ECLI:CZ:NS:2016:6.TDO.339.2016.1
sp. zn. 6 Tdo 339/2016-36
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. března 2016 o dovolání, které podal obviněný M. B. , proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 10. 2015, č. j. 6 To 449/2015-628, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 4 T 60/2013, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 16. 7. 2015, č. j. 4 T 60/2013-605 byl obviněný M. B. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným přečinem těžkého ublížení na zdraví podle §147 odst. 1, 2 tr. zákoníku, jehož se podle jeho skutkového zjištění dopustil tím, že
dne 23. 6. 2012 na silnici č. ... na katastru H., okres O., kolem 17-45 hodin jako řidič osobního vozidla zn. VW Passar registrační značky ... společnosti Sanytrading.cz s.r.o. se sídlem Praha 3, Kubelíkova č. 1224/42, IČO 28970748 jel ve směru z H. rychlostí nejméně 99 km/hod. a vjel do levé poloviny vozovky v úseku s plnou čárou souvislou v úmyslu předjet stojící a poté se pomalu rozjíždějící a zahajující odbočování vlevo osobní vozidlo zn. Š Felicia Combi registrační značky ... s řidičem-majitelem vozidla L. J., který hodlal v křižovatce s ulicí J. odbočit vlevo a v důsledku toho nestačil adekvátně reagovat a do vozidla zezadu narazil; na osobním vozidle zn. VW Passat byla způsobena uvedené společnosti škoda cca 300.000 Kč a na osobním vozidle zn. Š Felicia Combi byla způsobena škoda cca 30.000 Kč; při střetu utrpěl L. J. zranění – drobné krvácení pod měkkou polenu mozkovou, traumatický hemothorax – krvácení do pohrudniční dutiny, tříštivou zlomeninu lopatky vpravo, zlomeninu 3.-11. žebra vlevo, 5.-12. žebra vpravo, z toho se jednalo u 7. žebra o dvojitou dvířkovou zlomeninu, zlomeninu 11. hrudního obratle, zlomeninu horního i dolního raménka kosti stydké vpravo a poranění sleziny s dobou hospitalizace do 2. 8. 2012, rehabilitací do 3. 10. 2012 a přetrvávajícími problémy s řečí, neschopností číst a pohybem, nejméně do října 2013.
2. Obviněný byl odsouzen podle §205 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání čtrnácti měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
3. O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 27. 10. 2015, č. j. 6 To 449/2015-628, jímž je podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Ostravě podal obviněný prostřednictvím obhájce Mgr. Martina Moskala dovolání, v němž uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l ) tr. ř.
5. Dovolatel rozsudku soudu prvého stupně a následně usnesení soudu odvolacího vytýká, že jejich vydání předcházely podstatné vady řízení, především proto, že nedošlo k řádnému objasnění věci. Připomíná, že ačkoli v řízení navrhoval provedení důkazů, které považoval za potřebné, zejména výslechy MUDr. B. M., neurologa léčícího poškozeného L. J. a MUDr. et PhDr. Lubomíra Háčika, CSc., soudního znalce v oboru zdravotnictví, odvětví neurologie, kteří se mohli vyjádřit k přednehodovému stavu poškozeného a k možnému průběhu nehody ve vztahu k danému zdravotnímu stavu poškozeného v době nehody, tito nebyli v jednání ani u soudu prvého stupně ani u soudu druhého stupně vyslechnuti, přičemž ani jeden soud se podle dovolatele s návrhy těchto důkazů nijak nevypořádal. Výrok o vině proto spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
6. Rovněž závěry obou soudů ohledně možnosti či nemožnosti existence epileptického záchvatu poškozeného v době nehody a těsně před nehodou nejsou podle dovolatele správné, neboť vycházejí zejména z výpovědi svědkyně P., která se však k poškozenému reálně dostala až několik minut po nehodě. Obviněný namítá, že v rozhodnutích soudů není brán v potaz typ onemocnění poškozeného, tedy epilepsie, která je křečovitého a náhlého charakteru. Připomenul zásadu presumpce neviny a z ní plynoucí pravidlo in dubio pro reo a dovolává se nálezu sp. zn. I. ÚS 608/2006.
7. Obviněný blíže rozvedl, že vedle neprovedených důkazů v bodě 5 tohoto usnesení rovněž soud prvního stupně nevyhověl důkazním návrhům na výslech MUDr. L. C. a MUDr. D. P., v důsledku čehož dovozuje nesprávnost skutkových zjištění ohledně zdravotní způsobilosti poškozeného L. J., když u něj nebyla soudem prvního stupně zjištěna zdravotní nezpůsobilost k řízení motorových vozidel a nevyhodnotil ji jako jednu z příčin dopravní nehody. S poukazem na rozhodnutí odvolacího soudu, který u poškozeného L. J. nedovodil podíl na dopravní nehodě pro nedostatek porušení jakéhokoli dopravního předpisu, se obviněný dovolává §3 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb. o silničním provozu.
8. S oporou o listinné důkazy (Informace o rozhodnutí revizní komise OS ČLK ze dne 28. 5. 2015, znalecký posudek MUDr. et PhDr. Lubomíra Ptáčka, CSc. a jeho doplněk) dovozuje, že poškozený v době nehody vědomě řídil motorové vozidlo, aniž by splňoval základní podmínku účasti provozu na pozemních komunikacích. Zmínil, že poškozený měl v době autonehody předepsané léky LISKATIN a OXYPHYLIN, jakož i lék MIABENE mající tlumící účinek a pouze na základě jeho výpovědi bylo vzato za prokázané, že tento lék před nehodou neužil; i v této souvislosti se dovolává stran užívání předmětného léku rozhodnutí v jeho prospěch.
9. S ohledem na §4 písm. a) zákona o silničním provozu (při zmínění výpovědí svědků B. a R., z nichž vyplynulo, že žádné protijedoucí vozidlo nebránilo poškozenému v odbočení, jakož i znaleckého posudku znaleckého ústavu ADONE) podotkl, že pokud by poškozený plynule odbočil a nevytvořil bezdůvodnou a nepředvídatelnou překážku bezpečnosti a plynulosti provozu, nedošlo by k dopravní nehodě. Plynulým odbočením by proto nehodový děj nenastal (s oporou o znalce Ing. Kaplánka). Soudům vytkl, že v jeho prospěch nevyhodnotily tvrzené porušení §21 odst. 1 zákona o silničním provozu poškozeným, protože z výpovědí svědků B. a R. vyplynulo, že neviděli na vozidle poškozeného zapnutý levý blinkr při odbočovacím manévru.
10. Soudy tvrzenému porušení §18 písm. a) vyhlášky č. 30/2001 Sb. oponuje a dodává, že podélnou souvislou čáru přejel proto, že to bylo nezbytné k objetí vozidla poškozeného, které krátce před nehodou stálo u pravé krajnice, s čímž počítá i znalecký ústav v jedné z jeho variant (když tato skutečnost byla potvrzena rovněž Ing. W. a sám tuto skutečnost uvedl i poškozený MUDr. Ch.) a dovolá se zásady in dubio pro reo. Soudy se podle jeho přesvědčení nevypořádaly s jeho tvrzením o nepředvídatelném a nestandardním jednání poškozeného bezprostředně před dopravní nehodou.
11. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil a vrátil věc témuž soudu k novému projednání a rozhodnutí.
12. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného vyjádřil prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“). Ta zdůraznila, že dovolatel na podporu uplatněného důvodu dovolání uplatňuje argumentaci známou z jeho dosavadní obhajoby i z jeho odvolání. Příčina dopravní nehody byla podle jejího hodnocení soudy řádně objasněna, když nebyla shledána v obviněným tvrzené nezpůsobilosti poškozeného k řízení motorových vozidel, nýbrž ve způsobu jízdy dovolatele. K osobě poškozeného, respektive k jeho onemocnění bylo provedeno dostatek důkazů, a to sdělením ošetřujícího lékaře MUDr. J. primáře kliniky ARO, jakož i výpovědí J. P. spolujezdkyně ve vozidle řízeného svědkem R., která je zdravotní sestrou u rychlé záchranné služby. Ta ke zdravotnímu stavu zraněného poškozeného J. vypověděla, že nešlo o žádné křeče, že tento byl v bezvědomí a ani po uložení do stabilizované polohy křeče neměl. S ohledem na námitku obhajoby stran způsobilosti k řízení motorových vozidel u poškozeného byl rovněž přibrán znalec MUDr. Libor Chvila, znalec z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, specializace klinická toxikologie, z jehož znaleckého posudku bylo zjištěno, že z farmakologického hlediska užitá medikace léků LISKATIN a OXYPHYLIN u poškozeného J. v době řízení motorového vozidla neměla významný vliv na jeho schopnosti řídit motorová vozidla.
13. Státní zástupkyně připomenula, že dovolání je mimořádný opravný prostředek do značné míry formalizovaný a že tudíž jeho účelem není všeobecný přezkum napadeného rozhodnutí, nýbrž jen prověření důvodnosti tvrzení dovolatele o existenci jím uplatněného dovolacího důvodu. Řízení o dovolání nenabízí možnost přezkum vyhrazený řádnému opravnému prostředku či dosáhnout posouzení věci ve třetím stupni řízení před soudem.
14. Protože námitkami vyjádřenými v dovolání obviněného se náležitě a dostatečně podrobně zabýval již soud druhého stupně, jehož závěry jsou logické a plně vycházející z obsahu provedeného dokazování, nemá podle státní zástupkyně Nejvyšší soud povinnost ani důvod znovu přezkoumávat důvodnost námitek, které dovolatel uplatnil již v řízení o odvolání. Mimoto se obviněný v dovolací argumentaci prakticky výlučně zabývá pouze otázkami skutkovými, respektive soudům vytýká nesprávný způsob hodnocení provedených důkazy, ačkoli je nutno konstatovat, že skutkové závěry soudu jsou náležitě podepřeny výsledky provedeného dokazování a soud vymezený skutek správně zastřešil příslušnými ustanoveními hmotného práva trestního. Stejné stanovisko vyjádřil podle státní zástupkyně i odvolací soud, přičemž na důvody vyjádřené v jeho rozhodnutí je možno bez dalšího odkázat.
15. Přestože obviněný uplatnil důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jenž předpokládá existenci vady v aplikaci hmotného práva na učiněná skutková zjištění, ve skutečnosti uplatňuje námitky, jejichž povaha je primárně skutková. Domáhá se jimi odlišného způsobu hodnocení zásadních důkazů a vyvození odchylných skutkových závěrů. Takto pojaté výhrady, jež nesměřují proti právnímu posouzení věci, nýbrž proti skutkovému základu výroku o vině, nevyhovují žádnému ze zákonných důvodů dovolání a není možno je mít za důvodné.
16. Protože napadené rozhodnutí není podle státní zástupkyně zatíženo žádnou vadou, kterou by bylo možno a nutno napravit cestou dovolání, navrhli, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podané z jiných důvodů, než jsou vyjmenovány v §265b tr. ř. Současně navrhla, aby Nejvyšší soud o tomto dovolání rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ, že by Nejvyšší soud shledal podmínky pro jiné než navrhované rozhodnutí, vyjádřila ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. výslovný souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání i jiným než navrženým způsobem.
III.
Přípustnost dovolání
17. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
18. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný dovolací důvod.
19. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
20. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.
21. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
22. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. tedy může být naplněn ve třech různých situacích. K prvním dvěma (alternativa první) dochází tehdy, kdy rozhodnutí nadřízeného soudu je vydáno, aniž bylo napadené rozhodnutí meritorně přezkoumáno, tj. (1.) byl řádný opravný prostředek zamítnut z tzv. formálních důvodů podle §148 odst. 1 písm. a) či b) tr. ř. nebo podle §253 odst. 1 tr. ř., přestože nebyly splněny procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí, nebo (2.) bylo-li odvolání odmítnuto pro nesplnění jeho obsahových náležitostí podle §253 odst. 3 tr. ř., ačkoli oprávněná osoba nebyla řádně poučena nebo jí nebyla poskytnuta pomoc při odstranění vad odvolání (viz §253 odst. 4 tr. ř.). Třetí případ (alternativa druhá) představuje situace, kdy řádný opravný prostředek byl zamítnut z jakýchkoli jiných důvodů, než jsou důvody uvedené výše (varianta první), ale řízení předcházející napadenému rozhodnutí je zatíženo vadami, které jsou ostatními dovolacími důvody podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
23. Přezkoumával-li soud druhého stupně některé napadené rozhodnutí uvedené v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř. na podkladě řádného opravného prostředku (odvolání nebo stížnosti) věcně a zamítl jej vzhledem k tomu, že neshledal takový řádný opravný prostředek důvodným [a to u odvolání podle §256 tr. ř. a u stížnosti podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř.], pak je možno dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. uplatnit jen v jeho druhé alternativě, tj. byl-li v řízení, které předcházelo uvedenému zamítavému rozhodnutí, dán důvod dovolání uvedený v písm. a) až k) ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. Podstatou této alternativy dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je skutečnost, že dovolateli sice nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, ale tento soud – ač v řádném opravném řízení věcně přezkoumával napadené rozhodnutí soudu prvního stupně – neodstranil vadu vytýkanou v řádném opravném prostředku, nebo navíc sám zatížil řízení či své rozhodnutí vadou zakládající některý z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
24. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
25. Na podkladě těchto východisek přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněného.
IV.
Důvodnost dovolání
26. Ačkoli obviněný svůj mimořádný opravný prostředek opřel o dovolací důvod [ §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ], který je určen k nápravě vad při hmotně právním posouzení soudy zjištěného skutku, veškeré své námitky zaměřil vůči otázkám skutkovým či procesním. Výtkami vůči hodnotícím postupům soudů, rozsahu jimi provedeného dokazování a kvalitě usvědčujících důkazů směřuje obviněný ke zpochybnění skutkového zjištění, které se stalo předmětem právního posouzení. Obviněný setrvává na námitkách uplatněných již v řízení před soudy nižších stupňů, prosazuje svoji – podle těchto soudů provedenými důkazy vyvrácenou – verzi a toliko na jejím základě tvrdí vadnost závěru, že svým skutkem naplnil znaky přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle §147 odst. 1, 2 tr. zákoníku. Tím se ovšem svou dovolací argumentací ocitá zcela mimo rozsah uplatněného dovolacího důvodu.
27. Nepřípadné je tvrzení dovolatele, že byl odsouzen na podkladě nedostatečného rozsahu provedených důkazů a při nezjištěných relevantních skutkových specifik posuzovaného případu. Tato tvrzení je nezbytné vnímat jako pokračující polemiku dovolatele se skutkovými závěry soudů nižších stupňů, které se nepřiklonily k jím prosazované verzi, že původcem dopravní nehody byl poškozený, který provedl pro dovolatele (a to vlivem zdravotní indispozice, pro kterou s ohledem na zjištění o jeho zdravotním stavu vůbec neměl být účastníkem provozu na pozemních komunikacích – §3 odst. 1 zákona o silničním provozu) neočekávaný manévr, na který nestačil reagovat.
28. Obviněný zřetelně (byť to v některých směrech explicitně nevyjadřuje) setrvává na své obhajobě, která spočívá v tvrzení o snaze objetí při krajnici stojícího vozidla poškozeného. Odhlíží ovšem od faktu, že takové postavení bylo zcela jednoznačně vyvráceno svědeckými výpověďmi dvou svědků, o jejichž věrohodnosti nevznikly žádné pochybnosti. Tito, v souladu s údaji poskytnutými ve stadiu přípravného řízení, při hlavním líčení dne 22. 10. 2013 (svědek M. B. na č. l. 343 verte, svědek J. R. na č. l. 344) vypověděli, že vozidlo poškozeného viděli u středové čáry. Vzhledem k těmto údajům, jakož i závěrům revizního znaleckého posudku, soudy nižších stupňů správně dovodily, že poškozený zamýšlel odbočit na křižovatce. Tomuto jeho záměru bylo postavení vozidla, které řídil – jak je registrovali oba zmínění svědci – zcela odpovídající. Stanoví-li §21 odst. 3 zákona o silničním provozu, že řidič při odbočování vlevo „se musí zařadit co nejdále vlevo v části vozovky určené pro jeho směr jízdy…“ , pak výskyt vozidla poškozeného ve svědky popsané části vozovky umožňoval učinění závěru, že řidič tohoto vozidla se chystá odbočit vlevo (to bez ohledu na světelné znamení o změně směru jízdy, které by takový závěr plně verifikoval).
29. Soudy vyloučily, že by se poškozený do místa, kde došlo ke střetu, se svým vozidlem dostal po dovolatelem provedených manévrech (po couvání od krajnice). V dané souvislosti soud prvního stupně rovněž přesvědčivě vyložil (str. 8 jeho rozsudku), proč neshledává skutečnosti odpovídající tvrzení dovolatele, že poškozený v okamžiku havárie, resp. těsně před ní, prodělával epileptický záchvat, který zapříčinil její vznik. Dokazování, které k této otázce provedl, shledává i dovolací soud za zcela dostačující, nevyžadující další důkazy, jichž se dovolatel domáhá. Soudy vyložily (v rozsudku na str. 8, v usnesení na str. 7), proč další dokazování k objasňování zdravotního stavu poškozeného neprováděly, jejich postup je plně akceptovatelný.
30. Z hlediska zájmů dovolatele je pochopitelné, že se snaží o prosazení skutkového stavu věci, který by vedl pro něj k příznivějším závěrům právním, na straně druhé od dovolacího soudu nemůže očekávat, že své rozhodnutí založí na jiných skutkových zjištěních, než které jsou obsaženy v dovoláním napadených rozhodnutích (tak by tomu mohlo být jen v případě extrémního nesouladu takových zjištění s obsahem provedených důkazů, což není případ posuzovaný), resp. že bude přihlížet k námitkám, které obsah provedených důkazů zkreslují (interpretace údajů svědků ohledně jejich poznatků stran užití ukazatele směru poškozeným). Skutkový základ námitek obviněného, jež je základem jeho dovolací argumentace, odůvodnil výše (ve výroku usnesení) uvedený způsob rozhodnutí o jeho mimořádném opravném prostředku.
31. Z námitek, které obviněný ve svém dovolání vznesl, je vhodné se vyjádřit zejména k té, v níž činí poškozeného vinným porušením ustanovení §21 odst. 1 zákona o silničním provozu.
32. K povinnosti řidiče (a tudíž i poškozeného) dávat znamení o změně směru jízdy lze uvést, že tato otázka zůstala přes provedené dokazování skutkově nevyjasněna (uplatnit by se tak měla zásada in dubio pro reo ) – ke kauzálnímu významu viz níže.
33. Pokud jde o povinnost, že odbočující řidič nesmí ohrozit řidiče jedoucího za ním a musí dbát zvýšené opatrnosti, pak takové porušení nelze u poškozeného shledat. Je totiž třeba vyjít z provedených důkazů, z nichž plyne, že poškozený nevytvořil pro dovolatele náhlou a neočekávanou překážku v jeho jízdním pruhu. Slyšení svědkové vozidlo poškozeného u středu vozovky registrovali relativně delší dobu (viz podiv svědka R., proč poškozený neodbočil, když mu v tomto manévru nebránilo žádné protijedoucí vozidlo, jemuž by byl povinen dát přednost – §21 odst. 5 zákona o silničním provozu).
34. Ohrožení dovolatele , jako řidiče jedoucího za ním , nelze poškozenému klást za vinu již proto, že je nezbytné přihlížet k dopravnímu značení (podélná čára souvislá – č. V 1b), které je v místě dopravní nehody, resp. v prostoru bezprostředně před ním. To vylučovalo představu odbočujícího řidiče (poškozeného), že ho bude jiný řidič (obviněný) předjíždět zleva. Takové předjíždění totiž dovolateli uvedená dopravní značka zapovídala (uvedenou značku je zakázáno přejíždět nebo ji nákladem přesahovat, pokud to není nutné k objíždění či z jiných vymezených důvodů). V daném směru ostatně zákaz předjíždění ve smyslu §18 písm. a) vyhl. č. 30/2001 Sb. při hodnocení jízdy dovolatele zmínily ve svých rozhodnutích jak soud prvního stupně (str. 9 rozsudku), tak i soud odvolací (str. 7 usnesení).
35. Tvrzení dovolatele, že příčina dopravní nehody spočívá (již) v tom, že poškozený se jako řidič motorového vozidla vůbec neměl na pozemní komunikaci s řízeným vozidlem vyskytovat, nelze přesvědčit, neboť neodpovídá poznatkům, které je s ohledem na soudy učiněná skutková zjištění stran kauzality vzniklého následku vyvodit. Řešení je třeba hledat v umělé izolaci jevů a následném užití gradace příčinné souvislosti. Právě posledně zmíněné hledisko (vyjadřující požadavek konkrétního zkoumání příčinného vztahu), které je třeba při dovození správného závěru při uplatňující se teorii podmínky ( conditio sine qua non ), rovněž užít, vylučuje závěr o tom, že příčinou dopravní nehody byl dovolatelem tvrzený fakt o zdravotní nezpůsobilosti poškozeného řídit inkriminovaného dne vozidlo. Nebylo totiž, vyjma časové prodlevy při odbočování a jednoznačně neprokázaného splnění povinnosti o dání znamení o změně směru jízdy vozidla (obě skutečnosti, jež lze hodnotit k tíži poškozeného, však v situaci, kdy se vozidlo v postavení při levé části jízdního pruhu nacházelo, nenacházejí takového významu z hlediska příčinné souvislosti, jaké jim přikládá dovolatel), prokázáno jiné pochybení poškozeného, které by bylo kauzální pro vznik dopravní nehody. Uvedené dva nedostatky (jeden z nich v důsledku uplatnění zásad in dubio pro reo ), s nimiž lze osobu poškozeného spojovat, nemají ten vliv, který by měl odůvodnit požadovanou kasaci napadeného rozhodnutí dovolacím soudem, neboť zásadní význam pro vznik nehody mělo vyjetí dovolatele vlevo (přes plnou souvislou čáru) a jeho následná neschopnost zabránit střetu způsoby, které by mu to jinak (nebýt uvedeného) umožňovaly. Podrobnější rozvedení tohoto závěru by bylo jen opakováním toho, co stran příčiny dopravní nehody uvedly oba soudy nižších stupňů.
36. Uvedená konstatování ústí do závěru, že obviněný ve svém dovolání neuplatnil žádnou hmotně právní námitku, která by byla způsobilá odůvodnit přezkum napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř., potažmo jeho kasaci. Jak již uvedeno výše, svou dovolací argumentací se s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zcela rozešel.
37. Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., dovolatel ve svém podání vůbec nevymezil, v jaké alternativě ho uplatňuje a jaké skutečnosti by pro jeho věcné naplnění měly svědčit. O první alternativu jít nemůže, neboť odvolací soud jeho řádný opravný prostředek věcně projednal ve veřejném zasedání. Ve druhé alternativě může být tento dovolací důvod naplněn pouze tehdy, shledá-li odvolací soud důvodným tvrzení dovolatele, že rozhodnutí soudu prvního stupně je zatíženo vadou, která naplňuje obviněným uplatněný dovolací důvod, pro který neměl odvolací soud přistoupit k zamítnutí jeho odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně. Tak tomu v posuzované věci není, neboť existence důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nebyla vůbec prokázána, když po věcné stránce obviněný ani formálním způsobem svými námitkami tento deklarovaný důvod nenaplnil.
38. Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, „bylo-li podáno z jiného důvodu než je uveden v §265b“. Jelikož v posuzované věci, z důvodů výše vyložených, jako takové vyhodnotil dovolání obviněného, rozhodl o něm způsobem uvedeným ve výroku tohoto usnesení. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl dovolací soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., dle něhož „V odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“ .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 31. března 2016
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu