ECLI:CZ:NS:2016:6.TDO.1380.2016.1
sp. zn. 6 Tdo 1380/2016-29
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 19. října 2016 o dovolání, které podal obviněný R. P., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 6. 2016, sp. zn. 5 To 475/2015, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 10 T 98/2014 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 8. 10. 2015 sp. zn. 10 T 98/2014, byl obviněný R. P. uznán vinným přečinem zpronevěry podle §206 odst. 1, 3 tr. zákoníku, kterého se měl dopustit jednáním popsaným ve výrokové části citovaného rozsudku. Obviněný R. P. byl za toto jednání odsouzen podle §206 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání čtrnácti měsíců, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců. Podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo obviněnému uloženo nahradit poškozené společnosti SYNOT TIP, a. s., škodu ve výši 200 000 Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená společnost se zbytkem svého nároku na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
2. Proti uvedenému rozsudku Okresního soudu v Karviné podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Ostravě usnesením sp. zn. 5 To 475/2015 ze dne 17. 6. 2016 podle §256 tr. ř. zamítl.
3. Obviněný podal prostřednictvím svého obhájce proti tomuto usnesení Krajského soudu v Ostravě dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podané dovolání odůvodnil tak, že se domnívá, že soudy obou stupňů nesprávně vyhodnotily důkazně podložené skutkové okolnosti, které trestnou činnost obviněného vylučují. Dovolatel zpochybňuje provedené důkazy, jež byly učiněny pouze z kopií příjmových pokladních dokladů, zároveň zdůrazňuje, že svoji vinu od počátku popírá a obviněný měl být pan Ž. Stěžejním důkazem, který dokládá nevinu obviněného je samotné účetnictví společnosti SYNOT TIP a svědecká výpověď paní B., účetní společnosti. Dovolatel má za to, že jeho vina nebyla spolehlivě prokázána a soudy se nevypořádaly především s nevěrohodným postavením svědka Ž. Další procesní pochybení dovolatel spatřuje ve skutečnosti, že byl odsouzen pro skutek, že se dne 5. 10. 2012 měl obohatit na úkor společnosti SYNOT TIP tím, že převzal od pana Ž. 200 000 Kč. Při hodnocení tohoto důkazu – nedatovaného příjmového pokladního dokladu soudy pochybily, neboť nelze dovodit, jak k datu přišly. Ve světle výše zmíněného dovolatel poukazuje na judikaturu, od které se soudy dle jeho názoru odklonily, zdůrazňuje princip presumpce neviny a zásadu in dubio pro reo. Závěrem svého dovolání se obviněný domáhá toho, aby Nejvyšší soud usnesení Krajského soudu v Ostravě a s ním spojený rozsudek Okresního soudu v Karviné zrušil a věc vrátil Okresnímu soudu v Karviné k novému projednání a rozhodnutí věci.
4. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství s ohledem na charakter námitek nevyužila svého práva a k dovolání obviněného se věcně nevyjádřila. Zároveň však vyjádřila souhlas s tím, aby Nejvyšší soud své rozhodnutí učinil za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř..
5. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
6. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
7. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněných dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
8. Dovolací důvod podle §265b odst. 1, písm. g) tr. ř. spočívá v tom, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
9. V souvislosti s námitkami obviněného je nutno konstatovat, že jde o námitky obsahově shodné s námitkami, se kterými se již musely v rámci obhajoby obviněného vypořádat soudy nižších stupňů, což je také patrno z odůvodnění jejich rozhodnutí. Na případ, kdy obviněný v dovolání uplatňuje obsahově shodné námitky s námitkami, které byly již uplatněny v řízení před soudem prvního a druhého stupně, pamatuje rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu [C. H. BECK, ročník 2002, svazek 17, pod T 408], podle něhož „opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, s kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.“
10. Vzhledem k tomu, že podstatou námitek obviněného jsou výhrady ke způsobu hodnocení důkazů a nesprávně zjištěnému skutkovému stavu, kdy je zřejmé, že rozhodnutí soudů představám obviněného nevyhovuje, a proto zpochybňuje provedené důkazy a jejich hodnocení, musí Nejvyšší soud konstatovat, že uvedené námitky nemají právně relevantní povahu z pohledu uplatněného dovolacího důvodu. Na tomto místě je možno zmínit rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 681/04, ze kterého mj. vyplývá, že právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy. Dále lze také odkázat na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 78/05, ze dne 2. 6. 2005, kde tento mj. uvedl, že označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. ř. přitom nemůže být pouze formální; Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň zákonnou podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
11. V souvislosti s podaným dovoláním obviněného je potřebné poukázat na to, v čem spatřuje obviněný základ svého dovolání. Primárním základem námitky obviněného je to, že dle jeho názoru jednotlivá skutková zjištění soudů nejsou podložena relevantními důkazy. Stručně řečeno, obviněný tedy ve své podstatě zpochybňuje skutkový závěr soudu prvního stupně, že dne 5. 10. 2012 se záměrem neoprávněně se obohatit, jako výběrčí společnosti SYNOT TIP, a. s., na základě Mandátní smlouvy uzavřené dne 31. 8. 2012 se společností SYNOT TIP, a. s., převzal odvod finančních prostředků z výherních hracích přístrojů (blíže specifikovaných v napadeném rozhodnutí soudu prvního stupně), od vedoucího provozu herny Eldorádo, J. Ž., a to částku ve výši 200 000 Kč, přičemž tuto finanční částku řádně neodvedl na účet společnosti SYNOT TIP, a. s., ale použil ji pro svou potřebu, a v rámci svého dovolání se snaží přesvědčit Nejvyšší soud prostřednictvím svých námitek a odkazů na judikaturu o správnosti svého závěru. K uvedené argumentaci obviněného považuje Nejvyšší soud za nezbytné uvést, že je nepřehlédnutelné, že primární námitkou je tvrzení obviněného stran hodnocení důkazů provedených okresním soudem, přičemž uvedené závěry nalézacího soudu byly shledány správnými rovněž soudem odvolacím. Na případ, kdy obviněný prosazuje vlastní verzi skutkového děje, pamatuje rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 681/04 (viz výklad shora).
12. Soud prvního stupně v odůvodnění svého rozsudku zmiňuje důkazy, které v předmětné trestní věci provedl, a také je zřejmé, jakým způsobem tyto důkazy hodnotil. Z hodnotících úvah soudu prvního stupně (ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř.) vyplynulo skutkové zjištění tohoto soudu, o němž neexistovaly důvodné pochybnosti (pro orgány činné v trestním řízení), nikoli však již pro obviněného, který hodnotící úvahy stejně jako zjištěný skutkový stav zpochybňoval svými námitkami jak v odvolání, tak obsahově shodnými v řízení o dovolání. Nejen z rozhodnutí soudu prvního stupně (viz str. 17 - 21 odůvodnění rozsudku), ale také z odůvodnění usnesení soudu druhého stupně (viz str. 3 - 5) vyplývá, z jakých důkazů zmíněné soudy vycházely. Nejvyšší soud na tomto místě upozorňuje, že okresní soud pochybnosti, které se mu v rámci provedeného dokazování nepodařilo odstranit, vyhodnotil ve prospěch obviněného, čímž došlo k výraznému zmenšení rozsahu vytýkané trestné činnosti (viz str. 18 - 20 odůvodnění rozsudku). Okresní soud při svém závěru o vině obviněného vycházel ze samotného doznání obviněného, který převzetí předmětných finančních prostředků potvrdil, přičemž jeho námitka, že se jednalo o soukromou půjčku, byla prokazatelně vyvrácena jednak výpovědí svědka Ž. a jednak obsahem příjmového pokladního dokladu a k němu připojeného lístku ze dne 5. 10. 2012. Z uvedených dokumentů jakož i výpovědi svědka Ž. vyplynulo, že se jednalo o tzv. nadlimit za září 2012, tedy o zálohu za tržby. Hodnotící závěry soudu prvního stupně rozvedené soudem odvolacím jsou zcela jednoznačné, logické a v žádném případě nesvědčí o libovůli při hodnocení důkazů (srov. rozhodnutí Ústavního soudu – např. sp. zn. I. ÚS 1717/09, IV. ÚS 2651/09, I. ÚS 1601/07), jak by mohlo vyplývat z dovolacích námitek obviněného. Odkaz obviněného na několik rozhodnutí Ústavního soudu nemohl Nejvyšší soud v předmětné trestní věci akceptovat jako primární námitky naplňující ustanovení dovolacího důvodu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
13. Znaky zločinu zpronevěry podle §206 odst. 1, 3 tr. zákoníku naplnil obviněný podle závěrů soudů nižších stupňů tím, že si přisvojil cizí věc, která mu byla svěřena a způsobil tím na cizím majetku větší škodu. Je třeba připomenout, že trestného činu zpronevěry se dopustí ten, kdo si přisvojí cizí věc nebo jinou majetkovou hodnotu, která mu byla svěřena a takovým jednáním způsobí škodu. Cizí věc nebo jiná majetková hodnota je svěřena pachateli, jestliže je mu odevzdána do faktické moci (do držení nebo do dispozice) zpravidla s tím, aby s věcí nebo s jinou majetkovou hodnotou nakládal určitým způsobem. K pojmu přisvojení si cizí svěřené věci lze uvést následující. Pachatel si přisvojí cizí věc nebo jinou majetkovou hodnotu, která mu byla svěřena, jestliže s věcí nebo jinou majetkovou hodnotou naloží v rozporu s účelem, k němuž mu byla cizí věc nebo jiná majetková hodnota dána do opatrování nebo do dispozice, a to způsobem, který maří základní účel svěření. Přisvojení je tedy takové nakládání pachatele s věcí nebo jinou majetkovou hodnotou, které má trvale vyloučit svěřitele z dispozice s věcí nebo jinou majetkovou hodnotou. Za přisvojení si se v souladu s respektovanou judikaturou považuje naložení s věcí v rozporu s účelem, k němuž byla svěřena, a to způsobem, který maří základní účel svěření (viz Šámal, P. a kol. Trestní zákoník, Komentář, 2. vydání, C. H. BECK Praha 2012, str. 2006 - 2028). Na základě skutkových zjištění Okresního soudu v Karviné, s jehož skutkovými závěry se ztotožnil i Krajský soud v Ostravě, lze dospět k závěru, že zmíněný znak skutkové podstaty obviněný svým jednáním naplnil. Peněžní prostředky ve výši 200 000 Kč, které měl obviněný řádně odvést na účet poškozené společnosti SYNOT TIP, a. s., nebyly majetkem obviněného (nebyly půjčkou), ale majetkem společnosti SYNOT TIP, a. s., se kterým nemohl libovolně nakládat, nýbrž byl povinen s nimi naložit tak, jak pro něj vyplývá z předmětné Mandátní smlouvy uzavřené dne 31. 8. 2012, což je účel, ke kterému byly finanční prostředky svěřeny (srov. TR NS 22/2005-T 860).
14. V souladu s výše uvedenými skutečnostmi Nejvyšší soud shledává nutným zdůraznit, že soudy nižších stupňů provedly všechny potřebné důkazy, které hodnotily způsobem, který odpovídá ustanovení §2 odst. 6 tr. ř., že o správnosti skutkových zjištění soudy nižších stupňů nevznikly žádné důvodné pochybnosti a že skutkový stav byl zjištěn v rozsahu, který byl potřebný pro vydání rozhodnutí. Taktéž je třeba konstatovat, že odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů odpovídají ustanovením (§125 odst. 1 tr. ř., §134 tr. ř.) a obsahují veškeré formální náležitosti, které by příslušná odůvodnění měla splňovat.
15. S ohledem na principy vyplývající z ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces může Nejvyšší soud zasáhnout do skutkového základu rozhodnutí napadeného dovoláním jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. Takový rozpor je dán zejména tehdy, jestliže skutková zjištění soudů nemají žádnou obsahovou vazbu na důkazy, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod. V daném případě však byla vina obviněného v celém rozsahu prokázána a jeho obhajoba náležitě vyvrácena. Navíc je nutno uvést, že obviněný v podaném dovolání opakuje své námitky, se kterými se již beze zbytku v odůvodnění svého rozhodnutí vypořádal soud I. stupně, ale opětovně i soud odvolací. Důkazy, které nalézací soud řádně provedl a zhodnotil, tvoří logický a ucelený řetězec, na základě kterého lze ve všech bodech učinit závěr o vině obviněného. Správná skutková zjištění pak byla rovněž podřazena pod správnou právní kvalifikaci (srov. rozh. Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2009, sp. zn. I. ÚS 1717/09, ze dne 29. 12. 2009, sp. zn. I. ÚS 1601/07, ze dne 23. 11. 2009, sp. zn. IV. ÚS 2651/09).
16. S přihlédnutím ke všem shora uvedeným skutečnostem dospěl Nejvyšší soud k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu nebylo zatíženo hmotně právní vadou ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu dovolání obviněného R. P. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu. Za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu pak takto učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 19. října 2016
JUDr. Jan Engelmann
předseda senátu