ECLI:CZ:NS:2016:6.TDO.1619.2016.2
6 Tdo 1619/2016-I.-68
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 15. prosince 2016 v řízení o dovoláních podaných ve prospěch obviněného M. V. proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 1. 6. 2016, č. j. 3 To 381/2016-258, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 32 T 82/2015, takto:
I. Podle §265 l odst. 4 tr. ř. se obviněný b e r e do vazby z důvodů §67 písm. a), c) tr. ř.
II. Podle §73 odst. 1 písm. b) tr. ř. se n e p ř i j í m á písemný slib obviněného, neboť je nedostatečný k nahrazení vazebních důvodů podle §67 písm. a), c) tr. ř.
Odůvodnění:
1. Nejvyšší soud rozhodl o dovoláních, která proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 1. 6. 2016, č. j. 3 To 381/2016-258, podali obviněný a v jeho prospěch nejvyšší státní zástupce. Označeným rozhodnutím odvolací soud zamítl podle §253 odst. 1 tr. ř. jako opožděně podané odvolání obviněného podané proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 1. 4. 2016, č. j. 32 T 82/2015-227.
2. Na podkladě spisového materiálu dovolací soud zjistil, že právní závěr učiněný soudem druhého stupě je vadný, neboť uvedený soud v důsledku pochybení nastalého při předložení spisu, v němž nebyla založena obálka, z níž je patrné, že obviněný řádný opravný prostředek podal v zákonné lhůtě, řádně nezjistil skutečný stav věci a v důsledku toho učinil vadný právní závěr. Protože dovolací soud na podkladě podaných mimořádných opravných prostředků usnesení odvolacího soudu zrušil, musel ve smyslu §265 l odst. 4 tr. ř., neboť na obviněném je vykonáván trest odnětí svobody uložený (ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně) zrušeným rozhodnutím, rozhodnout o vazbě obviněného.
3. Pokud se týče toho, pro jakou trestnou činnost byl obviněný dovoláním napadeným, resp. jemu předcházejícím rozsudkem okresního soudu, uznán vinným, dostačuje odkázat na výše specifikovaný rozsudek, jímž byl obviněný M. V. uznán vinným zločinem loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku (ad 1), přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku, přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku a přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku (ad 2), přečinem nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku a přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku (ad 3) a přečinem nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1 tr. zákoníku (ad 4). Podle skutkových zjištění soudu se uvedených trestných činů dopustil dne 13. 5. 2015 vůči poškozenému M. U. (ad 1), dne 15. 5. 2015 vůči poškozené L. R. (ad 2) a dne 15. 6. 2015 vůči T. M. (ad 2) a L. R. (ad 4).
4. Ze spisu lze zjistit, že trestní stíhání obviněného pro zločin loupeže (skutek 1) bylo zahájeno dne 28. 1. 2015 (č. l. 1), ve vztahu ke skutku 3) odsuzujícího rozsudku bylo trestní stíhání obviněného zahájeno podáním návrhu na potrestání u okresního soudu dne 29. 6. 2015 a jeho trestní stíhání pro skutky pod bodem 2) a 4) odsuzujícího rozsudku podáním návrhu na potrestání u okresního soudu dne 11. 8. 2015. Obviněný byl v minulosti již vícekrát odsouzen (vyjma posuzovaného rozhodnutí vykazuje rejstřík trestů obviněného osm dalších záznamů), a to pro různorodou trestnou činnost. Z posledního výkonu trestu odnětí svobody byl obviněný propuštěn dne 9. 7. 2013.
5. Obviněný, který byl dovolacím soudem vyslechnut prostřednictvím videokonferenčního zařízení, uvedl, že na adrese jeho trvalého bydliště sídlí místní úřad, bydlet by mohl u svých rodičů. Je nezaměstnaný, snažil by se si práci nalézt. Jiné trestní stíhání proti němu v současnosti není vedeno, poslední trestní stíhání bylo zastaveno s ohledem na trest, který nyní vykonává. Odkázal na svůj písemný slib ze dne 11. 12. 2016, který byl dovolacímu soudu doručen dne 14. 12. 2016, v němž požádal, aby k němu Nejvyšší soud při svém rozhodování přihlédl.
6. Po provedeném výslechu o vazbě obviněného Nejvyšší soud rozhodl v rámci neveřejného zasedání, když takový způsob rozhodnutí umožňuje právní úprava obsažená v ustanovení §265 l odst. 4 tr. ř., jehož druhá věta stanoví, že ustanovení o vazebním zasedání (§73d až 73g) se v tomto případě neužijí.
7. Při uvážení zjištěných skutečností dospěl dovolací soud k závěru, že omezení osobní svobody obviněného vazbou je odůvodněno v zásadě stejnými skutečnostmi, na základě nichž byl do vazby vzat již v původním řízení.
8. Pokud jde o vazební důvod podle §67 písm. a) tr. ř. je třeba konstatovat, že obviněný svým přístupem zmařil konání procesních úkonů (hlavního líčení) a nebyl pro orgány činné v trestním řízení dostatečně kontaktní. Soudy zjistily, že se nezdržoval na adrese, kterou pro účely trestního stíhání označil jako místo svého aktuálního bydliště, resp. místo, kde bude přijímat korespondenci. O nedostatečné sociální ukotvenosti obviněného svědčí ostatně i údaje, které sám sdělil (např. č. l. 106 „Zdržoval jsem se v mezidobí různě – třeba u kamarádů, u rodičů . “ ). Za podstatnou změnu, jež by nastala, nelze pokládat ani to, co ve vztahu k této otázce uvedl obviněný ve svém výslechu Nejvyšším soudem. Obviněný není zaměstnán, což společně se zjištěním, že před nástupem trestu byl uživatelem návykových látek, vede k závěru, že i nadále setrvává obava, že by se obviněný při propuštění z vazby na svobodu mohl trestnímu stíhání vyhýbat skrýváním. Důvod vazby podle §67 písm. a) tr. ř. je proto dán.
9. Již soudy nižších stupňů ve svých rozhodnutích (č. l. 179-180, 187-189 a 242-244) poukázaly na to, že obava z toho, že bude opakovat trestnou činnost, pro niž je stíhán, a že tudíž u něj vyvstává důvod vazby podle §67 písm. c) tr. ř., je dána jednak tou skutečností, že obviněný se trestných činů, pro něž byl trestně stíhán, měl dopustit ve vztahu k poškozené L. R. opakovaně, a to za situace, kdy již vůči němu bylo vedeno trestní stíhání pro skutek vykazující znaky zločinu loupeže. K uvedenému je třeba dodat, že charakter jednání trestného, jehož se vůči poškozené měl dopustit, nemělo jen jeho jednání ze dne 15. 5. a 15. 6. 2016 (body 2 a 4 odsuzujícího rozsudku), nýbrž i jednání, jehož se podle zjištění orgánů činných v trestním řízení dopustil dne 15. 10. 2015. Pro toto jednání, kvalifikované jako přečin nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku a přečin výtržnictví podle §353 odst. 1 tr. zákoníku, byla na něj, stejně tak jako i pro přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku ze dne 14. 10. 2015 a přečin neoprávněného užívání cizí věci podle §207 odst. 1 tr. zákoníku podána obžaloba u Okresního soudu v Českých Budějovicích, o níž uvedený soud rozhodl usnesením ze dne 9. 6. 2016 tak, že trestní stíhání obviněného pro neúčelnost (právě pro výkon trestu uloženého dovoláním napadenými rozhodnutími) zastavil.
Uvedená konstatování, jež svědčí o opakovanosti závadového jednání obviněného, a to i v době vedení jeho trestního stíhání pro jiné skutky, svědčí o závěru, že hrozí důvodná obava, že při propuštění na svobodě se opět zachová způsobem, jemuž má být úpravou obsaženou v §67 písm. c) tr. ř., resp. vzetím obviněného do vazby z tohoto důvodu, zabráněno.
10. V případě, že obviněný složí písemný slib ve smyslu §73 odst. 1 písm. b) tr. ř., je na soudu, jenž o vazbě rozhoduje, aby posoudil, zda tento lze vzhledem k osobě obviněného a k povaze projednávaného případu pokládat za dostatečný. Ohledně obviněného je třeba učinit poznatek, že jde o osobu, která již v minulosti opakovaně závažnějším způsobem porušila právní řád (o čemž svědčí záznamy o předchozím odsouzení obsažené v opise rejstříku trestů obviněného) a která se trestné činnosti dopouští, aniž by na ni předchozí trestní postih či probíhající trestní stíhání mělo žádoucí pozitivní vliv. Za této situace nelze písemný slib obviněného považovat za dostačující již vzhledem k posouzení jeho osoby. Je-li uváženo, že obviněný je důvodně podezřelý ze spáchání více trestných činů, pak jeho slib není dostatečný ani vzhledem k povaze projednávaného případu. Nejvyšší soud proto písemný slib obviněného vyhodnotil jako nedostatečný k nahrazení vazby, a proto ho nepřijal.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný .
V Brně dne 15. prosince 2016
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu