ECLI:CZ:NS:2016:6.TDO.1118.2016.1
sp. zn. 6 Tdo 1118/2016-19
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. 8. 2016 o dovolání, které podal obviněný S. P. , proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 4. 2016, sp. zn. 6 To 161/2016, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 1 T 1/2016, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného S. P. odmítá .
Odůvodnění:
I.
1. Okresní soud v Karviné uznal rozsudkem ze dne 3. 3. 2016, sp. zn. 1 T 1/2016, obviněného S. P. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) vinným, že
„I) dne 3. 11. 2015 v době okolo 21.30 hodin v Č. T., okr. K., na ubytovně M. na ulici T., v pokoji č. …, poté co P. P. zaklepal na dveře pokoje a vešel dovnitř, v podnapilém stavu, tomuto hrozil „rozkucháním“, kdy P. P., který věděl o agresivitě a kriminální minulosti S. P., pokoj ihned opustil a toto jednání v něm vzbudilo důvodnou obavu o svůj život,
II) dne 3. 11. 2015 v době okolo 22.00 hodin v Č. T., na ubytovně M. na ulici T., v pokoji č. …, pod vlivem alkoholu, poté co J. P. a P. K. přišli na společně obývaný pokoj, po předchozí slovní rozepři, uchopil do ruky příborový nůž s délkou čepele 11,5 cm, přistoupil cca na vzdálenost 2 metrů k P. K. a s nataženou rukou, ve které držel uvedený příborový nůž, tomuto hrozil zabitím, „rozpáráním“ až bude spát“, poté se otočil a nůž odložil, a když se ho J. P. snažil uklidnit i jemu hrozil zabitím, kdy uvedené jednání, s ohledem na agresivitu a kriminální minulost S. P., v nich vzbudilo důvodnou obavu o jejich život.“
2. Tyto skutky obviněného soud prvého stupně kvalifikoval
ad I) jako přečin nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1 tr. zákoníku,
ad II) jako přečin nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku.
3. Uložil mu za to podle §353 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 18 měsíců. Podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku ho zařadil pro výkon trestu do věznice s ostrahou.
4. O odvolání, které proti citovanému rozsudku podal obviněný, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 12. 4. 2016, sp. zn. 6 To 161/2016, tak, že je podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
5. Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Ostravě podal obviněný dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
6. Dovolatel uvedl, že nalézací soud nesprávně hmotně právně posoudil zjištěný skutkový stav věci a v důsledku takového pochybení ho odsoudil za spáchání trestného činu, i přes to, že nedošlo k naplnění všech znaků skutkové podstaty shora uvedených přečinů. V daných souvislostech připomněl, že jak v přípravném řízení, tak i u hlavního líčení popřel, že by poškozeným jakkoli vyhrožoval. Pouze si nepřál, aby poškozený P. P. vešel do jeho pokoje a z tohoto důvodu mu řekl, aby vypadl. Rovněž poškozeným J. P. a P. K. nijak nevyhrožoval, pouze s P. K. neměl dobré vztahy, protože ho tento svědek neoprávněně obvinil z krádeže finančních prostředků. Jeho obhajoba nebyla vyvrácena, nebyl opatřen žádný objektivní důkaz svědčící proti němu. Přestože na místě samém byl zajištěn předmětný jídelní nůž, nebylo provedeno jeho zkoumání a nebyly na něm zajištěny jeho otisky prstů či jeho pachová stopa. Nebyl vyslechnut žádný nestranný svědek, který by vyhrožování potvrdil. Jedinými důkazy svědčícími proti obviněnému byly výpovědi tří poškozených, které byly značně nevěrohodné. Všichni poškození byli v době činu silně opilí. Jejich výpovědi vzájemně nekorespondovaly a lišily se i v podstatných okolnostech, tj. v jakém pořadí odcházeli před incidentem z restaurace, v jakém postavení byl obviněný a svědek P. K. při údajném vyhrožování či jak měl obviněný držet při tomto vyhrožování nůž, kdy svědek J. P. popisoval napřaženou ruku a svědek P. K. připustil pouze svěšenou ruku svírající příborový nůž. Takové jednání by nebylo vzhledem ke všem okolnostem vůbec způsobilé vyvolat u poškozených důvodné obavy. Soudy se dostatečně nezabývaly právním hodnocením vytýkaného jednání. Jeho jednání nedosáhlo potřebné intenzity, nebylo způsobilé vyvolat u poškozených důvodnou obavu o jejich život a znaky skutkové podstaty přečinů nebezpečného vyhrožování nebyly naplněny.
7. Z těchto důvodů dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a podle §265l odst. 1 tr. ř. věc vrátil Krajskému soudu v Ostravě, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
8. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství sdělila, že nevyužívá svého oprávnění podle §265h odst. 2 tr. ř. a nebude se k dovolání věcně vyjadřovat. Současně vyjádřila souhlas, aby Nejvyšší soud rozhodl za podmínek §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
III.
9. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům.
10. Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 4. 2016, sp. zn. 6 To 161/2016, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. Obviněný je osobou oprávněnou k podání dovolání podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
11. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírá, lze podřadit pod (uplatněný) důvod uvedený v předmětném zákonném ustanovení.
12. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
13. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.
14. Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejících odstavcích tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zásadně jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
15. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
IV.
16. V posuzované věci všechny uplatněné dovolací námitky (podrobně viz výše v rekapitulaci podání dovolatele) vztažené k předmětnému dovolacímu důvodu směřují do oblasti skutkové a potažmo procesní. Z jejich obsahu je totiž zřejmé, že obviněný soudům obou stupňů vytýkal nesprávné hodnocení provedených důkazů a vadná skutková zjištění. Současně přitom prosazoval vlastní hodnocení důkazů a předkládal vlastní skutkový hodnotící závěr (výpovědi poškozených byly nevěrohodné, poškozeným nevyhrožoval) . Ačkoli obviněný uplatnil i jednu námitku, kterou by bylo možné při zběžném náhledu označit za hmotně právní (viz níže), podstatné pro rozhodnutí o jeho dovolání je to, že tuto námitku nevázal na skutková zjištění soudů ve věci činných vyjádřená především ve skutkové větě výroku rozsudku soudu prvního stupně. Přestože deklaroval svůj nesouhlas s jejich právními závěry, v prvé řadě jim de facto vytýkal nesprávné hodnocení důkazů a z nich vycházející vadná (nesprávná) skutková zjištění. Až v návaznosti na tato skutková tvrzení (sekundárně) vyvozoval nesprávné hmotně právní posouzení jeho jednání. Obviněný tedy nenamítal rozpor mezi skutkovými závěry vykonanými soudy po zhodnocení důkazů a užitou právní kvalifikací ani jiné nesprávné hmotně právní posouzení soudy zjištěných skutkových okolností. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve skutečnosti spatřoval v porušení procesních zásad vymezených zejména v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. Takové námitky pod výše uvedený (ani jiný) dovolací důvod podřadit nelze.
17. Jedinou námitkou, která mohla na prvý pohled navozovat dojem podřaditelnosti pod uplatněný dovolací důvod, bylo tvrzení, že jeho jednání nebylo způsobilé vyvolat u poškozených důvodnou obavu o jejich život.
18. Toto tvrzení však bylo, jak již shora naznačeno, vystavěno na vykreslení odlišného skutkového obrazu, než byl zjištěn v předchozím řízení (a který je popsán především ve skutkové větě výroku rozsudku soudu prvého stupně, konkrétně, že jednání obviněného v poškozených již přímo vzbudilo důvodnou obavu o jejich život). Na tomto základě pak dovolatel zpochybňoval naplnění znaků skutkové podstaty předmětných přečinů. Takovýto postup však zásadně není v dovolacím řízení přípustný a není podřaditelný pod uplatněný (ani pod žádný jiný) dovolací důvod.
19. V obecné rovině možno ještě uvést, že Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Jen zcela výjimečně tak může učinit – a to s ohledem na principy vyplývající z ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces – jestliže mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy je extrémní nesoulad. O ten se jedná tehdy, když skutková zjištění postrádají obsahovou spojitost s důkazy, když skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, když skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem provedených důkazů. V tomto kontextu je namístě uvést, že v posuzované věci taková situace nenastala – mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů není podle Nejvyššího soudu extrémní nesoulad dán.
20. Z odůvodnění rozhodnutí soudů nižších stupňů je zřejmé, že soudy obou stupňů si byly vědomy důkazní situace, je patrné, jak hodnotily provedené důkazy (v dosavadním řízení bylo provedeno dokazování v rozsahu potřebném pro náležité objasnění věci) a k jakým závěrům přitom dospěly – je zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními. Jinak řečeno, skutková zjištění vyjádřená ve skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně mají své obsahové zakotvení v komplexu provedených důkazů, jak na to poukázaly soudy obou stupňů. Není přitom úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich nějaké vlastní skutkové závěry. Určující je, že soudy nižších stupňů (především odvolací soud) dostatečně vyložily své hodnotící úvahy a že mezi jejich skutkovými zjištěními na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé není, jak již výše řečeno, extrémní nesoulad ve shora vymezeném pojetí dán.
21. V této souvislosti je vhodné poukázat na závěry Ústavního soudu vyslovené v jeho usnesení ze dne 19. 7. 2016, sp. zn. III. ÚS 1157/16, že ústavní pořádek garantuje obviněným osobám právo na odvolání (srov. čl. 2 Protokolu č. 7 k Úmluvě), nikoliv na další soudní přezkum. Ačkoliv i Nejvyšší soud musí při výkladu procesních předpisů ctít povinnost chránit základní práva a svobody (srov. čl. 4 Ústavy České republiky), nedávají mu zákonné ani ústavní předpisy prostor pro vlastní přehodnocování obvyklých rozporů mezi provedenými důkazy. Článek 13 Úmluvy, který každému přiznává právo na účinné právní prostředky nápravy porušení práv zakotvených Úmluvou, takový prostor Nejvyššímu soudu nedává. Takovými prostředky jsou totiž především procesní instituty v řízení před soudy nižších stupňů.
22. Činil-li za dané situace obviněný kroky ke zpochybnění skutkových závěrů vyjádřených v uvedených rozhodnutích, a právě z tohoto pak dovozoval vadnost právního posouzení skutku, resp. jiné nesprávné hmotně právní posouzení [potažmo existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř.], pak je nutno zdůraznit, že šlo o námitky z pohledu uplatněného (i jiných) dovolacího důvodu irelevantní. V této souvislosti lze zmínit usnesení Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, podle něhož právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy.
23. K výše uvedenému je třeba doplnit a zdůraznit, že (každý) dovolatel je v souladu s §265f odst. 1 tr. ř. povinen odkázat v dovolání na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) – l ) tr. ř., přičemž ovšem obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se v dovolání opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí skutečně odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §265b odst. 1 tr. ř., byť je na příslušné zákonné ustanovení dovolateli formálně odkazováno. Označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. ř. přitom nemůže být pouze formální - Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň zákonnou podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05).
24. Z hlediska základních práv garantovaných Listinou základních práv a svobod a mezinárodněprávními instrumenty je pak nutno poukázat na to, že žádný z těchto právních aktů neupravuje právo na přezkum rozhodnutí o odvolání v rámci dalšího, řádného či dokonce mimořádného opravného prostředku. Zákonodárce tak mohl z hlediska požadavků ústavnosti věcné projednání dovolání omezit v rovině jednoduchého práva stanovením jednotlivých zákonných dovolacích důvodů, jejichž existence je pro přezkum pravomocného rozhodnutí v dovolacím řízení nezbytná. Není-li existence dovolacího důvodu soudem zjištěna, neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání věcně projednat (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02).
25. Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 31. 8. 2016
JUDr. Vladimír Veselý předseda senátu