ECLI:CZ:NS:2016:6.TDO.1266.2016.1
sp. zn. 6 Tdo 1266/2016-28
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. září 2016 o dovolání, které podal obviněný R. K. proti usnesení Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně, ze dne 24. 3. 2016, č. j. 6 To 106/2016-408, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 48 T 255/2015, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 1. 2. 2016, sp. zn. 48 T 255/2015 , byl obviněný R. K. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku, ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku, jichž se podle jeho skutkových zjištění dopustil tím, že
1) v N., okres Z. dne 20. 9. 2015 v době od 00,40 hodin do 00,45 hodin na ulici N. K. v úmyslu vloupat se do prodejny trafiky společnosti BRAMO, spol. s r. o., č. p. ..., se pokusil pomocí kusu tvrdého betonu vysklít vstupní dveře prodejny, prorazit skleněnou výplň vstupních dveří se mu však nepodařilo, neboť tato byla nově opatřena bezpečnostní fólií. Uvedeným jednáním však skleněnou výplň poškodil, tato popraskala a způsobil tak společnosti BRAMO, spol. s r. o., se sídlem N., N. K., škodu ve výši 4.477 Kč,
2) v N., okres Z., dne 20. 9. 2015 v době od 00,47 hodin do 00,53 hodin na ulici N. K. pomocí stejného kusu tvrdého betonu, který použil při poškození dveří trafiky č. p. ..., rozbil dvojitou skleněnou výplň uzamčených vstupních dveří prodejny chovatelských potřeb č. p. ..., následně vnikl do vnitřních prostor prodejny, tuto prohledal, avšak nic zde neodcizil. Popsaným jednáním způsobil poškozenému M. H., J. J., O., škodu poškozením ve výši 3.207 Kč,
a uvedeného jednání se dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 18. 3. 2013, č. j. 10 T 86/2012-203, který nabyl právní moci dne 2. 12. 2013 ve spojení s rozhodnutím Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 12. 2013, sp. zn. 3 To 366/2013, odsouzen mimo jiné pro přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2 trestního zákoníku dílem nedokonaný ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 trestního zákoníku a byl mu mimo jiné uložen společný úhrnný trest odnětí svobody v trvání 14 měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, který vykonal dne 24. 6. 2015.
2. Obviněný byl odsouzen podle §205 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 12 měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl uložen trest propadnutí věci v podobě jednoho páru pracovních rukavic bílé barvy s modrým pogumováním a jednoho kusu kovového šroubováku se žlutou rukojetí. Podle §228 odst. 1 tr. ř. mu dále byla uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozené společnosti BRAMO, spol. s r. o. částku 4.477 Kč. Poškozená společnost byla se zbytkem uplatněného nároku na náhradu škody podle §229 odst. 2 tr. ř. odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byl poškozený M. H. odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
3. Týmž rozsudkem byl obviněný podle §226 písm. c) tr. ř. zproštěn obžaloby pro skutek spočívající v tom, že
v N., okres Z., dne 11. 9. 2015 v době od 2,58 hodin do 3,06 hodin na ulici N. K. vnikl po rozbití skleněné výplně vstupních dveří dlažební kostkou do prodejny trafiky společnosti BRAMO, spol. s r. o., č. p. ..., odkud odcizil tabák značky RGD červený 17g v hodnotě 43 Kč, tabák značky RGD modrý 17g v hodnotě 47 Kč, tabák značky Chesterfield 17 g v hodnotě 48 Kč a dále odcizil cigarety v celkové hodnotě 2.584 Kč, konkrétně 3 krabičky značky Winston 100‘, 8 krabiček značky Camel krátké, 2 krabičky značky Camel White, 2 krabičky značky Camel Active Freshness, 2 krabičky značky Camel, 2 krabičky značky Camel Blue a 13 krabiček značky Red White Menthol Slim, ze zásuvky prodejního pultu navíc odcizil finanční hotovost ve výši 2.000 Kč, čímž způsobil společnosti BRAMO, spol. s r. o., N. K., N., škodu ve výši 4.722 Kč a poškozením vstupních dveří způsobil Z. B. škodu ve výši 3.500 Kč,
čímž měl spáchat dílčí útok pokračujícího přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku dílem nedokonaný ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku a dílčí útok pokračujícího přečinu poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku,
neboť nebylo prokázáno, že tento skutek spáchal obviněný. Podle §229 odst. 3 tr. ř. byla společnost BRAMO, spol. s r. o. odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
4. O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný a státní zástupkyně v neprospěch obviněného, rozhodl Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně usnesením ze dne 24. 3. 2016, č. j. 6 To 106/2016-408, jímž je podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
5. Citované usnesení krajského soudu napadl obviněný prostřednictvím obhájkyně Mgr. Veroniky Zmrzlíkové Tomečkové dovoláním, jež opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) a l ) tr. ř.
6. Obviněný nesouhlasí s tím, že byl odsouzen pro skutek 1), jehož spáchání popřel. Předeslal, že soudy obou stupňů vzaly stran napadeného skutku v úvahu důkazy, které nemají logickou spojitost a nedokazují jeho vinu. Soudy nezvážily všechny možné varianty jeho spáchání, zejména že tento skutek mohla spáchat osoba odlišná od obviněného, která použila k tomuto činu kus tvrdého betonu, jehož úlomek následně obviněný použil ke spáchání skutku 2). Dovolatel má za to, že jeho vinu nelze prokazovat na základě toho, že se na obou místech činu nalezly dva kusy betonu, které po přiložení zapadaly do sebe. Ani z výpovědi svědka Š., který potvrdil blízkou časovou souvislost se spácháním obou skutků, nelze vyvozovat závěr o vině obviněného. Protože se tohoto jednání nedopustil, bylo nesprávně jeho jednání kvalifikováno jako forma pokračování podle §116 tr. zákoníku. Vzhledem k uvedenému se proto dovolává pravidla in dubio pro reo.
7. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně.
8. Nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství sdělil, že se k dovolání obviněného nebude věcně vyjadřovat. Vyjádřil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud ve věci rozhodl za podmínek uvedených v §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
III.
Přípustnost dovolání
9. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
IV.
Důvodnost dovolání
10. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný dovolací důvod.
11. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
12. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.
13. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
14. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr.ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. tedy může být naplněn ve třech různých situacích. K prvním dvěma (alternativa první) dochází tehdy, kdy rozhodnutí nadřízeného soudu je vydáno, aniž bylo napadené rozhodnutí meritorně přezkoumáno, tj. (1.) byl řádný opravný prostředek zamítnut z tzv. formálních důvodů podle §148 odst. 1 písm. a) či b) tr. ř. nebo podle §253 odst. 1 tr. ř., přestože nebyly splněny procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí, nebo (2.) bylo-li odvolání odmítnuto pro nesplnění jeho obsahových náležitostí podle §253 odst. 3 tr. ř., ačkoli oprávněná osoba nebyla řádně poučena nebo jí nebyla poskytnuta pomoc při odstranění vad odvolání (viz §253 odst. 4 tr. ř.). Třetí případ (alternativa druhá) představuje situace, kdy řádný opravný prostředek byl zamítnut z jakýchkoli jiných důvodů, než jsou důvody uvedené výše (varianta první), ale řízení předcházející napadenému rozhodnutí je zatíženo vadami, které jsou ostatními dovolacími důvody podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
15. Přezkoumával-li soud druhého stupně některé napadené rozhodnutí uvedené v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř. na podkladě řádného opravného prostředku (odvolání nebo stížnosti) věcně a zamítl jej vzhledem k tomu, že neshledal takový řádný opravný prostředek důvodným [a to u odvolání podle §256 tr. ř. a u stížnosti podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř.], pak je možno dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. uplatnit jen v jeho druhé alternativě, tj. byl-li v řízení, které předcházelo uvedenému zamítavému rozhodnutí, dán důvod dovolání uvedený v písm. a) až k) ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. Podstatou této alternativy dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je skutečnost, že dovolateli sice nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, ale tento soud – ač v řádném opravném řízení věcně přezkoumával napadené rozhodnutí soudu prvního stupně – neodstranil vadu vytýkanou v řádném opravném prostředku, zakládající některý z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., nebo navíc sám zatížil řízení či své rozhodnutí takovou vadou.
16. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
17. Na podkladě těchto východisek přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněného.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
18. Obviněný v podaném dovolání nevznesl žádnou hmotně právně relevantní námitku, kterou by bylo lze podřadit pod jím zvolený dovolací důvod. Dovolatel nenamítá nesprávné právní posouzení skutku ani jiné nesprávné hmotně právní posouzení. Svou argumentaci koncentruje do polemiky týkající se učiněných skutkových zjištění. Totožné námitky, které uplatnil již v řádném opravném prostředku a na kterých postavil i svoji dovolací obhajobu, nelze hodnotit jinak, než jako zakládající závěr, že své dovolání podal z jiného důvodu, než upravuje §265b odst. 1 tr. ř. Navíc napadená rozhodnutí vytýkanými nedostatky netrpí.
19. Hodnocení dovolatele, že došlo k porušení pravidla in dubio pro reo, nelze sdílet. Obviněným zmíněné pravidlo vyplývající ze zásady presumpce neviny, zakotvené v čl. 40 odst. 2 Listiny a §2 odst. 2 tr. ř. a uplatňující se v podobě „v pochybnostech ve prospěch obviněného“, tj. v přijetí skutkové varianty (nej)příznivější pro obviněného, je procesní povahy a jako takové není způsobilé naplnit obviněným zvolený (avšak ani žádný jiný) dovolací důvod.
20. Co se týče skutkové roviny trestního řízení, platí, že z ústavního principu nezávislosti soudů (čl. 82 Ústavy) vyplývá i zásada volného hodnocení důkazů. Do hodnocení provedených důkazů obecnými soudy není Nejvyšší soud (rozhodující o mimořádném opravném prostředku) zásadně oprávněn zasahovat, a to i kdyby mohl mít za to, že přiléhavější by bylo hodnocení jiné – v této však tento názor nemá; důvodem k zásahu je až stav, kdy hodnocení důkazů a tomu přijaté skutkové závěry jsou výrazem zjevného faktického omylu či excesu logického (vnitřního rozporu), a tím vybočují ze zásad spravedlivého procesu. Zásadám spravedlivého procesu (čl. 36 odst. 1 Listiny) odpovídá požadavek, aby soudy učiněná skutková zjištění a přijaté právní závěry byly řádně (dostatečně) a srozumitelně (logicky) odůvodněny.
21. V posuzované věci obecné soudy závěry o spáchání trestné činnosti opřely o adekvátní důkazy (viz strana 4-7 rozsudku soudu prvního stupně), které jim umožnily zjistit skutkový stav věci v rozsahu nezbytném pro jejich rozhodnutí ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. I kdyby však byly napadené skutkové závěry z hlediska jejich správnosti kritizovatelné, jak tomu ovšem v posuzovaném případě není, ústavněprávní reflex v podobě výše zmiňovaného případu má jen extrémní vybočení ze zákonného rámce provádění a hodnocení důkazů. Podstatné tedy v daném případě je, že soudy prvního a druhého stupně hodnotily důkazy v souladu s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů, že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. a že své hodnotící úvahy jasně, srozumitelně a logicky vysvětlily. To, že obviněný nesouhlasí se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, a že se tím pádem neztotožňuje se skutkovými zjištěními soudů, není dovolacím důvodem.
