ECLI:CZ:NS:2016:6.TDO.815.2016.1
sp. zn. 6 Tdo 815/2016-26
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 6. 2016 o dovolání, které podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněného F. Z. proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. 2. 2016, sp. zn. 3 To 791/2015, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 6 T 147/2015, takto:
I. Podle §265k odst. 1 tr. ř. se usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. 2. 2016, sp. zn. 3 To 791/2015 zrušuje .
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se současně zrušují také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
II. Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Českých Budějovicích přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
I.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 10. 2015, sp. zn. 6 T 147/2015, byl obviněný F. Z. (dále jen „obviněný“) uznán vinným přečinem nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, kterého se dopustil tím, že „dne 6. 6. 2015 v době kolem 19:35 hodin, jako řidič osobního motorového vozidla tovární značky Škoda Felicia, šedé metal barvy, registrační značky ..., svou jízdou po komunikaci v ul. S. v Č. B., ve směru k ul. K. S., cíleně brzdil a zpomaloval jízdu řidiče osobního motorového vozidla tovární značky VW PASSAT VARIANT, šedé metal barvy, registrační značky ..., majitele a řidiče R. V., kdy tento v prostoru před prodejnou zahradní techniky fa Proles CB v ul. K. S. v Č. B., řidiče vozidla tovární značky Škoda Felicia předjel a zastavil v dostatečné vzdálenosti před ním, a řidič F. Z. na toto reagoval tak, že zastavil své vozidlo za vozidlem R. V., a spolucestující R. V., R. P., vystoupil z vozidla a šel k řidiči F. Z. a zeptal se ho, co to mělo znamenat, a F. Z. na to reagoval tak, že na R. P., R. V. a dalšího spolucestujícího z motorového vozidla tovární značky VW PASSAT, V. V., začal mířit krátkou střelnou zbraní – kovovým bubínkovým revolverem černé barvy, značky ALFA, model 230, devítiranným, ráže 22 LR, a začal na ně křičet, že je všechny postřílí, ať táhnou pryč, R. P. zbraň F. Z. vytrhnul z ruky a tuto zbraň uschoval do příjezdu hlídky Policie ČR, čímž svým jednáním vzbudil v poškozených R. V., ve V. V. a v R. P., důvodnou obavu o život a zdraví, ke zranění osob nedošlo.“
2. Za tento trestný čin byl obviněný odsouzen podle §353 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců. Podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému uložen také trest propadnutí věci, a to 1 ks kovového bubínkového revolveru zn. ALFA, model 230, výr. č. ..., ráže 22 LR, a 9 ks střeliva – náboje ráže 22 LR.
3. O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 22. 2. 2016, sp. zn. 3 To 791/2015, tak, že podle §257 odst. 1 písm. b) tr. ř. napadený rozsudek v celém rozsahu zrušil a shora popsané jednání obviněného postoupil Magistrátu města České Budějovice.
II.
4. Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích podal nejvyšší státní zástupce dovolání v neprospěch obviněného, v němž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. f) tr. ř., neboť bylo rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí, a dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., protože napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
5. V odůvodnění podaného mimořádného opravného prostředku nejvyšší státní zástupce prvně zrekapituloval stěžejní důvody, o něž se opíralo rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo jednání obviněného, vymezené ve skutkové větě rozsudku nalézacího soudu, posouzeno jako nedosahující dostatečné intenzity společenské škodlivosti, a tudíž nedosahující intenzity trestného činu, a to i navzdory naplnění všech znaků formální stránky trestného činu podle §353 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Odvolací soud, nezpochybňujíce skutková zjištění soudu prvního stupně, totiž na rozdíl od tohoto shledal, že byť byl příčinou konfliktu obviněného s R. V., R. P. a V. V. (dále též „poškození“) jeho způsob jízdy v rozporu s právními předpisy, nemohl na druhé straně přehlížet do značné míry svémocné jednání poškozených, kteří vozidlo obviněného obestoupili a poškozený V. V. do něho také kopl, na základě čeho se obviněný, i s ohledem na svůj pokročilý věk 81 let, mohl cítit ohrožen.
6. Odvolacímu soudu dovolatel vytkl zejména skutečnost, že uvedený právní závěr přijal, aniž by vzal v potaz, že i přes všechny výše poukázané okolnosti bylo jednání obviněného spácháno za zvlášť přitěžující okolnosti, a to se zbraní, tedy při naplnění kvalifikované skutkové podstaty trestného činu zakotvené v ustanovení §353 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Použití zbraně lze podle jeho názoru považovat za tak závažnou přitěžující okolnost, že vylučuje, aby na takový skutek bylo možno pohlížet jako na nedosahující patřičného stupně společenské škodlivosti a tím i způsobilý pro použití zásady subsidiarity trestní represe podle §12 odst. 2 tr. zákoníku. V této souvislosti dále akcentoval, že již naplnění formálních znaků základní skutkové podstaty trestného činu obvykle znamená, že jde o jednání společensky škodlivé a že výjimky budou ojedinělé, tím spíše v případě kvalifikovaných skutkových podstat, u nichž by závěr o absenci společenské škodlivosti měl být naprosto výjimečný a současně podepřený tomu odpovídajícími skutkovými okolnostmi případu, jež však v posuzované věci nevypovídají ve prospěch uplatnění odpovědnosti obviněného podle jiného než trestněprávního předpisu.
7. Nejvyšší státní zástupce nadto podotkl, že o poměrně vysoké intenzitě společenské škodlivosti jednání obviněného naopak svědčí způsob naplnění zákonného znaku „se zbraní“, neboť se v daném případě jednalo o střelbyschopný revolver, přičemž obviněný během slovního konfliktu s poškozenými také verbálně vyjádřil své odhodlání tuto zbraň proti nim použít a pohrůžku zbraní měl podle výpovědi poškozeného R. P. učinit dokonce dvakrát. V tomto případě je podle něho zvláště patrné, že i navzdory počtu a věku poškozených, jenž mohl u podstatně staršího obviněného vzbudit určité obavy z dalšího vývoje probíhajícího konfliktu, nebylo možno na straně obviněného spatřovat žádný objektivní důvod pro takové krajní řešení výměny názorů účastníků silničního provozu. Obviněný navíc podle jeho názoru obdobný způsob vyhrocení případných konfliktních situací v dopravě považoval zjevně za reálný, jestliže při jízdě městem vozil na sedadle spolujezdce volně položený nabitý, k případnému použití připravený, revolver.
8. Nejvyšší státní zástupce uzavřel, že obviněný svým jednáním naplnil všechny znaky skutkové podstaty přečinu nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, přičemž společenská škodlivost jeho jednání ve smyslu §12 odst. 2 tr. zákoníku je zřejmá z té nepřehlédnutelné okolnosti, že se skutku dopustil se střelbyschopnou zbraní, připravenou kdykoliv k jejímu použití. K uvedenému dodal, že rozhodnutí nalézacího soudu o vině obviněného se nacházelo v souladu se zákonem, a proto bylo namístě rozhodnout o zamítnutí odvolání, zatímco rozhodnutí odvolacího soudu o postoupení věci k projednání správnímu orgánu zakládá nejen dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. f) tr. ř., ale současně naplňuje i dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť vedle nesplněných podmínek pro vydání takového rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
9. S ohledem na shora vymezené důvody navrhl, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání podle §265k odst. 1 tr. ř. za podmínky uvedené v §265p odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. 2. 2016, sp. zn. 3 To 791/2015, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále postupoval podle §265l odst. 1 tr. ř. a přikázal Krajskému soudu v Českých Budějovicích, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Svůj souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. vyslovil rovněž pro případ, kdy by Nejvyšší soud shledal, že je nutno rozhodnout jiným způsobem než podle §265 odst. 1 písm. b) tr. ř.
III.
10. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí nebo zda tu nejsou důvody pro jeho odmítnutí. Přitom dospěl k následujícím závěrům.
11. Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. 2. 2016, sp. zn. 3 To 791/2015, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. ř. Nejvyšší státní zástupce je osobou oprávněnou k podání dovolání podle §265d odst. 1 písm. a) tr. ř. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
12. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírá, lze podřadit pod uplatněné důvody uvedené v předmětném zákonném ustanovení.
13. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. f) tr. ř. je naplněn tehdy, když bylo rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu, o zastavení trestního stíhání, o podmíněném zastavení trestního stíhání, nebo o schválení narovnání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí. Pokud jde o postoupení věci, lze tento dovolací důvod spatřovat např. v tom, že soud druhého stupně rozhodl o postoupení věci jinému orgánu k rozhodnutí o přestupku, jiném správním deliktu či kárném provinění, přestože se jedná o trestný čin, nebo že v době rozhodování odvolacího soudu nelze již takové jednání jako přestupek, jiný správní delikt či kárné provinění projednat, neboť uplynula zákonná lhůta, a proto měl soud obžalovaného zprostit obžaloby podle §226 písm. b) tr. ř.
14. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva. Východiskem pro existenci označeného dovolacího důvodu jsou zásadně v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
15. Nejvyšší soud shledal, že námitky obsažené v dovolání nejvyššího státního zástupce byly z hlediska výše vymezených dovolacích důvodů uplatněny relevantně, načež přistoupil k posouzení podaného mimořádného opravného prostředku.
IV.
16. Jelikož charakter uplatněné argumentace nezaložil podmínky pro rozhodnutí Nejvyššího soudu o dovolání způsobem upraveným v ustanovení §265i odst. 1 tr. ř., tj. cestou jeho odmítnutí, přezkoumal Nejvyšší soud podle §265i odst. 3 tr. ř. napadená rozhodnutí i řízení jim předcházející, a poté seznal, že dovolání je důvodné. K závěru o důvodnosti podaného dovolání dospěl na podkladě následujících skutečností.
17. Nejvyšší soud prvně připomíná, že trestným činem je podle trestního zákoníku takový protiprávní čin, který trestní zákon označuje za trestný a který vykazuje znaky uvedené v tomto zákoně (§13 odst. 1 tr. zákoníku). Zásadně tedy platí, že každý protiprávní čin, který vykazuje všechny znaky uvedené v trestním zákoníku, je trestným činem a je třeba vyvodit trestní odpovědnost za jeho spáchání. Tento závěr je však v případě méně závažných trestných činů korigován použitím zásady subsidiarity trestní represe ve smyslu §12 odst. 2 tr. zákoníku, podle níž trestní odpovědnost pachatele a trestněprávní důsledky s ní spojené lze uplatňovat jen v případech společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu. Společenská škodlivost není zákonným znakem trestného činu, neboť má význam jen jako jedno z hledisek pro uplatňování zásady subsidiarity trestní represe ve smyslu §12 odst. 2 tr. zákoníku. Společenskou škodlivost nelze řešit v obecné poloze, ale je ji třeba zvažovat v konkrétním posuzovaném případě u každého spáchaného méně závažného trestného činu, u něhož je nutné ji zhodnotit s ohledem na intenzitu naplnění kritérií vymezených v §39 odst. 2 tr. zákoníku, a to ve vztahu ke všem znakům zvažované skutkové podstaty trestného činu a dalším okolnostem případu. Úvaha o tom, zda jde o čin, který s odkazem na zásadu subsidiarity trestní represe není trestným činem z důvodu nedostatečné společenské škodlivosti případu, se uplatní za předpokladu, že posuzovaný skutek z hlediska spodní hranice trestnosti neodpovídá běžně se vyskytujícím trestným činům dané skutkové podstaty. Kritérium společenské škodlivosti případu je doplněno principem „ultima ratio“, z kterého vyplývá, že trestní právo má místo pouze tam, kde jiné prostředky z hlediska ochrany práv fyzických a právnických osob jsou nedostatečné, neúčinné nebo nevhodné (viz stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. Tpjn 301/2012, publikované pod č. 26/2013 Sb. rozh. tr.).
18. V nyní posuzované věci se obviněný podle skutkových zjištění soudů nižších stupňů dopustil jednání, jež vykazuje formální znaky kvalifikované skutkové podstaty přečinu nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. To ostatně dovodil i odvolací soud, který konstatoval: „[n]ení sporu o tom, že po formální stránce obžalovaný naplnil jednotlivé znaky skutkové podstaty přečinu nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku.“ Vzhledem ke skutečnosti, že daný trestný čin je kategorizován jako přečin, a tudíž méně závažný trestný čin, ve světle výše citovaného stanoviska by v obecné rovině bylo možno uvažovat o aplikaci zásady subsidiarity trestní represe ve smyslu §12 odst. 2 tr. zákoníku. V této souvislosti však nutno podotknout, že se jedná o přečin v kvalifikované skutkové podstatě, která obsahuje znaky činu pro společnost škodlivějšího, než je čin uvedený ve skutkové podstatě základní. V takovém případě by musely existovat skutečně výjimečné konkrétní okolnosti, které by odůvodnily aplikaci zásady subsidiarity trestní represe. Je proto potřebné zhodnotit, zda intenzita naplnění kritérií vymezených v §39 odst. 2 tr. zákoníku ve vztahu ke všem znakům zvažované skutkové podstaty odůvodňuje závěr, že posuzovaný skutek z hlediska spodní hranice trestnosti neodpovídá běžně se vyskytujícím trestným činům dané skutkové podstaty.
19. V případě protiprávního jednání obviněného však vyvození takového závěru brání zejména intenzita naplnění znaku trestného činu podle §353 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, a to s ohledem na druh a způsob užití zbraně. Trestný čin je ve smyslu §118 tr. zákoníku spáchán se zbraní, jestliže pachatel užije zbraně k útoku, k překonání nebo zamezení odporu anebo jestliže ji k tomu účelu má u sebe. Zbraní se zde rozumí cokoli, čím je možno učinit útok proti tělu důraznějším, např. kámen, železná tyč, vidle, silný klacek atd. (srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. §140 – 421. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, str. 1304). V posuzované věci se jednalo o nabitý revolver, takže o zbraň nejen způsobilou učinit útok proti tělu důraznějším, ale dokonce střelbyschopnou, způsobilou ohrozit osobu na životě nebo zdraví. Užití takového druhu prostředku tudíž podstatně zvyšuje společenskou škodlivost spáchání trestného činu se zbraní. Způsob užití zbraně obviněným rovněž nelze označit za méně společensky škodlivý, či dokonce nedosahující spodní hranice trestnosti, která by neodpovídala běžně se vyskytujícím trestným činům dané skutkové podstaty. Pro naplnění znaku spáchání trestného činu se zbraní by, jak již shora naznačeno, postačovalo, aby jí měl obviněný u sebe, avšak v dané věci bylo prokázáno, že střelbyschopnou zbraní na poškozené mířil, a tito se v důsledku takového jednání cítili ohroženi. Skutečnost, že se poškození cítili ohroženi, navíc zvyšuje také intenzitu naplnění znaku trestného činu podle §353 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se pachatel dopustí, vyhrožuje-li „takovým způsobem, že to může vzbudit důvodnou obavu“, jelikož užití zbraně obviněným bylo nejen způsobilé vzbudit důvodnou obavu poškozených o jejich život nebo zdraví, ale takovou obavu u nich i skutečně vyvolalo. Vzhledem k uvedeným konkrétním okolnostem proto není důvod pro aplikaci zásady subsidiarity trestní represe, na základě níž by bylo možné dojít k závěru, že i navzdory naplnění formální stránky trestného činu nelze vyvodit trestní odpovědnost obviněného, ale postačí uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu.
20. Nejvyšší soud nadto podotýká, že odvolací soud založil konstatování o nedostatku společenské škodlivosti jednání obviněného a následném nevyvození jeho trestní odpovědnosti mimo jiné na tvrzení, že obviněný „se cítil či minimálně zcela nepochybně mohl cítit ohrožen jednáním poškozených“ (viz str. 5 usnesení odvolacího soudu) . Takové skutkové zjištění však nevyplývá z popisu skutku ve výrokové části rozhodnutí nalézacího soudu, ani z jeho odůvodnění. Soud prvního stupně sice v odůvodnění svého rozhodnutí poznamenal, že „[o]bžalovaný zřejmě žije s pocitem ohrožení získaným sledováním zpravodajství jedné z komerčních televizí“ , šlo však pouze o obecnou úvahu nepodloženou bližšími hodnotícími závěry, která nebyla vázána na konkrétní posuzovaný skutek. Odvolací soud se přitom může odchýlit od skutkového zjištění soudu prvního stupně podle §259 odst. 3 tr. ř. pouze tehdy, jestliže v odvolacím řízení znovu provede některé pro skutkové zjištění podstatné důkazy provedené již v hlavním líčení nebo provede důkazy, které nebyly v hlavním líčení provedeny vůbec. V této věci však žádné takové dokazování nebylo odvolacím soudem provedeno a jeho skutkový závěr o pocitu ohrožení obviněného ze strany poškozených, který byl jedním ze stěžejních argumentů pro nevyvození jeho trestní odpovědnosti s odkazem na nedostatek společenské škodlivosti jeho jednání ve smyslu §12 odst. 2 tr. zákoníku, tak ani nemohl být podkladem pro rozhodnutí odvolacího soudu.
21. Nejvyšší soud se na základě shora rozvedených důvodů ztotožnil s argumentací nejvyššího státního zástupce uplatněnou v dovolání, když také shledal, že společenská škodlivost jednání obviněného s ohledem na okolnosti případu (zejména spáchání trestného činu se střelbyschopnou zbraní) za současného naplnění kvalifikované skutkové podstaty trestného činu podle §353 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku vyžaduje použití prostředků trestního práva, přičemž nepostačuje vyvození odpovědnosti podle jiného právního předpisu.
22. Z podnětu dovolání proto postupoval podle §265k odst. 1 tr. ř. a zrušil usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. 2. 2016, sp. zn. 3 To 791/2015. Podle §265k odst. 2. tr. ř. současně zrušil také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265 l odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Českých Budějovicích přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 29. 6. 2016
JUDr. Vladimír Veselý
předseda senátu