ECLI:CZ:NS:2016:6.TDO.1123.2016.1
sp. zn. 6 Tdo 1123/2016-27
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. srpna 2016 o dovolání, které podal obviněný Ing. J. Č. , proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 4. 2016, č. j. 6 To 52/2016-788, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 27 T 186/2007, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 10. 2015, č. j. 27 T 186/2007-766 , byl obviněný Ing. J. Č. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 3 písm. c) zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění pozdějších předpisů, účinného do 31. 12. 2009 (dále jen „tr. zák.“, nebo „trestní zákon“), jehož se dopustil jednáním popsaným ve výroku tohoto rozsudku. Obviněný byl odsouzen podle §248 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkonu mu byl podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená Tisk Horák, a. s. odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
2. O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 18. 4. 2016, č. j. 6 To 52/2016-788 , jímž podle §258 odst. 1 písm. b), e) tr. ř. zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 písm. a), b) tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného uznal vinným trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák., jehož se podle jeho skutkových zjištění dopustil tím, že
jako zaměstnanec obchodní korporace Tisk Horák, a. s., IČO: 25744747, se sídlem Drážďanská 814/83a, Ústí nad Labem – Krásné Březno, ve funkci obchodního zástupce pro německý trh s hmotnou odpovědností, přijímal od obchodních partnerů ve Spolkové republice Německo hotovostní platby na fakturované ceny dodaných zakázek, které však zaměstnavateli v celém rozsahu nepředal, a použil pro svoje potřeby, a to
1) od společnosti Kunstblatt Verlagsgruppe Dresden za 6 zakázek v době od 14. 1. 2004 do 24. 3. 2004 částku 4.880 EUR,
2) od společnosti Citimarketing Dresden za 7 zakázek od 26. 5. 2003 do 10. 12. 2003 částku 7.307 EUR,
3) od společnosti Haring, Schmidt a Wolter Dresden (Spiesser Jugendverlag) za 1 zakázku dne 10. 11. 2003 částku 350 EUR,
4) od společnosti TL Service Fahrzeuge Pirna za 2 zakázky dne 27. 11. 2003 a 4. 12. 2003 částku 370 EUR,
5) od společnosti Ratio Mobil Autohandel – und Service GmbH, Am Einkaufzentrum 2.0945 Gornau, za 1 zakázku dne 22. 12. 2003 částku 2.350 EUR, přičemž dlužnou částku dodatečně uhradil,
6) od společnosti Mediengruppe König Greiz za 2 zakázky, dodané dne 15. 5. 2003 a 21. 8. 2003, částku 2.091 EUR,
7) od společnosti Active Verlag Linkenheim – Hochstetten za 1 zakázku dne 27. 3. 2003 částku 650 EUR,
a způsobil tak poškozené obchodní korporaci Tisk Horák, a. s., IČO: 25744747, se sídlem Drážďanská 814/83a, Ústí nad Labem – Krásné Březno, škodu v celkové výši 17.998 EUR, tj. 584.728,65 Kč.
3. Obviněného za toto jednání odsoudil podle §248 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon mu podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání jednoho roku. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená Tisk Horák, a. s. odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem podal obviněný prostřednictvím obhájce JUDr. Michala Vejlupka dovolání , v němž uplatnil důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. e) a g) tr. ř.
5. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. opírá o názor, že se soudy nevypořádaly s jeho námitkou „promlčení ve smyslu zákona“, neboť pomíjí počátek a konec promlčecí doby, její přerušení a nový běh po provedení úkonu orgány činnými v trestním řízení (např. podání obžaloby v roce 2007), přičemž pravomocně byla věc skončena teprve v roce 2016 a odkázal na §67 odst. 4 tr. zák. Délka trestního řízení vylučuje podle jeho názoru objektivní zjištění skutkového stavu věci, jde-li o pochybnosti nad výpověďmi usvědčujících svědků a listinnými důkazy.
6. Opodstatněnost uplatněného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spatřuje v tom, že nebylo „prokázáno úmyslné zavinění ke všem znakům skutkové podstaty trestného činu zpronevěry“ , a to pro rozpory v provedených důkazech (listinami a výpověďmi svědků). Tvrdí, že „nebyla prokázána a soudem správně podřazena objektivní stránka trestného činu zpronevěry“ a zjištěný skutkový stav neodpovídá zákonným znakům trestného činu zpronevěry.
7. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem, „a to ve výroku týkajícího se trestného činu zpronevěry“ i ve výroku o trestu, případně sám rozhodl o zproštění obžaloby. Současně požádal o odklad výkonu napadeného rozhodnutí.
8. Nejvyšší státní zástupce, jemuž byl opis dovolání obviněného doručen dne 26. 7. 2016, se k němu ke dni rozhodování Nejvyššího soudu nevyjádřil. Tato skutečnost nebránila dovolacímu soudu v tom, aby o dovolání rozhodl.
III.
Přípustnost dovolání
9. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
IV.
Důvodnost dovolání
10. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné dovolací důvody.
11. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. je dán v případě, kdy je proti obviněnému vedeno trestní stíhání, ačkoli podle zákona bylo nepřípustné . Týká se pouze takové nepřípustnosti trestního stíhání, která je založena na některém z obligatorních a taxativně vymezených důvodech ustanovení §11 odst. 1, 4 tr. ř. anebo §11a tr. ř., za kterých nelze trestní řízení vůbec zahájit a pokud bylo zahájeno, nelze v něm pokračovat (srov. §11 odst. 1 tr. ř.), neboť výlučně v tomto ustanovení jsou vyčerpávajícím způsobem vypočteny důvody nepřípustnosti trestního stíhání. Spočívá tedy v tom, že příslušný orgán činný v trestním řízení - v závislosti na tom, kdy důvod nepřípustnosti trestního stíhání vyšel najevo - nerozhodl o zastavení trestního stíhání podle §172 odst. 1 tr. ř., §188 odst. 1 písm. c) tr. ř., §223 odst. 1 tr. ř., §231 odst. 1 tr. ř., §257 odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř. [v řízení před samosoudcem příp. podle §314c odst. 1 písm. a) tr. ř.]. Místo rozhodnutí o zastavení trestního stíhání tak došlo k jinému rozhodnutí, které je pro obviněného méně příznivé (zejména k odsuzujícímu rozsudku včetně výroku o trestu) a které je rozhodnutím ve věci samé ve smyslu §265a odst. 1, odst. 2 tr. ř. Zásadní podmínkou naplnění tohoto důvodu dovolání tedy je, aby nepřípustnost trestního stíhání odpovídala některé ze situací vyjmenovaných v §11 odst. 1 tr. ř. nebo §11a tr. ř., poněvadž pouze tato ustanovení obsahují taxativní výčet důvodů nepřípustnosti trestního stíhání. Jiné namítané vady, byť se týkají průběhu trestního stíhání, nezakládají tento dovolací důvod.
12. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
13. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.
14. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
15. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněné obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
16. Na podkladě těchto východisek přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněného.
17. Dovolatel formálně právně relevantním způsobem namítá, že se odvolací soud nedostatečně zabýval výhradou uplynutí promlčecí doby podle §67 tr. zák. Jeho námitka ovšem není důvodná. Správně ji, jako námitku odvolací, vyřešil již odvolací soud (str. 9-10 jeho rozsudku). K jeho argumentaci dovolací soud dodává (a částečně opakuje) následující skutečnosti.
18. V obecné rovině lze připomenout, že promlčením trestní odpovědnosti zaniká trestní odpovědnost pachatele trestného činu, a to uplynutím zákonné promlčecí doby. Promlčení trestního stíhání je předně institutem hmotného práva (§67 tr. zák., §34 tr. zákoníku), nikoli jen procesní formou nestíhatelnosti. Uplynutím času totiž postupně slábne a nakonec i zaniká nebezpečnost činu pro společnost (škodlivost činu), a tím i trestní odpovědnost pachatele za takový čin. K tomu přistupují podpůrně i důvody procesní, kdy se plynutím času oslabuje síla důkazních prostředků nebo je již nelze vůbec opatřit. Jedinou podmínkou pro zánik trestnosti činu je uplynutí zákonem stanovené promlčecí doby podle §67 odst. 1 tr. zák. (§34 odst. 1 tr. zákoníku) a zbývá než připomenout, že ustanovení o promlčení trestných činů se vztahuje na všechny trestné činy s výjimkou trestných činů uvedených v §67a tr. zák. (§35 tr. zákoníku).
19. Podle §11 odst. 1 písm. b) tr. ř. nelze trestní řízení zahájit, a bylo-li již zahájeno, nelze v něm pokračovat a musí být zastaveno, je-li trestní stíhání promlčeno. Podle odst. 2 téhož ustanovení týká-li se důvod uvedený v odstavci 1 jen některého z dílčích útoků pokračujícího trestného činu, nebrání to, aby se ohledně zbylé části takového činu konalo trestní stíhání.
