ECLI:CZ:NS:2016:6.TDO.542.2016.1
sp. zn. 6 Tdo 542/2016-23
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 4. 2016 o dovolání, které podal obviněný J. F. , proti usnesení Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 27. 10. 2015, sp. zn. 6 To 328/2015, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 48 T 36/2015, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
I.
1. Rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 30. 6. 2015, sp. zn. 48 T 36/2015, byl obviněný uznán vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku spáchaných ve formě spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, kterých se dopustil s již odsouzeným A. P. podle skutkových zjištění jmenovaného soudu tím, že „ v L., okres Z., dne 5. 2. 2015 od 03:15 hodin do 04:00 hodin na ulici U. po přelezení kovového plotu o výšce 170 cm vnikli do areálu společnosti VAVRYS s. r. o., kde ze zaparkovaného vozidla Škoda Octavia, RZ … demontovali za pomocí zvedáku a klíče 4 ks komletních 15“ kol z lehkých slitin včetně pneumatik zn. Barum Polaris III, rozměrů 195x65 R15, které si přichystali ke vstupní bráně areálu, kdy při demontování kol přední část automobilu upadla na zem , čímž došlo k prohnutí obou prahů, čímž způsobili společnosti VAVRYS CZ s. r. o., se sídlem Hradištko 882, Luhačovice, IČ: 41601319, škodu odcizením ve výši 7 239 Kč a škodu poškozením ve výši 10 000 Kč.
2. Za tyto přečiny byl obviněný J. F. podle §205 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 4 měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem.
3. Obviněnému též byla podle §228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost společně a nerozdílně s odsouzeným A. P. zaplatit na náhradě škody společnosti VAVRYS CZ s. r. o., se sídlem Hradištko 882, Luhačovice, IČ: 41601319, škodu ve výši 11 239 Kč.
4. O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný J. F. (dále jen „obviněný“), rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně. Usnesením ze dne 27. 10. 2015, sp. zn. 6 To 328/2015, podle §256 tr. ř. toto odvolání zamítl.
II.
5. Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně, podal obviněný dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
6. V úvodu odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku konstatoval, že je zaměřen proti výroku o trestu, neboť uložený trest ve výměře 4 měsíců je nepřiměřeně přísný. Podle dovolatele rozhodnutí soudu prvního a druhého stupně spočívá na jiném nesprávně hmotném posouzení, neboť soudy pochybily při stanovení druhu a výměry trestu podle §38 a §39 tr. zákoníku. Nedostatečně přihlédly k jeho osobním a rodinným poměrům a možnostem nápravy. Obviněný poukazoval na skutečnost, že se momentálně snaží žít řádný život, má stálou brigádu, o kterou při nastoupení výkonu trestu přijde, nebude moci udržovat kontakt se svojí dcerou. K jeho nápravě by postačil trest obecně prospěšných prací nebo trest domácího vězení.
7. S ohledem na shora uvedené obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil podle §265k odst. 1 tr. ř. usnesení Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 27. 10. 2015, sp. zn. 6 To 328/2015, ve výroku o trestu, i rozsudek Okresního soudu ve Zlíně ze dne 30. 6. 2015, sp. zn. 48 T 36/2015, ve výroku o trestu, jakož i všechna další rozhodnutí obsahově na toto usnesení a rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změnám, k nimž došlo zrušením pozbyla podkladu a aby podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Brně – pobočce ve Zlíně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
8. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství sdělil, že se k uvedenému dovolání nebude věcně vyjadřovat. Současně uvedl, že výslovně souhlasí s tím, aby Nejvyšší soud ve věci rozhodl za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
III.
9. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům.
10. Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 27. 10. 2015, sp. zn. 6 To 328/2015, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Obviněný je osobou oprávněnou k podání dovolání podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím své obhájkyně, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
11. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírá, lze považovat za (uplatněné) důvody uvedené v předmětném zákonném ustanovení.
12. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotněprávnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
13. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. g) tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud ovšem není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
14. Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejících odstavcích tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zásadně jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
15. K uvedenému je třeba ještě doplnit a zdůraznit, že dovolatel je v souladu s §265f odst. 1 tr. ř. povinen odkázat v dovolání na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) – l ) tr. ř., přičemž ovšem obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se v dovolání opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí skutečně odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §265b odst. 1 tr. ř., byť je na příslušné zákonné ustanovení dovolatelem formálně odkazováno. Označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. ř. přitom nemůže být pouze formální Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň zákonnou podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05).
16. Z hlediska základních práv garantovaných Listinou základních práv a svobod a mezinárodněprávními instrumenty je pak nutno poukázat na to, že žádný z těchto právních aktů neupravuje právo na přezkum rozhodnutí o odvolání v rámci dalšího, řádného či dokonce mimořádného opravného prostředku. Zákonodárce tak mohl z hlediska požadavků ústavnosti věcné projednání dovolání omezit v rovině jednoduchého práva stanovením jednotlivých zákonných dovolacích důvodů, jejichž existence je pro přezkum pravomocného rozhodnutí v dovolacím řízení nezbytná. Není-li existence dovolacího důvodu soudem zjištěna, neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání věcně projednat (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02).
IV.
17. Obviněný naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovozuje z toho, že podle jeho názoru rozsudek soudu prvního stupně a usnesení soudu druhého stupně spočívá na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení skutku, když soudy pochybily při ukládání druhu a trestu podle §38 a §39 tr. zákoníku.
18. Takto uplatněnou argumentaci nelze pod dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit. Lze uvést, že k nápravě vad výroku o trestu je primárně určen dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Uvedený důvod je dán v případě nejzávažnějších pochybení soudu, a to byl-li obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení, spočívající např. v nesprávném vyhodnocení kritérií uvedených v §38 až §42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného nebo naopak nepřiměřeně mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., a ani prostřednictvím jiného dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 tr. ř. (viz č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Proto lze námitku obviněného považovat za bezpředmětnou, neboť nenaplňuje žádný dovolací důvod.
19. Nad rámec těchto úvah považuje Nejvyšší soud za nutné zdůraznit, že obviněný byl v dané věci ohrožen trestem odnětí svobody až na 2 léta za nejpřísněji trestný čin (přečin podle §205 odst. 1 tr. zákoníku). Jestliže mu soudy nižších stupňů uložily trest odnětí svobody v trvání 4 měsíců nepodmíněně, je nutno konstatovat, že se jedná o trest uložený v rámci zákonné trestní sazby. Výrok o nepodmíněnosti uloženého trestu odpovídá zejména skutečnosti, že obviněný se trestné činnosti dopustil ve dvojnásobné zkušební době podmíněného odsouzení, tedy v době, kdy na jeho chování jsou kladeny zvýšené nároky. Při rozhodování o zařazení obviněného do konkrétního typu věznice, využil soud prvního stupně možnosti podle §56 odst. 3 tr. zákoníku a zařadil jej pro výkon trestu do mírnějšího typu věznice, konkrétně do věznice s dozorem, ačkoliv byl již opakovaně ve výkonu trestu pro úmyslnou trestnou činnost.
20. Vzhledem ke shora uvedenému je nepochybné, že obviněný se svou argumentací obsaženou v podaném dovolání s věcným naplněním uplatněného dovolacího důvodu rozešel a vznesl námitky, které nejsou podřaditelné pod dovolací důvod jím deklarovaný (a současně ani pod jiné ustanovením §265b tr. ř. upravené dovolací důvody). Proto dospěl Nejvyšší soud k závěru, že o jeho dovolání je nezbytné rozhodnout způsobem upraveným v §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Dle něho Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b.
21. Proto Nejvyšší soud rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o odmítnutí dovolání obviněného bez věcného projednání. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 26. 4. 2016
JUDr. Vladimír Veselý
předseda senátu
Vypracovala:
JUDr. Marta Ondrušová