22. Obviněný v souhrnu svoji dovolací argumentaci staví po celou dobu trestního řízení na jiném skutkovém základě, než z jakého vyšly soudy. Na oporu svých tvrzení ovšem nepředkládá žádné důkazy, pouze tvrdí, že se skutku 1) nedopustil. Tato jeho obhajoba byla ovšem provedeným dokazováním zcela vyvrácena. Z celkového hodnocení důkazů, které soudy provedly, nemá Nejvyšší soud jakékoli pochybnosti o správnosti vyvozených skutkových zjištění. Závěr o vině dovolatele stran spáchání obou skutků je vyvozován zejména z odborného vyjádření Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Jihomoravského kraje, odboru kriminalistické techniky a expertíz, odvětví mechanoskopie, podle něhož kus betonu, kterým se pachatel pokusil vniknout do objektu trafiky (skutek 1) tvořil jeden funkční celek s betonovými úlomky nalezenými v prodejně chovatelských potřeb (skutek 2). Skutkové závěry soudů jsou podporovány rovněž svědeckou výpovědí svědka Š. bydlícího nad předmětnou trafikou, který potvrdil blízkou časovou souvislost mezi oběma spáchanými skutky.
23. Argument obviněného, že se mohl inspirovat jednáním jiné osoby, jež se v téže době a tím samým kusem betonu (pouze jeho jinou částí) snažila vniknout do prostor trafiky, a jako kolemjdoucí pouze sebral z chodníku zbylou část tohoto původně funkčního celku je krajně nevěrohodný. Jde-li o výhradu, že závěr o jeho vině je činěn pouze na základě nepřímých důkazů, potom je třeba dodat, že nepřímé důkazy k závěru o vině postačí v obecné rovině tehdy, pokud tvoří do té míry ucelený, spojitý a na sebe navazující řetěz důkazů, že ve svém souhrnu vylučují jakoukoli pochybnost o vině dovolatele a zcela jej usvědčují (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 16. 6. 2011, sp. zn. I. ÚS 3622/10). V daném směru nemá Nejvyšší soud jakoukoli pochybnost – jak plyne i ze shora řečeného – že bylo dosaženo nejvyššího možného stupně jistoty o existenci relevantních skutkových okolnostech, které ospravedlňují výrok o vině dovolatele.
24. Povahu právní námitky nenabývá ani formální výhrada dovolatele, že jeho jednání bylo nesprávně právně kvalifikovanáno jako pokračování ve smyslu §116 tr. zákoníku. Tuto námitku totiž staví na skutkovém základě, tj. na popření skutkového zjištění stran svého pachatelství u skutku 1.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř.
25. Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., dovolatel ve svém podání vůbec nevymezil, v jaké alternativě ho uplatňuje a jaké skutečnosti by pro jeho věcné naplnění měly svědčit. O první alternativu jít nemůže, neboť odvolací soud jeho řádný opravný prostředek věcně projednal ve veřejném zasedání. Ve druhé alternativě může být tento dovolací důvod naplněn pouze tehdy, shledá-li odvolací soud důvodným tvrzení dovolatele, že rozhodnutí soudu prvního stupně je zatíženo vadou, která naplňuje obviněným uplatněný dovolací důvod, pro který neměl odvolací soud přistoupit k zamítnutí jeho odvolání pro rozsudku soudu prvního stupně. Tak tomu v posuzované věci není, neboť existence důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nebyla vůbec prokázána, když po věcné stránce obviněný ani formálním způsobem svými námitkami tento deklarovaný důvod nenaplnil.
26. Protože dovolání obviněného neobsahuje takové námitky, které by z hlediska zajištění jeho základních práv odůvodnila (mimořádný) zásah dovolacího soudu do skutkových zjištění soudů nižších stupňů, nepřistoupil Nejvyšší soud z tohoto důvodu k dovolatelem požadované kasaci jím napadených rozhodnutí. Protože obviněný současně ve svém dovolání neuplatnil žádnou hmotně právní námitku, která by byla způsobilá odůvodnit přezkum napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř., potažmo jeho kasaci, dospěl dovolací soud k závěru, že se svou dovolací argumentací s obsahovým zaměřením uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zcela rozešel.
27. Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, „bylo-li podáno z jiného důvodu než je uveden v §265b“. Jelikož v posuzované věci jako takové vyhodnotil Nejvyšší soud dovolání obviněného, rozhodl o něm způsobem uvedeným ve výroku tohoto usnesení.
28. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku obviněného v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., dle něhož „V odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“ .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 20. září 2016
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu