ECLI:CZ:NS:2016:6.TDO.1321.2016.1
sp. zn. 6 Tdo 1321/2016-29
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 5. října 2016 o dovolání, které podal obviněný L. D., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. 6. 2016, č. j. 5 To 37/2016-470, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 40 T 12/2015, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 23. 3. 2016, č. j. 40 T 12/2015-427 byl obviněný L. D. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným zločinem loupeže dle §173 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, jehož se dopustil tím, že
v úmyslu získat majetkový prospěch vstoupil dne 15. 10. 2014 v době od 02:14 do 02:20 hod. zadním vchodem z ulice S. přes hernu do Sportbaru Pardál na ulici T. v B., když sám měl na hlavě kapuci bundy, a to společně s dosud neustanoveným mužem, který byl maskován kuklou přes obličej a v ruce měl blíže nespecifikovanou pistoli, kterou v přítomnosti obžalovaného L. D. střídavě mířil na hosta baru K. K., a barmanku J. K., přičemž obžalovaný L. D. i jeho společník na ně střídavě křičeli, že jde o přepadení a žádali od barmanky vydání peněz, když společník obžalovaného přiložil zbraň k hlavě K. K., a když se tento pokusil vstát ze židle, udeřil jej do obličeje, až K. K. spadl na zem, kde ho ležícího opakovaně kopal do zad, zatímco obžalovaný L. D. přistoupil do prostoru za barovým pultem, opakovaně se dožadoval od barmanky J. K. vydání peněz a ona mu ze strachu o svůj život odemkla zásuvku pod barem, odkud obžalovaný z číšnického fleku a dvou krabiček odcizil cca 8.500 Kč, dalším křikem na barmanku se znovu domáhal vydání peněz, a proto mu barmanka J. K. ještě otevřela skříňku pod zásuvkou, odkud obžalovaný odcizil z krabice u cukrů 20.000 Kč, což mu nestačilo, a proto se opětovně domáhal vydání dalších peněz z výherních automatů, k čemuž však nedošlo, neboť barmanka J. K. neměla od automatů klíče, obžalovaný sám ještě prohledal skříňky za barem, zatímco jeho společník se nahnul přes barový pult a J. K., která byla ze strachu skrčená pod barovým pultem, mával pistolí nad hlavou před odchodem z baru odcizili mobilní telefon značky Sony Ericsson se SIM kartou Vodafone, paměťovou kartou 46B a zůstatkem kreditu ve výši cca 200 Kč, to vše ke škodě K. K.; takto vznikla společnosti NET AND GAMES, a. s., B., B., IČ: 28330633, škoda ve výši nejméně 28.500 Kč a poškozená J. K.,tím utrpěla duševní poruchu – posttraumatickou stresovou poruchu s citelným omezením v obvyklém způsobu života po dobu přesahující 6 týdnů.
2. Obviněnému byl za tento zločin a za sbíhající se přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání dle §337 odst. 1 písm. e) tr. zákoníku, přečin porušování domovní svobody dle §178 odst. 1 tr. zákoníku, přečin neoprávněného opatření padělání a pozměnění platebního prostředku dle §234 odst. 1 tr. zákoníku, přečin poškození cizí věci dle §228 odst. 1 tr. zákoníku a zločin krádeže dle §205 odst. 1 písm. b), odst. 4 tr. zákoníku, jimiž byl uznán vinným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 3. 12. 2015, č. j. 2 T 35/2015-1446, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 10. 2. 2016, č. j. 3 To 13/2016-1530, uložen dle §173 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný trest odnětí svobody v trvání osmi roků, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Dále mu byl podle §73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech druhů motorových vozidel na dobu tří roků. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 3. 12. 2015,
sp. zn. 2 T 35/2015, jakož i všechna dalších obsahově navazující rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Obviněnému byla podle §228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost nahradit škodu poškozené firmě NET AND GAMES, a. s., ve výši 28.500 Kč. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byl poškozený K. K. odkázán s jeho nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
3. Týmž rozsudkem byl podle §226 písm. c) tr. ř. zproštěn obžaloby pro skutek, v němž byl spatřován zločin loupeže podle §173 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku spáchaný ve formě spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku obviněný T. T .
4. O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 22. 6. 2016, č. j. 5 To 37/2016-470, jímž je podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
5. Citované usnesení Vrchního soudu v Olomouci napadl obviněný prostřednictvím svého obhájce Mgr. Roberta Rotrekla dovoláním, jež opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
6. Nesprávné hmotně právní posouzení skutku spatřuje dovolatel v tom, že byl nesprávně označen za jeho pachatele. Orgánům činným v trestním řízení vytýká, že jejich postupem došlo k porušení jeho ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces. Ve shodě se svými předchozími námitkami uplatněnými v řízení před soudy nižších stupňů namítá, že o jeho odsouzení rozhodly na základě výsledků rekognice provedené podle fotografií, ač podle něj měla být provedena in natura. Právě tím bylo zasaženo do jeho práva garantovaného čl. 36 a násl. Listiny. Nalézacímu soudu vytýká, že svůj závěr o jeho pachatelství učinil na podkladě výpovědi poškozené a řádně procesně provedené rekognice, odvolacímu soudu pak to, že se s tímto hodnocením ztotožnil a akcentoval zpřesnění popisu pachatele poškozenou při hlavním líčení, přičemž nebere v potaz možné ovlivnění paměti poškozené právě provedenou rekognicí. Jiné důkazy o jeho pachatelství nesvědčí, odvolací soud svévolně rozšiřuje závěry znaleckého posudku z oboru strojírenství, specializace biomechanika, závěr učiněný stran záměrném zanechání telefonu pachateli trestných činů v bydlišti je pouhou spekulací.
7. Protože spolehlivě bylo prokázáno pouze to, že se skutek stal, avšak nebyly naplněny všechny znaky skutkové podstaty zločinu, pro nějž byl odsouzen, neboť objektivně a bez pochybností nebylo prokázáno, že je pachatelem skutku, navrhl obviněný závěrem podaného dovolání, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. 6. 2016, č. j. 5 To 37/2016-470, podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil i další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením pozbyla podkladu, a podle §265l tr. ř. věc přikázal Krajskému soudu v Brně, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Následně prostřednictvím obhájce sdělil, že nesouhlasí s projednáním svého dovolání v neveřejném zasedání.
8. Nejvyšší státní zástupce, jemuž byl opis dovolání obviněného doručen dne 6. 9. 2016, se k němu ke dni rozhodování Nejvyššího soudu nevyjádřil. Tato skutečnost dovolacímu soudu nebránila v rozhodnutí.
III.
Přípustnost dovolání
9. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
IV.
Důvodnost dovolání
10. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný dovolací důvod.
11. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva (např. též v otázce, jaký trest zda samostatný či souhrnný měl být obviněnému uložen), nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
12. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.
13. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
14. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
15. Na podkladě těchto východisek přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněného.
16. Obviněným uplatněné dovolací námitky se s deklarovaným dovolacím důvodem zcela míjí. Obviněný totiž ve vztahu ke skutkovým zjištěním soudů nižších stupňů nenamítá nic, co by bylo možno označit za námitku hmotně právní povahy. Veškerá jeho dovolací argumentace směřuje k popření základního skutkového zjištění soudů prvního a druhého stupně, jímž je závěr, že skutek, jehož konkrétní vymezení obsažené v tzv. skutkové větě výroku o vině naplňuje podle nich veškeré zákonné znaky skutkové podstaty zločinu loupeže podle §173 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, spáchal právě dovolatel.
17. Namítá-li dovolatel absenci veškerých znaků skutkové podstaty proto, že nebylo jeho pachatelství „objektivně a bez pochybností prokázáno“ , pak touto námitkou formálně relevantním způsobem uplatněný dovolací důvod nenaplňuje. Tato jeho výhrada není povahy hmotně právní, nýbrž povahy procesní. Plyne to již z faktu, že byla-li by shledána oprávněnou, bylo by nezbytné o zproštění obviněného obžaloby rozhodnout způsobem upraveným v §226 písm. c) tr. ř., tj. proto, že nebylo prokázáno, že tento skutek spáchal obžalovaný, a nikoli proto, že v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem.
18. Právě druhá alternativa odůvodňující zproštění obžalovaného obžaloby (upravená ustanovením §226 písm. b) tr. ř. , důvod jejíž aplikace nastává v případě, že je prokázáno jak spáchání skutku označeného v žalobním návrhu, tak jeho spáchání obviněným), měla-li by se uplatnit, by odůvodnila naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V takovém případě by totiž bylo možno s dovolatelem souhlasit v tom, že skutečně nastala vada v hmotně právním posouzení skutku (např. pro nenaplnění objektivní či subjektivní stránky daného trestného činu, či pro nenaplnění zákonné podmínky jeho protiprávnosti apod.).
19. V daném směru však dovolatel nic netvrdí. Jeho dovolání je pokračující polemikou s tím, jak soudy nižších stupňů přistoupily k otázce posouzení zákonnosti a tím procesní využitelnosti usvědčujícího důkazu – rekognice provedené s poškozenou podle fotografií.
20. Podstata dovolatelovy argumentace spočívá ve vyjádření nesouhlasu s řešením, které soudy prvního (str. 7 a 12 rozsudku) a druhého stupně (str. 5-8 usnesení) zaujaly v otázce procesní využitelnosti namítané rekognice, případně při dalším hodnocením opatřených a provedených důkazů. Z pohledu rozhodování soudu dovolacího je podstatné, že svou argumentací setrvává na námitkách, s nimiž se tyto soudy (zvláště pak soud odvolací) zcela transparentním a dostatečným způsobem vypořádaly. Obviněný nově nepřináší nic, co by posuzovanou věc přenášelo do roviny ústavně právní v důsledku oprávněného tvrzení existující kolize postupu orgánů činných v trestním řízení a jimi vydaných meritorních rozhodnutí s garancemi poskytnutými obviněnému normami vyšší právní síly. Přitom jen taková důvodná tvrzení (neboť procesní námitky, které nejsou podřaditelné pod konkrétně upravené dovolací důvody, zásadně nemohou důvodnost dovolání založit) by byla způsobilá odůvodnit procesní aktivitu Nejvyššího soudu ve smyslu vyhovění petitu obsaženému v mimořádném opravném prostředku dovolatele. Ve věci posuzované taková situace nenastala.
21. Tento závěr plyne z toho, že dovolatel sice namítá porušení mu ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces, činí tak však způsobem, který o reálnosti tohoto tvrzení nesvědčí. Založily-li totiž soudy nižších stupňů svůj závěr o vině dovolatele na důkazu opatřeném a provedeném zákonným způsobem (rekognici) a s ním souladném dalším přímém důkaze - obviněným z procesního hlediska nezpochybňované výpovědi poškozené, pak není důvod činit závěr, že postupem orgánů činných v trestním řízení došlo k porušení práva obviněného na spravedlivý proces. V daném směru je totiž nezbytné připomenout, že dodržení tohoto práva nelze spojovat se samotným výsledkem řízení, tedy takovým, jenž odpovídá představám a zájmům obviněného (srov. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 681/04, ze kterého mj. vyplývá, že „ právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy.“ ).
22. Je třeba dodat, že dovolání obviněného neobsahuje nic, co by vyvolávalo důvodné pochybnosti o správnosti a zákonnosti napadených rozhodnutí. Jeho vlastní hodnocení posouzení důkazů soudy (výhrada ke zhodnocení posudku z odvětví biomechaniky) není způsobilé přivodit kasaci těchto rozhodnutí.
23. Protože podstatou dovolání obviněného jsou námitky procesního (nepoužitelnost důkazu) a skutkového (nedůvodnost závěru o pachatelství) charakteru, je zřejmé, že jeho mimořádný opravný prostředek, resp. námitky v něm obsažené, ani formálně relevantním způsobem uplatněný dovolací důvod nenaplnil(y).
24. Z uvedených důvodů rozhodl Nejvyšší soud o dovolání obviněného podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř., podle něhož dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b.
25. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku obviněného v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., dle něhož „V odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“ .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 5. října 2016
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu