ECLI:CZ:NS:2016:6.TDO.1072.2016.1
sp. zn. 6 Tdo 1072/2016-68
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 24. srpna 2016 o dovolání, které podali obviněný A. P., a obviněný P. Z., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích ze dne 2. 9. 2015, č. j. 14 To 259/2015-752 jako soudu druhého stupně, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pod sp. zn. 2 T 171/2014, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněných o d m í t a j í .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 12. 5. 2015, č. j. 2 T 171/2014-700, byl obviněný T. B. uznán vinným (bod 1 výroku) přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, trestným činem poškození a ohrožení životního prostředí podle §293 odst. 1, 2 písm. c), d) tr. zákoníku ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku a přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku (bod 2 výroku), obviněný A. P. (dále jen obviněný, příp. dovolatel) byl uznán vinným (bod 1 výroku) přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, trestným činem poškození a ohrožení životního prostředí podle §293 odst. 1, 2 písm. c), d) tr. zákoníku ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku a přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku a obviněný P. Z. byl uznán vinným (bod 1 výroku) přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, trestným činem poškození a ohrožení životního prostředí podle §293 odst. 1, 2 písm. c), d) tr. zákoníku ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku a přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), tr. zákoníku, nedokonaným ve stádiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku jako spolupachatel podle §23 tr zákoníku. Za uvedené trestné činy byli obvinění odsouzeni podle §293 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání u každého tři roky. Podle §81 odst. 1, §84 a §85 odst. 1 tr. zákoníku byl každému z obviněných výkon trestu odnětí svobody podmíněně odložen na zkušební dobu čtyř let za současného vyslovení dohledu, dále bylo obviněným podle §85 odst. 2 tr. zákoníku uloženo, aby se v rámci tohoto dohledu pravidelně dostavovali k probační a mediační službě a podrobovali se kontrole. Obviněnému T. B. [podle §70 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku] a obviněnému A. P. [podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku] byl dále uložen trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty (blíže specifikovaných ve výroku rozsudku soudu prvního stupně), a dále bylo rozhodnuto o povinnosti obviněných k náhradě škody ve smyslu §228 odst. 1 tr. ř. a §229 odst. 2 tr. ř. [(blíže specifikováno ve výroku rozsudku soudu prvního stupně].
2. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal odvolání v neprospěch všech tří obviněných státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Havlíčkově Brodě, a to pouze do výroku o trestech a dále odvolání podala poškozená společnost Čepro, a.s.
3. Krajský soud v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích svým rozsudkem ze dne 2. 9. 2015, č. j. 14 To 259/2015-752 z podnětu odvolání státního zástupce napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil ve výroku o trestu u všech tří obviněných a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněným za trestné činy, kterými byli uznáni vinnými soudem prvního stupně a ohledně nichž zůstal výrok o vině v napadeném rozsudku nezměněn, uložil každému z obviněných podle §293 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný, nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání dvou let a šesti měsíců, když pro výkon trestu odnětí svobody obviněné zařadil podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku do věznice s dozorem, dále rozhodl o trestech propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty ve smyslu §70 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku u obviněného T. B. a podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku u obviněného T. P. (věcí specifikovaných ve výroku rozsudku soudu druhého stupně). V ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek nezměněn a odvolání poškozené společnosti Čepro, a. s., Dělnická 213/12, Praha 7, IČ 60193531 bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto.
4. Proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích ze dne 2. 9. 2015, č. j. 14 To 259/2015-752, podali obvinění A. P. a P. Z. prostřednictvím obhájce dovolání. Obviněný A. P. v podaném dovolání odkazuje na dovolací důvody §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. V úvodu dovolání (str. 2-4) rekapituluje dosavadní průběh trestního stíhání, aby následně (od str. 4-8) se vyjádřil k dovolacímu důvodu vymezenému v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný prostřednictvím obhájce již v samém úvodu uvádí, že si je vědom přezkumné povinnosti dovolacího soudu vymezené rozhodovací činností Ústavního soudu, aby se dále zabýval popisem skutku a konstatoval, že „z popisu skutkových zjištění, ke kterým soudy obou stupňů dospěly, však nevyplývá, že by se jednání dovolatel dopustil s úmyslem poškodit nebo ohrozit půdu, vodu, ovzduší nebo jinou složku životního prostředí ve větším rozsahu nebo na větším území“. V další části dovolání zpochybňuje úvahy soudu o případném eventuálním úmyslu a důkazy, které soudy k závěru o úmyslném jednání obviněného vedly. Soudům vytýká, že při „hodnocení skutkového stavu vycházely výhradně z doznání všech obviněných a skutkový stav dále nezkoumaly, čímž porušily ustanovení §2 odst. 5 tr. ř. Podle obviněného mělo být jeho jednání (námitky vyjádřil k trestnému činu podle §293 odst. 2 tr. zákoníku) kvalifikováno pouze jako přečin podle §294 odst. 1, 2 písm. b), c) tr. zákoníku. V rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. vytkl soudu druhého stupně, kterým mu byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody, že nerespektoval znění §55 odst. 2 tr. zákoníku a §39 tr. zákoníku, kdy za zákonu odpovídající obviněný považuje uložení trestu odnětí svobody podmíněně odloženého, jak rozhodl soud prvního stupně. Soudu druhého stupně vytýká, že tento měl výhrady ke způsobu hodnocení přitěžujících okolností soudem prvního stupně, avšak sám se s přitěžujícími a polehčujícími okolnostmi řádně nevypořádal (např. věk blízký věku mladistvých). Obviněný je toho názoru, že v části týkající se výroku o trestu je jemu uložený trest uložen v rozporu s podmínkami §52 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. V závěru dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil dovoláním napadené rozhodnutí ve výroku o vině trestným činem podle §293 odst. 1, 2 písm. c), d) tr. zákoníku a celý výrok o trestu a soudu prvního stupně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl tak, že se obviněný uznává vinným vedle trestných činů, které nebyly dovoláním napadeny dále také nedbalostním trestným činem podle §294 odst. 1, 2 písm. c), d) tr. zákoníku a aby byl obviněnému uložen s ohledem na okolnosti případu, osobní, rodinné a majetkové poměry podmíněný trest odnětí svobody s přiměřenou zkušební dobou s dohledem.
5. Obviněný P. Z. podal dovolání prostřednictvím téhož obhájce s uplatněním rovněž dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. Dovolání obviněného P. Z. je koncipováno v duchu obdobných námitek jako dovolání obviněného P. Opětovně je poukazováno na rozhodnutí Ústavního soudu s jeho závazným výkladem, že Nejvyšší soud může zasáhnout do skutkového základu s ohledem na garantované právo na spravedlivý proces, jestliže právní závěry obecného soudu jsou v extrémním nesouladu s učiněnými skutkovými zjištěními. Dovolatel je přesvědčen, že skutkový stav nemá oporu v důkazech, které byly podkladem pro rozhodnutí. Soud druhého stupně podle něj nesprávně vzal v potaz další přitěžující okolnosti svědčící v jeho neprospěch, které soud prvního stupně nezohledňoval. Dále se podrobněji vyjádřil k jednotlivým trestným činům, kterými byl uznán vinným, kdy k trestnému činu podle §228 odst. 1 tr. zákoníku poukazoval na to, že podle jeho mínění nebylo důkazy prokázáno, že by „hlídal“ na místě činu, když mezi výpověďmi obviněných existují extrémní rozpory. Ani v případě subjektivní stránky zmíněného trestného činu nejsou podle mínění obviněného úvahy soudu důkazně podloženy, když rozpory mezi výpověďmi obviněných a svědků nebyly odstraněny. Obdobné námitky k nesprávnému hodnocení důkazů, neodstranění rozporů mezi důkazy, jsou obviněným vznášeny také k trestnému činu podle §205 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. K trestnému činu podle §293 odst. 1, 2 písm. c), d) tr. zákoníku obviněný uvedl, že se „o havárii dozvěděl z televize, z čehož je zjevné, že nebyl na místě činu, o poškození produktovodu nevěděl a krádeže se nedopustil“. Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. vznesl obsahově shodné námitky jako obviněný P.
6. K dovolání obou obviněných se věcně vyjádřil také státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Ten poukázal na to, že rozhodnutí soudu prvního stupně nebylo napadeno odvoláním obviněných a odvolání podal pouze poškozený a státní zástupce v neprospěch obviněných, avšak pouze do výroku o trestu. Na základě tohoto opravného prostředku pak nebyl přezkoumáván výrok o vině, který zůstal pravomocný, a pokud obvinění podali dovolání s odkazem na znění §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a zpochybňují právní kvalifikaci jednání, pro které byli uznáni vinnými, zpochybňují tudíž vinu a v takovém případě je nutno s ohledem na konstantní judikaturu Nejvyššího soudu taková dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. Pokud pak jde o výhrady k uloženým trestům, kdy obvinění poukazují na to, že uložené nepodmíněné tresty jim byly uloženy v rozporu s ustanovením §55 odst. 2 tr. zákoníku, kdy nesouhlasí s vyhodnocením polehčujících a přitěžujících okolnosti, pak státní zástupce poukazuje na řadu rozhodnutí Nejvyššího soudu a Ústavního soudu, která obviněnými uplatněná ustanovení trestního zákoníku řadí mezi ustanovení týkající se přiměřenosti a nikoliv zákonnosti trestu. S ohledem na zmíněné okolnosti státní zástupce navrhl, aby dovolání obou obviněných byla odmítnuta, neboť byla podána z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
7. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněných jsou přípustná [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], byla podána osobami oprávněnými prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.).
8. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněnými vznesené námitky naplňují jimi uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
9. Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. považuje Nejvyšší soud za potřebné uvést, že tento je dán v případě, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Oba obvinění shodně zpochybňují (v různém rozsahu) skutkové zjištění a následné právní posouzení jejich jednání soudy. V mimořádném opravném prostředku poukazují na to, že by jejich jednání nemělo být posouzeno jako trestný čin podle §293 odst. 1, 2 písm. c), d) tr. zákoníku, ale jako nedbalostní trestný čin podle 294 odst. 1, 2 písm. c), d) tr. zákoníku (obviněný P.), případně se nedopustil jednání, pro které byli odsouzeni (s ohledem na to, že se jednání nedopustil, dozvěděl se o poškození až z televize apod. - obviněný Z.). Je však nutno obviněné upozornit, že výrok o vině trestnými činy, kterými byli uznáni vinnými soudem prvního stupně, nenapadli odvoláním a tuto právní kvalifikaci akceptovali stejně, jako přijali i tresty, které jim byly uloženy (mj. tresty odnětí svobody podmíněně odložené). Rovněž státní zástupce nenapadl odvoláním výrok o vině, ale napadl pouze výrok o trestu u všech obviněných, který považoval za nepřiměřeně mírný. Právě skutečnost, že ani obviněnými ani státním zástupcem nebyl v předmětné trestní věci napaden výrok o vině, což je patrno mj. také z rozhodnutí soudu druhého stupně (viz str. 6-7), nelze přezkoumávat rozhodnutí odvolacího soudu ve výroku o vině s odkazem obviněných na podmínky dovolání vyjádřené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
10. Jestliže odvolání bylo podáno toliko proti výroku o trestu rozsudku soudu prvního stupně a odvolací soud podle §254 odst. 1 tr. ř. přezkoumával zákonnost a odůvodněnost pouze tohoto oddělitelného výroku rozsudku, jakož i správnost postupu řízení, které mu předcházelo (aniž byl přitom povinen přezkoumat jiné výroky podle §254 odst. 2, 3 tr. ř.), může dovolatel napadnout dovoláním rozhodnutí odvolacího soudu jen v tom rozsahu, v jakém byl odvolací soud oprávněn přezkoumat rozsudek soudu prvního stupně. Směřuje-li přesto dovolání proti výroku, který odvolací soud nepřezkoumával podle §254 odst. 1 tr. ř. a neměl povinnost jej přezkoumávat ani podle §254 odst. 2, 3 tr. ř., musí být takové dovolání odmítnuto jako nepřípustné podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. (viz rozh. č. 20/2004 Sb. rozh. tr., viz též rozh. č. 68/2013 Sb. rozh. tr.). S ohledem na shora uvedené bylo nutno v této části dovolání obou obviněných označit za dovolání nepřípustná a pokud by nebylo odkázáno obviněnýni na jiné dovolací důvody, byla by odmítnuta podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř.
11. Obvinění podali dovolání rovněž proti výroku o trestu, a to s odkazem na znění §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. [obviněný Z. rovněž s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.]. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který obviněný P. Z. uplatnil k druhu a výši trestu, který mu byl uložen (nepodmíněný trest odnětí svobody) musí Nejvyšší soud uvést, že „za jiné nesprávné hmotně právní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je možno považovat, pokud jde o výrok o trestu, jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (viz blíže rozh. č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Ve vztahu k trestu, který byl obviněnému P. Z. uložen však takové podmínky pro odkaz na použití dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dány nebyly.
12. Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., ten je dán v případě, že byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným.
13. Předně v souvislosti s výše uvedeným dovolacím důvodem je nutno uvést, že oběma obviněným byl ukládán úhrnný trest, tj. trest za dva a více trestných činů (obv. A. P. i obviněný T. Z. za tři trestné činy). Nejpřísněji trestným ze škály trestných činů, kterými byli obvinění uznáni vinnými je trestný čin poškození a ohrožení životního prostředí podle §293 odst. 2 tr. zákoníku, podle kterého je možno pachateli uložit trest odnětí svobody v trvání od jednoho do pěti let. Jestliže tedy soud druhého stupně uložil obviněným trest odnětí svobody v trvání dva roky a šest měsíců nepodmíněně, uložil takový druh trestu, který zákon připouští a současně se jedná i o trest, který byl uložen v rámci zákonné trestní sazby, tudíž odkaz na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je z pohledu zmíněného dovolacího důvodu irelevantní.
14. I přes shora uvedené konstatování považuje Nejvyšší soud za vhodné uvést, že „námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném vyhodnocení kritérií uvedených v §31 až 34 tr. zák. a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. (viz blíže rozh. č. 22/2003 Sb. rozh. tr., rozhodnutí III. ÚS 2866/07).
15. Oba obvinění ve svém mimořádném opravném prostředku argumentují tím, že nepodmíněné tresty odnětí svobody jim byly uloženy v rozporu se zněním §55 odst. 2 tr. zákoníku. K uvedené námitce lze uvést, že §55 odst. 2 první věta tr. zákoníku stanoví, že za trestné činy, u nichž horní hranice trestní sazby odnětí svobody nepřevyšuje pět let, lze uložit nepodmíněný trest odnětí svobody jen za podmínky, že by vzhledem k osobě pachatele uložení jiného trestu zjevně nevedlo k tomu, aby pachatel vedl řádný život. Oba obvinění své výhrady vůči uloženému nepodmíněnému trestu odnětí svobody kumulují v hledisko řádného života, poměrům dovolatelů, osobním a majetkovým poměrům. Vedle uvedeného je však nutno uvést, že §81 odst. l tr. zák., který upravuje problematiku podmíněného odkladu výkonu trestu odnětí svobody uvádí, že podmíněný odklad výkonu trestu odnětí svobody přichází v úvahu nejen vzhledem k osobě a poměrům pachatele, ale zároveň také za předpokladu, že to odůvodňují okolnosti případu. Ustanovení §55 odst. 2 tr. zákoníku je určitým výkladovým vodítkem k tomu, jak má být posuzováno splnění těch předpokladů podmíněného odkladu výkonu trestu odnětí svobody, které se podle §81 odst. l tr. zákoníku vztahují k hledisku vymezenému jako „osoba pachatele" (srovnej rozh. Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 524/2013). Další hledisko vymezené v §81 odst. l tr. zákoníku jako „okolnosti případu“ tím zůstává nedotčeno. Z odůvodnění rozhodnutí soudu druhého stupně oproti odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně vyplývá, že zmíněný soud druhého stupně vyhodnotil nejen skutečnosti, které charakterizují osoby obou obviněných (myšleno dovolatelů), ale také okolnosti případu (viz str. 8-9 odůvodnění rozsudku). Jestliže podle soudu druhého stupně v případě obviněných nepřichází v úvahu podmíněný odklad výkonu trestu odnětí svobody, pak ze způsobu odůvodnění jeho rozhodnutí je patrno, že k tomuto závěru dospěl především s ohledem na hledisko vymezené zákonem jako „okolnosti případu“. Otázka, zda okolnosti případu odůvodňují či neodůvodňují podmíněný odklad výkonu trestu odnětí svobody, je otázkou přiměřenosti trestu a nachází se tudíž mimo meze nejen dovolacího důvodu podle §265b odst. l písm. h) tr. ř., ale i jakéhokoliv jiného z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. (k tomu shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2012, sp. zn. 7 Tdo 751/2012).
16. Vzhledem ke všem shora uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud dovolání obviněných odmítl jako celek podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. (v části, kde dovolání bylo směřováno do výroku o vině šlo o dovolání nepřípustné – viz výklad shora). Z toho důvodu Nejvyšší soud nemusel věc obviněných meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. pak Nejvyšší soud o odmítnutí dovolání rozhodl v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění, odkazuje v tomto směru na znění §265i odst. 2 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 24. srpna 2016
JUDr. Jan Engelmann
předseda senátu