ECLI:CZ:NS:2016:7.TDO.1066.2016.1
sp. zn. 7 Tdo 1066/2016-32
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 31. srpna 2016 v Brně dovolání obviněného P. B. , proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 2. 2016, sp. zn. 7 To 18/2016, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 6 T 2/2014, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. B. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. 6 T 2/2014, byl obviněný P. B. (dále zpravidla jen „obviněný“) uznán vinným přečinem nebezpečného pronásledování podle §354 odst. 1 písm. b), c) a d) tr. zákoníku a přečinem ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, které podle skutkových zjištění soudu spáchal tím, že
v době od 31. 10. 2013 do 3. 1. 2014 obtěžoval poškozenou M. D., tím, že jí zaslal celkem 11 SMS zpráv a dále tím, že jí i několikrát denně zasílal e-maily s různým obsahem hodnotícím jejich vzájemný vztah, v několika z nich ji urážel, a to z e-mailové adresy ... a v několika případech v měsíci prosinci 2013 ji sledoval v blízkosti jejího bydliště a v jejím bydlišti v obci R. n. L., S. ..., okr. L., přičemž dne 20. 12. 2013 v době okolo 20.15 hodin čekal v jejím bydlišti v obci R. n. L., S. ..., před bytem č. ... na poškozenou, až půjde do mezipatra panelového domu kouřit, a chytil ji levou rukou kolem krku a pravou rukou sevřenou v pěst ji opakovaně udeřil do obličeje, čímž poškozené způsobil krvácející zranění úst, pohmoždění krční páteře a hematomy v obličeji, a dále se snažil poškozené vsunout do úst nezjištěný předmět, přičemž v dalším napadání mu zabránil až soused poškozené P. K., který slyšel poškozenou volat o pomoc; poškozená byla následně ošetřena v Podřipské nemocnici s poliklinikou v Roudnici nad Labem a byla jí vystavena pracovní neschopnost do 7. 1. 2014. V důsledku tohoto jednání a jednání, pro něž byl obviněný P. B. odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 31. 10. 2013, sp. zn. 6 T 63/2013, měla poškozená obavu o svůj život a zdraví a o život a zdraví svého nezletilého syna, přičemž se bála vycházet ven ze svého bydliště a nenavštěvovala ani léčebnou rehabilitaci, která jí byla doporučena v souvislosti se způsobeným zraněním, aby se tak vyhnula setkání s obviněným.
Za tyto přečiny byl obviněný odsouzen podle §146 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody ve výměře jednoho roku. Podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, regionální pobočce v Ústí nad Labem, pobočka pro Liberecký a Ústecký kraj v Ústí nad Labem, Mírové náměstí 35/C, částku 856 Kč na náhradu škody.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání směřující proti všem jeho výrokům. Státní zástupce podal proti rozsudku soudu prvního stupně odvolání proti výroku o trestu v neprospěch obviněného. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 2. 2016, sp. zn. 7 To 18/2016, byl podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. z podnětu odvolání státního zástupce zrušen rozsudek Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. 6 T 2/2014, ve výroku o trestu. Krajský soud podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že za uvedené přečiny byl obviněný P. B. odsouzen podle §146 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvacet měsíců. Podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl obviněný pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn. Podle §256 tr. ř. bylo odvolání obviněného zamítnuto jako nedůvodné.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný prostřednictvím obhájce Mgr. Rudolfa Axmanna včas dovolání, které se opírá o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný v dovolání namítl nesprávné právní posouzení skutků. Má za to, že odvolací soud nepostupoval v souladu se zákonem, pokud zamítl jeho odvolání a nepřihlédl k jím uváděným skutečnostem. Obviněný namítl extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy, a pokud jde o napadení poškozené M. D. má za to, že šlo pouze o obranu, kterou odvracel útok poškozené pepřovým sprejem. Dále vytkl soudu, že se nezabýval otázkou, zda je možné útočit fyzicky údery do obličeje a současně poškozené vkládat nějaký předmět do úst a že soud nezodpověděl otázku, jak mohlo dojít ke zranění jeho obličeje. Poukázal na porušení základních zásad trestního řízení. Další námitky směřoval k dokazování. Vytýká soudu, že dokazování bylo neúplné a nebylo vyhověno jeho návrhům na doplnění dokazování. Závěrem namítl, že došlo k manipulaci a úpravě facebookové komunikace, která nebyla vůbec přečtena u hlavního líčení a soud nepostupoval podle §213 odst. 2 tr. ř.
Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 2. 2016, sp. zn. 7 To 18/2016, a aby podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Litoměřicích, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupce k dovolání obviněného uvedl, že v posuzované trestní věci je třeba přihlédnout k tomu, že se jedná o druhé rozhodnutí dotčených soudů, neboť jejich předcházející rozhodnutí byla zrušena usnesením Nejvyššího soudu ze dne 22. 4. 2015, sp. zn. 7 Tdo 308/2015, a Okresnímu soudu v Litoměřicích bylo přikázáno, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že výrok o vině obviněného P. B. je vadný pouze potud, pokud byl uznán vinným vedle přečinu nebezpečného pronásledování podle §354 odst. 1 písm. b), c), d) tr. zákoníku a přečinu ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku i přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku. Nejvyšší státní zástupce poukázal na rozhodnutí pod č. 29/2004 Sb. rozh. tr., podle něhož platí, že na podkladě dalšího dovolání proti novému rozhodnutí vydanému v téže věci je dovolací soud oprávněn přezkoumávat jen ty výroky napadeného rozhodnutí a jemu předcházející část řízení, které následovaly po předchozím rozhodnutí o dovolání, protože opětovné přezkoumávání výroku a řízení, které dřívějšímu rozhodnutí dovolacího soudu předcházely a jež jím zůstaly nedotčeny, by znamenalo jejich nepřípustnou revizi, což zákon na podkladě nového dovolání nepřipouští. Nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl a souhlasil s projednání věci v neveřejném zasedání za podmínek §265r odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) zjistil, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájkyně [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání má v podstatě obligatorní náležitosti dovolání stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud zjistil, že obviněný v dovolání opakuje tytéž námitky proti právnímu posouzení skutků jako přečinů nebezpečného pronásledování podle §354 odst. l písm. b), c) a d) tr. zákoníku a přečinu ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, které uplatnil v předcházejícím dovolání, o nichž Nejvyšší soud rozhodl usnesením ze dne 22. 4. 2015, sp. zn. 7 Tdo 308/2015-I. Tyto námitky neshledal důvodnými. Tímto kasačním rozhodnutím přikázal Okresnímu soudu v Litoměřicích, jehož rozhodnutí bylo také zatíženo vadou nesprávného právního posouzení skutku jako přečinu výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Bylo-li v téže věci již jednou rozhodnuto Nejvyšším soudem z podnětu dovolání kasačním výrokem, je Nejvyšší soud oprávněn na podkladě dalšího dovolání podaného proti novému rozhodnutí ve věci přezkoumávat jen tu část řízení, která následovala po předcházejícím rozhodnutí o dovolání, protože opětovné přezkoumání správnosti řízení, které předcházelo dřívějšímu rozhodnutí Nejvyššího soudu by vlastně znamenalo jeho nepřípustnou revizi, což zákon nepřipouští ani na podkladě nového dovolání (srov. §265n tr. ř., rozhodnutí č. 29/2004 Sb. rozh. tr.). Nejvyšší soud se z těchto důvodů nemohl zabývat námitkami obviněného proti právní kvalifikaci skutků jako přečinů nebezpečného pronásledování podle §354 odst. 1 písm. b), c), a d) tr. zákoníku a přečinu ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné, a proto je odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. srpna 2016
JUDr. Jindřich Urbánek
předseda senátu