ECLI:CZ:NS:2016:6.TDO.1474.2016.1
sp. zn. 6 Tdo 1474/2016-34
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. října 2016 o dovolání, které podal obviněný T. O . , proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 7. 2016, č. j. 7 To 254/2016-375, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 19 T 30/2016, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Sokolově ze dne 17. 5. 2016, č. j. 19 T 30/2016-375 , byl obviněný T. O. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku ve formě spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, jehož se podle jeho skutkových zjištění dopustil společně s obviněným J. C. jednáním popsaným v tzv. skutkové větě odsuzujícího výroku. Obviněný byl odsouzen podle §205 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků a čtyř měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Týmž rozsudkem bylo rozhodnuto i o vině a trestu obviněného J. C. a o zabrání specifikovaných věcí.
2. O odvoláních, která proti tomuto rozsudku podali oba obvinění, rozhodl Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 19. 7. 2016, č. j. 7 To 254/2016-375, jímž napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. b) tr. ř. v celém rozsahu zrušil a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného uznal vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, jehož se dopustil tím, že zkráceně vyjádřeno (společně s J. C.)
v K., okr. S., ul. B. S., před domem čp. … dne 6. 12. 2015 v době kolem 03:00 hod. nejprve obžalovaný O. kamenem poškodil okno předních levých dveří u zde zaparkovaného osobního motorového vozidla tov. zn. Škoda Felicia, reg. zn. …, vzniklým otvorem ve skleněné výplni okna si z vnitřní strany otevřel dveře řidiče a za pomoci páky ovládání otevírání zavazadlového prostoru na podlaze vozidla po levé straně sedadla řidiče otevřel zavazadlový prostor, ze kterého poté společně s obžalovaným C. odcizili v rozsudku specifikované věci a tímto jednáním způsobili nezjištěnému poškozenému škodu odcizením věcí ve výši 6.515,- Kč,
a uvedeného jednání se obžalovaný O. dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Sokolově ze dne 23. 8. 2011, sp. zn. 19 T 104/2011, který nabyl ve vztahu k obžalovanému právní moci 5. 10. 2011, odsouzen pro přečin krádeže dle §205 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody ve výměře 15 měsíců, který vykonal dne 18. 10. 2015.
3. Odvolací soud obviněného odsoudil podle §205 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků a čtyř měsíců, pro jehož výkon ho podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Týmž rozsudkem rozhodl i o vině a trestu obviněného J. C. a ve stejném rozsahu jako soud prvního stupně rozhodl podle §101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku o zabrání věcí.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Citovaný rozsudek krajského soudu napadl obviněný prostřednictvím obhájkyně Mgr. Petry Severové dovoláním, jež opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
5. Obviněný v rámci dovolací argumentace především zdůraznil, že v době páchání trestné činnosti byl pod vlivem léků v kombinaci s alkoholem a na jednání si nepamatoval. K posouzení jeho duševního stavu byl sice znalcem MUDr. Vladimírem Beranem vypracován znalecký posudek, soudy však podle dovolatele při jeho hodnocení pochybily. Nebraly např. v potaz konstatování znalce, že obviněný jednal ve zmenšené příčetnosti. Obviněný rovněž namítl, že znalec neměl při zpracování posudku k dispozici dostatečné podklady, znalecký posudek proto považuje za neodborný a vnitřně rozporný. Poukázal na některé jeho pasáže, v nichž se podle jeho názoru znalec dopustil chyb a nepřesností. Vyjádřil přesvědčení, že jeho zdravotní stav nebyl řádně vyšetřen a nebylo najisto zodpovězeno, jaký vliv měly užité léky na jeho chování. Soudy navíc znalecký posudek podle dovolatele nehodnotily, ač k němu, jako jednomu z důkazů, přihlížely.
6. V návaznosti na závěry znaleckého posudku, který hovořil o vlivu léků, alkoholu a rozčílení na jeho rozpoznávací a ovládací schopnosti, zpochybnil dovolatel míru svého zavinění. Vniknul-li do vozidla nikoli za prvotním účelem odcizení zde uložených věcí, ale za účelem přespání ve vozidle, což podle něj nebylo obžalobou vyvráceno, nelze v jeho jednání shledat úmysl spáchat krádež vloupáním podle §205 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku.
7. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodnutí obou soudů zrušil a věc přikázal Okresnímu soudu v Sokolově k novému projednání a rozhodnutí.
8. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného vyjádřil prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Ten s poukazem na obsahové vymezení dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zaujal názor, že obviněným vznesené výhrady pod uplatněný ani jiný dovolací důvod nelze podřadit. Jeho výtky směřují zejména proti hodnotícím postupům soudů, resp. proti závěrům, které soudy na podkladě provedených důkazů učinily a které se staly předmětem právního posouzení.
9. Podle státního zástupce z dovolání obviněného vyplývá, že tento pouze polemizuje s provedenými důkazy, zejména pak se znaleckým posudkem a jeho kvalitou, a nesouhlasí se závěry, které na jeho podkladě soudy učinily. Takové výhrady stojí mimo rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., což se týká i polemiky obviněného ve vztahu k zavinění trestného činu krádeže. Z provedených důkazů jednoznačně vyplynulo, že jeho úmyslem bylo věci z automobilu odcizit, nikoli ve vozidle „jen“ přespat.
10. Při zásadní vázanosti Nejvyššího soudu skutkovými zjištěními obecných soudů (vyjma případů, kdy jeho zásah do nich by byl odůvodněn v důsledku nesprávné realizace důkazního řízení projevující se kolizí s principy spravedlivého procesu), je podle státního zástupce třeba vycházet ze skutkových zjištění učiněných soudy. To proto, že obviněný zmíněný nedostatek explicitně nenamítá a jím napadená rozhodnutí ani zatížena nejsou. Závěr o vině obviněného přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku je učiněnými skutkovými zjištěními plně odůvodněn.
11. Státní zástupce shrnul, že podle jeho hodnocení bylo dovolání obviněného podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Navrhl proto, aby bylo odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Současně vyjádřil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud učinil své rozhodnutí za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i v případě odlišného rozhodnutí [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
III.
Přípustnost dovolání
12. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
IV.
Důvodnost dovolání
a) Obecná východiska
13. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný dovolací důvod.
14. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
15. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.
16. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
17. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
18. Na podkladě těchto východisek přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněného.
b) Vlastní posouzení důvodnosti dovolání
19. Dovolací argumentace obviněného směřuje výhradně proti rozsahu provedeného dokazování a kvalitě skutkových zjištění (námitka, že „nebyl řádně vyšetřen jeho duševní stav v době předpokládané trestné činnosti“ ) a proti způsobu hodnocení důkazů soudy (námitka, že „soudy pochybily při hodnocení znaleckého posudku“ ). Jako taková nemůže obsahově založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu. K přezkoumání napadeného rozhodnutí podle §265i odst. 3 tr. ř. totiž dovolací soud může přistoupit jen tehdy, pokud konkrétně uplatněné dovolací námitky obsahové vymezení zvoleného dovolacího důvodu, o nějž se mimořádný opravný prostředek dovolatele opírá, skutečně naplňují. Tak tomu však v případě posuzovaném není.
20. Těžiště dovolacích námitek obviněného leží ve zpochybnění odborného závěru znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, resp. ve zpochybnění celého posudku zpracovaného na jeho osobu znalcem MUDr. Vladimírem Beranem, a ve způsobu jeho zhodnocení soudy nižších stupňů. Vytýká-li nyní dovolatel jeho zpracovateli nedostatečnost podkladů pro zpracování odborných závěrů, pak je třeba upozornit, že nic takové neuplatnil v řízení, v němž byl důkaz prováděn, tj. v řízení před soudem prvního stupně (žádný návrh na doplnění posudku jím nebyl učiněn – viz písemný návrh obhajoby na č. l. 278, výhrady nebyly uplatněny ani při výslechu znalce – viz č. l. 320-321). Námitky vůči němu nevznesl ani v řízení odvolacím (viz opravný prostředek obviněného). Namítá-li dovolatel, že soudy tento posudek jako důkaz nehodnotily, pak jeho tvrzení neodpovídá skutečnosti.
21. Je sice možno konstatovat, že odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně je stran tohoto důkazu poněkud kusé ( „Soud znalce vyslechl, kdy z jeho závěrů má za prokázané, že o trestní odpovědnosti obžalovaných z hlediska příčetnosti nevznikly jakékoli pochybnosti.“ ), avšak soud odvolací se k otázce příčetnosti obviněného vyjádřil v rozsahu dostačujícím. Ve svém rozsudku totiž uvedl (str. 10), že obviněný „byl vyšetřen i u neurologa, ve věci byla přibrána znalkyně z oboru toxikologie Ing. Ivasková, která podala znalecký posudek, kde se vyjádřila k vlivu Rivotrilu v kombinaci s alkoholem na psychiku obecně i ve vztahu k obžalovanému. Znalecký posudek MUDr. Berana, včetně jeho stvrzení znalcem v hlavním líčení, kdy odpovídal i na dotazy, okresní soud správně vyhodnotil. Pokud je snad poukazováno odvolatelem, že znalec nebyl přesný, pokud v důsledku požití alkoholu s léky odhadoval snížení rozpoznávacích i ovládacích schopností tak o 30%, pak znalec toto vysvětlil. Je třeba připomenout, že je toto ustálená praxe a znalec se nikdy nemůže vyjádřit přesněji. Fakticky to znamená, že došlo ke snížení obou schopností, ale ne podstatně. Obžalovaný je osobou plně trestně odpovědnou.“
22. Mínil-li obviněný svou námitkou to, že soudy ve svých rozhodnutích nezohlednily vyjádření znalce, že „[n]ejpravděpodobnější je ovšem, že spíše na popud nevinného nápadu, že lze přespat v autě, ho to vedlo k vniknutí do auta a pak nezávisle na předchozím požívání alkoholu a léků se rozhodl vykrást auto“ , pak je třeba zdůraznit, že soudy svá skutková zjištění učinily na komplexním zhodnocení důkazní materie, včetně měnící se obhajoby obviněného. Nelze jim proto důvodně vytýkat, že věc po skutkové stránce uzavřely tak, jak ve svých rozsudcích popsaly, tj. že dovolatel se záměrem z vozidla odcizit zde uložené věci do tohoto poškozením předních levých dveří pronikl a společně s obviněným J. C. i konkretizované věci odcizil.
23. Poukázat je třeba na to, že zatímco dovolatel tvrdil (č. l. 63), že spoluobviněnému řekl, že v autě bude spát, a poslal jej, aby se podíval do kufru, jestli tam není nějaká deka, tak obviněný J. C. (č. l. 50), ve shodě s prvotní procesní výpovědí dovolatele (č. l. 61) tvrdil, že u vozidla nebyl ( „doběhl mě T.… měl v ruce plno tašek a chtěl po mě pomoct“. ). V rozporu s tvrzením dovolatele (č. l. 63: „H. zjistil, že v kufru je nějaké zboží, tak mě zavolal a já jsem začal věci brát z kufru ven“ ) obviněný C. uváděl (č. l. 53), že dovolatel „otevřel víko kufru“, vytáhl z něj dvě tašky“. Odvolací soud (str. 9 rozsudku) i s poukazem na údaje sdělené obviněnými věc uzavřel tak, že dovolatelem v pozdějších stadiích jeho trestního stíhání uplatňovaná obhajoba je verzí, jež nemá oporu v provedených důkazech, když zdůraznil (str. 7-8 rozsudku), že nelze přehlížet výpověď spoluobviněného, svědka K. a záznam kamerového systému Města K.
24. Pokud jde o obviněným tvrzenou nesprávnost znaleckého posudku, pak s přihlédnutím k jeho obsahu (č. l. 152-161), výslechu znalce (č. l. 320-321) i charakteru trestné činnosti, ve vztahu k níž se závěr o příčetnosti obviněného činí, je třeba zpracovaný posudek pokládat za dostačující a závěr odvozený soudy od jím podaných poznatků odborného rázu za zákonu odpovídající. Namítá-li obviněný ve svém dovolání, že „[a]čkoli znalec konstatoval, že u obviněného šlo o stav zmenšené příčetnosti, soudy tuto skutečnost nebraly v potaz“ , pak je třeba zmínit, že v tomto smyslu se znalec nevyjádřil, neboť mu to ani nepřísluší. Stav zmenšené příčetnosti je pojmem právním, jehož naplnění přísluší posoudit výlučně orgánu činnému v trestním řízení, tj. v konečném stadiu soudu.
25. Soudy správně uzavřely, pokud podmínky k aplikaci §40 odst. 1 tr. zákoníku, jež má význam až v rovině právních následků trestní odpovědnosti, tj. při ukládání trestu, neshledaly. Podmínkou užití citovaného ustanovení je totiž zjištění, že si pachatel stav zmenšené nepříčetnosti, a to ani z nedbalosti, nepřivodil vlivem návykové látky. K takové situaci ve věci posuzované nedošlo, neboť ze znaleckého posudku vyplynulo, že ke snížení rozpoznávací i ovládací schopnosti obviněného, navíc v úrovni, která stav zmenšené příčetnosti nezakládá, došlo v důsledku požitého alkoholu v kombinaci s užitými léky.
26. Tvrzení dovolatele, že nebyl prokázán jeho úmysl spáchat krádež vloupáním, se neodvíjí od skutkového zjištění soudů, nýbrž je založeno na odlišném, jím prosazovaném skutkovém tvrzení, jehož základem je jiné zhodnocení provedených důkazů.
27. Uvedené poznatky ústí do závěru, že obviněný ve svém dovolání ve skutečnosti neuplatnil žádnou námitku, kterou by bylo lze považovat za námitku hmotně právní, tj. takovou, jež by alespoň z formálního hlediska vyhovovala jím uplatněnému dovolacímu důvodu. Protože všechny jím namítané skutečnosti nelze podřadit ani pod jiný, ustanovením §265b tr. ř. upravený dovolací důvod, je třeba ve shodě s posouzením dovolání obviněného státním zástupcem konstatovat, že obviněný své dovolání podal z jiného důvodu, než je upraven v ustanovení §265b tr. ř.
28. Protože dovolání obviněného neobsahuje ani takové námitky, které by z hlediska zajištění jeho základních práv odůvodnily (mimořádný) zásah dovolacího soudu do skutkových zjištění soudů nižších stupňů, dospěl dovolací soud k závěru, že o jeho dovolání je třeba rozhodnout způsobem upraveným §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
29. Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, „bylo-li podáno z jiného důvodu než je uveden v §265b“. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku obviněného v neveřejném zasedání.
30. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., dle něhož „V odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“ .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 26. října 2016
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu