ECLI:CZ:NS:2016:7.TD.43.2016.1
sp. zn. 7 Td 43/2016-13
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 5. října 2016 v neveřejném zasedání, ve věci obviněných J. A. a R. G., vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 19 T 105/2016, o návrhu soudu na odnětí a přikázání věci takto:
Podle §25 tr. ř. se věc Obvodnímu soudu pro Prahu 5 neodnímá .
Odůvodnění:
Státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 5 podala u Obvodního soudu pro Prahu 5 dne 1. 8. 2016 obžalobu na obviněnou J. A. pro zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku a na obviněného R. G. pro účastenství ve formě pomoci na zločinu zkrácení daně poplatku a podobné povinné platbě ve stadiu pokusu podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku k §240 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku, §21 odst. 1 tr. zákoníku.
Nejvyššímu soudu byl dne 26. 8. 2016 předložen trestní spis Obvodního soudu pro Prahu 5, sp. zn. 19 T 105/2016, s návrhem tohoto soudu na odnětí této věci a její přikázání Okresnímu soudu v Ostravě. Obvodní soud v návrhu uvedl, že k trestnému činu mělo dojít neoprávněným uvedením nároku obviněné J. A. jako jednatelky společnosti MILANO restaurant, s. r. o., na vrácení nadměrného odpočtu DPH na základě faktury vystavené obviněným R. G. jako zmocněncem společnosti 1. Restaurace Mexikana, s. r. o., ačkoliv věděli, že se jednalo o fiktivní a nerealizované plnění, které bylo společností MILANO Restaurant, s. r. o., uhrazeno zápočtem fiktivní pohledávky vůči společnosti 1. Restaurace Mexikana, s. r. o., přičemž společnost MILANO Restaurant, s. r. o., toto plnění nikdy nepřevzala a částka, která měla být získána na základě uvedeného trestného činu, měla být použita jako kauce pronájmu prostor a dalších výdajů spojených se zahájením hostinské činnosti společnosti. Z výpovědi obviněné i z obsahu spisu podle soudu vyplývá, že společnost MILANO Restaurant, s. r. o., svou činnost fakticky nezačala vykonávat, nepodařilo se ani zajistit vhodné prostory pro podnikání, a tedy sídlo společnosti bylo pouze formální. Společnost MILANO Restaurant, s. r. o., dokonce podávala daňové přiznání v roce 2011 u Finančního úřadu Ostrava. Podle soudu se tedy nedá dovodit, že by byla trestná činnost spáchána v obvodu Prahy 5. S územím obvodu Prahy 5 spojuje trestnou činnost pouze formální sídlo společnosti MILANO Restaurant, s. r. o. K faktickému jednání (převodu majetku) s ohledem na jeho původní umístění v restauraci Mexikana došlo podle soudu v Ostravě, když společnost 1. Restaurace Mexikana, s. r. o., měla sídlo na adrese Zámecká 488/20, Ostrava. Obviněný R. G. má trvalé bydliště v Ostravě. Svědci, které navrhuje obžaloba ke slyšení, mají bydliště v Ostravě. Svědci, jejichž výpověď je navržena ke čtení mají adresu pobytu nebo zaměstnání také v Ostravě nebo jejím blízkém okolí. Jediní, kdo mají bydliště mimo ostravský region, v obvodu Obvodního soudu pro Prahu 5 je obviněná a svědek J. A. a sídlo zde má společnost MILANO Restaurant, s. r. o. Podle soudu i případné další důkazy, které by bylo třeba provést nebo zajistit, by se zřejmě nacházely právě v místě, kde se odehrálo jednání, ze kterého je dovozováno spáchání trestného činu. Z důvodu hospodárnosti řízení a zájmu na urychleném projednání věci se soudu jeví účelné, aby věc projednal Okresní soud v Ostravě.
Nejvyšší soud zhodnotil důvody uvedené v návrhu soudu a dospěl k následujícímu závěru.
Podle §25 tr. ř. může být věc z důležitých důvodů odňata příslušnému soudu a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. Pojem „důležité důvody“ sice není v zákoně blíže definován, ale je nepochybné, že se musí jednat o skutečnosti, jež budou svou povahou výjimečné, neboť ustanovení §25 tr. ř., dle něhož lze v určitých případech věc delegovat k jinému soudu, je zákonným průlomem do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly vybočení z výše citovaného ústavního principu.
Především nutno konstatovat, že není pochyb o místní příslušnosti Obvodního soudu pro Prahu 5 k projednání věci. Obvod tohoto soudu je totiž místem spáchání zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se obviněná měla podle obžaloby dopustit tím (zkráceně), že jako jednatelka společnosti MILANO Restaurant, s. r. o., se sídlem Moulíkova 2238/1, Praha 5, v daňovém přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období 2. čtvrtletí 2011 podaném u Finančního úřadu Ostrava 1, uplatnila neoprávněně nárok na vrácení nadměrného odpočtu daně z přidané hodnoty ve výši 1 900 000 Kč, na základě faktury vystavené společností 1. Restaurace Mexikana, přestože věděla, že se jednalo o fiktivní fakturu a činila tak v úmyslu vylákat neoprávněnou výhodu na dani, když k vyplacení nárokovaného nadměrného odpočtu nedošlo. Z hlediska místní příslušnosti je u tohoto trestného činu rozhodující sídlo příslušného finančního úřadu (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2001, sp. zn. 11 Nd 340/2001). Místní příslušnost správce daně, není-li stanoveno jinak, se řídí u právnické osoby jejím sídlem [§13 odst. 1 písm. b) zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád]. Obvodní soud pro Prahu 5 ostatně svoji příslušnost nesporuje. Skutečnost, že daňové přiznání bylo podáno u nepříslušného Finančního úřadu Ostrava, je nepodstatná, když podle §75 (postoupení) uvedeného zákona v případě, že správce daně, který obdrží podání nebo platbu, není věcně či místně příslušný k přijetí takovéhoto podání nebo platby, musí toto podání či platbu postoupit věcně a místně příslušnému správci daně.
V případě, že správce daně, který obdrží podání nebo platbu, není věcně či místně příslušný (blíže k těmto pojmům srov. komentář k §13) k přijetí takovéhoto podání nebo platby, musí toto podání či platbu postoupit věcně a místně příslušnému správci daně.
V případě, že správce daně, který obdrží podání nebo platbu, není věcně či místně příslušný (blíže k těmto pojmům srov. komentář k §13) k přijetí takovéhoto podání nebo platby, musí toto podání či platbu postoupit věcně a místně příslušnému správci daně.
Nejvyšší soud projednal návrh soudu na delegaci, avšak v uvedené věci neshledal existenci žádných důležitých důvodů opodstatňujících postup podle §25 tr. ř.
Nutno konstatovat, že uvedená trestní věc se nyní nachází ve stadiu po podání obžaloby, na počátku řízení před soudem I. stupně, kdy se jedná o návrh soudu, který postavil svou argumentaci především na hledisku hospodárnosti trestního řízení. Nejvyšší soud však v těchto argumentech obvodního soudu neshledal důležité důvody pro postup podle §25 tr. ř.
Je nutno trvat na tom, že jde o postup zcela výjimečný a tedy odůvodněný zcela výjimečnými okolnostmi. V uvedené trestní věci jsou obviněny dvě osoby, z nichž jedna má bydliště v Praze 5 a druhá v Ostravě. U žádné z těchto osob nebyly zjištěny žádné významné okolnosti, které by jim bránily, aby se dostavily v jejich trestní věci k jednání k příslušnému soudu. Ani obvinění sami žádné neuvádějí, přičemž na straně obviněného to může být zejména značně vysoký věk, nebo závažné zdravotní problémy, které výrazně omezují jeho mobilitu. O takový případ však v této věci nejde.
Nejvyšší soud dále konstatuje, že ani skutečnost, že větší počet svědků navržených ke slyšení je z různých částí republiky, a nikoli v obvodu příslušného soudu, nejsou všeobecně důležitým důvodem ve smyslu §25 tr. ř. k odnětí věci příslušnému soudu a jejímu přikázání jinému soudu, neboť se jedná o běžné skutečnosti. Ani v tomto konkrétním případě počet svědků navržených obžalobou ke slyšení u hlavního líčení, jejichž náklady hradí stát, není nikterak vysoký. Navržen byl výslech 7 osob, z nichž 6 má bydliště v Ostravě a 1 v obvodu příslušného Obvodního soudu pro Prahu 5. Bude otázkou dokazování, zda bude nutné vyslechnout všechny svědky navržené v obžalobě.
Odnětím trestní věci Obvodnímu soudu pro Prahu 5, a jejím přikázáním Okresnímu soudu v Ostravě (jak je navrhováno), nebude výrazně lépe zabezpečeno řádné objasnění věci, ani rychlost a hospodárnost řízení.
Po pečlivém zvážení okolností případu dospěl Nejvyšší soud k závěru, že v projednávané věci nejsou naplněny podmínky §25 tr. ř., které by odůvodňovaly průlom do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Na základě uvedených důvodů rozhodl Nejvyšší soud tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 5. října 2016
JUDr. Michal Mikláš
předseda senátu