ECLI:CZ:NS:2016:6.TDO.234.2016.1
sp. zn. 6 Tdo 234/2016-36
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. 3. 2016 o dovolání, které podal obviněný J. P. , proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 2. 2015, sp. zn. 10 To 133/2014, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 16 T 9/2014, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. P. odmítá .
Odůvodnění:
I.
1. Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 30. 6. 2014, sp. zn. 16 T 9/2014, uznal obviněného J. P. (dále jen společně „obviněný“, příp. „dovolatel“) vinným, že „jako jednatel a odpovědný pracovník společnosti FIT&GAMES s.r.o., která provozovala zábavné středisko pro děti pod názvem Dětský svět H. na adrese U. , Č. K. , využívaje důvěry zákonných zástupců svěřených dětí, tyto pod záminkou umožnění volné zábavy v prostorách zařízení, kdy jim nabízel alkoholické nápoje, případně pouštěl filmy s nevhodnou tématikou, a to za účelem využít dětí pro vlastní pohlavní ukojení
I. v blíže nezjištěné době v měsíci březnu 2013, nejspíše dne 8. 3. v nočních hodinách, v Č. K. v U. ul. v domě č. .... v provozovně Dětský svět H. (identifikační číslo provozovny .....), kdy mu zákonní zástupci po vzájemné dohodě svěřili své nezletilé děti ke společné zábavě a k přenocování, mezi jinými přítomné nezletilé „kopretině“*), ve spánku stáhl kalhoty od pyžama, nejméně ji doširoka roztáhl poševní vchod a pořídil fotografie pochvy a dále fotografie obnaženého zadečku nezletilé, fotografie uložil na paměťovou kartu typu SDHC modré barvy zn. ADATA 16 GB, výrobní číslo ........ pro svou potřebu,
II. v blíže nezjištěné době od 18.30 hodin dne 6. 4. do 12:00 hodin dne 7. 4. 2013 na témže místě v době, kdy mu zákonní zástupci po vzájemné dohodě svěřili své nezletilé děti ke společné zábavě a k přenocování, mezi jinými přítomné nezletilé „fialce“*) podal drink s nezjištěným alkoholem, usadil se vedle ní na gauči ke sledování televize, přikryl jim oběma nohy peřinou a pod peřinou hladil nezletilou na vnější straně stehna, což se jí nelíbilo a poposedla si od něho, obviněný nedbal projevu nesouhlasu a opakoval to znovu, nejméně však v pěti až šesti případech do té doby než se poškozená z gauče zvedla a odešla spát,
III. v blíže nezjištěné době od 18:00 hodin dne 18. 5. do 10:00 hodin dne 19. 5. 2013 na témže místě v době, kdy mu zákonní zástupci po vzájemné dohodě svěřili své nezletilé děti ke společné zábavě a k přenocování, mezi jinými přítomné nezletilé „sněžence“*) nejdříve podal láhev alkoholického nápoje zn. Frisco a kávovou lžičku blíže neurčené tekutiny bílé barvy, když po požití alkoholu nezletilá usnula během sledování televizního programu na rozkládacím gauči, jí obviněný stáhl spodní kalhotky pod kolena, roztáhl nohy, vložil svůj pohlavní úd do jejího přirození a pohyboval s ním, poškozená se probudila bolestí, nevěděla jak se má zachovat, se zavřenýma očima jej odstrkovala a obviněný svého jednání zanechal,
IV. od blíže nezjištěného dne do 24. 5. 2013 měl uloženy na počítači zn. TEAC s WIFI adapterem USB zn. D-Link bez výrobního čísla soubory 17 fotografií obnažených dětí vyzývavě předvádějících pohlavní orgány a dětí v různých polohách předvádějících sexuální styk s nimi.“
2. Takto popsané jednání obviněného jmenovaný soud prvého stupně právně kvalifikoval:
- ad. I., III. jako pokračující zvlášť závažný zločin znásilnění podle §185 odst. 1 alinea 2, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku,
- ad. II. jako zvlášť závažný zločin pohlavního zneužití podle §187 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku,
- ad. I., IV. jako přečin výroba a jiné nakládání s dětskou pornografií podle §192 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku.
3. Uložil mu za to podle §185 odst. 3 tr. zákoníku za užití §43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody na dobu 8 let. Podle §56 odst. 3 tr. zákoníku jej pro výkon trestu zařadil do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku mu uložil trest propadnutí věcí uvedených v rozhodnutí. Podle §99 odst. 2 písm. a) odst. 4 tr. zákoníku mu dále uložil ochranné léčení sexuologické v ústavní formě.
4. O odvolání, které obviněný podal, rozhodl ve druhém stupni Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 17. 2. 2015, sp. zn. 10 To 133/2014, jímž je podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
5. Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Praze podal obviněný dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
6. V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku namítl, že postup orgánů činných v trestním řízení byl nanejvýše sporný zejména ve vztahu k hmotněprávní kvalifikaci zvlášť závažného zločinu znásilnění podle §185 odst. 1 alinea 2 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku ve vztahu ke skutku spáchaném na „kopretině“*). Soudy rozhodly o jeho vině, aniž by si ozřejmily všechny skutečnosti důležité pro správné posouzení skutku. Nedostály požadavkům, že musí být jednoznačně zjištěno a prokázáno, že se jednání objektivně stalo a že dovolatel je skutečně tím, kdo takové jednání spáchal nebo se na jeho spáchání podílel.
7. Vrchní soud se ve svém rozhodnutí ztotožnil se skutkovými zjištěními nalézacího soudu. Dovolatel byl však toho názoru, že soud některé z provedených důkazů nehodnotil správně. S touto námitkou však Vrchní soud nesouhlasil, když uzavřel, že skutková zjištění soudu prvního stupně byla správná a zabýval se pouze revizí právního hodnocení jednání obviněného. Dovolatel poukázal na argumentaci zmíněnou v jeho odvolání, když nesouhlasil s tím, že by měl snad s vnějšími pohlavními orgány nezletilé manipulovat delší dobu, když toto nebylo dokazováním nijak prokázáno. Nešlo to dovodit ani z pořízených fotografií, které neprokazovaly ani roztažení poševního vchodu nezletilé ani jinou manipulaci s pohlavním orgánem. Z fotografie bylo pouze patrno roztažení hýždě, čímž došlo k možnosti shlédnout a vyfotit poševní vchod. O zasunování prstů či jiných předmětů do pohlavního ústrojí nemohla být řeč. „Přestože je jasně patrné, že tohoto jednání se obviněný dopustil za účelem svého pohlavního uspokojení, měl být tento skutek kvalifikován jako zločin pohlavního zneužití podle §187 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku“ .
8. Dovolatel popíral spáchání druhého skutku na poškozené „fialce“*) a pochybnosti vznášel i v případě třetího skutku spáchaného na poškozené „sněžence“*), když uváděl, že právní kvalifikace měla být podle §187 odst. 1 tr. zákoníku. Za neprokázané považoval i jednání pod bodem IV. rozhodnutí. Důkazní situace v případě těchto skutků podle něj doznala řadu trhlin, s nimiž se soudy nevypořádaly podle důkazních návrhů obhajoby, které byly nutné pro vyloučení jakýchkoli pochybností a pro správné rozhodnutí ve věci. Měl na mysli zejména osobní slyšení poškozené „sněženky“*) v průběhu hlavního líčení a zpracování revizního znaleckého posudku, když nesouhlasil s diagnosou neúplné sexuality, která nebyla zahrnuta v klasifikaci mezinárodně uznávaných nemocí (MKN 10) a byla tak nepodloženým závěrem znalkyně MUDr. Želmíry Herrové. V důsledku této klasifikace a doporučení znalkyně mu byl uložen trest ochranného léčení sexuologického v ústavní formě namísto léčby ambulantní.
9. V závěru odůvodnění svého podání zdůraznil, že jeho vina nebyla prokázána jediným přímým či důvěryhodným důkazem, o němž by nevznikaly pochybnosti.
10. Z těchto důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. napadené usnesení Vrchního soudu v Praze a rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 6. 2014, sp. zn. 16 T 8/2014, a též vadné řízení jim přecházející zrušil a podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Českých Budějovicích, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Současně navrhl, aby o podaném dovolání bylo rozhodnuto ve veřejném zasedání, jehož se chtěl osobně zúčastnit.
11. K podanému dovolání se vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“), která uvedla, že dovolatel na podporu uplatněného důvodu dovolání opět uplatnil argumentaci známou z jeho dosavadní obhajoby i z jeho odvolání. Přitom jeho jednání bylo plně prokázáno svědeckou výpovědí nezletilé „sněženky“*), jakož i dalšími svědeckými výpověďmi a znaleckými posudky. Námitkami vyjádřenými v dovolání obviněného se náležitě a dostatečně podrobně zabýval již soud druhého stupně, jeho závěry byly logické a plně vycházely z obsahu provedeného dokazování, takže na ně bylo možno bez výhrad odkázat. Kromě toho se obviněný v dovolací argumentaci prakticky výlučně zabýval pouze otázkami skutkovými a soudům vytýkal jako nesprávný způsob, jímž hodnotily provedené důkazy. Skutkové závěry soudu byly náležitě podepřeny výsledky provedeného dokazování a soud vymezený skutek správně zastřešil příslušnými ustanoveními hmotného práva trestního. Obviněný uplatnil důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jenž předpokládá existenci vady v aplikaci hmotného práva na učiněná skutková zjištění. Ve skutečnosti uplatnil námitky, jejichž povaha byla primárně skutková, Takto pojaté výhrady nesměřovaly proti právnímu posouzení věci, nýbrž proti skutkovému základu výroku o vině a jako takové nevyhovovaly žádnému ze zákonných důvodů dovolání.
12. Státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl. Současně navrhla, aby Nejvyšší soud o tomto dovolání rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ, že by Nejvyšší soud shledal podmínky pro jiné, než navrhované, rozhodnutí, vyjádřila ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. výslovný souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání i jiným než navrženým způsobem.
III.
13. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům.
14. Dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 2. 2015, sp. zn. 10 To 133/2014, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. Obviněný je osobou oprávněnou k podání dovolání podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
15. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírá, lze podřadit pod (uplatněný) důvod uvedený v předmětném zákonném ustanovení.
16. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
17. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud ovšem není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
18. Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejících odstavcích tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zásadně jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
IV.
19. V posuzované věci uplatněné dovolací námitky (podrobně viz výše v rekapitulaci podání dovolatele) směřují primárně do oblasti skutkové a procesní. Z kontextu jejich obsahu je totiž zřejmé, že obviněný de facto vytýká soudům obou stupňů v prvé řadě neúplné a vadné důkazní řízení, nesprávné hodnocení provedených důkazů a vadná skutková zjištění. Současně přitom prosazuje vlastní přístup k hodnocení důkazů a vlastní verzi skutkového stavu věci (především tvrdí, že se jednání, které je mu kladeno za vinu, nedopustil, resp. že nebylo prokázáno, že by takové protiprávní jednání spáchal, příp. zpochybňuje či pomíjí i jednotlivé komponenty skutkových zjištění vyjádřených v rozsudku soudu prvního stupně). Obviněný podal dovolání s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jenž předpokládá existenci vady v aplikaci hmotného práva na učiněná skutková zjištění, ve skutečnosti však uplatnil námitky, jejichž povaha je primárně skutková, neboť soudům vytýkal způsob, jímž realizovaly důkazní řízení, a způsob, kterým provedené důkazy hodnotily, a až následně, v návaznosti na uvedené procesní a skutkové námitky (sekundárně) vyslovil (bez náležité hmotně právní argumentace či při její úplné absenci) tvrzení, že jeho jednání mělo být v jím označených bodech posouzeno jako jiný trestný čin, konkrétně jako zločin pohlavního zneužití podle §187 odst. 1 a odst. 2 tr. zákoníku, resp. §187 odst. 1 tr. zákoníku. O primárně skutkové povaze námitek dovolatele ostatně svědčí i jeho závěrečné resumé, že jeho vina v předmětném případě nebyla prokázána jediným přímým či důvěryhodným důkazem, o němž by nevznikaly pochybnosti.
20. Obviněný tedy nenamítá rozpor mezi skutkovými závěry vykonanými soudy po zhodnocení důkazů a užitou právní kvalifikací ani jiné nesprávné hmotně právní posouzení soudy zjištěných skutkových okolností. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve skutečnosti odvozuje ze skutkových a procesních námitek. Takovou argumentaci pod výše uvedený (ani jiný) dovolací důvod podřadit nelze.
21. Nad tento rámec považoval Nejvyšší soud za vhodné v krátkosti zmínit následující skutečnosti. Trestného činu znásilnění podle §185 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo jiného násilím nebo pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy donutí k pohlavnímu styku, nebo kdo k takovému činu zneužije jeho bezbrannosti. Za pohlavní styk se považuje jakýkoli způsob ukájení pohlavního pudu na těle jiné osoby. Kvalifikovaná skutková podstata trestného činu znásilnění [§185 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku] stanoví, že přísněji (odnětím svobody na dvě léta až deset let) bude potrestán pachatel, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 souloží nebo jiným pohlavním stykem provedeným způsobem srovnatelným se souloží. Tzv. jiný pohlavní styk může v konkrétnosti nabýt podoby, která buď neodůvodňuje (v případě méně intenzivního zásahu do pohlavní sféry poškozeného), nebo naopak ano použití uvedené kvalifikované skutkové podstaty. V případě prvním jiný pohlavní styk, který není obdobou soulože, tj. není proveden způsobem srovnatelným se souloží, spočívá v jednání pachatele, jež sice směřuje k sexuálnímu uspokojení a je zaměřeno proti intimním partiím těla, avšak je méně intenzivní a záleží např. v pouhém ohmatávání, dotycích, tisknutí, líbání apod. (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 7. 2010, sp. zn. 7 Tdo 841/2010, publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, sešit č. 68/2010, č. 1312, In: Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II., §140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 1848). Dlužno dodat, že za jiný způsob pohlavního zneužití (zákonný znak trestného činu pohlavního zneužití podle §187 tr. zákoníku) jsou považovány toliko intenzivnější zásahy do pohlavní sféry poškozených, jež jsou v širším pojetí považovány za pohlavní styk (In: Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. §140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 1861).
22. Pokud se obviněný domáhá ve vztahu k vlastní verzi jednání, jehož se dopustil na poškozené „kopretině“*), právní kvalifikace podle §187 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku (sám tedy dovozuje, že poškozenou jiným způsobem pohlavně zneužil, což je, jak shora vymezeno, považováno za pohlavní styk), pomíjí mimo jiné tu podstatnou část skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů, že čin spáchal tak, že využil spánku nezletilé poškozené, tedy zneužil její bezbrannosti. Za bezbrannost se totiž ve smyslu §185 tr. zákoníku považuje takový stav oběti, ve kterém není vzhledem k okolnostem schopna projevit svou vůli, pokud jde o pohlavní styk s pachatelem, popř. ve kterém není schopna klást odpor jeho jednání (R 43/1994-II.). (In. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. §140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 1839). To je právě ta skutečnost, jež posouvá právní kvalifikaci skutku do roviny trestného činu znásilnění podle §185 tr. zákoníku.
23. Výše uvedené platí obdobně rovněž ve vztahu k činu, jenž obviněný spáchal na poškozené „sněžence“*). Zde je však nutno zdůraznit, že u ní se dopustil pohlavního styku přímo ve formě soulože.
24. Lze tak shrnout, že mezi skutkovými zjištěními a právními závěry soudů nižších stupňů, pokud i se zřetelem k tomu, že pokračující skutek popsaný v bodech I. a III. výroku rozsudku soudu prvního stupně obviněný spáchal na dětech mladších patnácti let, posoudily tento skutek též jako pokračující zvlášť závažný zločin znásilnění podle §185 odst. 1 alinea 2, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, není extrémní nesoulad.
25. Co se týče námitky, že soudy neakceptovaly důvodné důkazní návrhy obhajoby, Nejvyšší soud uvádí, že vadu v podobě opomenutých důkazů a neúplnost provedeného dokazování nelze spatřovat jen v tom, že soud navržený důkaz neprovede, neboť soud není povinen každému takovému návrhu vyhovět, je však povinen tento postup odůvodnit. Účelem dokazování v trestním řízení je zjistit skutkový stav (ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř.). Je na úvaze soudu, jakými důkazními prostředky bude objasňovat určitou okolnost, která je právně významná pro zjištění skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 7. 2012, sp. zn. IV. ÚS 134/12).
26. V dané věci soudy nižších stupňů skutečně neprovedly všechny obhajobou navržené důkazy. Z jejich rozhodnutí je však zjevné, že považovaly dokazování již provedené za dostatečné k prokázání rozhodných skutečností. Soud prvního stupně, který ve věci provedl obsáhlé dokazování, obhajobou vznesené návrhy na provedení důkazů nijak nepominul, ve svém rozsudku se řádně vypořádal s tím, proč navržené důkazy neprovedl, a jednoznačně dovodil, že dosavadní dokazování je úplné a skýtá patřičný základ pro zjištění skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jeho rozhodnutí, ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. Odvolací soud pak učinil závěr, že krajský soud postupoval v plném souladu mimo jiné s ustanovením §2 odst. 5 tr. ř. a v rámci hlavního líčení náležitě provedl všechny relevantní důkazy. Řízení tedy netrpělo deficitem v podobě opomenutých důkazů.
27. Pouze stručně Nejvyšší soud k námitce obviněného, že měla být v průběhu hlavního líčení vyslechnuta poškozená „sněženka“*), dodává, že tato poškozená byla v přípravném řízení vyslechnuta za přítomnosti jeho obhájce JUDr. Pavla Dostála (č. l. 165 - protokol o výslechu svědka - osoby mladší 15 let ze dne 12. 6. 2013), který měl možnost jí klást otázky a tuto možnost i rozsáhle využil, tudíž práva obviněného nebyla nikterak zkrácena. Opětovně se pak zdůrazňuje, že soud prvého stupně se řádně vypořádal i s důkazním návrhem na výslech této poškozené. V odmítnutí navržených důkazů tak nelze spatřovat porušení práva obviněného na spravedlivý proces.
28. V obecné rovině lze dále v návaznosti na výše uvedené konstatovat, že zásah do skutkových zjištění sice lze výjimečně v rámci řízení o dovolání připustit, ale jen tehdy, existuje-li extrémní nesoulad mezi vykonanými skutkovými zjištěními a právními závěry soudu a učiní-li dovolatel (současně) tento nesoulad předmětem dovolání. Námitky obviněného ve vztahu ke správnosti a úplnosti skutkových zjištění ovšem nevybočily z rámce prostých námitek skutkové povahy, jimiž obviněný zpochybňuje pouze způsob hodnocení provedených důkazů (činí tak navíc do značné míry pouze v obecné poloze) a rozsah soudy provedeného dokazování. K výjimečnému zásahu dovolacího soudu, zaměřenému na správnost opatřených skutkových zjištění, tak neposkytl kvalifikovaný podklad.
29. V daném případě se navíc ani o situaci tzv. extrémního nesouladu nejednalo. Ten nastává tehdy, jestliže zjištění soudů nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, jestliže zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, jestliže zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co bylo obsahem dokazování.
30. Z odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, jemuž především náleží důkazy provádět a hodnotit a zjišťovat skutkový stav věci, je však zřejmé, jak hodnotil provedené důkazy a k jakým závěrům přitom dospěl – je zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními relevantními pro právní posouzení. Odvolací soud se po provedeném přezkumu ztotožnil se závěry soudu prvního stupně, když shledal, že tento soud postupoval v souladu s §2 odst. 5 a 6 tr. ř. Není přitom úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich nějaké vlastní skutkové závěry. Určující je, že mezi skutkovými zjištěními soudu prvého stupně, potvrzenými rozhodnutím soudu druhého stupně, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé není extrémní nesoulad (rozpor) ve shora vymezeném pojetí dán.
31. Činil-li za dané situace obviněný kroky ke zpochybnění skutkových závěrů vyjádřených v uvedených rozhodnutích a právě z toho pak dovozoval vadnost právního posouzení skutku, resp. jiné nesprávné hmotně právní posouzení, pak je nutno zdůraznit, že jde o námitky z pohledu uplatněného dovolacího důvodu irelevantní. V této souvislosti lze zmínit usnesení Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, podle něhož právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy.
32. K tomu je možno doplnit a zdůraznit, že dovolatel je v souladu s §265f odst. 1 tr. ř. povinen odkázat v dovolání na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) – l ) tr. ř., přičemž ovšem obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se v dovolání opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí skutečně odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §265b odst. 1 tr. ř., byť je na příslušné zákonné ustanovení dovolatelem formálně odkazováno. Označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. ř. přitom nemůže být pouze formální, Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň zákonnou podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05).
33. Z hlediska základních práv garantovaných Listinou základních práv a svobod a mezinárodněprávními instrumenty je pak nutno poukázat na to, že žádný z těchto právních aktů neupravuje právo na přezkum rozhodnutí o odvolání v rámci dalšího, řádného či dokonce mimořádného opravného prostředku. Zákonodárce tak mohl z hlediska požadavků ústavnosti věcné projednání dovolání omezit v rovině jednoduchého práva stanovením jednotlivých zákonných dovolacích důvodů, jejichž existence je pro přezkum pravomocného rozhodnutí v dovolacím řízení nezbytná. Není-li existence dovolacího důvodu soudem zjištěna, neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání věcně projednat (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02).
34. Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 31. 3. 2016
JUDr. Vladimír Veselý
předseda senátu
*) Byl použit pseudonym ve smyslu zákona č. 218/2003 Sb.