ECLI:CZ:NS:2016:6.TDO.416.2016.1
sp. zn. 6 Tdo 416/2016-25
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. 4. 2016 o dovolání, které podal obviněný J. Š. , proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 24. 7. 2015, sp. zn. 31 To 311/2015, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 15 T 18/2015, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. Š. odmítá .
Odůvodnění:
I.
1. Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozsudkem ze dne 18. 5. 2015, sp. zn. 15 T 18/2015, uznal obviněného J. Š. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) vinným, že
„ 1) v J. n. N. dne 18. 8. 2014 v době od 15.30 hodin do 15.50 hodin v obchodním domě Tesco v ulici U. P. odcizil čokoládovou tyčinku zn. MARS v hodnotě 18,90 Kč, se kterou bez zaplacení prošel přes pokladnu, za níž byl vyzván pracovníkem ostrahy spol. P. K. Holding Praha, poškozeným P. B., ke kontrole nákupu, a proto obžalovaný fyzicky napadl poškozeného P. B., který bránil obžalovanému v odchodu z prodejny do příjezdu policejní hlídky tak, že ho udeřil pěstí pravé ruky do zátylku krku a současně mu vulgárně nadával a vykřikoval, že si znovu nepůjde sednout a poškozený se bránil a uchopil obžalovaného, kterého položil na podlahu, kde ho zajišťoval do příjezdu policie, a když obžalovaný sliboval, že bude v klidu, tak ho pustil a obžalovaný se zvedl ze země a opětovně se snažil poškozeného fyzicky napadnout a po příjezdu policejní hlídky PČR OO Jablonec nad Nisou vulgárně nadával i zasahujícím policistům a i za jejich přítomnosti se choval agresivně a jednání obžalovaného sledovali zákazníci prodejny, a obžalovaný způsobil poškozenému P. B. zhmoždění krční páteře, pro které trpěl bolestí krku po dobu trvání pracovní neschopnosti v době od 19. 8. 2014 do 31. 8. 2014, během které na krku nosil Schanzův límec a v průběhu uvedeného období ve dvou případech vyhledal lékařské ošetření v Nemocnici v Jablonci nad Nisou pro bolest krku, kde mu aplikovali injekci proti bolesti, pro bolest špatně spal, bolela ho hlava a nemohl vykonávat domácí práce, a čokoládovou tyčinku zn. Mars, která byla vrácena na prodejnu, odcizil ke škodě Tesco Stores ČR a. s., Vršovická 1527/68b, 100 00 Praha 10, a jednání se dopustil přesto, že pro přečin krádeže podle §205 odst. l písm. a) trestního zákoníku byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 16. 8. 2012 pod sp. zn. 3 T 58/2011 k souhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře 18 měsíců s výkonem ve věznici s dozorem a trest vykonal dne 21. 9. 2013 a pro přečin výtržnictví podle §358 odst. l, odst. 2 písm. a) trestního zákoníku byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 22. 3. 2013, sp. zn. 34 T 31/2013 k nepodmíněnému trestu odnětí svobody ve výměře 10 měsíců s výkonem ve věznici s ostrahou a trest vykonal dne 19. 7. 2014,
2) v J. n. N. dne 18. 8. 2014 v době od 15.50 hodin do 19.05 hodin, v souvislosti se skutkem popsaným pod bodem 1/, v průběhu eskorty obžalovaného od prodejny Tesco v ulici U. P. na služebnu PČR OO Jablonec nad Nisou v ul. 5. k., ve služebním vozidle PČR, vyhrožoval policistům pprap. J. P. OEČ ..., prap. P. S. OEČ ... a prap. K. S. OEČ ..., že je stáhne z uniformy, a to přes svého otce a jeho známé, že si na ně pozve jistého P., že to je nějaký Róm, a vyhrožoval jim pro jejich služební zákrok v souladu s §26 odst. 1 písm. a/, b/, c/ zák. č. 273/2008 Sb. o Policii ČR, že je zlikviduje nebo zabije jejich rodinné příslušníky a v agresivním jednání pokračoval při eskortě ze služebny PČR OO Jablonec nad Nisou do Nemocnice v Jablonci nad Nisou, kam byl převážen z důvodu lékařského vyšetření před jeho umístěním do policejní cely, kdy pprap. J. P. a prap. K. S. opětovně vyhrožoval, že je svlékne z uniformy a v nemocnici v čekárně vulgárními výrazy napadl pprap. J. P. proto, že zajišťoval jeho ostrahu s tím, že uvedl, že mu přeje všechno nejhorší a opětovně mu vyhrožoval, že si na něho pozve jistého P., a když poškozený na chování obžalovaného nereagoval, snažil se obžalovaný sebepoškodit, kdy začal svou hlavou mlátit do zdi a předtím zvolal „no počkej“,
3) v okrese J. n. N. dne 26. 11. 2014 v době od 08.10 hodin do 08.25 hodin v prodejně Lidl v K. u. v T., odcizil ke škodě spol. Lidl Česká republika v. o. s., Nárožní 1359/11, 158 00 Praha 5, 7 ks norského uzeného lososa v celkové hodnotě 419,30 Kč, 6 ks mléčných čokoládových tyčinek zn. Amanie v celkové hodnotě 329,40 Kč, 4 ks sprejů zn. Adidas Body after sport v celkové hodnotě 259,60 Kč a zboží si schoval do látkové tašky, kterou měl při sobě, ze které u pokladny vyndal na pult pouze pečivo a sýr, které zaplatil a další nákup shora vyjmenovaného zboží pronesl bez zaplacení přes pokladnu, za kterou byl vyzván zástupkyní vedoucí prodejny I. L., aby předložil látkovou tašku ke kontrole a obžalovaný reagoval tak, že do svědkyně strčil a snažil se ji obejít a říkal jí, že tašku ukázat nemůže, a když mu svědkyně vstoupila do cesty, utíkal z prodejny, svědkyně ho chytla za tašku, o kterou se přetahovali a obžalovaného zajistila svědkyně s další kolegyní a dalšími dvěma zákazníky do příjezdu policejní hlídky, zboží bylo vráceno do prodejny, a jednání se dopustil, přestože pro přečin krádeže podle §205 odst. l písm. a) trestního zákoníku byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 16. 8. 2012, č. j. 3 T 58/2011 k souhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře 18 měsíců s výkonem ve věznici s dozorem a trest vykonal dne 21. 9. 2013, a pro přečin výtržnictví podle §358 odst. l, odst. 2 písm. a) trestního zákoníku byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 22. 3. 2013 sp. zn. 34 T 31/2013 k nepodmíněnému trestu odnětí svobody ve výměře 10 měsíců s výkonem ve věznici s ostrahou a trest vykonal dne 19. 7. 2014. “
2. Takto popsané jednání obviněného soud prvního stupně kvalifikoval takto: skutky pod body 1/ a 3/
a) jako dva přečiny krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku,
b) jako dva přečiny výtržnictví podle §358 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku,
skutek pod bodem 1/ též
a) jako přečin vydírání podle §175 odst. 1 tr. zákoníku,
b) přečin ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku,
a skutek pod bodem 2/
jako přečin vyhrožování s cílem působit na úřední osobu podle §326 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku.
Uložil mu za to podle §175 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání 18 měsíců. Podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku ho pro výkon trestu zařadil do věznice s ostrahou.
3. O odvoláních , která proti citovanému rozsudku podali obviněný a státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Jablonci nad Nisou, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 24. 7. 2015, sp. zn. 31 To 311/2015. Podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu a podle §259 odst. 3 tr. ř. obviněnému uložil podle §175 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání 2 let. Podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku jej pro výkon trestu zařadil do věznice s ostrahou. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn. Podle §256 tr. ř. odvolání obviněného zamítl.
II.
4. Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci podal obviněný dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
5. K uplatněnému dovolacímu důvodu dovolatel uvedl, že v případě skutků ad 1/ a ad 2/ měla nesprávná realizace důkazního řízení za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu. Od počátku popíral, že by v předmětné prodejně čokoládovou tyčinku zn. MARS odcizil. Soud první instance v rozsudku uvedl, že neměl důvod nevěřit výpovědi svědka B., že „v průběhu hlavního líčení nebyly zjištěny takové okolnosti, které by výpověď tohoto svědka zpochybňovaly“. Z výpovědi svědka P. B. před soudem, kterou obviněný ocitoval, podle obviněného vyplývá pouze to, že (obviněný) „pípal“, což ještě neznamená, že něco ukradl, neboť svědek P. B. podle obviněného před soudem vypověděl, že obviněný to tam musel někde zahodit, protože, jakmile odjeli policisté, tak za pokladnami našel obal od tyčinky MARS. Svědek se tedy pouze domníval, že obviněný něco ukradl, a domníval se, že to byla tyčinka MARS. Z výpovědi svědka P. B. bylo zřejmé, že byl přesvědčen o vině obviněného, ale toto přesvědčení nemůže soudu stačit, soud byl povinen prokázat vinu beze všech pochybností. Soud v rozporu s tím učinil závěr, že výpovědi navrhovaných svědků nemohly přinést nic nového, neboť by byly v souladu s výpověďmi svědků, kteří již byli slyšeni. Přitom svědkyně Š. K. uvedla v přípravném řízení, že stála u bezpečnostních rámů a za nimi uviděla na zemi předmětnou tyčinku MARS, kterou zde pravděpodobně při potyčce s ochrankou pachatel odhodil. Tyčinku označila, sepsala protokol a vrátila zpět na prodejnu. Neexistuje tedy žádný přímý důkaz, že by nalezenou tyčinku MARS vůbec někdo odcizil. Ani policie před svým odjezdem z prodejny vůbec nezjistila, zda vůbec a co konkrétně bylo na prodejně vlastně odcizeno, tuto věc ani neviděla, natož aby ji zajistila. Dovolatel byl přesvědčen, že byla porušena jeho základní práva a svobody, když nebyl proveden důkaz výslechem svědkyně Š. K. a zhlédnutím kamerového záznamu z prodejny. Nesouhlasil s výpovědí svědka B., že se svlékal z kalhot a že ukazoval přirození. Nebylo prokázáno, že by odcizil čokoládovou tyčinku MARS, se kterou bez zaplacení prošel přes pokladnu. Fakt, že žádnou tyčinku neodcizil, měl rozhodující vliv na jeho následné chování, které bylo kvalifikováno jako přečin vydírání, přečin výtržnictví a přečin ublížení na zdraví. Druhoinstanční soud uvedl, že obviněný ve výpovědi v řízení přípravném uváděl, že to byl poškozený, kdo jej jako první udeřil a byl na něho vulgární, na nic dalšího se obviněný nepamatoval. K argumentaci soudu druhého stupně, podle níž, „pokud je v odůvodnění odvolání uvedeno, že obžalovaný se po poškozeném ohnal z toho důvodu, že byl porušen jeho osobní prostor, což v něm vyvolává pocit úzkosti a pudově snahu o znovuzískání tohoto prostoru, tak dané neuváděl ani obžalovaný“, obviněný uvedl, že odmítl vypovídat z důvodu podjatosti vyšetřovatele, hlavní líčení proběhlo na jeho žádost v jeho nepřítomnosti, přičemž od počátku – již v přípravném řízení – navrhoval provedení důkazu znaleckým posudkem (zřejmě z oboru zdravotnictví odvětví psychiatrie, příp. psychologie). Obviněný také nesouhlasil s hodnocením soudu druhého stupně stran výkladu skutečnosti, že „z výpovědi poškozeného je naopak zřejmé, že obžalovaný zcela jasně uváděl, že si kvůli takovému buzerantovi nepůjde sednout“. Jeho výrok totiž bylo možno vyložit i tak, že se obával, aby se v tísni proti poškozenému neohnal a nezpůsobilo mu to vzhledem k jeho trestní minulosti další problémy. Dodal, že jen tehdy, pokud by bylo prokázáno, že dovolatel použil nátlak ve formě násilí s cílem, aby jej poškozený kvůli krádeži nezadržel, šlo by o vícečinný souběh přečinu krádeže a vydírání. Svým jednáním tedy nemohl naplnit znaky skutkové podstaty přečinu vydírání, neboť nepoužil nátlak ve formě násilí na vůli svědka B., ale v zoufalství se proti němu ohnal, když vstupoval do jeho osobní sféry a bezdůvodně jej omezoval na osobní svobodě.
6. Na závěr obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadená rozhodnutí jmenovaných soudů zrušil a přikázal Okresnímu soudu v Jablonci nad Nisou, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
7. K podanému dovolání státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) sdělil, že nevyužívá svého oprávnění a věcně se vyjadřovat nebude.
III.
8. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům.
9. Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 24. 7. 2015, sp. zn. 31 To 311/2015, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. Obviněný je osobou oprávněnou k podání dovolání podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
10. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírá, lze podřadit pod (uplatněný) důvod uvedený v předmětném zákonném ustanovení.
11. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
12. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud ovšem není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
13. Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejících odstavcích tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zásadně jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
IV.
14. V posuzované věci všechny uplatněné dovolací námitky (podrobně viz výše v rekapitulaci podání dovolatele) vztažené k předmětnému dovolacímu důvodu směřují primárně do oblasti skutkové a procesní. Z jejich obsahu je totiž zřejmé, že obviněný v prvé řadě vytýkal soudům obou stupňů neúplné důkazní řízení, nesprávné hodnocení provedených důkazů a vadná skutková zjištění. Současně přitom prosazoval vlastní hodnocení důkazů a předkládal vlastní skutkový hodnotící závěr (tyčinku MARS neodcizil, poškozeného P. B. neudeřil pěstí, v zoufalství se proti němu ohnal, když ten vstupoval do jeho osobní sféry a bezdůvodně jej omezoval na osobní svobodě, přičemž jej dotyčný jako první udeřil a byl na něho vulgární). Právě z těchto skutkových (a procesních) námitek (tedy sekundárně) odvozoval svůj závěr o vadném hmotně právním posouzení skutku.
15. Obviněný nenamítal rozpor mezi skutkovými závěry (vykonanými soudy po zhodnocení důkazů) a užitou právní kvalifikací ani jiné nesprávné hmotně právní posouzení soudy zjištěných skutkových okolností. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve skutečnosti spatřoval zejména v porušení procesních zásad vymezených zejména v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. Takové námitky pod výše uvedený (ani jiný) dovolací důvod podřadit nelze.
16. Nad tento rámec lze uvést, že pokud nebyly soudy provedeny navrhované důkazy, nelze v tom spatřovat vadu. Účelem dokazování je totiž zjistit skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí soudu. Jen soud rozhoduje o tom, jakými důkazními prostředky bude objasňovat určitou okolnost, která je důležitá pro zjištění skutkového stavu a shromážděné důkazy hodnotí podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Pokud tedy obviněný namítal, že nebyly provedeny všechny jím navržené důkazy, lze v návaznosti na výše uvedené vyslovit, že soud není povinen provést všechny důkazy navržené stranami, avšak jestliže důkaz neprovede, má jeho neprovedení řádně odůvodnit. Tomuto soudy vyhověly, neboť z jejich argumentace vyplývá, že se důkazními návrhy zabývaly. Vyložily, z jakých důvodů neprovedly navržené důkazy, nejedná se proto o opomenuté důkazy. V odmítnutí navržených důkazů tak nelze spatřovat porušení práva obviněného na spravedlivý proces .
17. Dále je možné zmínit, že meritem podání dovolatele bylo rozporování provedených důkazů a zpochybňování zjištění z nich vyplývajících, jak je popsáno podrobně výše. Na vlastním odlišném hodnocení důkazů pak dovolatel dospěl ke svému závěru, že došlo k nesprávnému vyhodnocení provedených důkazů a byl z nich nesprávně zjištěn skutkový stav. Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Jen zcela výjimečně tak může učinit – a to s ohledem na principy vyplývající z ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces – jestliže mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy je extrémní nesoulad, a namítne-li dovolatel (současně) tento nesoulad ve svém dovolání. V daném případě se však o takovou situaci nejednalo. Námitky obviněného ve vztahu ke správnosti a úplnosti skutkových zjištění nevybočily z rámce prostých námitek skutkové povahy, jimiž obviněný zpochybňuje pouze způsob hodnocení provedených důkazů ze strany soudu prvního a druhého stupně. K výjimečnému zásahu dovolacího soudu, zaměřenému na správnost opatřených skutkových zjištění, tak neposkytl kvalifikovaný podklad.
18. Nadto Nejvyšší soud dodává, že z odůvodnění rozhodnutí soudů nižších stupňů je zřejmé, jak hodnotily provedené důkazy a k jakým závěrům přitom dospěly – je zjevná logická návaznost mezi hodnocením provedených důkazů a učiněnými skutkovými zjištěními. Lze celkově shrnout, že v rozhodnutích učiněných v předchozím řízení jsou dostatečně zdůvodněny závěry, které soudy učinily. Nebyl zde tedy dán tzv. extrémní nesoulad, který nastává tehdy, jestliže zjištění soudů nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, jestliže zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, jestliže zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co bylo obsahem dokazování.
19. Činil-li za dané situace obviněný kroky ke zpochybnění skutkových závěrů vyjádřených v uvedených rozhodnutích, a právě z tohoto pak dovozoval vadnost právního posouzení skutku, resp. jiné nesprávné hmotně právní posouzení, pak je nutno zdůraznit, že jde o námitky z pohledu uplatněného dovolacího důvodu irelevantní. V této souvislosti lze zmínit usnesení Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, podle něhož právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy.
20. K výše uvedenému je třeba doplnit a zdůraznit, že dovolatel je v souladu s §265f odst. 1 tr. ř. povinen odkázat v dovolání na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) – l ) tr. ř., přičemž ovšem obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se v dovolání opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí skutečně odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §265b odst. 1 tr. ř., byť je na příslušné zákonné ustanovení dovolatelem formálně odkazováno. Označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. ř. přitom nemůže být pouze formální ; Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň zákonnou podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05).
21. Z hlediska základních práv garantovaných Listinou základních práv a svobod a mezinárodněprávními instrumenty je pak nutno poukázat na to, že žádný z těchto právních aktů neupravuje právo na přezkum rozhodnutí o odvolání v rámci dalšího, řádného či dokonce mimořádného opravného prostředku. Zákonodárce tak mohl z hlediska požadavků ústavnosti věcné projednání dovolání omezit v rovině jednoduchého práva stanovením jednotlivých zákonných dovolacích důvodů, jejichž existence je pro přezkum pravomocného rozhodnutí v dovolacím řízení nezbytná. Není-li existence dovolacího důvodu soudem zjištěna, neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání věcně projednat (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02).
22. Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 20. 4. 2016
JUDr. Vladimír Veselý
předseda senátu