ECLI:CZ:NS:2016:6.TDO.946.2016.1
sp. zn. 6 Tdo 946/2016-34
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 8. 2016 o dovolání, které podal obviněný P. B. , proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 16. 2. 2016, sp. zn. 5 To 30/2016, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 2 T 116/2015, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. B. odmítá .
Odůvodnění:
I.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Chomutově ze dne 16. 11. 2015, sp. zn. 2 T 116/2015, byl obviněný P. B. (dále jen „obviněný“) uznán vinným zločinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, jehož se dopustil způsobem popsaným ve výroku tohoto rozsudku.
2. Za tento trestný čin byl odsouzen podle §205 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
3. Krajský soud v Ústí nad Labem, jako soud odvolací, svým rozsudkem ze dne 16. 2. 2016, sp. zn. 5 To 30/2016, zrušil rozsudek soudu prvního stupně z podnětu odvolání státního zástupce podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř., a to ve výrocích o trestu, i ohledně obviněného P. B., a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že ho odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání šesti roků a podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu uložil trest propadnutí věci, a to pilky na železo, plochého šroubováku, dvou kleští, imbusu a jednoho kusu štípacích kleští. Odvolání obviněného, společně s odvoláními dalších dvou spoluobviněných, podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
4. Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem podal obviněný dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
5. Prvně zopakoval svá skutková tvrzení, která uváděl již před soudy nižších stupňů, že v Tažírně č. … Železáren Chomutov se sice pohyboval, ale žádné dráty tam nevzal, našel je až u plotu dne 19. 6. 2015, kdy byl s dalšími spoluobviněnými zadržen policií, avšak přiznal, že v minulosti tam nějaké dráty vzal. Dále potvrdil, že byť v kanceláři v prostorách Tažírny č. … byl, nic tam nevzal, dveře nepáčil, neboť byly otevřené. Do sběrných surovin dráty a další kovový odpad sice nosil, ne však tak, jak je uvedeno v napadených rozhodnutích, přičemž nevěděl, zda se jednalo o antikorové nebo jiné dráty.
6. Soudům obou stupňů dále vytkl, že neodstranily pochybnosti o rozsahu trestné činnosti, a to zejména ohledně výše způsobené škody, která byla stanovena na podkladě znaleckého posudku. Jak namítal již v předchozí fázi trestního řízení, znalecký posudek je podle něho nepřezkoumatelný, neboť byl vyhotoven, aniž by znalkyně předmětné dráty viděla. Akcentoval, že stanovená výše škody je zásadním předpokladem pro správnou právní kvalifikaci skutku, jehož se dopustil, avšak nalézací i odvolací soud závěry znaleckého posudku nijak nezpochybnily a námitkami obviněného se nezabývaly. Nesprávně stanovená výše škody má přitom vyplývat i z nedostatečného skutkového zjištění soudů ohledně skutečnosti, jaký materiál byl odcizen a jakou měl hodnotu, jelikož poškozená společnost Z-Group Steel Holding a. s. řádně nedoložila pohyb zboží ve skladu, když poslední inventuru prováděla dne 23. 1. 2015, další odběr ze skladu byl uskutečněn v dubnu 2015 a k trestné činnosti obviněného došlo až v červnu 2015, přičemž svědek Z. D. potvrdil, že k vniknutí do objektu docházelo asi dvakrát měsíčně.
7. S ohledem na shora uvedené navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265m tr. ř. zrušil rozsudek Okresního soudu v Chomutově ze dne 16. 11. 2015, sp. zn. 2 T 116/2015 a rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem, ze dne 16. 2. 2016, sp. zn. 5 To 30/2016, a sám rozhodl tak, že ho uzná vinným ze spáchání přečinu krádeže podle §205 odst. 1 tr. zákoníku a podle tohoto ustanovení mu uloží přiměřený trest. Zároveň projevil souhlas s projednáním podaného dovolání v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
8. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství sdělila, že nevyužívá svého oprávnění podle §265h odst. 2 tr. ř. a k dovolání se nebude věcně vyjadřovat. Současně vyslovila svůj souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
III.
9. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům.
10. Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, ze dne 16. 2. 2016, sp. zn. 5 To 30/2016, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. ř. Obviněný je osobou oprávněnou k podání dovolání podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
11. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírá, lze podřadit pod (uplatněný) důvod uvedený v předmětném zákonném ustanovení.
12. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
13. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.
14. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví). Obecně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení tohoto dovolacího důvodu podle §256b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
IV.
15 . V posuzované věci však všechny uplatněné dovolací námitky vztažené k předmětnému dovolacímu důvodu směřují do oblasti skutkové a procesní. Z jejich obsahu je totiž zřejmé, že obviněný v prvé řadě vytýkal soudům obou stupňů nesprávné hodnocení provedených důkazů a vadná skutková zjištění. Současně přitom prosazoval vlastní hodnocení důkazů a vykresloval svůj obraz skutkového děje a předkládal vlastní skutkový hodnotící závěr (že z prostorů Tažírny č. 1 žádné dráty v předmětné době nevzal, že sice nějaké do sběrných surovin nosil, ale nikoli v souladu s popisem skutku ve výroku nalézacího soudu atd.). Právě z těchto skutkových a procesních námitek a na základě vlastní verze skutkového stavu věci pak dovozoval své tvrzení, že na základě nesprávně stanovené výše škody byl jeho skutek nesprávně hmotně právně posouzen.
16 . Obviněný tedy nenamítal rozpor mezi skutkovými závěry (vykonanými soudy po zhodnocení důkazů) a užitou právní kvalifikací, ani jiné nesprávné hmotně právní posouzení soudy zjištěných skutkových okolností. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve skutečnosti spatřoval v nesprávném hodnocení důkazů, potažmo vadných skutkových zjištění. Takové námitky pod výše uvedený (ani jiný) dovolací důvod však podřadit nelze.
17. V obecné rovině lze konstatovat, že Nejvyšší soud zasahuje do skutkových zjištění v rámci řízení o dovolání jen zcela výjimečně – a to s ohledem na principy vyplývající z ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces – jestliže mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy je extrémní nesoulad a jestliže dovolatel takový nesoulad učiní předmětem dovolání. V posuzovaném případě se však o takovou situaci nejednalo, jelikož obviněný ve svém dovolání výhradu v uvedeném smyslu neučinil. K tomu lze dále poznamenat, že o tzv. extrémní nesoulad se jedná zejména tehdy, když skutková zjištění postrádají obsahovou spojitost s důkazy, když skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, když skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem provedených důkazů. V daných souvislostech lze rovněž připomenout závěry Ústavního soudu, že pokud jsou napadená rozhodnutí a jejich odůvodnění jasná, logická a přesvědčivá a soudy v souladu s procesními předpisy náležitě zjistily skutkový stav věci a vyvodily z něj odpovídající právní závěry, které jsou výrazem nezávislého rozhodování obecných soudů, pak dovoláním napadená rozhodnutí nevykazují shora zmíněnou vadu (viz např. sp. zn. I. ÚS 1717/09, IV. ÚS 2651/09, I. ÚS 601/07).
18. K námitkám obviněného, jimiž napadá chybné hodnocení důkazů ze strany soudů nižších stupňů, zejména ve vztahu k výši škody způsobené odcizením drátů blíže specifikovaným ve výroku rozsudku nalézacího soudu, lze uvést, že soudy při stanovení výše škody vycházely prvně ze zjištěného množství odcizených drátů, jež nebylo vyčísleno pouze na základě inventury doložené poškozenou, ale především na základě množství drátů, které byly dne 17. a 18. 6. 2015 odevzdány do sběrny, a množství drátů, které měl obviněný P. B. společně s dalšími obviněnými dne 19. 6. 2015 připravené k odnesení do sběrny, potažmo které do sběrny tento den odvážel společně s obviněným M. Č. (viz str. 9 – 10 rozsudku nalézacího soudu). Z takových podkladů následně vycházela znalkyně při řádně odůvodněném určení hodnoty odcizených drátů ve znaleckých posudcích z oboru ekonomika ze dne 12. 7. 2015 a ze dne 3. 8. 2015 (viz č. l. 353-355, 358-359 spisu), které splňují zákonné náležitosti v souladu s ustanovením §107 tr. ř. O takto vyměřené výši škody nelze mít ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. žádné důvodné pochybnosti, neboť logicky vyplývá ze zajištěných důkazů prokazujících celkové množství odcizených drátů a z řádně vypracovaných a provedených znaleckých posudků stanovujících jejich hodnotu. Nadto lze dodat, že samotná výše škody byla ve vztahu k drátům odcizeným dne 19. 6. 2015 znalecky stanovena v podstatně nižší výši, než jaká byla vyčíslena poškozenou společností (viz str. 8 rozsudku nalézacího soudu), přičemž v detailech lze přiměřenost závěrů předmětných znaleckých posudků ověřit jednoduše za pomoci veřejně dostupných informačních technologií. K výhradě obviněného o nepřezkoumatelnosti znaleckého posudku z důvodu, že přibraná znalkyně neměla posuzované dráty k dispozici, Nejvyšší soud pouze stručně poukazuje na skutečnost, že žádný takový požadavek se k provedení tohoto důkazního prostředku neváže, naopak je v praxi zcela běžné, že znalci nemají věci, jež jsou předmětem jejich posouzení, fyzicky k dispozici, přičemž jejich úkolem je v takových případech vyslovit k otázce důležité pro trestní řízení svůj odborný názor na podkladě dostupných důkazních materiálů a svých odborných znalostí tak, jako tomu bylo i v posuzované věci.
19. V kontextu shora uvedeného je třeba zmínit, že soud prvního stupně, kterému především přísluší důkazy provádět a hodnotit a na tomto základě zjišťovat skutkový stav věci, si byl vědom důkazní situace a z odůvodnění jeho rozhodnutí je zřejmé, jak hodnotil provedené důkazy a k jakým závěrům přitom dospěl – je zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením (neodporujícím ustanovení §2 odst. 6 tr. ř.), učiněnými skutkovými zjištěními relevantními pro právní posouzení i přijatými právními závěry. Jeho rozhodnutí nevybočilo z mezí daných ustanovením §125 odst. 1 tr. ř., tudíž mu nelze vytýkat svévoli. Odvolací soud se pak po provedeném přezkumu ztotožnil se skutkovými a právními závěry nalézacího soudu. Není přitom úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich nějaké vlastní skutkové závěry. Určující je, že mezi skutkovými zjištěními soudu prvého stupně, potvrzenými rozhodnutími soudu druhého stupně, na straně jedné a provedenými důkazy (a souvisejícími právními závěry) na straně druhé není extrémní nesoulad (rozpor) ve shora vymezeném pojetí dán.
20. Z hlediska základních práv garantovaných Listinou základních práv a svobod a mezinárodněprávními instrumenty je pak nutno poukázat na to, že žádný z těchto právních aktů neupravuje právo na přezkum rozhodnutí o odvolání v rámci dalšího, řádného či dokonce mimořádného opravného prostředku. Zákonodárce tak mohl z hlediska požadavků ústavnosti věcné projednání dovolání omezit v rovině jednoduchého práva stanovením jednotlivých zákonných dovolacích důvodů, jejichž existence je pro přezkum pravomocného rozhodnutí v dovolacím řízení nezbytná. Není-li existence dovolacího důvodu soudem zjištěna, neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání věcně projednat (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02).
21. Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 25. 8. 2016
JUDr. Vladimír Veselý
předseda senátu