20. Pro určení právních následků plynoucích z jednání obviněného vzhledem k časové působnosti tr. zákoníku a vzhledem k době spáchání trestného činu zpronevěry obviněným, je rozhodující právní úprava obsažená v trestním zákoně. Podle §16 odst. 1 tr. zák. platilo, že trestnost činu se posuzuje podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán; podle pozdějšího zákona se posuzuje jen tehdy, jestliže je to pro pachatele příznivější. Obsahově shodné je i ustanovení §2 odst. 1 tr. zákoníku, který nabyl účinnosti ke dni 1. 1. 2010. Obviněný byl uznán vinným trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák., za který bylo možno pachatele potrestat odnětím svobody na dvě léta až osm let. Podle §67 odst. 1 písm. c) tr. zák. trestnost činu zaniká uplynutím promlčecí doby, jež činí pět let, činí-li horní hranice trestní sazby odnětí svobody nejméně tři léta. Podle §67 odst. 3 písm. a), b) tr. zák. platilo, že promlčení trestného činu se přerušuje a) sdělením obvinění pro trestný čin, o jehož promlčení jde, jakož i po něm následujícími úkony policejního orgánu, státního zástupce nebo soudu směřujícími k trestnímu stíhání pachatele, nebo b) spáchal-li pachatel v promlčecí době trestný čin nový, na který tento zákon stanoví trest stejný nebo přísnější. Ustanovení §67 odst. 4 tr. zák. potom určovalo, že přerušením promlčení počíná nová promlčecí doba.
21. Vzhledem k tomu, že obviněný byl ohrožen trestní sazbou spáchaného deliktu od dvou do osmi let, použije se na případné posouzení promlčení trestního stíhání dovolatele ustanovení §67 odst. 1 písm. c) tr. zák. [a to pro právní kvalifikaci jeho jednání jako trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák.] Nová, resp. pozdější právní úprava obsažená v trestním zákoníku – z hlediska zkoumání trestněprávních dopadů do odpovědnostní sféry obviněného – není pro dovolatele příznivější, neboť podle §34 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku zaniká trestní odpovědnost uplynutím promlčecí doby, která činí deset, činí-li horní hranice trestní sazby odnětí svobody nejméně pět let [právní kvalifikace jednání obviněného podle tr. zákoníku odpovídá §206 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku, pro něhož trestní zákoník stanovuje trestní sazbu totožnou, tedy dva až osm let]. Soudy proto nepochybily, pokud na jednání obviněného a pro posouzení případného promlčení trestní odpovědnosti aplikovaly trestní zákon.
22. Obviněnému nelze dát za pravdu, že by jeho trestní odpovědnost zanikla uplynutím promlčecí doby. K vytýkanému jednání docházelo podle vymezení v tzv. skutkové větě výroku o vině v době od 27. 3. 2003 do 24. 3. 2004. Jak plyne z výše citovaných ustanovení, podle §67 odst. 3 písm. c) tr. zák. se promlčecí doba přerušuje (a podle odst. 4 počíná běžet promlčecí doba nová) sdělením obvinění pro trestný čin, jakož i po něm následujícími úkony orgánu policie, státního zástupce nebo soudu směřujícími k trestnímu stíhání pachatele. Sdělení obvinění bylo podle §160 odst. 1 tr. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2001 zpravidla prvním procesním úkonem, kterým se výlučně zahajovalo trestní stíhání. Po novelizaci trestního řádu a trestního zákona provedené zákonem č. 265/2001 Sb., se trestní stíhání zahajuje usnesením policejního orgánu o zahájení trestního stíhání. Trestní stíhání obviněného bylo podle §160 odst. 1 tr. ř. zahájeno usnesením policejního orgánu ze dne 8. 3. 2007 (č. l. 2), čímž došlo k přerušení promlčecí doby. Od tohoto okamžiku policejní orgán kontinuálně prováděl úkony, které lze považovat za úkony spadající pod ustanovení §67 odst. 3 písm. a) tr. zák., neboť směřovaly k trestnímu stíhání obviněného a vyústily v podání obžaloby na obviněného dne 29. 11. 2007 (č. l. 284). Nařízení hlavního líčení (na dny 2. 5. 2008 – č. l. 345, 30. 7. 2008 – č. l. 357, 5. 11. 2008 – č. l. 376, 24. 4. 2009 – č. l. 440, 17. 7. 2009 – č. l. 456, 4. 12. 2009 – č. l. 472, 22. 2. 2010 – č. l. 483, 12. 4. 2010 – č. l. 492, 30. 8. 2010 – č. l. 509), vyhlášení odsuzujícího rozsudku (rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 8. 2010 – č. j. 27 T 186/2007-513), následné zrušující usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem (usnesení ze dne 24. 10. 2011 – č. j. 6 To 68/2011-526) a opětovně před soudem prvního stupně probíhající hlavní líčení (č. l. 551, 568, 570, 575, 584, 658, 730, 756), vyústivší v odsouzení obviněného, a to rozsudkem nalézacího soudu ze dne 23. 10. 2015, č. j. 27 T 185/2007-766, který na základě odvolání obviněného zrušil Krajský soud v Ústí nad Labem, jenž nově rozhodl rozsudkem ze dne 18. 4. 2016, č. j. 6 To 52/2016-788, lze pokládat za úkony soudu, které směřovaly k trestnímu stíhání, resp. k odsouzení obviněného.
23. V reakci na právě uvedené je proto zřejmé, že k uplynutí promlčecí doby v posuzované věci dojít nemohlo, a proto i trestnost činu obviněného nemohla zaniknout. Samotnou úvahu o promlčení skutku spáchaného obviněným nelze činit pouze na základě uplynutí delší doby od zahájení trestního stíhání do doby vydání pravomocného odsuzujícího rozsudku, jak tomu bylo v posuzovaném případě, nýbrž na základě komplexního zhodnocení těch okolností, které mají z hlediska běhu promlčecí doby význam. Samotná délka řízení proto nemůže být interpretačním vodítkem pro vyvození závěru, že jednání obviněného je podle §67 tr. zák. promlčeno.
24. Uvedené skutečnosti ústí do závěru, že obviněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. uplatnil sice právně relevantně, avšak zjevně neopodstatněně.
25. Jde-li o jeho související výhradu, že samotná délka trestního řízení vyvolává pochybnosti stran objektivního a správného zjištění skutkového stavu (zejména z důvodu dlouhého časového odstupu od doby spáchání vytýkaného jednání a výslechem svědků), potom je třeba dodat, že taková námitka směřuje proti kvalitě skutkových zjištění a jako taková nenaplňuje jak obviněným uplatněný, tak žádný jiný dovolací důvod upravený ustanovením §265b odst. 1 tr. ř.
26. Argumentaci, o kterou obviněný opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (námitka absence subjektivní stránky – „nebylo prokázáno úmyslné zavinění ke všem znakům skutkové podstaty trestného činu zpronevěry při rozporech v provedených důkazech, na jedné straně listin a výpovědí svědků“ a nedostatečného prokázání objektivní stránky – „nebyla prokázána a soudem správně podřazena objektivní stránka trestného činu zpronevěry“ ), je třeba hodnotit jako ryze formální. Dovolatel nevymezil, ani konkrétně neformuloval, důvody, které jej ke zpochybnění naplněnosti subjektivní, resp. objektivní stránky trestného činu vedou (stran těchto zjištění odkazuje Nejvyšší soud na hodnocení provedené soudem prvního stupně na str. 15-16, resp. odvolacím soudem na str. 10-11 jejich rozhodnutí, s nímž se v plném rozsahu ztotožňuje).
27. Za této situace se připomíná, že úkolem dovolacího soudu není, aby za dovolatele domýšlel, v jakém směru se má obecně uplatněná námitka v konkrétnosti projevit při posuzování důvodnosti podaného dovolání. Nezbývá než dodat, že Nejvyšší soud není povolán k tomu, aby namísto dovolatele takovou právní argumentaci dotvářel či dokonce vytvářel, případně domýšlel právní konstrukci, kterou snad obviněný hodlal uplatnit a na které hodlal stavět svoji obhajobu.
28. Veškeré uvedené skutečnosti svědčí o tom, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné. Nejvyšší soud o něm proto rozhodl způsobem upraveným v ustanovení §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
29. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl dovolací soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., dle něhož „V odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“ .
30. Pokud dovolatel v rámci svého mimořádného opravného prostředku učinil podnět, aby Nejvyšší soud odložil výkon mu uloženého trestu, pak se připomíná, že podle §265o odst. 1 tr. ř. před rozhodnutím o dovolání může předseda senátu Nejvyššího soudu odložit nebo přerušit výkon rozhodnutí, proti němuž bylo podáno dovolání. Vydání rozhodnutí o takovém podnětu, na rozdíl od návrhu učiněného předsedou senátu soudu prvního stupně podle §265h odst. 3 tr. ř., není obligatorní. Důvodnost takového podnětu se hodnotí na základě předběžného posouzení dovoláním napadených rozhodnutí. Protože předseda senátu nezjistil, že by dovoláním napadená rozhodnutí byla zjevně nezákonná, resp. že by výkon trestu obviněným, byl z těchto příčin zjevně neodůvodněný, o jeho podnětu samostatným rozhodnutím, jímž by mu vyhověl, nerozhodl. Navíc se připomíná, že obviněný trest v současnosti nevykonává, neboť jeho výkon mu byl napadenými rozhodnutími podmíněně odložen.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 24. srpna 2016
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu