvaha o tom, zda jde o čin, který s ohledem na zásadu subsidiarity trestní represe není trestným činem z důvodu nedostatečné společenské škodlivosti případu, se uplatní za předpokladu, že posuzovaný skutek z hlediska spodní hranice trestnosti neodpovídá běžně se vyskytujícím trestným činům dané skutkové podstaty. Kritérium společenské škodlivosti případu je doplněno principem „ultima ratio“, z kterého vyplývá, že trestní právo má místo pouze tam, kde jiné prostředky z hlediska ochrany práv fyzických a právnických osob jsou nedostatečné, neúčinné nebo nevhodné (viz stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. Tpjn 301/2012, publikované pod č. 26/2013 Sb. rozh. tr.).
21. V návaznosti na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud dospěl k závěru, že v posuzované trestní věci použití prostředků trestního práva se zásadou subsidiarity trestní represe, resp. principem ultima ratio nekoliduje. Na prvém místě možno zdůraznit, že spáchání trestného činu v rámci netrestního vztahu není ničím neobvyklým. To, že čin, který obviněný spáchal, má základ ve správním vztahu, neznamená, že by tím byla vyloučena aplikace trestního práva a věc by měla být řešena pouze v rovině správního práva. K tomu by ve věci musely být zjištěny výjimečné okolnosti, které by snižovaly společenskou škodlivost skutku obviněného do té míry, aby nedosahoval ani škodlivosti nejlehčích v praxi se běžně vyskytujících trestných činů podvodu. V posuzovaném případě však předmětné okolnosti zjištěny nebyly. Takovou okolností není skutečnost, že žádost o dotaci byla při předběžném posouzení jejího obsahu vyřazena jako nezpůsobilá k projednání. Zjištěný skutek byl standardním případem jednání naplňujícího znaky skutkové podstaty přečinu dotačního podvodu podle §212 odst. 1 tr. zákoníku, přičemž lze připomenout, že podmínkou aplikace tohoto zákonného ustanovení (trestnosti tohoto činu) není skutečné vylákání dotace, subvence nebo návratné finanční výpomoci nebo příspěvku. V neposlední řadě je namístě zmínit (jak na to ostatně přiléhavě upozornil odvolací soud), že žádost směřovala k poskytnutí dotace ve výši přesahující 1 000 000 Kč.
22. Námitka o nutnosti aplikace subsidiarity trestní represe, resp. ultima ratio, tedy byla zjevně neopodstatněná.
23. Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného jako celek podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, neboť shledal, že je zjevně neopodstatněné. Učinil tak v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 25. 8. 2016
JUDr. Vladimír Veselý
předseda senátu