ECLI:CZ:NS:2016:7.TDO.1073.2016.1
sp. zn. 7 Tdo 1073/2016-21
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. prosince 2016 o dovolání obviněného O. L. , proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. 4. 2016, sp. zn. 8 To 121/2016, jako odvolacího soudu, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 2 T 212/2015, takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušují usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. 4. 2016, sp. zn. 8 To 121/2016, a rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 18. 2. 2016, sp. zn. 2 T 212/2015.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Městskému soudu v Brně přikazuj e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 18. 2. 2016, sp. zn. 2 T 212/2015, byl obviněný O. L. uznán vinným přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku, za což byl podle §228 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozené obchodní společnosti Business Lease, s.r.o., škodu ve výši 5 157 Kč. Se zbytkem uplatněného nároku na náhradu škody byla poškozená podle §229 odst. 2 tr. ř. odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný uvedeného přečinu dopustil tím, že dne 7. 10. 2015 v době kolem 22.00 hodin v B., na parkovišti na ulici D., u domu č. ..., přesně nezjištěným způsobem, úderem pěstí nebo kopem nohy, poškodil rameno a kryt levého zpětného zrcátka na straně řidiče na vozidle Škoda Octavia 5E, registrační značky ..., bílé barvy, čímž způsobil společnosti Business Lease, s.r.o., se sídlem Radlická 714/113a, Praha, škodu ve výši 5 157 Kč.
Citovaný rozsudek napadl obviněný v celém rozsahu odvoláním, které bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 26. 4. 2016, sp. zn. 8 To 121/2016, podle §256 tr. ř. zamítnuto jako nedůvodné.
II.
Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě dovolání, v němž odkázal na dovolací důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. Namítá nesprávné posouzení jeho jednání jako přečin poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku s tím, že zejména namítá nesprávný postup soudů „ve způsobu zjištění způsobené škody“. Výši škody, že soud I. stupně dovodil pouze z odborného vyjádření z oboru ekonomiky, kterým však byla stanovena nesprávně, protože odborné vyjádření se zakládá pouze na údajích z ceníku a nedošlo k důkladné prohlídce poškozeného vozidla. Soud I. stupně tak podle obviněného postupoval nesprávně, když si nevyžádal revizní znalecký posudek, který by určil skutečnou vzniklou škodu na vozidle. K tomu poukázal na ustanovení §137 tr. zákoníku, podle kterého se při stanovení výše škody vychází z ceny, za kterou se věc, která byla předmětem útoku, v době a v místě činu obvykle prodává. Poškozené zrcátko, že ale bylo možno v době spáchání skutku pořídit za cca 2 000 Kč a tak způsobená škoda nedosáhla škody nikoliv nepatrné a skutek „měl být řešen v přestupkovém řízení s ohledem na zásadu subsidiarity trestní represe podle §12 odst. 2 tr. ř.“ (správně tr. zákoníku), protože skutek není přečinem ale přestupkem. Obviněný také namítá, že v době od spáchání skutku do provedení fotodokumentace, bylo vozidlo ponecháno bez dozoru a výši škody mohlo proto navýšit i jednání třetí osoby.
V další části dovolání pak obviněný namítá porušení práva na spravedlivý proces, když podle něj nebylo nade vší pochybnost prokázáno, že skutečně on spáchal skutek popsaný v obžalobě (správně v návrhu na potrestání). Soudy, že opřely zjištění skutkového stavu pouze o výpovědi J. M. a J. K., které se ale podle něj v zásadních bodech neshodují a nepovažuje za důvěryhodné, když svědek J. K. měl zjevný motiv a osobní zájem na tom, aby jej křivě obvinil za rozbité zrcátko, aby on nebyl za poškození vozidla odpovědný podle pracovněprávních předpisů. Odvolacímu soudu pak obviněný vytýká, s odkazem na rozhodnutí Ústavního soudu zabývající se touto otázkou, že se nevypořádal s jeho námitkami ohledně hodnocení věrohodnosti výpovědí svědků, a jeho jako obviněného, soudem I. stupně, k čemuž citoval danou část odůvodnění rozsudku soudu I. stupně, jehož postup považuje za odporující zásadě volného hodnocení důkazů, shledává v tom libovůli soudu a také porušení jeho práva na spravedlivý proces. V důkazní situaci „tvrzení proti tvrzení“, že jsou na hodnocení důkazů kladeny zvýšené nároky, ale soudy to nebraly v potaz.
Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Brně a tomuto soudu přikázal, aby věc znovu projednal a rozhodl.
K dovolání státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství uvedl, že s ohledem na povahu námitek obviněného se k němu nebude věcně vyjadřovat.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací předně konstatuje, že dovolání je podle §265a tr. ř. přípustné, že jej podala včas oprávněná osoba a splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Po přezkoumání věci pak Nejvyšší soud zjistil, že dovolání obviněného je důvodné.
Uplatněnému důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. odpovídá námitka obviněného o nesprávném postupu soudů při zjišťování výše způsobené škody. Obviněný poukazuje na ustanovení §137 tr. zákoníku (stanovení výše škody) s tím, že při stanovení výše škody se vychází z ceny, za kterou se věc, která byla předmětem útoku, v době a místě činu obvykle prodává. Jedná se tak o námitku tzv. „jiného nesprávného hmotně právního posouzení“, jímž je posouzení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Obviněný totiž v podstatě namítá, že postup podle ustanovení §137 tr. zákoníku nebyl dodržen, i když s tím, že podle něj bylo možné poškozené zpětné zrcátko pořídit za cca 2 000 Kč, z čehož pak dovozuje, že se nejedná o škodu nikoliv nepatrnou, a proto jde pouze o přestupek. Obviněný tak nesouhlasí s výší škody zjištěné soudem a domáhá se nového tzv. revizního znaleckého posudku, a to i z důvodu porušení postupu stanoveného v ustanovení §137 tr. zákoníku.
K otázce způsobu zjišťování výše škody se nijak nevyjádřil soud I. stupně ani soud odvolací, ač se jedná o otázku související s právní kvalifikací skutku, když podmínkou právního posouzení jednání obviněného jako přečin poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku, a tedy trestní odpovědnosti obviněného vůbec, je způsobení škody nikoli nepatrné na cizím majetku. Řádné zjištění výše škody je o to významnější v tomto případě, kdy podle soudů, vycházejících z odborného vyjádření, byla výše škody 5 157 Kč, tedy těsně nad hranicí škody nikoli nepatrné podle §138 odst. 1 tr. zákoníku (nejméně 5 000 Kč).
Podle §137 tr. zákoníku se při stanovení výše škody vychází z ceny, za kterou se věc, která byla předmětem útoku, v době a v místě činu obvykle prodává. Nelze-li takto výši škody zjistit, vychází se z účelně vynaložených nákladů na obstarání stejné nebo obdobné věci nebo uvedení věci v předešlý stav.
Jak vyplývá z odborného vyjádření (č. l. 27 – 28 tr. spisu), škoda ve výši 5 157 Kč byla stanovena jako součet ceny poškozeného materiálu a ceny práce, tedy podle účelně vynaložených nákladů na uvedení věci v předešlý stav, což je ale v rozporu s výše citovaným ustanovením §137 tr. zákoníku. Již v rozhodnutí publikovaném pod č. 32/94 Sb. rozh. tr. bylo uvedeno, že „při stanovení výše škody je nutné důsledně respektovat ustanovení §89 odst. 15 tr. zák. (nyní §137 tr. zákoníku), podle něhož se vychází z ceny, za kterou se věc, která byla předmětem útoku v době a v místě činu, obvykle prodává. Nelze-li takto výši škody zjistit, vychází se z účelně vynaložených nákladů na obstarání stejné nebo obdobné věci, nebo uvedení věci v předešlý stav. Toto ustanovení dává vodítko pro postup orgánům činným v trestním řízení při objasňování pojmového znaku – způsobené škody, pokud je součástí objektivní stránky skutkové podstaty trestného činu. Pokud jde o motorová vozidla, jde o specifické zboží, které se ovšem běžně prodává a nakupuje, ať už jako nové nebo opotřebené. Lze tedy zjišťovat bez větších obtíží právě to, za jakou cenu se, ať už nová nebo ojetá motorová vozidla, v konkrétní době a na konkrétním místě prodávají“. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2001, sp. zn. 7 Tz 103/2001 (publikovaném pod č. 39/2001 Sb. rozh. tr.), pak vyplývá, že ustanovení §89 odst. 12 tr. zák. (nyní §137 tr. zákoníku) je koncipováno tak, že vyjadřuje celkem tři kritéria pro stanovení výše škody. Těmito kritérii jsou: cena, za kterou se věc v době a v místě činu obvykle prodává, účelně vynaložené náklady na obstarání stejné nebo obdobné věci nebo účelně vynaložené náklady na uvedení v předešlý stav. Vzájemný vztah těchto kritérií není takový, že by šlo o alternativy, z nichž by si orgány činné v trestním řízení mohly podle volného uvážení zvolit tu, kterou použijí. Mezi uvedenými kritérii je určitá hierarchie, která vyjadřuje, že primárním hlediskem je hledisko ceny, za kterou se věc v době a v místě činu obvykle prodává, a že teprve v případě, kdy výši škody není možné zjistit podle tohoto hlediska, je použitelné některé z dalších dvou hledisek, to znamená hledisko účelně vynaložených nákladů na obstarání stejné nebo obdobné věci nebo hledisko účelně vynaložených nákladů na uvedení v předešlý stav.
Dovoláním napadené usnesení Krajského soudu v Brně, a také předcházející rozsudek Městského soudu v Brně, jsou z hlediska zjišťování výše škody v rozporu s uvedenou judikaturou a nebylo tak prozatím spolehlivě prokázáno, zda obviněný svým jednáním naplnil všechny znaky skutkové podstaty přečinu poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným. Proto byl naplněn obviněným uplatněný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., i na něj navazující důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. a bylo nutno rozhodnutí obou soudů zrušit, protože bez náležitého zjištění výše škody jsou přinejmenším předčasná.
Uplatněnému důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. odpovídá také námitka obviněného ohledně aplikace zásady subsidiarity trestní represe, zakotvené v ustanovení §12 odst. 2 tr. zákoníku. Její řešení, stejně jako dalších námitek, bude mít ale význam pouze v případě, že bude řádně zjištěná výše škody a tato bude dosahovat výše potřebné k závěru, že spáchal přečin kladený mu za vinu.
Na základě uvedených důvodů Nejvyšší soud, když shledal, že z hlediska v dovolání uplatněných námitek napadené rozhodnutí spočívá na jiném nesprávném hmotně právním posouzení, rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení. Učinil tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. b) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. prosince 2016
JUDr. Michal Mikláš
předseda senátu