ECLI:CZ:NS:2016:7.TDO.1014.2016.1
sp. zn. 7 Tdo 1014/2016-32
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 14. září 2016 v Brně dovolání obviněného J. P. , proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 26. 2. 2016, sp. zn. 31 To 54/2016, v trestní věci vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 32 T 139/2015, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. P. odmítá .
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
Okresní soud v České Lípě rozsudkem ze dne 8. 1. 2016, sp. zn. 32 T 139/2015, uznal obviněného J. P. (dále zpravidla jen „obviněný“) vinným pod bodem 1) rozsudku zločinem loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku, pod bodem 2) rozsudku přečinem podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku a pod bodem 3) rozsudku přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, které podle skutkových zjištění soudu spáchal tím, že
1. v přesně nezjištěné době od 23:55 hod. dne 23. 1. 2015 do 00:15 hod. dne 24. 1. 2015 v M., v ulici K., požadoval po poškozeném J. J., zapůjčení částky 200 Kč a mobilního telefonu. Když mu jej odmítl vydat, uchopil ho levou rukou pod krkem za mikinu, přitiskl jej na zeď u domu č.p. ..., když následně pravou rukou vytáhl nůž o celkové délce čepele 10 cm, kterým mu ve vodorovné poloze ostřím směrem ke krku pohrozil a řekl „dej mi telefon a peníze“, když následně poškozený J. J. do obviněného oběma rukama strčil a z místa odešel;
2. v přesně nezjištěné době od 19. 1. 2015 do 23. 1. 2015 v M., převážně na ubytovně v ulici P. č.p. ..., v úmyslu uvést jiného v omyl a získat tak neoprávněný prospěch, využil duševního stavu poškozeného T. S., který je snadno zmanipulovatelný. Pod záminkou výhodné koupě a za neustálého přesvědčování si od něj postupně přebíral různou finanční hotovost nejprve ve výši 40 Kč a 60 Kč, následně částku 200 Kč, částku 700 Kč, dvakrát částku 2 000 Kč, částku 1 500 Kč a naposledy částku 1 000 Kč s tím, že mu peníze vrátí, ačkoliv věděl, že vzhledem ke své finanční situaci mu peníze nebude schopen vrátit, a toto neměl ani v úmyslu. Vypůjčené peníze užil pro svoji vlastní potřebu, když tímto jednáním způsobil poškozenému T. S. škodu ve výši 7 500 Kč;
3. v době od 18:00 hod. dne 27. 5. 2015 do 8:15 hod. dne 28. 5. 2015 v R. – P., okres Č. L., v domě č.p. ... odcizil z volně přístupné sklepní kóje ke škodě poškozeného J. K., motorovou pilu zn. Stihl MS 290, výrobního čísla ... včetně krytu lišty, v celkové hodnotě 5 500 Kč.
Podle §173 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku odsoudil obviněného k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou a půl roku. Podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku ho zařadil pro výkon trestu do věznice s dozorem.
Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 26. 2. 2016, sp. zn. 31 To 54/2016, podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil z podnětu odvolání obviněného J. P. podaného proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně tento rozsudek ve výroku o trestu. Podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že při nezměněném výroku o vině odsoudil obviněného podle §173 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou roků. Podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařadil obviněného k trestu odnětí svobody do věznice s dozorem. Jinak zůstal napadený rozsudek soudu prvního stupně nezměněn.
II. Dovolání a vyjádření k němu
Proti tomuto rozsudku podal obviněný prostřednictvím obhájce JUDr. Josefa Klofáče včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že skutky pod body 1. až 3. rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s rozsudkem soudu druhého stupně nebyly správně právně kvalifikovány. Obviněný tvrdí, že se těchto skutků nedopustil. Ve vztahu ke skutku pod bodem 1. obviněný má za to, že na základě výpovědi poškozeného J. J. nebylo možné dovodit, že spáchal zločin loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku, a jednání bylo možné kvalifikovat nanejvýš jako přečin krádeže podle §205 tr. zákoníku. Vytkl, že nebylo prokázáno, že na poškozeného J. J. vytáhl pod pohrůžkou bezprostředního násilí nůž. Výpověď poškozeného považuje za smyšlenou. Ke skutku pod bodem 2. výroku rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s rozsudkem soudu druhého stupně obviněný uvedl, že poškozeného T. S. nepodvedl a nevyužil jeho rozumové a myšlenkové slabosti, o které ani nevěděl. Namítl, že pracoval a měl v úmyslu veškeré finanční prostředky poškozenému řádně vrátit. Skutečnost, že peníze včas poškozenému nevrátil podle něj nezaložilo důvod, aby ho soudy uznaly vinným přečinem podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku. U skutku pod bodem 3. výroku rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s rozsudkem soudu druhého stupně obviněný, že si motorovou pilu vypůjčil, nikoliv přisvojil, avšak ne ze sklepní kóje, ale z chodby domu poškozeného J. K., k čemuž mu sám poškozený udělil předchozí souhlas. Poté co by poškozený stromy pokácel, by motorovou pilu poškozenému vrátil. Závěrem obviněný namítl, že trest, který mu byl pro skutky pod body 1. až 3. výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s rozsudkem soudu druhého stupně, uložen je příliš přísný, a proto by měl být zrušen. Měl mu být uložen nanejvýš podmíněný trest odnětí svobody.
Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 26. 2. 2016, sp. zn. 31 To 54/2016, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 8. 1. 2016, sp. zn. 32 T 139/2015, a aby věc byla znovu projednána a rozhodnuta.
Nejvyšší státní zástupce ve vyjádření k dovolání uvedl, že obviněný uplatnil shodné námitky již v odvolání. Odvolací soud se jimi tedy již dostatečně zabýval a vypořádal se s nimi, přičemž jednotlivé skutky jsou prokázány výpověďmi poškozených, jakož i dalšími důkazy rozvedenými v odůvodnění rozhodnutí. Závěry soudu jsou logické a plně vycházejí z obsahu provedeného dokazování, proto na ně lze bez výhrad odkázat. Závěrem nejvyšší státní zástupce uvedl, že obviněný ve skutečnosti uplatnil námitky, jejichž povaha je primárně skutková, neboť soudům vytýká způsob, jímž realizovaly důkazní řízení a především to, jak hodnotily provedené důkazy. Obviněný pouze vykládá provedené důkazy jinak než soudy a z tohoto odlišného posouzení vyvozuje odchylné skutkové okolnosti. Takové výhrady však nesměřují proti právnímu posouzení věci, nevyhovují žádnému ze zákonných důvodů dovolání.
Nejvyšší státní zástupce z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl dovolání obviněného, neboť bylo podáno z jiného důvodu než je uveden v §265b tr. ř.
III. Přípustnost dovolání
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání má obligatorní náležitosti dovolání stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné. Vycházel přitom z následujících skutečností.
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 tr. ř., §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí soudní instancí zaměřenou na přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně. Samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, odůvodňuje-li to extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je třeba dát průchod ústavně garantovanému základnímu právu obviněného na spravedlivý proces. Extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy je dán zejména tehdy, když skutková zjištění soudů nemají obsahovou spojitost s důkazy, když skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, když skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod. Zmíněný rozpor může nastat i v případě, že skutková zjištění soudů jsou založena na úkonech, které jsou zatíženy tak závažnými vadami, že tyto úkony nelze použít jako důkaz, a buď tu nejsou žádné další důkazy anebo zbývající důkazy nepostačují k tomu, aby jen na jejich podkladě obstála skutková zjištění soudů.
Podle §265f odst. 1 tr. ř. je Nejvyšší soud jako soud dovolací při rozhodování o dovolání vázán tím, které výroky rozhodnutí, v jakém rozsahu a z jakých důvodů dovolatel napadá a čeho se domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu s odkazem na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. nebo §265b odst. 2 tr. ř., o které se dovolání opírá. Takto podané dovolání vymezuje rozsah a obsah přezkumné povinnosti dovolacího soudu. Východiskem pro existenci důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spočívajícího v nesprávném právním posouzení skutku je popis skutku obsažený v příslušném výroku napadeného rozhodnutí ve věci samé. Nejvyšší soud proto přezkoumává napadený rozsudek ve vztahu k těm skutkovým zjištěním, která jsou uvedena v tzv. skutkové větě výroku o vině. S odkazem na důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je založeno rozhodnutí napadené dovoláním. Skutkový stav je v případě rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení jednotlivých důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. (srov. Šámal, P., Král, V., Baxa, J., Púry, F. Trestní řád. Komentář. II. díl 4. vydání. Praha: C. H. Beck 2002, s. 1642). Protože důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, dovolacímu soudu nepřísluší posuzovat správnost a zákonnost provádění dokazování. Postup soudu, jímž provádí dokazování v hlavním líčení (veřejném zasedání) je totiž upraven trestním řádem, tedy procesním předpisem, a není součástí hmotně právního posuzování.
Obviněný uplatnil v dovolání skutkové námitky. Mezi tyto námitky patří námitka, že na základě výpovědi poškozeného J. J. nebylo možné dovodit, že spáchal zločin loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku, že nebylo prokázáno, že na poškozeného J. J. vytáhl pod pohrůžkou bezprostředního násilí nůž, že výpověď poškozeného J. J. je smyšlená, že poškozeného T. S. nepodvedl a nevyužil jeho rozumové a myšlenkové slabosti, o které ani nevěděl, že měl v úmyslu veškeré finanční prostředky poškozenému T. S. řádně vrátit, že si motorovou pilu vypůjčil, nikoliv přisvojil, a že by motorovou pilu poškozenému J. K. vrátil. Takové námitky nenaplňují uplatněný dovolací důvod. Dovolací soud je zásadně vázán skutkovými zjištěními, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním, tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy, nemohou být předmětem přezkoumání v rámci řízení o dovolání. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002).
IV. Důvodnost dovolání
Obviněný právně relevantně namítl, že jednání popsané v bodě 1. rozsudku soudu prvního stupně bylo možné kvalifikovat nanejvýš jako přečin krádeže, nikoliv jako zločin loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku. V této souvislosti obviněný uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. relevantně, byť i u této námitky se jedná spíše o polemiku se skutkovými zjištěními soudů. Avšak ani této námitce však nemohl Nejvyšší soud přisvědčit.
Porovnáním námitek uplatněných obviněným v odvolání s námitkami, které uplatňuje nyní v dovolání je zřejmé, že obviněný uplatňuje tytéž námitky jako v odvolání. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že obviněný namítal, že se žádného násilí vůči poškozenému J. J. nedopustil; vzájemně pouze do sebe údajně strčili při rozepři (skutek pod bodem 1.), že si od poškozeného T. S. půjčil jen 4 700 Kč, které měl však v úmyslu vrátit (skutek pod bodem 2.), a že nikdy neměl v úmyslu si ponechat motorovou pilu poškozeného J. K., pouze si ji na přechodnou dobu půjčil a následně by ji vrátil (skutek pod bodem 3.). Závěrem obviněný navrhl, aby ho krajský soud zprostil obžaloby pro skutek pod bodem 1. napadeného rozsudku a v případě, že by u něj soud dovodil trestněprávní odpovědnost za skutky pod body 2. a 3. rozsudku, aby mu uložil přiměřený podmíněný trest odnětí svobody. Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci jako soud odvolací se se všemi těmito námitkami zabýval a důsledně a v souladu se zákonem se s nimi vypořádal. Za tohoto stavu věci musí Nejvyšší soud vycházet ze své judikatury, podle níž opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě námitky, které uplatnil v řízení o odvolání a s nimiž se soudy nižších stupňů dostatečně vypořádaly, jedná se zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Tak je tomu i v případě obviněného J. P. Nejvyšší soud připomíná, že dovolání není jakýmsi kvalifikovaným odvoláním v případě, když obviněný neuspěje s odvoláním v řízení před soudem druhého stupně. Podle §265i odst. 2 tr. ř. Nejvyšší soud z odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí. Nejvyšší soud odkazuje na správné a podrobné odůvodnění usnesení odvolacího soudu na str. 2, a musí zdůraznit správné úvahy tohoto soudu, pokud jde o trestní odpovědnost obviněného.
K námitce obviněného, že uložený trest neodpovídá zákonným kritériím, a že je nepřiměřeně přísný, Nejvyšší soud uvádí, že nepřiměřenost trestu není dovolacím důvodem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002), přičemž obviněný tuto námitku v dovolání ani neodůvodnil. Námitka nenaplňuje uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že trest uložený obviněnému za spáchání zločinu loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku, přečinu podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku a přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku byl uložen v zákonné výměře, a to jako trest úhrnný podle §173 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku. Za takové trestné činy trestní zákoník umožňuje uložit trest odnětí svobody v trvání dvou až deseti let. Trest odnětí svobody uložený obviněnému v trvání dvou roků je trestem uloženým podle zákona, a to při zohlednění osoby obviněného, jeho poměrů, dosavadního způsobu života a prostředí, ve kterém žije.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného J. P. je zjevně neopodstatněné, a proto je odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. září 2016
JUDr. Jindřich Urbánek
předseda senátu