ECLI:CZ:NS:2016:7.TDO.1050.2016.1
sp. zn. 7 Tdo 1050/2016-81
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 31. 8. 2016 o dovoláních, která podali obvinění P. B ., D. L ., a M. P ., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. 3. 2016, sp. zn. 4 To 2/2016, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 34 T 1/2015, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněných P. B., D. L. a M. P. odmítají .
Odůvodnění:
Obvinění P. B., D. L. a M. P. podali prostřednictvím obhájců v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. 3. 2016, sp. zn. 4 To 2/2016, jímž bylo rozhodnuto o jejich odvoláních proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 11. 2015, sp. zn. 34 T 1/2015. Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci napadli proto, že jím zůstal nedotčen výrok o vině. Odkázali na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Shodně namítli nesprávnost skutkových zjištění, která se stala podkladem pro závěr soudů, že jsou osobami totožnými s pachateli činu. Vytkli, že soudy v tomto ohledu vadně hodnotily důkazy a že se opíraly o nepoužitelný důkaz. Obvinění se dovoláními domáhali toho, aby Nejvyšší soud zrušil oba rozsudky a aby přikázal Krajskému soudu v Ostravě věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření uvedla, že uplatněné námitky nejsou dovolacím důvodem, a navrhla, aby dovolání byla podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnuta. Vyjádření bylo předloženo obhájcům, ale obhájci na ně nereagovali.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání byla podána z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Především považuje Nejvyšší soud za nutné připomenout, že dovolání není běžný opravný prostředek a neplní funkci „dalšího odvolání“. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale v dané věci jen z některého z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Podat dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Konkrétní uplatněné námitky mají relevanci deklarovaného dovolacího důvodu za předpokladu, že mu odpovídají svým obsahem. Žádný z dovolacích důvodů se nevztahuje ke skutkovým zjištěním, k hodnocení důkazů, k postupu při provádění důkazů, k rozsahu dokazování apod. Uváží-li se povaha dovolacích důvodů, tak jak jsou v zákoně taxativně vymezeny, je zřejmé, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě dovolacím soudem jako třetí instancí. Skutkové námitky nejsou dovolacím důvodem.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Jestliže je dovolání podáno proti odsuzujícímu rozhodnutí z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, pak citovanému ustanovení obsahově odpovídají jen takové námitky, v nichž se tvrdí, že skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Podstatou dovolacího důvodu tu je chybná aplikace hmotného práva, tj. typicky trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy. Pokud je dovolacím důvodem jiné nesprávné hmotně právní posouzení, tj. jiné, než je právní posouzení skutku, jedná se rovněž o aplikaci norem hmotného práva na skutkové okolnosti zjištěné soudy.
Obvinění byli jako spolupachatelé odsouzeni pro zločin těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1, 2 písm. h) tr. zákoníku a přečin výtržnictví kvalifikovaný u obviněných P. B. a M. P. podle §358 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku a u obviněného D. L. podle §358 odst. 1 tr. zákoníku.
Takto byl posouzen skutek, který podle zjištění Krajského soudu v Ostravě, s nimiž se v napadeném rozsudku ztotožnil také Vrchní soud v Olomouci, záležel v podstatě v tom, že obvinění dne 5. 9. 2014 kolem 20,00 hodin v areálu Městské sportovní haly v H. společně fyzicky napadli poškozeného R. K., kterého nejprve obviněný M. P. ve snaze vyprovokovat konflikt polil zepředu pivem, avšak jakmile chtěl poškozený z místa odejít, pokusil se ho obviněný M. P. udeřit pěstí do obličeje a obvinění P. B. a D. L. zasáhli poškozeného několika údery pěstmi zezadu do hlavy a zátylku, v důsledku čehož poškozený upadl na zem, kde ho všichni tři obvinění s dalším nezjištěným spolupachatelem kopali velkou intenzitou do trupu a hlavy a tím mu způsobili zranění specifikovaná ve výroku o vině, z nichž nejzávažnější bylo roztržení sleziny, která mu musela být při operačním zákroku v nemocnici odstraněna. Ze zjištění uvedených ve výroku o vině je patrno, že obvinění takto jednali z důvodu vyloučení poškozeného z okruhu aktivních fanoušků fotbalového klubu FC Baník Ostrava a jeho označení za „bonzáka“, a to kvůli vystupování poškozeného, který sám jako obviněný v jiné trestní věci svou výpovědí napomohl k usvědčení jiného fanouška uvedeného klubu z trestné činnosti. Zároveň z výroku o vině vyplývá zjištění, že obvinění P. B. a M. P. se činu dopustili přesto, že v minulosti již byli pro trestné činy výtržnictví odsouzeni.
Žádný z obviněných neuplatnil námitky v tom smyslu, že by uvedeným skutkem nebyly naplněny znaky zločinu těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1, 2 písm. h) tr. zákoníku a přečinu výtržnictví podle §358 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku (u obviněných P. B. a M. P.), resp. podle §358 odst. 1 tr. zákoníku (u obviněného D. L.). Pouze takto koncipované námitky by obsahově odpovídaly dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Podaná dovolání obvinění založili v celém rozsahu výlučně jen na polemice se zjištěním soudů, že jsou osobami totožnými s pachateli napadení poškozeného. Obvinění vytýkali soudům způsob, jímž v tomto ohledu hodnotily důkazy, a zvláště pak to, že uvedené zjištění opřely o svědeckou výpověď poškozeného ze stadia před zahájením trestního stíhání. Dovolání obviněných tak nebyla ničím jiným než pokračováním obhajoby, která byla v původním řízení založena na tvrzení, že poškozeného nenapadli a nezranili. Námitky obviněných pro svou vyloženě skutkovou povahu stojí mimo rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obvinění sice formálně deklarovali tento dovolací důvod, ale jinak uplatnili námitky, které mu co do svého obsahu neodpovídají a nejsou pod něj podřaditelné.
Nejvyšší soud z pozice dovolacího soudu zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, jestliže to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v ustanoveních čl. 4, čl. 90 Ústavy.
Mezi skutkovými zjištěními Krajského soudu v Ostravě, z nichž v napadeném rozsudku vycházel také Vrchní soud v Olomouci, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé žádný extrémní rozpor není, a to ani v otázce totožnosti obviněných s osobami, které napadly a těžce zranily poškozeného. V tomto ohledu mají zjištění soudů odpovídající obsahový podklad ve svědecké výpovědi poškozeného ve spojení s dalšími důkazy.
Poškozený byl jako svědek vyslechnut celkem třikrát, a to dvakrát v přípravném řízení (z toho jednou před zahájením trestního stíhání a jednou po zahájení trestního stíhání) a pak ještě v hlavním líčení.
Výslech poškozeného v postavení svědka byl před zahájením trestního stíhání proveden jako neodkladný úkon z důvodů, z nichž podstatné bylo to, že jeho výpověď měla rozhodující význam pro zahájení trestního stíhání a hrozilo její ovlivnění (§158 odst. 9 tr. ř.) Význam výpovědi poškozeného spočíval v identifikaci pachatelů jeho napadení. Nebezpečí ovlivnění výpovědi poškozeného souviselo s objektivními okolnostmi napadení. Incident se odehrál v rámci relativně uzavřené a svébytné komunity fotbalových fanoušků klubu FC Baník Ostrava. Toto prostředí je ovládáno zvláštními zásadami, z nichž mimo jiné vyplývá, že ten, kdo zradí tím, že před orgány veřejné moci vypovídá proti jinému a přispěje k jeho usvědčení z trestného činu, je za to surově zbit. Ukázalo se, že poškozený byl napaden právě kvůli tomu, že v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 72 T 56/2012 jako obviněný svou výpovědí pomohl usvědčit spoluobviněného R. M., což poškozeného vystavilo v nebezpečí, že bude ostatními fanoušky zbit, takže z obavy nakonec přestal mezi ně docházet. Při výslechu před zahájením trestního stíhání poškozený v postavení svědka popsal okolnosti, za nichž byl napaden, způsob a průběh napadení, způsob své obrany i následky, které pro něho z napadení vzešly, přičemž jednoznačně, bez jakéhokoli váhání a bez jakýchkoli pochybností označil obviněného M. P. jako prvního, který ho napadl zepředu, a obviněné P. B. a D. L. jako další dva, kteří ho napadli zezadu. Výslovně uvedl také to, že při napadání ho obvinění označovali za „bonzáka“ a říkali, že „s bonzákama se neserou“. Poškozený vysvětlil, že všechny obviněné zná a že obviněné P. B. a D. L. poznal, když se otočil dozadu, tj. do směru, odkud mu byly zasazeny údery. Uvedl, že zezadu byl napaden třemi osobami, mezi nimiž poznal právě obviněné P. B. a D. L., zatímco třetího útočníka (napadajícího ho zezadu) neznal. To, že dokázal postřehnout počet útočníků a že se mezi nimi orientoval v otázce, které zná a kterého nezná, svědčí o tom, že vnímání poškozeného bylo naprosto konsolidované a že o něm nelze pochybovat. Zároveň poškozený při rekognici spolehlivě označil všechny tři obviněné na fotografiích, které mu byly předloženy ve dvou sadách čítajících po 24 fotografiích různých osob, přičemž u obviněného D. L. poukázal na detail související s jeho bradkou.
V přípravném řízení po zahájení trestního stíhání obviněných a posléze i v hlavním líčení byl poškozený jako svědek znovu vyslechnut. Jeho výpovědi zůstaly shodné s původními tvrzeními až na to, kdo ho napadl a že pachatelé ho označili za „bonzáka“. Poškozený začal tvrdit, že neví, kdo ho napadl, že neviděl osoby útočící na něho zezadu a že neslyšel výrok o „bonzáctví“. Tuto odchylku od původní výpovědi se snažil vysvětlit tím, že si totožnost obviněných s pachateli napadení vsugeroval apod., přičemž když byl konfrontován s obsahem své původní výpovědi, setrval na tom, že obviněný M. P. ho zepředu polil pivem a že obviněné P. B. a D. L. viděl stát v prostoru za sebou, kam se nakonec otočil. Za tohoto stavu Krajský soud v Ostravě v hlavním líčení provedl důkaz původní svědeckou výpovědí poškozeného tím, že přečetl protokol o jeho výslechu ze stadia před zahájením trestního stíhání, a to postupem podle §211 odst. 2 písm. b) tr. ř. Tento postup lze akceptovat, neboť podmínky neodkladnosti výslechu poškozeného v procesním postavení svědka před zahájením trestního stíhání byly splněny.
Z hlediska zásad spravedlivého procesu bylo deficitem kontradiktornosti dokazování to, že výslechu poškozeného jako svědka před zahájením trestního stíhání nemohli být přítomni obvinění ani jejich obhájci (na rozdíl od stadia po zahájení trestního stíhání, zejména v hlavním líčení). Tento nedostatek byl ale přiměřeně vyrovnán především způsobem, jímž soudy hodnotily změnu ve výpovědi poškozeného, která byla očividně vedena jeho snahou zdržet se usvědčujících tvrzení proti osobám obviněných a která se v daném kontextu jeví být produktem obavy poškozeného z možné odvety ze strany fanoušků klubu FC Baník Ostrava. Bez významu tu není zjištění, že všichni tři obvinění byli v minulosti odsouzeni pro trestné činy spáchané při aktivitách společenství fanoušků klubu FC Baník Ostrava v souvislosti s fotbalovými zápasy. Podstatným činitelem vyrovnávajícím zmíněný deficit kontradiktornosti při původní svědecké výpovědi poškozeného jsou také zjištění, která se odvíjejí od okolnosti, že v areálu Městské sportovní haly v H. poškozeného provázela jeho přítelkyně L. K. Tato svědkyně vypovídala po zahájení trestního stíhání, uvedla, že se od poškozeného dověděla, jak byl napaden, když se od ní vzdálil pro pivo, a podle toho popsala průběh napadení v podstatě shodně s jeho výpovědí po zahájení trestního stíhání včetně toho, že neví, kdo poškozeného napadl, neboť jí to poškozený neřekl a jen zmínil, že pivo do obličeje mu nalil někdo, s kým před tím chodil na fotbal. V tomto směru se výpověď svědkyně ocitla v rozporu se zjištěním, že kritického dne ve 21,47 hodin odeslala ze svého mobilního telefonu na mobilní telefon obviněného D. L. zprávu SMS ve znění „Aspoň ty jsi mohl být normální“. Z bezprostřední časové návaznosti na dobu napadení je citovaná zpráva evidentní reakcí svědkyně na napadení poškozeného a svědčí o tom, že jí byla známa přinejmenším identita obviněného D. L. jako jednoho z pachatelů. Pominout nelze výpovědi svědků K. M. a N. J., kteří se v kritickou nacházeli poblíž místa napadení poškozeného a kromě toho, že se vyjádřili ke způsobu napadení, výslovně potvrdili, že svědek vyzval útočníky, aby poškozeného nechali, načež ze strany útočníků zazněl na adresu poškozeného výrok označující ho za „zkurveného práskače“, resp. „zkurveného bonzáka“. To ukazuje na motiv, pro který byl poškozený napaden a který souvisel s jeho vztahem ke společenství fotbalových fanoušků, a na věrohodnost původní svědecké výpovědi poškozeného.
Zjištění soudů, že obvinění jsou pachateli napadení poškozeného, se tedy přijatelně opírá o svědeckou výpověď poškozeného, jehož výslech byl před zahájením trestního stíhání proveden jako neodkladný úkon.
Část námitek obvinění zaměřili proti znaleckému posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství jako proti důkazu, který je usvědčoval. Skutečný význam znaleckého posudku ovšem byl v objasnění povahy, rozsahu a závažnosti zranění, která utrpěl poškozený, a nikoli v posuzování otázky, kdo byl pachatelem napadení. Znalecký posudek jen potvrdil, že diagnostikovaná zranění poškozeného korespondují ze způsobem napadení, jak ho poškozený popsal ve svědecké výpovědi.
Skutková zjištění soudů v otázce pachatelství obviněných nejsou v žádném extrémním rozporu s důkazy. Takový rozpor nevyvstává ani z toho, že by svědecká výpověď poškozeného učiněná ve stadiu před zahájením trestního stíhání byla nepoužitelným důkazem. Ústavně zaručené základní právo obviněných na spravedlivé řízení nebylo použitím tohoto důkazu porušeno. To, že obvinění nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudů a že se neztotožňují se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, není dovolacím důvodem.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněných podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání podaná z jiného než zákonného dovolacího důvodu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. srpna 2016
JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu