ECLI:CZ:NS:2016:6.TDO.963.2016.1
sp. zn. 6 Tdo 963/2016-35
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 9. 2016 o dovolání, které podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněného P. B. , proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 11. 2015, sp. zn. 44 To 466/2015, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 1 T 7/2014, takto:
I. Podle §265k odst. 1 tr. ř. se rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 24. 11. 2015, sp. zn. 44 To 466/2015, i jemu předcházející rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 3. 2. 2015, sp. zn. 1 T 7/2014, zrušují .
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se současně zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
II. Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se Obvodnímu soudu pro Prahu 2 přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
I.
1. Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 3. 2. 2015, sp. zn. 1 T 7/2014, uznal obviněného P. B. (dále jen „obviněný“) vinným, že:
„I. jako předseda představenstva společnosti ABB FINANCE, a. s., se sídlem Armádní 225, Omice, (nyní ABB ENERGO, a. s., se sídlem Nám. 14. října 1307/2, Praha 5), dne 18. 4. 2008 uzavřel se společností Oberbank Leasing, spol. s r. o., v jejím sídle na adrese: Náměstí I. P. Pavlova 1789/5, Praha 2, leasingovou smlouvu č. … na silniční vibrační válec označený jako Lutong BW 213 výrobního čísla … v pořizovací ceně 2.308.600,- Kč (včetně 19% DPH), nicméně ve skutečné ceně 1.120.980,- Kč (včetně 19% DPH), přičemž předmět leasingu byl předán dne 18. 04. 2008 v obci P. v okrese K. po uhrazení akontace ve výši 692.580,- Kč (včetně 19% DPH) s tím, že dále bude uhrazeno 60 měsíčních splátek ve výši 32.119,50,- Kč (včetně 19% DPH), přičemž za období od 01. 05. 2008 do 30. 09. 2009 uhradil obžalovaný pouze 13 splátek v celkové výši 417.553,50,- Kč, z čehož na jistinu uhradil celkem 350.137,58 Kč (včetně 19% DPH), a dne 30. 09. 2009 uzavřel se společností Oberbank Leasing, spol. s r. o., dodatek leasingové smlouvy, jenž upravil počet a výši leasingových splátek, ovšem ani tímto dodatkem se obžalovaný neřídil, a společnost Oberbank Leasing, spol. s r. o., proto dne 25. 11. 2009 doručila výpověď leasingové smlouvy do administrativního zázemí společnosti ABB ENERGO, a. s., ve Z. se lhůtou pro navrácení předmětu leasingu do 02. 12. 2009 nebo pro zaplacení veškerých splátek, což obžalovaný neučinil, v rozporu s ujednáním o umístění předmětu leasingu bez písemného souhlasu společnosti Oberbank Leasing, spol. s r. o., naložil s předmětem leasingu neznámým způsobem, nesdělil, kde se nachází, ačkoliv věděl, že společnost ABB ENERGO, a. s., není jeho vlastníkem, neuhradil ani žádné další splátky a společnosti Oberbank Leasing, spol. s r. o., tím způsobil škodu ve výši 850.518,- Kč
II. jako předseda představenstva společnosti ABB FINANCE, a. s., se sídlem Armádní 225, Omice, (nyní ABB ENERGO, a. s., se sídlem Nám. 14. října 1307/2, Praha 5), dne 02. 05. 2008 uzavřel se společností Oberbank Leasing, spol. s r. o., v jejím sídle na adrese: Náměstí I. P. Pavlova 1789/5, Praha 2, leasingovou smlouvu č. … na silniční vibrační válec označený jako Lutong BW 213 výrobního čísla … v pořizovací ceně 2.308.600,- Kč (včetně 19% DPH), nicméně ve skutečné ceně 1.120.980,- Kč (včetně 19% DPH), přičemž předmět leasingu byl předán dne 20.05.2008 v obci S. v okrese J. n. N. po uhrazení akontace ve výši 692.580,- Kč (včetně 19% DPH) s tím, že dále bude uhrazeno 60 měsíčních splátek ve výši 32.311,84,- Kč (včetně 19% DPH), přičemž za období od 01.06.2008 do 30.09.2009 uhradil obžalovaný pouze necelých 12 splátek v celkové výši 376.567,72,- Kč, z čehož na jistinu uhradil celkem 317.407,58 Kč (včetně 19% DPH), a dne 30.09.2009 uzavřel se společností Oberbank Leasing, spol. s r.o., dodatek leasingové smlouvy, jenž upravil počet a výši leasingových splátek, ovšem ani tímto dodatkem se obžalovaný neřídil, a společnost Oberbank Leasing, spol. s r. o., proto dne 25. 11. 2009 doručila výpověď leasingové smlouvy do administrativního zázemí společnosti ABB ENERGO, a. s., ve Z. se lhůtou pro navrácení předmětu leasingu do 02. 12. 2009 nebo pro zaplacení veškerých splátek, což obžalovaný neučinil, v rozporu s ujednáním o umístění předmětu leasingu bez písemného souhlasu společnosti Oberbank Leasing, spol. s r. o., naložil s předmětem leasingu neznámým způsobem, nesdělil, kde se nachází, ačkoliv věděl, že společnost ABB ENERGO, a. s., není jeho vlastníkem, neuhradil ani žádné další splátky a společnosti Oberbank Leasing, spol. s r. o., tím způsobil škodu ve výši 854.609,- Kč,
III. Jako předseda představenstva společnosti ABB FINANCE, a. s., se sídlem Armádní 225, Omice, (nyní ABB ENERGO, a. s., se sídlem Nám. 14. října 1307/2, Praha 5), dne 2. 5. 2008 uzavřel se společností Oberbank Leasing, spol. s r. o., v jejím sídle na adrese: Náměstí I. P. Pavlova 1789/5, Praha 2, leasingovou smlouvu č. … na silniční vibrační válec označený jako Lutong BW 213 výrobního čísla … v pořizovací ceně 2.308.600,- Kč (včetně 19% DPH), nicméně ve skutečné ceně 1.120.980,- Kč (včetně 19% DPH), přičemž předmět leasingu byl předán dne 02.05.2008 v P. po uhrazení akontace ve výši 692.580,- Kč (včetně 19% DPH) s tím, že dále bude uhrazeno 60 měsíčních splátek ve výši 32.311,84,- Kč (včetně 19% DPH), přičemž za období od 01.06.2008 do 30.09.2009 uhradil obžalovaný pouze 11 splátek v celkové výši 355.430,40,- Kč, z čehož na jistinu uhradil celkem 296.270,26 Kč (včetně 19% DPH), a dne 30.09.2009 uzavřel se společností Oberbank Leasing, spol. s r.o., dodatek leasingové smlouvy, jenž upravil počet a výši leasingových splátek, ovšem ani tímto dodatkem se obžalovaný neřídil, a společnost Oberbank Leasing, spol. s r.o., proto dne 25. 11. 2009 doručila výpověď leasingové smlouvy do administrativního zázemí společnosti ABB ENERGO, a. s., ve Z. se lhůtou pro navrácení předmětu leasingu do 2. 12. 2009 nebo pro zaplacení veškerých splátek, což obžalovaný neučinil, v rozporu s ujednáním o umístění předmětu leasingu bez písemného souhlasu společnosti Oberbank Leasing, spol. s r.o., naložil s předmětem leasingu neznámým způsobem, nesdělil, kde se nachází, ačkoliv věděl, že společnost ABB ENERGO, a. s., není jeho vlastníkem, neuhradil ani žádné další splátky a společnosti Oberbank Leasing, spol. s r. o., tím způsobil škodu ve výši 857.251,- Kč,
svým jednáním tak společnosti Oberbank Leasing, spol. s r. o., způsobil celkovou škodu ve výši 2.562.378,- Kč.“
2. Popsaný skutek dotyčný soud právně kvalifikoval jako trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 3 písm. c) zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zák.“).
3. Za tento trestný čin obviněného odsoudil podle §248 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 2 let, jehož výkon podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 4 let. Podle §59 odst. 2 tr. zák. mu uložil, aby ve zkušební době podle svých sil a možností uhradil společnosti Oberbank Leasing, spol. s r. o. způsobenou škodu. Podle §49 odst. 1 tr. zák. a §50 odst. 1 tr. zák. mu uložil také trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu či funkce člena statutárního orgánu obchodních společností a družstev na dobu 4 let. Podle §228 odst. 1 tr. ř. mu uložil povinnost nahradit poškozené společnosti Oberbank Leasing, spol. s r. o. škodu ve výši 2.562.378 Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. tuto společnost odkázal se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
4. O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný, rozhodl v druhém stupni Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 24. 11. 2015, sp. zn. 44 To 466/2015. Podle §258 odst. 1 písm. b), d), e) tr. ř. napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 písm. a) tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného uznal vinným stejným skutkem (tvořeným třemi dílčími útoky), jak je popsán výše, ovšem s tím, že termín „akontace“ nahradil termínem „první mimořádná leasingová splátka“ a částky škody v jednotlivých případech určil odlišně, a to tak, že obviněný způsobil v prvém případě škodu ve výši 68.479,62 Kč, v druhém případě škodu ve výši 97.118,57 Kč a ve třetím případě škodu ve výši 115.613,52 Kč, celkem škodu ve výši 281.211,71 Kč.
5. Takto zjištěný skutek kvalifikoval jako trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 2 tr. zák. č. 140/1961 Sb. Obviněnému pak uložil podle §248 odst. 2 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců, jehož výkon podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 18 měsíců. Podle §59 odst. 2 tr. zák. mu uložil, aby ve zkušební době podle svých sil a možností uhradil společnosti Oberbank Leasing, spol. s r. o. způsobenou škodu. Podle §49 odst. 1 tr. zák. a §50 odst. 1 tr. zák. mu ještě uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu či funkce člena statutárního orgánu obchodních společností a družstev na dobu 18 měsíců. Podle §228 odst. 1 tr. ř. jej zavázal k povinnosti nahradit poškozené společnosti Oberbank Leasing, spol. s r. o. škodu ve výši 281.211,71 Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. tuto společnost odkázal se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
II.
6. Proti citovanému rozsudku Městského soudu v Praze podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněného dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
7. V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku nejprve zrekapituloval obsah rozhodnutí soudů nižších stupňů a dále navázal, že se závěrem odvolacího soudu ohledně škody jednáním obviněného reálně způsobené lze v zásadě (s výhradou k určitým nepřesnostem výpočtů) souhlasit.
8. Při posouzení jednání obviněného jako dokonaného trestného činu zpronevěry podle §248 tr. zák. skutečně nešlo dojít k jinému závěru o její výši, než jaký v zásadě učinil odvolací soud. Škoda, která poškozené společnosti Oberbank Leasing, spol. s r. o., vznikla, je podle nejvyššího státního zástupce rovna skutečné hodnotě předmětu leasingu, tedy skutečné hodnotě věci, která byla v jejím vlastnictví a která byla z tohoto vlastnictví vyňata, a to s přihlédnutím ke splátkám přijatým od obviněného, upraveným podle stanoviska Nejvyššího soudu publikovaného pod č. 6/2003 Sb. rozh. tr.
9. Ať byla smluvní cena jakákoliv, při výpočtu škody, kterou obviněný způsobil, je nutné vždy vycházet ze skutečné hodnoty přisvojené věci. Jinak je tomu ovšem v případě další škody, kterou obviněný způsobit zamýšlel, ale kterou nezpůsobil, zejména pro svůj skutkový omyl o hodnotě předmětu útoku. V předmětné věci odvolací soud podle popisu skutku i odůvodnění svého rozsudku učinil skutkové zjištění odpovídající tomu, že obviněný jednal ve skutkovém omylu o hodnotě předmětů leasingu v době spáchání svého skutku, když se mylně domníval, že pořizovací cena každého z nich je 2.308.600 Kč včetně DPH, což odpovídá ceně 1.940.000 Kč bez DPH uvedené v leasingové smlouvě. Nikoliv tedy jen 1.120.980 Kč včetně DPH, jak uvedl (reálnou hodnotu válců) znalec. V takovém případě je ovšem právní posouzení skutku nesprávné, neboť takto popsané jednání je pokusem zpronevěry směřujícím k takové výši škody, která by mohla odpovídat §248 odst. 3 písm. c) tr. zák. a nikoliv jen odst. 2 citovaného ustanovení.
10. Za nesprávnou lze považovat především již aplikaci §89 odst. 12 tr. zák. odvolacím soudem. V případě skutkového omylu o ceně předmětu leasingu je totiž „cenou, za kterou se věc, která byla předmětem útoku, v době a v místě činu obvykle prodává“ cena podle mylné představy pachatele, a nikoliv cena správně určená znalcem. Odvolací soud učinil jednoznačný závěr, že obvyklá tržní cena značkového německého silničního válce Bomag by včetně DPH činila právě shora uvedené 2.308.600 Kč, a že obviněný o předražení čínských kopií válců nevěděl. Dotyčný tedy k zpronevěře přistoupil s plným vědomím toho, že svým jednáním způsobí škodu odpovídající kupní ceně, resp. hodnotě věci, kterou považoval za standardní.
11. Ač tedy odvolací soud v zásadě správně vypočítal skutečnou škodu, kterou obviněný svým jednáním poškozené společnosti Oberbank Leasing, spol. s r. o. způsobil, nezohlednil, že jednáním popsaným ve skutkové větě podle své představy další škodu způsobit chtěl, resp. že s jejím způsobením byl přinejmenším srozuměn. Tuto část skutku odvolací soud nesprávně právně posoudil, když ji zjevně vůbec nepovažoval za jednání trestně relevantní. Lze mít za to, že ve vztahu k představě obviněného o hodnotě předmětu leasingu se jedná o příklad skutkového omylu, tedy o neshodu mezi pachatelovými představami a skutečností, konkrétně skutkového omylu pozitivního. Na jednání obviněného, právně kvalifikované podle trestního zákona, lze tedy aplikovat teoretický postulát nyní vtělený do §18 odst. 3 tr. zákoníku, podle něhož „kdo při spáchání činu mylně předpokládá skutkové okolnosti, které by naplňovaly znaky přísnějšího úmyslného trestného činu, bude potrestán za pokus tohoto přísnějšího trestného činu.“ Obviněný se tedy domníval, že „cena, za kterou se věc, která byla předmětem útoku, v době a v místě činu obvykle prodává“ ve smyslu §89 odst. 12 tr. zák., činila u jednoho válce 2.308.600 Kč včetně DPH. Jestliže odvolací soud užil částky nižší, pak tato se vztahovala k ceně čínských kopií silničních válců a nejednalo se tedy o cenu, která by ve smyslu citovaného ustanovení odpovídala představě obviněného. Popsaným způsobem tedy odvolací soud užil ustanovení §89 odst. 12 tr. zák. nesprávně. Jednání obviněného pak mělo být posuzováno nikoliv jako dokonaný trestný čin zpronevěry dle §248 tr. zák., ale jako pokus tohoto trestného činu podle §8 odst. 1 tr. zák. a podle odpovídajícího vyššího odstavce, neboť správné užití §89 odst. 12 tr. zák. nutně povede i ke správnému výpočtu podstatně vyšší zamýšlené škody.
12. Následně, pokud jde o konkrétní stanovení výše škody, nejvyšší státní zástupce dovodil, že s ohledem na shora uvedený trestněprávně relevantní omyl obviněného nic nebrání tomu, aby bylo při dovození škody, ke které jeho jednání skutečně směřovalo, postupováno podle zmíněného stanoviska č. 6/2003 Sb. rozh. tr., jen s tou změnou, že do výpočtů bude dosazena pořizovací cena podle představy obviněného odpovídající §89 odst. 12 tr. zák. Odvolací soud ve věci obviněného nahradil pořizovací cenu ve smyslu citovaného stanoviska znalecky zjištěnou skutečnou hodnotou předmětu leasingu, přičemž zjistil, že amortizace tohoto předmětu byla od okamžiku uzavření leasingových smluv do okamžiku spáchání činu 12,5 %. Jak již bylo uvedeno shora, pominul při tom, jakou představu měl obviněný o škodě, kterou svým jednáním způsobí.
13. Ke zjištění hodnoty předmětných silničních válců v okamžiku uzavření leasingových smluv je třeba vyjít z pořizovací ceny uvedené v těchto smlouvách. Nutno připomenout shora uvedený skutkový závěr odvolacího soudu, že pořizovací hodnota „originálu“ příslušných stavebních strojů koresponduje s kupní cenou předmětu leasingu. Nejvyšší státní zástupce pak presentoval výpočty škody jednotlivě u všech tří silničních válců, přičemž dospěl k výsledné škodě ve výši 3.403.419,915 Kč. Taková škoda přesahuje téměř sedminásobně hranici značné škody podle §89 odst. 11 tr. zák., čímž je naplněn odpovídající znak kvalifikované skutkové podstaty trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 3 písm. c) tr. zák. Jednání obviněného mělo být proto kvalifikováno jako trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák. spáchaný ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák.
14. Jestliže soud k uvedenému těžšímu následku nepřihlédl, ačkoliv učinil skutkové zjištění, že obviněný vycházel právě ze shora uvedené vyšší ceny válců, porušil tím rovněž §6 písm. a) tr. zák. K popsaným skutečnostem nejvyšší státní zástupce doplnil, že jeho dovoláním nejsou napadána skutková zjištění soudů, tedy zejména zjištěná pořizovací cena předmětu leasingu, znalcem stanovená amortizace ani počet a výše uhrazených splátek a k tomu se vztahující výpočty způsobené škody. Stejně tak jen pro úplnost poukázal na písařskou chybu ve druhém odstavci na str. 9 odůvodnění napadeného rozsudku, kde odvolací soud v popisu svých výpočtů zjevně omylem uvedl zůstatkovou cenu předmětu leasingu částkou 980.875,50 Kč, namísto správné částky 980.857,50 Kč uvedené na předchozí straně odůvodnění i ve výroku rozsudku. Výpočty částek popsané na uvedené stránce rozsudku se proto o 18 Kč liší od částek uvedených ve výroku rozsudku.
15. Nakonec nejvyšší státní zástupce uvedl, že bude-li jeho dovolání vyhověno, má za to, že by mohla přicházet v úvahu i jiná právní kvalifikace skutkového děje, a to jako trestného činu podvodu podle §250 tr. zák., jehož se z důvodů v dovolání rozvedených mohl obviněný dopustit časově dříve nežli trestného činu zpronevěry podle §248 tr. zák. Také podvod by jím byl spáchán v pozitivním skutkovém omylu. V tomto případě by jednání obviněného mohlo být kvalifikováno jako pokus trestného činu podvodu podle §8 odst. 1, §250 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák.
16. Z uvedených důvodů nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání za užití §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. podle §265k odst. 1 tr. ř., za podmínky uvedené v §265p odst. 1 tr. ř., zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 24. 11. 2015, sp. zn. 44 To 466/2015, i předcházející rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 3. 2. 2015, sp. zn. 1 T 7/2014, podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil také všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 2, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání vyjádřil i pro případ, že by Nejvyšší soud shledal, že v posuzované věci je nutno rozhodnout jiným způsobem, než předpokládaným v §265r odst. 1 písm. b) tr. ř.
17. Obviněný nevyužil svého práva a k dovolání nejvyššího státního zástupce se nevyjádřil.
III.
18. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům.
19. Dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 11. 2015, sp. zn. 44 To 466/2015, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. Nejvyšší státní zástupce je podle §265d odst. 1 písm. a) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání, a to ve prospěch i v neprospěch obviněného. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
20. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírá, naplňují (uplatněný) důvod uvedený v předmětném zákonném ustanovení.
21. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu - vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
22. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.).
23. Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejících odstavcích tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zásadně jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
24. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy.
IV.
25. Nejvyšší státní zástupce předložil argumenty, které bylo možno z hlediska formálního i věcného pod tento dovolací důvod podřadit. Jeho dovolání totiž bylo zaměřeno na zpochybnění právních závěrů učiněných (především) odvolacím soudem ve vztahu ke skutku, jímž byl obviněný uznán vinným. Jelikož charakter uplatněné argumentace nezaložil podmínky pro rozhodnutí způsobem upraveným v ustanovení §265i odst. 1 tr. ř., tj. cestou odmítnutí dovolání, přezkoumal Nejvyšší soud podle §265i odst. 3 tr. ř. rozhodnutí soudů nižších stupňů a dospěl k následujícím zjištěním.
26. Odvolací soud shledal v rozhodnutí soudu prvního stupně vadu spočívající v nesprávném výpočtu škody, kterou obviněný svým úmyslným protiprávním jednáním na majetku společnosti Oberbank Leasing, spol. s r. o. reálně způsobil. Podle jeho argumentace obsažené v napadeném rozsudku reálně vzniklá škoda dosáhla částky 281.211,71 Kč. V důsledku toho soud druhého stupně změnil právní kvalifikaci činu na mírnější a úměrně tomu nově rozhodl též o trestech a náhradě škody.
27. Vyjde-li se ze skutkových zjištění, že podstatou trestného jednání obviněného bylo jeho protiprávní naložení s cizí věcí – specifikovanými silničními válci – ke dni 2. 12. 2009, pak vůči způsobu výpočtu škody reálně způsobené, provedenému odvolacím soudem nelze činit výhrad. Ostatně proti tomuto způsobu určení výše škody coby znaku skutkové podstaty trestného činu zpronevěry v podstatě (s výjimkou drobných výhrad stran přesnosti výpočtu) nebrojí ani nejvyšší státní zástupce, když daný postup odpovídá i právnímu závěru obsaženému ve stanovisku Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2002, sp. zn. Tpjn 304/2001, publikovanému pod č. 6/2003 Sb. rozh. tr. (což platí i pro samotný výpočet amortizace).
28. Dovolatel však při akceptaci vlastní správnosti postupu odvolacího soudu stran vyčíslení reálně vzniklé škody, jíž je hodnota uvedených válců vypočtená ke dni 2. 12. 2009 ze skutečné, tj. znaleckým posudkem zjištěné ceny čínských výrobků (a nikoli jejich smluvně sjednané ceny/hodnoty), odvolacímu soudu vytýká, že při právním posouzení činu nezohlednil subjektivní představu obviněného o hodnotě těchto válců, která podle něj zavdává důvod k posouzení skutku soudy zjištěného v podobě pokusu závažnějšího trestného činu, tj. pokusu trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák. Tato úvaha má svůj reálný podklad ve skutkovém zjištění o pořizovacích cenách jednotlivých válců, s nimiž obě smluvní strany vzájemný kontrakt uzavřely. V daném směru dovolatel poukázal na fakt, že právní posouzení skutku by s ohledem na tato skutková zjištění, s nimiž oba soudy nižších stupňů nakládaly jako s dokazováním prokázanými fakty, mělo být výsledkem zhodnocení tzv. skutkového omylu pozitivního, v němž obviněný jednal.
29. K takto uplatněné námitce je vhodné připomenout, že ze skutkové věty rozsudku soudu druhého stupně se podává, že obviněný uzavřel se společností Oberbank Leasing, spol. s r. o. tři leasingové smlouvy na válce označené jako Lutong BW 213 v pořizovací ceně 2.308.600 Kč vč. 19% DPH, nicméně ve skutečné ceně 1.120.980 Kč vč. 19 % DPH. Soudy nižších stupňů totiž učinily zjištění, že předmětem dotčených leasingových smluv byly ve skutečnosti tři stavební stroje – silniční vibrační válce čínského výrobce značky Lutong LT 214, které jsou podobné silničním vibračním válcům německého výrobce značky Bomag BW 213. V leasingových smlouvách byly označeny smíšeným výrazem Lutong BW 213, který vyvolával dojem, že se jedná o silniční válce německého výrobce. Ve věci byl k těmto strojům proveden důkaz znaleckými posudky, z nichž soudy nižších stupňů vzaly důvodně za podklad svých skutkových zjištění zejména znalecký posudek znalce Ing. Pavla Suchánka, z něhož vyplynulo, že ve výrobním programu čínské společnosti Lutong model BW 213 vůbec neexistuje, pod označením BW 213 vyrábí silniční válce německá společnost Bomag. Společnost Lutong vyrábí pod označením LT 214 celkem zdařilé, vzhledově a parametrově velice podobné kopie válců společnosti Bomag. Cena silničních válců vyráběných čínskou společností Lutong se pohybuje v rozmezí 30 - 60 % ceny originálních válců. Silniční válec značky Bomag BW 213 jmenovaný znalec ocenil částkou 1.884.000 Kč bez DPH a silniční válec značky Lutong LT 214 částkou 942.000 Kč bez DPH. Stanovil pak také cenu válců ke dni 2. 12. 2009 (při zohlednění amortizace ve výši 12,5 %), a to v případě válce Lutong LT 214 částkou ve výši 824.250 Kč bez DPH a v případě válce Bomag BW 213 částkou ve výši 1.648.500 Kč bez DPH.
30. Dále je zapotřebí uvést, že ze soudy učiněných skutkových zjištění současně plyne, že obviněný jednal ve skutkovém omylu o hodnotě předmětu leasingu – mylně se domníval, že pořizovací cena každého z nich je 1.940.000 Kč bez 19 % DPH, resp. 2.308.600 Kč vč. 19% DPH. Tomu ostatně nasvědčuje i jeho vlastní jednání, tj. zasílání měsíčních splátek ve výši odpovídající smluvně sjednané ceně. Jestliže obviněný nevěděl (a důkazní situace svědčí po závěr, že ani nemohl vědět), že válce, ohledně nichž uzavřel leasingové smlouvy, nejsou ve skutečnosti silniční válce německého výrobce v pořizovací ceně cca 2,3 milionu Kč vč. 19 % DPH za jeden silniční válec, nýbrž válce čínského výrobce Lutong, jejichž cena činí cca 1,1 milionu Kč vč. 19% DPH za jeden silniční válec, pak nutně při protiprávním naložení s nimi musel být srozuměn s tím, že jejich vlastníku působí škodu ve výši odpovídající hodnotě stroje (snížené v důsledku amortizace) k rozhodnému dni odvíjející se od hodnoty/ceny jím předpokládané, tj. odvozené od ceny smluvní. Z právě nastíněné situace plyne, že při posouzení jednání obviněného bylo a je třeba rozlišovat mezi výší škody jím reálně způsobené a výší škody, kterou obviněný způsobit zamýšlel, resp. s jakou byl vzhledem k mylné představě o ceně daných válců srozuměn.
31. Co se týče škody, kterou obviněný způsobil, nemůže být vycházeno z částky, kterou si obviněný a leasingová společnost dohodly, neboť tato částka neodpovídala skutečné ceně věci (silničních válců). Je zřejmé, že cena leasingovou společností a obviněným smluvně dohodnutá by odpovídala ceně silničních válců, pokud by to byly výrobky německého výrobce Bomag BW 213. Skutečná cena předmětných silničních válců však byla výrazně nižší (viz výše). Ať tedy byla smluvní cena jakákoliv, při výpočtu škody, kterou obviněný reálně (a tak z hlediska vývojových stadií trestného činu v podobě jeho dokonání) způsobil, bylo nutné vycházet ze skutečné hodnoty věci (tedy v daném případě hodnoty určené znaleckým posouzením).
32. Při posouzení výše škody, s jejímž vznikem byl v důsledku svého zpronevěřujícího jednání obviněný srozuměn – viz závěr soudů o zavinění obviněného ve formě eventuálního úmyslu podle §4 písm. b) tr. zákoníku – je naopak třeba vycházet z výpočtu odvíjejícího se od ceny smluvní.
33. Z hlediska správného právního posouzení zjištěné situace je třeba připomenout trestně právní nauku o omylu, z níž je nutno (ač problematika omylu není na rozdíl od úpravy obsažené v trestním zákoníku upravena v trestním zákoně) při právním posouzení činu, v případě neshody vědomí pachatele se skutečností, vyjít. V případě posuzovaném jde konkrétně o problematiku pozitivního skutkového omylu, který vzniká tehdy, když pachatel podnikl jednání v úmyslu spáchat trestný čin v představě, že existují všechny znaky skutkové podstaty, ale ve skutečnosti některý znak není dán (např. pachatel se mylně domnívá, že udává padělané peníze nebo že odnímá cizí věc). Trestně právní nauka a ve shodě s ní i soudní praxe vychází z toho, že v těchto případech je odůvodněna odpovědnost pachatele za pokus nebo přípravu za podmínek uvedených v §8 a §7 tr. zák., pokud je dána společenská nebezpečnost ve smyslu těchto ustanovení. Nezpůsobilý pokus je také případ pozitivního skutkového omylu. Stejně je třeba postupovat i u pozitivního skutkového omylu týkajícího se okolností podmiňujících použití vyšší trestní sazby, závislých na úmyslném zavinění [např. pachatel útoku na veřejného činitele se mylně domníval, že jeho spolupachatel měl u sebe zbraň, a proto bude postižen pro pokus trestného činu podle §8 odst. 1, §155 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák.]; In: Šámal, P., Púry, F., Rizman, S. Trestní zákon. Komentář. I. díl. 6., doplněné a přepracované vydání. Praha: C. H. Beck, 2004, 53s.
34. Na jednání obviněného je tudíž nutno aplikovat, jak správně dovodil nejvyšší státní zástupce, teoretický postulát, podle něhož, kdo při spáchání činu mylně předpokládá skutkové okolnosti, které by naplňovaly znaky přísnějšího úmyslného trestného činu, bude potrestán za pokus tohoto přísnějšího činu.
35. Z rozvedených skutečností vyplývá, že obviněný jednal v pozitivním skutkovém omylu o hodnotě/ceně předmětů jeho útoků (tvořících jediný pokračující skutek), když se domníval, že jde o silniční válce v pořizovací ceně cca 2,3 milionu Kč (vč. DPH) za každý kus, tedy v ceně výrazně vyšší, než byla jejich skutečná cena. Jeho úmysl tak směřoval ke způsobení škody, při jejímž výpočtu bylo a je nutno vycházet, jak již shora uvedeno, nikoli z ceny vztahující se k válci čínského výrobce, nýbrž z ceny vztahující se k válci německého výrobce. Zpronevěřil věc, kterou pořídila leasingová společnost za shora uvedené částky, přičemž k tomu přistoupil s plným vědomím toho a srozuměním s tím, že svým jednáním způsobí škodu vycházející z kupní ceny, resp. hodnoty věci, kterou považoval za standardní. Ohledně hodnoty (ceny) předmětných silničních válců se totiž nemýlila jen leasingová společnost, ale především on sám. Jinak řečeno, vycházel z toho, že jedná daným způsobem ohledně věcí, které mají pořizovací hodnotu odpovídající ceně uvedené v leasingových smlouvách (1.940.000 Kč bez 19 % DPH za 1 silniční válec). Pokud by tomu tak nebylo, těžko by přistoupil na leasingové financování s náklady o cca 100 % vyššími, než byla skutečná cena předmětných věcí.
36. Při výpočtu škody, s níž byl z hlediska své (mylné) představy obviněný srozuměn, je přitom nutné z logiky věci aplikovat, stejně jako v případě škody reálně způsobené, stanovisko Nejvyššího soudu publikované pod č. 6/2003 Sb. rozh. tr.
37. Vzhledem k rozvedeným skutečnostem nemohly právní závěry odvolacího soudu (ale ani soudu prvního stupně) obstát. Z těchto skutečností totiž plyne, že posouzení shora zmíněného skutku obviněného, jak je učinil soud druhého stupně (a před ním i soud prvého stupně) jakožto dokonaného trestného činu zpronevěry podle §248 tr. zák. je nesprávné, neboť odvolací soud (stejně jako před ním soud prvního stupně) se zabýval otázkou reálně způsobené škody, přičemž užil částky vztahující se k ceně čínských silničních válců, avšak pominul fakt, že se nejednalo o cenu, která odpovídala představě obviněného, a v souvislosti s tím otázku pozitivního skutkového omylu obviněného týkajícího se hodnoty/ceny předmětů leasingu a z toho vycházející výše škody.
38. Pokud jde o konkrétní výši škody, s jejímž vznikem byl obviněný v daném případě srozuměn, pak nejvyšší státní zástupce dospěl k částce 3.403.419,915 Kč. Se zřetelem k faktu, že tento výpočet správně opřel o shora uvedené stanovisko Nejvyššího soudu publikované pod č. 6/2003 Sb. rozh. tr., není zásadního důvodu tuto částku zpochybňovat. Nejvyšší soud však konstatuje, že nepovažoval za nezbytné z hlediska svého rozhodnutí (již popsaného pochybení soudů nižších stupňů, pro které jejich rozhodnutí nemohla obstát) sám provádět přesný výpočet takové škody, to zejména i proto, že v řízení se v důsledku absence odvolání státního zástupce podaného v neprospěch obviněného proti rozsudku soudu prvního stupně uplatňuje zákaz reformationis in peius, a také proto, že by tím nahrazoval činnost soudů nižších stupňů. Pouze stručně dodává, že vzhledem k podstatné odlišnosti ceny válců skutečné a ceny válců uvedené v leasingových smlouvách, k níž se vázala představa obviněného, nelze mít pochyb o tom, že šlo o částku převyšující 500.000 Kč, odpovídající znaku značná škoda podle §89 odst. 11 tr. zák. (odvolací soud dovodil pouze škodu nikoli malou ve smyslu citovaného zákonného ustanovení).
39. Skutek obviněného tedy nemohl být posouzen jako dokonaný trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 2 tr. zák., nýbrž přichází v úvahu jeho kvalifikace jako pokusu trestného činu zpronevěry podle §8 odst. 1 k §248 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák.
40. Z rozvedených důvodů, pro něž byl dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v posuzované věci naplněn nejen formálně, ale i materiálně, Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 24. 11. 2015, sp. zn. 44 To 466/2015, jemu předcházející rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 3. 2. 2015, sp. zn. 1 T 7/2014, a také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle §265 l odst. 1 tr. ř. soudu prvého stupně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
41. V dalším řízení tedy bude soud prvého stupně povinen znovu posoudit jednání obviněného v intencích shora uvedeného. Zváží však také opodstatněnost úvah a argumentů nejvyššího státního zástupce týkajících se možné právní kvalifikace jednání obviněného jako trestného činu podvodu (§250 tr. zák.). Připomíná se totiž, že nejvyšší státní zástupce ve svém podání dále uvedl, že má za to, že by mohla přicházet v úvahu kvalifikace jednání obviněného jako trestného činu podvodu podle §250 tr. zák., který mohl být spáchán rovněž v pozitivním skutkovém omylu, tedy ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák.
42. Nejvyšší soud k tomu dodává, že primárně vzhledem k tomu, že shledal již výše popsané pochybení soudu druhého stupně (a obdobné pochybení soudu prvého stupně), a dále též vzhledem k tomu, že státní zástupce netvrdil, že jednání obviněného bylo posouzeno nesprávně jako trestný čin zpronevěry (§248 tr. zák.) a správně mělo být posouzeno jako trestný čin podvodu (§250 tr. zák.), pouze uváděl, že má za to, že jiná právní kvalifikace, tj. podle §250 tr. zák. „by mohla přicházet v úvahu“, nečinil v tomto směru závěr, jímž by předjímal nové rozhodnutí soudu prvého stupně. Nehledě na to je na místě uvést, že skutková zjištění vyjádřená ve výroku rozsudku odvolacího soudu nedávala podklad pro závěry o podvodném jednání obviněného. Nutno pak ještě zmínit, že i při úvahách týkajících se této alternativní právní kvalifikace musí mít soud prvního stupně na zřeteli uplatňující se zákaz reformationis in peius.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 26. 9. 2016
JUDr. Vladimír Veselý
předseda senátu