ECLI:CZ:NS:2016:6.TZ.20.2016.1
sp. zn. 6 Tz 20/2016-66
ROZSUDEK
Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 26. září 2016 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Engelmanna a soudců JUDr. Ivo Kouřila a JUDr. Vladimíra Veselého stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného J. B. , proti pravomocnému rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne 18. 11. 2014, č. j. 2 T 39/2013-487, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 18. 11. 2014, č. j. 2 T 39/2013-487, b y l ve výroku, jímž byl obviněný J. B. uznán vinným přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku, dále výroku, jímž bylo podle §44 tr. zákoníku upuštěno od uložení souhrnného trestu, a ve výroku o náhradě škody p o r u š e n z á k o n v neprospěch obviněného v ustanovení §11 odst. 1 písm. f) tr. ř.
Napadený rozsudek se v rozsahu vysloveného porušení zákona zrušuje .
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Odůvodnění:
1. Ministr spravedlnosti podal u Nejvyššího soudu stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného J. B. proti pravomocnému odsuzujícímu výroku z rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne 29. 1. 2014, č. j. 2 T 39/2013-321 (věc je vedena u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 6 Tz 19/2016) a proti pravomocnému odsuzujícímu výroku z rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne 18. 11. 2014, č. j. 2 T 39/2013-487 (věc je vedena u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 6 Tz 20/2016). V podané stížnosti pro porušení zákona poukázal na to, že
rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 29. 1. 2014, č. j. 2T 39/2013-321, byl obviněný J. B. uznán vinným přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se dopustil tím, že
„dne 6. 9. 2012 v době od 13.10 hodin do 13.20 hodin při odjezdu z areálu ubytovny Agro Jesenice v obci Z. – H., okres P.-z., poškodil vozidlem tov. zn. Mercedes Vito, reg. zn. ......, bočním nárazem zadní část zde zaparkovaného vozidla tov. zn. Ford Mondeo, reg. zn. ........, čímž majiteli vozidla P. P., způsobil škodu ve výši 8 096 Kč, a dále při odjezdu z místa činu poškodil zahradní stůl se židlemi, čímž způsobil I. Š., škodu ve výši 1 000 Kč“.
2. Za tento přečin byl obviněnému J. B. uložen podle §228 odst. 1 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu čtyř let. Dále mu byla podle §228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost zaplatit poškozenému P. P. škodu ve výši 8 096 Kč.
3. Dalším výrokem tohoto rozsudku byli obviněný J. B. a spoluobviněný R. D. podle §226 písm. b) tr. ř. zproštěni obžaloby, která je vinila ze spáchání přečinu porušování domovní svobody podle §178 odst. 1 tr. zákoníku, dále přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku, dílem dokonaným a dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, a to dílem samostatně a dílem ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku (obviněný R. D.) a přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, a to ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku (obviněný J. B.).
4. Proti zprošťujícímu výroku rozsudku podal ihned po jeho vyhlášení odvolání státní zástupce, a to v neprospěch obou obviněných. Odsuzující výrok rozsudku, týkající se pouze obviněného J. B., nebyl žádnou z procesních stran napaden odvoláním a právní moci nabyl dnem 24. 5. 2014.
5. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 19. 6. 2014, sp. zn. 12 To 250/2014, byl k odvolání státního zástupce napadený rozsudek ve zprošťující části podle §258 odst. 1 písm. b), c) tr. ř. zrušen, a to ohledně obou obviněných, a věc byla v rozsahu zrušení vrácena soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
6. Po doplnění dokazování v intencích pokynů soudu druhého stupně byl rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 18. 11. 2014, č. j. 2 T 39/2013-487, obviněný J. B. opětovně uznán vinným přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se dopustil tím, že „dne 6. 9. 2012 v době od 13.10 hodin do 13.20 hodin při odjezdu z areálu ubytovny Agro Jesenice v obci Z. – H., okres P.-z., poškodil vozidlem tov. zn. Mercedes Vito, reg. zn. ......., bočním nárazem zadní část zde zaparkovaného vozidla tov. zn. Ford Mondeo, reg. zn. .........., čímž majiteli vozidla P. P., způsobil škodu ve výši 8 096 Kč, a dále při odjezdu z místa činu poškodil zahradní stůl se židlemi, čímž způsobil I. Š., škodu ve výši 1 000 Kč“. Podle §44 tr. zákoníku soud upustil od uložení souhrnného trestu, neboť trest, který byl obviněnému J. B. uložen rozsudkem Okresního soudu Praha-východ ze dne 2. 10. 2013, č. j. 38 T 175/2013-409, považoval za dostatečný. Kromě toho byla obviněnému J. B. podle §228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost zaplatit poškozenému P. P. škodu ve výši 8 096 Kč.
7. Dalším výrokem tohoto rozsudku byli obviněný J. B. a spoluobviněný R. D. opětovně podle §226 písm. b) tr. ř. zproštěni obžaloby, a to ve stejném rozsahu a stejném znění výroku, jako tomu bylo v předchozím rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne 29. 1. 2014, č. j. 2T 39/2013-321. Proti zprošťujícímu výroku rozsudku podal opětovně státní zástupce v neprospěch obou obviněných odvolání.
8. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 11. 3. 2015, č. j. 12 To 108/2015-521, byl k odvolání státního zástupce zrušen ve zprošťujícím výroku rozsudek soudu prvního stupně, a to podle §258 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. ohledně obou obviněných, a podle §259 odst. 1 tr. ř. byla věc znovu vrácena soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí, přičemž výrok o vině ohledně obviněného J. B. z rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne 18. 11. 2014, č. j. 2 T 39/2013-487, zůstal rozhodnutím odvolacího soudu nedotčen, resp. nebyl a ani nemohl být předmětem přezkumu ve smyslu §254 odst. 1 tr. ř., vzhledem k charakteru odvolání státního zástupce (viz shora).
9. S odkazem na výše uvedenou chronologii poukázal ministr spravedlnosti na to, že popis skutku, kterým byl obviněný uznán vinným, postrádá vyjádření formy zavinění, když pro odsouzení podle §228 odst. 1 trestní zákon vyžaduje zavinění úmyslné. Kromě toho, v případě rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne 18. 11. 2014, č. j. 2 T 39/2013-487, nebylo respektováno ustanovení §11 odst. 1 písm. f) tr. ř. a obviněný byl odsouzen pro totéž jednání, pro které byl již odsouzen předchozím rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 29. 1. 2014, č. j. 2T 39/2013-321.
10. S ohledem na tyto skutečnosti ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným odsuzujícím výrokem z rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne 29. 1. 2014, č. j. 2T 39/2013-321, a následně též pravomocným odsuzujícím výrokem z rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne 18. 11. 2014, č. j. 2 T 39/2013-487, byl porušen zákon v ustanovení §13 odst. 2 tr. zákoníku ve vztahu k §228 odst. 1 tr. zákoníku, přičemž odsuzujícím výrokem z rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne 18. 11. 2014, č. j. 2 T 39/2013-487, byl zákon navíc porušen i v ustanovení §11 odst. 1 písm. f) tr. ř., a to v neprospěch obviněného J. B. Dále navrhl, aby Nejvyšší soud podle §269 odst. 2 tr. ř. obě napadená rozhodnutí zrušil a v návaznosti na to, aby zrušil i veškerá další rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a dále postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř., příp. §271 odst. 1 tr. ř.
11. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se s argumentací ministra spravedlnosti ztotožnil pouze částečně. Ve svém vyjádření k podané stížnosti pro porušení zákona uvedl, že v případě druhého odsouzení, tj. rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 18. 11. 2014, č. j. 2 T 39/2013-487, došlo k porušení zákona v ustanovení §11 odst. 1 písm. f) tr. ř., avšak již se neztotožňuje s argumentací ministra spravedlnosti o nutnosti zrušit napadená rozhodnutí jen proto, že popis skutku neobsahuje přesné vyjádření subjektivní stránky. V této souvislosti uvádí, že stížnost pro porušení zákona je mimořádným opravným prostředkem a její akceptace znamená průlom do právní moci rozhodnutí, takže zrušení přichází podle jeho mínění v úvahu jen tehdy, jestliže zájem na odstranění nezákonnosti, zřetelně převažuje nad zájmem na zachování jeho stability. Vzhledem k tomu, že v odůvodnění je již velmi podrobně popsána důkazní situace, ze které vyplývá, že obviněnému muselo být zřejmé, že s vozidlem nemůže odjet, aniž by nepoškodil zaparkované vozidlo Ford Mondeo a zahradní nábytek, musel být s takovým následkem srozuměn. S ohledem na výše uvedené skutečnosti státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným odsuzujícím výrokem z rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne 18. 11. 2014, sp. zn. 2 T 39/2013, byl porušen zákon v neprospěch obviněného, a to v §11 odst. 1 písm. f) tr. ř., a aby toto rozhodnutí podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil, včetně rozhodnutí dalších na toto rozhodnutí obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, s tím, že další rozhodnutí není třeba činit. Stížnost pro porušení zákona, směřující proti rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne 29. 1. 2014 sp. zn. 2 T 39/2013, navrhl podle §268 odst. 1 písm. c) tr. ř. odmítnout.
12. Obhájce obviněného ve svém vyjádření poukázal na to, že je mu známa stížnost pro porušení zákona i stanovisko Nejvyššího státního zastupitelství k ní. Ve vztahu k projednávanému rozhodnutí uvedl, že mezi ministrem spravedlnosti, státním zastupitelstvím a obhajobou není sporu o tom, že pravomocný rozsudek z listopadu roku 2014 musí být zrušen, neboť se jedná o rozsudek, kde existuje překážka věci rozhodnuté. Ve vztahu k rozsudku z ledna roku 2014 však již nesdílí názor státního zástupce, neboť orgány činné v trestním řízení nezjistily skutkový stav ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. Je sice pravdou, že obviněný se snažil z místa ujet, ale nebylo přesvědčivě prokázáno, že tak činil v úmyslu při odjezdu poškodit zahradní nábytek a motorové vozidlo. S ohledem na tyto skutečnosti se plně ztotožnil s podanou stížností pro porušení zákona.
13. Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 1 tr. ř. na podkladě podané stížnosti pro porušení zákona správnost všech výroků napadeného rozhodnutí – pravomocný odsuzující výrok z rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne 18. 11. 2014, č. j. 2 T 39/2013-487 (vedená u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 6 Tz 20/2016), a zjistil, že zákon byl porušen.
14. Z předloženého spisu Nejvyšší soud zjistil, že na obviněného R. D. a obviněného J. B. byla podána obžaloba jednak pro přečin porušování domovní svobody podle §178 odst. 1 tr. zákoníku (bod 1 obžaloby) v případě obviněného J. B. spáchaný ve formě pomoci podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, dále pokračující přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku, dílem dokonaný (bod 1 obžaloby) a dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku (bod 2 obžaloby), a to dílem spáchaný ve formě pomoci podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku (bod 1 obžaloby) a dílem ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku (bod 2 obžaloby), a přečin poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku (bod 2 obžaloby), a to dílem samostatně a dílem ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku.
15. Prvním na podanou obžalobu reagujícím rozsudkem byl rozsudek Okresního soudu Praha-západ ze dne 4. 9. 2013, č. j. 2 T 39/2013-249, kterým byl obviněný J. B. uznán vinným jednak přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, a to ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, jednak přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku a byl mu podle §205 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu pěti let, dále mu byla uložena povinnost k náhradě škody podle §228 odst. 1 tr. ř. a poškozený byl podle §229 odst. 2 tr. ř. se zbytkem svého nároku na náhradu škody odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních. Týmž rozsudkem byl obviněný J. B. dále podle §226 písm. c) tr. ř. zproštěn obžaloby pro skutek, který byl obžalobou kvalifikován jako přečin porušování domovní svobody podle §178 odst. 1 tr. zákoníku, spáchaný ve formě pomoci podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku a krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku, spáchaný ve formě pomoci podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku (viz bod 1 obžaloby), neboť nebylo prokázáno, že tento skutek spáchal obžalovaný. Týmž rozsudkem byl uznán vinným v rozsahu podané obžaloby R. D.
16. Z podnětu odvolání obviněného R. D. byl usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 30. 10. 2013, č. j. 12 To 398/2013-270, shora uvedený rozsudek soudu prvního stupně zrušen podle §258 odst. 1 písm. b), c) tr. ř. a současně podle §261 tr. ř. byl v celé odsuzující části zrušen také ohledně obviněného J. B. a věc byla vrácena soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
17. Následně již byl obviněný uznán vinným rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 29. 1. 2014, č. j. 2 T 39/2013-321, přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se dopustil tím, že „dne 6. 9. 2012 v době od 13.10 hodin do 13.20 hodin při odjezdu z areálu ubytovny Agro Jesenice v obci Z. – H., okres P.-z., poškodil vozidlem tov. zn. Mercedes Vito, reg. zn. ........., bočním nárazem zadní část zde zaparkovaného vozidla tov. zn. Ford Mondeo, reg. zn. ........, čímž majiteli vozidla P. P., způsobil škodu ve výši 8 096 Kč, a dále při odjezdu z místa činu poškodil zahradní stůl se židlemi, čímž způsobil I. Š., škodu ve výši 1 000 Kč“a za toto jednání byl odsouzen podle §228 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu čtyř let. Dále mu byla podle §228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost zaplatit poškozenému P. P. škodu ve výši 8 096 Kč. Týmž rozsudkem byli obviněný J. B. a spoluobviněný R. D. podle §226 písm. b) tr. ř. zproštěni obžaloby, která je vinila ze spáchání přečinu porušování domovní svobody podle §178 odst. 1 tr. zákoníku, dále přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku, dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, a to dílem samostatně a dílem ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku (R. D.) a dále přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, a to ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku (obv. J. B.).
18. Poté, co byl rozsudek Okresního soudu Praha-západ ze dne 29. 1. 2014, č. j. 2 T 39/2013-321, ve zprošťující části ohledně obou obviněných zrušen a věc znovu projednána v intencích rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 19. 6. 2014, č. j. 12 To 250/2014-374, soudem prvního stupně – rozhodl Okresní soud Praha-západ rozsudkem ze dne 18. 11. 2014, č. j. 2 T 39/2013-487, tak, že obviněného J. B. opětovně uznal vinným přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se dopustil tím, že „dne 6. 9. 2012 v době od 13.10 hodin do 13.20 hodin při odjezdu z areálu ubytovny Agro Jesenice v obci Z. – H., okres P.-z., poškodil vozidlem tov. zn. Mercedes Vito, reg. zn. ......, bočním nárazem zadní část zde zaparkovaného vozidla tov. zn. Ford Mondeo, reg. zn. ......., čímž majiteli vozidla P. P., způsobil škodu ve výši 8 096 Kč, a dále při odjezdu z místa činu poškodil zahradní stůl se židlemi, čímž způsobil I. Š., škodu ve výši 1 000 Kč“ (bod 2 podané obžaloby) a podle §44 tr. zákoníku upustil od uložení souhrnného trestu, neboť trest, který byl obviněnému J. B. uložen rozsudkem Okresního soudu Praha-východ ze dne 2. 10. 2013, č. j. 38 T 175/2013-409, považoval za dostatečný. Kromě toho byla obviněnému J. B. uložena podle §228 odst. 1 tr. ř. povinnost zaplatit poškozenému P. P. škodu ve výši 8 096 Kč. Dalším výrokem tohoto rozsudku byli obviněný J. B. a spoluobviněný R. D. opětovně podle §226 písm. b) tr. ř. zproštěni obžaloby, a to ve stejném rozsahu a stejném znění výroku, jako tomu bylo v předchozím rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne 29. 1. 2014, č. j. 2 T 39/2013-321. Proti zprošťujícímu výroku rozsudku podal opětovně státní zástupce v neprospěch obou obviněných odvolání.
19. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 11. 3. 2015, č. j. 12 To 108/2015-521, byl k odvolání státního zástupce zrušen ve zprošťujícím výroku rozsudek soudu prvního stupně (Okresního soudu Praha-západ ze dne 18. 11. 2014, č. j. 2 T 39/2013-487), a to podle §258 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. ohledně obou obviněných, a podle §259 odst. 1 tr. ř. byla věc znovu vrácena soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí, přičemž výrok o vině ohledně obviněného J. B. z rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne 18. 11. 2014, č. j. 2 T 39/2013-487, zůstal rozhodnutím odvolacího soudu nedotčen, resp. nebyl ani nemohl být předmětem přezkumu ve smyslu §254 odst. 1 tr. ř., vzhledem k charakteru odvolání státního zástupce.
20. Dalším ve věci vydaným rozhodnutím byl rozsudek Okresního soudu Praha-západ ze dne 20. 5. 2015, č. j. 2 T 39/2013-598, kterým byl obviněný J. B. uznán vinným jednak přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku, ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, jednak přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku, a to ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku a byl odsouzen za uvedené přečiny a sbíhající se přečin poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku z rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne 29. 1. 2014, č. j. 2 T 39/2013-321, podle §205 odst. 2 tr. zákoníku a §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání patnácti měsíců, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání šedesáti měsíců. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne 29. 1. 2014, č. j. 2 T 39/2013-321, jakož i všechna další rozhodnutí, na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. (Týmž rozsudkem došlo k odsouzení obviněného R. D.).
21. Posledně zmíněný rozsudek Okresního soudu Praha-západ ze dne 20. 5. 2015, č. j. 2 T 39/2013-598, byl k odvolání obou obviněných zrušen (ohledně obviněného R. D.) podle §258 odst. 1 písm. d), e) tr. ř. rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 29. 7. 2015, č. j. 12 To 333/2015-646, a podle §257 odst. 1 tr. ř. v celém rozsahu ohledně obviněného J. B. a nově soud druhého stupně rozhodl tak, že podle §257 odst. 1 písm. c), §223 odst. 2 a §172 odst. 2 písm. a) tr. ř. trestní stíhání obviněného J. B. pro skutek spočívající v tom, že „dne 6. 9. 2012 v době od 13.10 hodin do 13.20 hodin, společně s R. D. po předchozí domluvě v úmyslu přisvojit si cizí věc, přijeli motorovým vozidlem tov. zn. Mercedes Vito, reg. zn. ........, do areálu ubytovny Agro Jesenice v obci Z. – H., okres P.-z., kde za použití páčidla se pokusily vypáčit vstupní vrata do skladiště s průmyslovým zbožím, což se jim však nepodařilo, neboť byli vyrušení, přičemž tímto způsobili na vratech majitelce M. N. , škodu ve výši 5 000 Kč, přičemž uvedeného jednání se obviněný J. B. dopustil, ačkoliv byl pravomocným rozhodnutím Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 22. 5. 2006, sp. zn. 5 T 63/2006, odsouzen kromě jiného pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody s dohledem ve výměře 1 roku, který vykonal dne 10. 11. 2010“ obžalobou kvalifikovaný jako pokus přečinu krádeže podle §21 odst. 1 a §205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku a přečin poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku (bod 2 obžaloby), zastavil. Dále bylo rozhodnuto o vině obviněného R. D. a o odvolání státního zástupce Okresního státního zastupitelství Praha-západ, které bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto.
22. Ve vztahu ke stížnosti pro porušení zákona, kterou ministr spravedlnosti podal proti pravomocnému odsuzujícímu výroku z rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne 18. 11. 2014, č. j. 2 T 39/2013-487, (spis Nejvyššího soudu sp. zn. 6 Tz 20/2016) je potřebné uvést, že pokud Okresní soud Praha-západ uznal obviněného vinným přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku pro skutek spočívající v tom, že „dne 6. 9. 2012 v době od 13.10 hodin do 13.20 hodin při odjezdu z areálu ubytovny Agro Jesenice v obci Z. – H., okres P.-z., poškodil vozidlem tov. zn. Mercedes Vito, reg. zn. ....., bočním nárazem zadní část zde zaparkovaného vozidla tov. zn. Ford Mondeo, reg. zn. ......., čímž majiteli vozidla P. P., způsobil škodu ve výši 8 096 Kč, a dále při odjezdu z místa činu poškodil zahradní stůl se židlemi, čímž způsobil I. Š., škodu ve výši 1 000 Kč“ , porušil zákon v ustanovení §11 odst. 1 písm. f) tr. ř., neboť podle tohoto ustanovení platí, že trestní stíhání nelze zahájit, a bylo-li již zahájeno, nelze v něm pokračovat a musí být zastaveno proti tomu, proti němuž dřívější stíhání pro týž skutek skončilo pravomocným rozsudkem soudu nebo bylo rozhodnutím soudu nebo jiného oprávněného orgánu pravomocně zastaveno, jestliže rozhodnutí nebylo v předepsaném řízení zrušeno.
23. Se shora uvedené chronologie je zřejmé, že již rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 29. 1. 2014, č. j. 2 T 39/2013-321, byl obviněný uznán vinným přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se dopustil tím, že „dne 6. 9. 2012 v době od 13.10 hodin do 13.20 hodin při odjezdu z areálu ubytovny Agro Jesenice v obci Z. – H., okres P.-z., poškodil vozidlem tov. zn. Mercedes Vito, reg. zn. ........, bočním nárazem zadní část zde zaparkovaného vozidla tov. zn. Ford Mondeo, reg. zn. ........, čímž majiteli vozidla P. P., způsobil škodu ve výši 8 096 Kč, a dále při odjezdu z místa činu poškodil zahradní stůl se židlemi, čímž způsobil I. Š., škodu ve výši 1 000 Kč“.
24. Skutek, který byl předmětem projednání a následně, jímž byl obviněný uznán vinným pravomocným odsuzujícím rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 18. 11. 2014, č. j. 2 T 39/2013-487, je totožný se skutkem, kterým byl obviněný uznán vinným pravomocným odsuzujícím rozsudkem Okresního soudu Praha-západ již dne 29. 1. 2014, č. j. 2 T 39/2013-321, který nabyl právní moci dne 24. 5. 2014 (viz str. 367 spisu). Vzhledem k tomu, že tento rozsudek Okresního soudu Praha-západ ze dne 29. 1. 2014, č. j. 2 T 39/2013-321, nebyl v předepsaném řízení zrušen, nemohl Okresní soud Praha-západ o totožném skutku rozhodovat, a pokud tak učinil a svým pravomocným rozsudkem ze dne 18. 11. 2014, č. j. 2 T 39/2013-487, uznal obviněného vinným týmž skutkem, porušil zákon v ustanovení §11 odst. 1 písm. f) tr. ř.
25. Z důvodu shora uvedeného vyslovil Nejvyšší soud ve smyslu §268 odst. 2 tr. ř., že pravomocným rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 18. 11. 2014, č. j. 2 T 39/2013-487, byl ve výroku, jímž byl obviněný J. B. uznán vinným přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku, dále výroku, jímž bylo podle §44 tr. zákoníku upuštěno od uložení souhrnného trestu, a výroku o náhradě škody porušen zákon v neprospěch obviněného v ustanovení §11 odst. 1 písm. f) tr. ř. Vzhledem k vyslovenému porušení zákona musel podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek v rozsahu vysloveného porušení zákona zrušit a současně zrušit též všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Charakter vysloveného porušení zákona současně limitoval další postup Nejvyššího soudu, neboť nebyly shledány důvody pro ministrem spravedlnosti navrhovaný postup podle §270 odst. 1 tr. ř., ev. §271 odst. 1 tr. ř.
26. Přestože ministr spravedlnosti v podané stížnosti poukazoval také na porušení zákona ve vztahu k odsouzení obviněného pro trestný čin podle §228 odst. 1 tr. zákoníku, a to v souvislosti s tím, že výrok o vině neobsahoval podle jeho mínění vyjádření úmyslného zavinění, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že za situace, kdy vyslovil, že o skutku s ohledem na porušení ustanovení §11 odst. 1 písm. f) tr. ř. nemělo být vůbec rozhodováno, neboť jde o totožný skutek, o kterém bylo již rozhodnuto, není důvodné se k tomu tvrzenému porušení zákona vyjadřovat, mj. navíc za situace, kdy uvedené porušení zákona je namítáno již ke skutku, jímž byl obviněný uznán vinným rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 29. 1. 2014, č. j. 2 T 39/2013-321, který nabyl právní moci a stal se důvodem pro aplikaci §11 odst. 1 písm. f) tr. ř. ve vztahu k rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne 18. 11. 2014, č. j. 2 T 39/2013-487.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. září 2016
JUDr. Jan Engelmann
předseda senátu