ECLI:CZ:NS:2016:6.TDO.399.2016.1
sp. zn. 6 Tdo 399/2016-31
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. dubna 2016 o dovolání, které podala obviněná Z. A. , proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 9. 2015, č. j. 4 To 129/2015-773, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 4 T 12/2013, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné odmítá .
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 20. 2. 2015, č. j. 4 T 12/2013-711 , byla obviněná Z. H., nyní A. (dále jen „obviněná“, příp. „dovolatelka“) uznána vinnou jednak zločinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 3 alinea druhá zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zákoník“), jednak přečinem podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku. Označených trestných činů se podle soudu prvního stupně dopustila jednáním popsaným ve výroku jeho rozsudku. Obviněná byla odsouzena podle §234 odst. 3 a §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků, jehož výkon jí byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku a osmi měsíců. Současně byla (bod II) podle §226 písm. b) tr. ř. zproštěna obžaloby pro blíže vymezený skutek [skutek I. a) žalobního návrhu].
2. O odvolání, které proti tomuto rozsudku podala obviněná, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 24. 9. 2015, č. j. 4 To 129/2015-773 , jímž podle §258 odst. 1 písm. d) tr. ř. zrušil napadený rozsudek v jeho odsuzující části a za podmínek §259 odst. 3 písm. a), b) tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněnou uznal vinnou jednak zločinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 3 alinea druhá tr. zákoníku, jednak přečinem podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku, jichž se podle jeho skutkových zjištění (totožných se zjištěními soudu prvního stupně) dopustila tím, že
vyhotovila smlouvu o půjčce č. .... ze dne 30. 6. 2009 na částku 30 000 Kč mezi Eurocapital Investment, a. s. jako věřitelem a A. B., bytem M., P. jako dlužníkem, dále výdajový pokladní doklad bez čísla ze dne 30. 6. 2009 k vyplacení částky 30 000 Kč od Eurocapital Investment, a. s. A. B. a rovněž blankosměnku vlastní s doložkou „bez protestu“ ze dne 30. 6. 2009 s uvedením místa vystavení v O., přičemž všechny tyto písemnosti opatřila padělanými podpisy A. B. bez jejího vědomí či souhlasu, zneužívajíce tak osobních údajů jmenované, získaných v rámci vyřizování přefinancování jejích dřívějších dluhů,
následně předmětnou padělanou smlouvu o půjčce, jakož i padělanou blankosměnku a výdajový pokladní doklad přesně nezjištěného dne v uvedeném období, vydávající je tak za pravé, odevzdala zástupci společnosti Eurocapital Investment, a. s. s vědomím, že nejsou opatřeny pravými podpisy A. B. a že tato nemůže svému závazku, o němž ve skutečnosti nevěděla, dostát s tím, že finanční prostředky ve výši 30 000 Kč, které od věřitele převzala za účelem jejich vyplacení A. B., si ponechala pro vlastní potřebu,
přičemž výše uvedená padělaná blankosměnka vlastní „bez protestu“ ze dne 30. 6. 2009 byla z důvodu nehrazení splátek v dobré víře doplněna zástupcem věřitele o další nezbytné údaje, tj. o datum splatnosti 5. 5. 2010 na řad Eurocapital Investment, a. s., směnečnou sumu 75 800 Kč, místo placení v B., P, ad., a takto věřitelem uplatněna dne 17. 5. 2010 u Krajského soudu v Ostravě s žalobou o vydání směnečného platebního rozkazu, který byl poté vydán u Krajského soudu v Ostravě pod č. j. 27 Cm 168/2010 dne 30. 8. 2010, avšak po námitkách žalované A. B. a provedeném dokazování byl rozsudkem ze dne 6. 12. 2011 pod shodným č. j. zrušen, přičemž společnosti Eurocapital Investment, a. s., IČ 28336810 nynějšího sídla v Brně, Příční 118/10 způsobila škodu ve výši nejméně 30 000 Kč.
3. Obviněnou za toto jednání odsoudil podle §234 odst. 3 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků, jehož výkon jí podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání jednoho roku a osmi měsíců.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Ostravě podala obviněná prostřednictvím obhájce JUDr. Romana Chytila dovolání , v němž uplatnila důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) a l ) tr. ř.
5. Obviněná po rozsáhlém zhodnocení dosavadního průběhu řízení (zmínění obsahu postupně vydaných rozhodnutí a obsahu svědeckých výpovědí) odvolacímu soudu vytýká, že přehlíží změny postojů svědků B. a K. a omlouvá tak jejich nevěrohodnost, kterou založili soustavnými změnami svých svědeckých výpovědí, zcela v rozporu se skutkovým stavem a výpovědí znalkyně z oboru kriminalistická expertíza písma modifikuje její odborné závěry, pochybnosti v dané věci zjištěné přičítá v neprospěch dovolatelky a nadále setrvává na svých závěrech plynoucích z předcházejícího zrušujícího usnesení. Namítá, že odvolací soud v rozporu se všemi listinnými důkazy dospěl k závěru o neexistenci smlouvy o půjčce mezi společností Durofin Real, s. r. o. a A. B. společně s M. K. a nedůvodně odmítá výpověď svědka Č. z přípravného řízení. Podle dovolatelky odvolací soud učinil nesprávný závěr, že uhrazením částky 900 000 Kč společnosti Durofin Real, s. r. o. došlo k zániku dluhu ve výši 880 000 Kč co do jeho jistiny, neboť nezohlednil sjednané příslušenství či smluvní pokuty plynoucí z dřívějšího závazkového vztahu mezi touto společností a M. K. a A. B. V důsledku toho je vadný jeho závěr, že půjčka ve výši 30 000 Kč nebyla potřebná. Odvolací soud rovněž ignoroval, že obviněná si předmětnou částku neponechala, nýbrž ji předala bezprostředně po uzavření smlouvy o půjčce se společností Eurocapital Investment, a. s. společnosti Durofin Real, s. r. o. na úhradu části závazku plynoucího ze smlouvy o půjčce č. 02/09 ze dne 5. 6. 2009.
6. Původní dluh M. K. a A. B. vůči společnosti Durofin Real, s. r. o. nebyl 900 000 Kč nýbrž 990 000 Kč, přičemž částka 900 000 Kč byla uhrazena při novém úvěrování a zbývající částka 90 000 Kč zahrnující příslušenství pohledávky, odměnu za zprostředkování, náklady a smluvní pokuty byla M. K. a A. B. uhrazena předmětnou smlouvou o půjčce, na jejíž částečnou úhradu obviněná zprostředkovala oběma osobám půjčky po 30 000 Kč. Tento závěr dovozuje dovolatelka ze své výpovědi, výpovědi svědka Č., listinných důkazů, jakož i výpovědí svědků M. K. a A. B. Za chybný pokládá závěr odvolacího soudu o době, kdy jí společnost Eurocapital Investment, a. s. peníze předala. Namítá, že svěřené finanční prostředky si ponechala u sebe do doby, než jí byly vráceny podepsané potřebné doklady. Tyto listiny následně předala pouze společnosti Eurocapital Investment, a. s., jako věřiteli. Pokud složky s jednotlivými dokumenty ke každému případu předala svému nadřízenému, nelze takový úkon pokládat jako předložení nebo uplatnění.
7. Vzhledem k tomu, že odvolací soud zavázal soud prvního stupně k hodnocení důkazů svým původním zásahem, kdy zrušil rozsudek soudu prvního stupně, má za to, že odvolací soud v odvolacím řízení následně v napadeném rozsudku hodnotil svůj dříve učiněný chybný závěr (dovolává se nálezu Ústavního soudu ze dne 20. 5. 2008, sp. zn. I. ÚS 49/06), a proto jí bylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, neboť v daném případě zcela chybělo nezávislé dvojinstanční řízení, čímž bylo porušeno její právo na spravedlivý proces. Současně je přesvědčena, že odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů „extrémně odporuje zjištěnému skutkovému stavu věci, jakož i jednotlivým provedeným důkazům v této věci“.
8. Závěrem (část VII.) obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265k tr. ř. zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě a rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně a přikázal těmto soudům, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednaly a rozhodly.
9. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství sdělila, že po seznámení se s obsahem podaného dovolání nevyužívá svého práva se k dovolání vyjádřit. Udělila souhlas k tomu, aby Nejvyšší soud rozhodl o podaném dovolání za podmínek §265r odst. 1 v neveřejném zasedání.
III.
Přípustnost dovolání
10. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněné je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
11. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněnou vznesené námitky naplňují jí uplatněné dovolací důvody.
12. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
13. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.
14. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
15. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr.ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. tedy může být naplněn ve třech různých situacích. K prvním dvěma (alternativa první) dochází tehdy, kdy rozhodnutí nadřízeného soudu je vydáno, aniž bylo napadené rozhodnutí meritorně přezkoumáno, tj. (1.) byl řádný opravný prostředek zamítnut z tzv. formálních důvodů podle §148 odst. 1 písm. a) či b) tr. ř. nebo podle §253 odst. 1 tr. ř., přestože nebyly splněny procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí, nebo (2.) bylo-li odvolání odmítnuto pro nesplnění jeho obsahových náležitostí podle §253 odst. 3 tr. ř., ačkoli oprávněná osoba nebyla řádně poučena nebo jí nebyla poskytnuta pomoc při odstranění vad odvolání (viz §253 odst. 4 tr. ř.). Třetí případ (alternativa druhá) představuje situace, kdy řádný opravný prostředek byl zamítnut z jakýchkoli jiných důvodů, než jsou důvody uvedené výše (varianta první), ale řízení předcházející napadenému rozhodnutí je zatíženo vadami, které jsou ostatními dovolacími důvody podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
16. Přezkoumával-li soud druhého stupně některé napadené rozhodnutí uvedené v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř. na podkladě řádného opravného prostředku (odvolání nebo stížnosti) věcně a zamítl jej vzhledem k tomu, že neshledal takový řádný opravný prostředek důvodným [a to u odvolání podle §256 tr. ř. a u stížnosti podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř.], pak je možno dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. uplatnit jen v jeho druhé alternativě, tj. byl-li v řízení, které předcházelo uvedenému zamítavému rozhodnutí, dán důvod dovolání uvedený v písm. a) až k) ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. Podstatou této alternativy dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je skutečnost, že dovolatelce sice nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, ale tento soud – ač v řádném opravném řízení věcně přezkoumával napadené rozhodnutí soudu prvního stupně – neodstranil vadu vytýkanou v řádném opravném prostředku, nebo navíc sám zatížil řízení či své rozhodnutí vadou zakládající některý z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
17. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
18. Se zřetelem k těmto východiskům přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněné.
IV.
Důvodnost dovolání
19. Pokud obviněná svoji dovolací argumentaci opřela o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. , je nutno konstatovat, že se s jeho obsahovým zaměřením v plném rozsahu rozešla. V jeho rámci lze namítat totiž zejména to, že skutek, jak byl soudy zjištěn, nenaplňuje znaky žádného trestného činu, případně vykazuje znaky jiného trestného činu, než toho, jímž byla obviněná uznána vinnou [v daném případě buď zločinu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 2 tr. zákoníku, nebo přečinu podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku]. Nesprávnost právní kvalifikace je však nezbytné uplatňovat vždy ve vztahu ke skutkovým zjištěním, která jsou v napadeném rozhodnutí vyjádřena a která nemůže dovolatelka z hlediska jí uplatňovaného zájmu modifikovat vlastní interpretací důkazů do podoby od nich odlišné. Obviněná ve své dovolací argumentaci nenamítá ničeho proti právnímu hodnocení skutku, neboť nevznáší jedinou námitku, kterou by bylo možné buď pod tzv. nesprávné právní posouzení skutku, nebo tzv. jiné nesprávné hmotně právní posouzení, podřadit.
20. Ačkoli obviněná důvodnost svého dovolání založila rovněž na tvrzení, že soudy „špatně posoudily skutkový stav a odůvodnění jejich rozhodnutí extrémně odporuje zjištěnému skutkovému stavu věci, jakož i jednotlivým provedeným důkazům v této věci“ , tedy, jinými slovy vyjádřeno, namítla existenci vady extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a z nich vyvozenými skutkovými, potažmo právními závěry, ani skrze takto uplatněnou námitku nezaložila důvodnost přezkumu napadeného rozsudku dovolacím soudem. K naplnění jí uplatněného důvodu dovolání by totiž mohlo dojít jen v případě, že by takové tvrzení o existenci extrémního nesouladu ve smyslu jeho výkladu Ústavním soudem, bylo skutečnosti odpovídající. Tak tomu však není.
21. Napadené rozhodnutí vytýkanou vadou extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a z nich vyvozenými skutkovými potažmo závěry právními netrpí. O extrémní nesoulad totiž půjde v případě, pokud by bylo možno důvodně učinit závěr, že skutková zjištění soudů postrádají obsahovou spojitost s provedenými důkazy, že tedy tato skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, popřípadě jsou přímo opakem obsahu důkazů, na jejichž podkladě tato zjištění byla učiněna, apod. Extrémní nesoulad je tak dán v případě očividného nesouladu skutkových a právních závěrů s provedenými důkazy, tedy tehdy, kdy skutek, který se stal předmětem právního posouzení, nebyl zjištěn způsobem slučitelným s právem obviněné na spravedlivý proces.
22. Za případ extrémního nesouladu naopak nelze považovat tu situaci, kdy hodnotící úvahy soudů splňující požadavky formulované zněním §2 odst. 6 tr. ř. ústí do skutkových (a potažmo) právních závěrů, které jsou odlišné od pohledu obviněné, leč z obsahu provedených důkazů odvoditelné postupy nepříčícími se zásadám logiky a požadavku pečlivého uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.
23. Z pohledu tohoto nazírání nelze námitky skutkového a procesního charakteru obsažené v dovolací argumentaci obviněné hodnotit jinak, než jako výhrady nedosahující úrovně odůvodňující zásah dovolacího soudu odůvodněný potřebou zajištění realizace práva obviněné na spravedlivý proces. Nejvyšší soud připomíná, že právo na spravedlivý proces ve smyslu §36 odst. 1 Listiny není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 681/04).
24. Nejvyšší soud nesdílí hodnocení dovolatelky prezentované k otázce skutkových zjištění soudu. Jak již zmíněno, závěr o existenci vytýkané vady nemůže být založen na pouhém zjištění faktu, že výsledky provedeného dokazování nesvědčí ve prospěch obviněné, která odmítá přijmout závěry, jež soudy na podkladě provedeného důkazního řízení učinily a které plně odpovídalo zásadám §2 odst. 5, resp. §2 odst. 6 tr. ř. Soud nižšího stupně, resp. v konečném stadiu soud odvolací, založily svá skutková zjištění na souboru důkazů, z něhož jsou jimi učiněné skutkové závěry dovoditelné. Pokud dospívá dovolatelka na podkladě hodnocení důkazů jiných k odlišným závěrům, není taková situace výrazem extrémního nesouladu, neboť z oprávnění soudu plyne oprávnění hodnotit důkazy podle svého vnitřního přesvědčení, jež ovšem musí být založeno na uvážení všech relevantních skutečností, a pokud tento požadavek splní, což se podle názoru soudu dovolacího v posuzované věci stalo, není možné se ani cestou mimořádného opravného prostředku domáhat hodnocení jiného, spojeného s jinými skutkovými závěry.
25. Pro právní kvalifikaci skutku podle §234 odst. 3 alinea druhá tr. zákoníku je zároveň nepodstatné, jaká byla tzv. kauza závazku, neboli vlastní hospodářský důvod jeho vzniku (skutečnost, jestli tvrzená částka měla sloužit k úhradě tvrzeného příslušenství či nikoli). Rozhodná je skutečnost, že obviněná opatřila předmětné listiny padělanými podpisy A. B., které uplatnila u společnosti Eurocapital Investment, a. s. za účelem získání částky 30 000 Kč, na jejíž vyplacení by jí (potažmo dlužníku) jinak právo nevzniklo. V důsledku toho (a při vědomosti skutečnosti, že listiny nejsou opatřeny pravým podpisem A. B.) jí byla tato částka vyplacena.
26. Tyto závěry – v protikladu k interpretaci obviněné – jsou potvrzovány rovněž znaleckým posudkem z oboru kriminalistika, odvětví zkoumání ručního písma znalkyně Lenky Landsfeldové (č. l. 453-473), jakož i z jejího následného výslechu při hlavním líčení ze dne 7. 3. 2013 (č. l. 548). Vůči tvrzení dovolatelky, že odvolací soud hodnotil výsledky znaleckého zkoumání v její neprospěch [ „její závěr (znalkyně) otáčí v neprospěch obžalované a veškeré pochybnosti, které v daném případě byly zjištěny, zcela přičítá v neprospěch obžalované“ ], je třeba připomenut závěry z posudku plynoucí (č. l. 472-473), tj. že podpisy na předmětných listinách („B.“ na smlouvě o půjčce, „B. A.“ na směnce vlastní) nejsou jejími pravými podpisy (tato skutečnost je plně podporována i svědeckou výpovědí A. B., kterou před odvolacím soudem v rámci veřejného zasedání učinila - viz č. l. 757-765), přičemž je možné, že podpisy vyhotovila obviněná nebo M. K., a to v rámci určitých pravděpodobnostních rozdělení. Obviněná zcela zjevně věděla, že podpisy na předmětných listinách nejsou pravými podpisy A. B. Částku 30 000 Kč od poškozené společnosti Eurocapital Investment, a. s. získala na základě jejich předložení, tj. tím, že poškozenou společnost uvedla v omyl stran charakteru těchto listin – předstíráním, že jde o listiny řádně sjednané s A. B. a jí podepsané. Odmítá-li obviněná závěry soudů s poukazem na to, že z výsledků znaleckého zkoumání neplyne závěr o tom, že by předmětné listiny podepsala právě ona, potom je nutno konstatovat, že takový skutkový závěr není v napadeném rozsudku odvolacího soudu obsažen. Dovolatelka není činěna trestně odpovědnou za to, že by předmětné listiny podepsala, nýbrž za to, že je padělanými podpisy opatřila. Argument, že listiny obviněná nepodepsala, proto není podstatný.
27. Nejvyšší soud neshledává relevantním tvrzení obviněné spojené s úvahou, že předala-li složky s jednotlivými listinami nadřízenému (poškozené společnosti Eurocapital Investment, a. s.), pak nelze hodnotit „takový úkon jako předložení či uplatnění“, neboť znakem objektivní stránky skutkové podstaty trestného činu podle §234 tr. zákoníku, není předložení nebo uplatnění padělaného či pozměněného platebního prostředku . Ostatně i z tzv. právní věty výroku je zřejmé, že dovolatelka byla uznána vinnou tím, že „padělaný platební prostředek použila jako pravý“.
28. K otázce právního posouzení skutku jako přečinu podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku je třeba uvést, že důvodnost podřazení části skutku pod toto ustanovení může být hodnocena opět jen s přihlédnutím ke skutkovým závěrům, z nichž vyšel soud odvolací. Jinak vyjádřeno, dovolací soud nemůže nesprávnost této právní kvalifikace dovozovat z odlišně budované dovolací argumentace obviněné, která odmítá přijmout skutkový závěr soudu, že peníze použila pro svoji potřebu. Tato skutková námitka nemůže založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu.
29. Protože v posuzované věci nebyl extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a z nich vyvozenými skutkovými, potažmo právními závěry shledán, vycházel Nejvyšší soud ze skutkového stavu, ke kterému dospěly soudy nižších stupňů. Ve vztahu k nim je nezbytné učinit závěr, že všechny znaky zločinu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 3 alinea druhá tr. zákoníku byly naplněny, když dovolatelka padělaný platební prostředek, jímž je ve smyslu zákona č. 191/1950 Sb., o cenných papírech, ve znění pozdějších předpisů, nesporně i směnka (srov. i Šámal, P. a kol. Trestní zákoník, 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 2137), předložila zástupci poškozené společnosti s vědomím, že není opatřen pravým podpisem A. B.
30. Opodstatnění nemá ani tvrzení dovolatelky o porušení jejího práva na spravedlivý proces spojené s tím, že odvolací soud zavázal soud prvního stupně k hodnocení důkazů svým původním zrušovacím usnesením ze dne 10. 7. 2014, č. j. 4 To 134/2014-635, z čehož dovozuje, že chybělo nezávislé dvojinstanční řízení. Zmínila-li obviněná na podporu svého tvrzení nález Ústavního soudu ze dne 20. 5. 2008, sp. zn. I. ÚS 49/06 (v něm Ústavní soud mimo jiné uvedl: „Jak vyplývá z judikatury obecných soudů i z názorů trestněprávní teorie, pokud se odvolací soud neztotožní se skutkovými zjištěními rozsudku soudu prvního stupně, není oprávněn sám vytvářet závěry o skutkovém stavu věci a nahrazovat tak hlavní líčení, nýbrž může jen v odůvodnění svého rozhodnutí rozvést, proč jsou tato skutková zjištění vadná, v čem je třeba je doplnit, popř. k jakým důkazům je ještě třeba přihlédnout…“ ), pak tento je třeba vnímat jako zapovídající procesní postup v něm uvedený, nikoli zapovídající obecné oprávnění odvolacího soudu napravovat nesprávná skutková zjištění soudu nalézacího a oprávnění usměrňovat jeho činnost v tomto směru. Ve věci nyní posuzované odvolací soud (srov. zejména str. 6 odůvodnění usnesení na č. l. 640) zcela v mezích argumentace Ústavního soudu specifikoval, v čem spočívá vadnost skutkových zjištění soudu prvního stupně a současně vymezil, v jakém směru je třeba doplnit dokazování soudem prvního stupně a k jakým důkazům je třeba přihlédnout.
31. Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. , dovolatel ve svém podání vůbec nevymezil, v jaké alternativě ho uplatňuje a jaké skutečnosti by pro jeho věcné naplnění měly svědčit. Evidentně to ovšem ani nepřicházelo v úvahu, neboť odvolací soud nevydal takové rozhodnutí, vůči němuž lze tímto dovolacím důvodem brojit. Předmětný dovolací důvod spočívá v tom, že „bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).“ Vzhledem k tomu, že odvolací soud rozhodl v odvolacím řízení rozsudkem [podle §258 odst. 1 písm. d) tr. ř. zrušil rozsudek soudu prvního stupně a za podmínek §259 odst. 3 písm. a), b) tr. ř. dovolatelku uznal vinnou zločinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 3 alinea druhá tr. zákoníku a přečinem podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku a za tuto trestnou činnost ji odsoudil podle §234 odst. 3 tr. zákoníku], nemůže tato skutečnost založit důvodnost tohoto dovolacího důvodu. Tím, že odvolací soud rozhodl rozsudkem, nejedná se ani o jednu ze zmíněných alternativ předmětného důvodu dovolání.
32. Výše uvedená konstatování ústí do závěru, že obviněná nevznesla žádnou námitku, kterou by bylo lze pod uplatněné dovolací důvody podřadit. Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, „bylo-li podáno z jiného důvodu než je uveden v §265b“. Jelikož v posuzované věci, z důvodů výše vyložených, jako takové vyhodnotil dovolání obviněné, rozhodl o něm způsobem uvedeným ve výroku tohoto usnesení. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl dovolací soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., dle něhož „V odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“ .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 19. dubna 2016
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu