ECLI:CZ:NS:2016:7.TDO.1084.2016.1
sp. zn. 7 Tdo 1084/2016-31
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 31. 8. 2016 o dovolání obviněného F. H. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 13. 10. 2015, sp. zn. 68 To 214/2015, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. 4 T 132/2014 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného F. H. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný F. H. podal prostřednictvím obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 13. 10. 2015, sp. zn. 68 To 214/2015, jímž bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 30. 4. 2015, sp. zn. 4 T 132/2014. Výrok o zamítnutí odvolání napadl s odkazem na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl nesprávnost skutkových zjištění, která se stala podkladem výroku o vině. Vytkl, že soudy vadně hodnotily důkazy, které byly jen nepřímé a nebyly podle jeho názoru způsobilé usvědčit ho jako osobu totožnou s pachatelem činu. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a aby přikázal nové projednání a rozhodnutí věci nebo ho sám zprostil obžaloby.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání nevyjádřila.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Především musí Nejvyšší soud připomenout, že dovolání není běžný opravný prostředek a neplní funkci „dalšího odvolání“. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale v dané věci jen z některého z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Podat dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Konkrétní uplatněné námitky mají relevanci deklarovaného dovolacího důvodu za předpokladu, že mu odpovídají svým obsahem. Žádný z dovolacích důvodů se nevztahuje ke skutkovým zjištěním a k hodnocení důkazů. Uváží-li se povaha dovolacích důvodů, které jsou v zákoně taxativně vymezeny, je zřejmé, že dovolání je mimořádný opravný prostředek určený k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Dovolání se tudíž nemůže zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Namítá-li se v dovolání podaném proti odsuzujícímu rozhodnutí nesprávné právní posouzení skutku, pak uvedenému dovolacímu důvodu obsahově odpovídají jen takové námitky, v nichž se tvrdí, že skutek, tak jak ho zjistily soudy prvního a druhého stupně, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Podstatou dovolacího důvodu je vadná aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy. Pokud je dovolacím důvodem jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jedná se rovněž o chybnou aplikaci norem hmotného práva na skutkové okolnosti zjištěné soudy.
Obviněný byl odsouzen pro přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku a přečin poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku. Takto byl posouzen skutek, který podle zjištění Okresního soudu ve Vsetíně spočíval v podstatě v tom, že obviněný
- v době od 17,00 hodin dne 15. 3. 2013 do 7,50 hodin dne 18. 3. 2013 ve V. v budově Besedního domu vypáčil dveře vedoucí k prostorám kanceláří, vyrazil dveře ke kancelářím obchodní společnosti Ski Centrum Kohútka, a.s., odkud odcizil věci specifikované ve výroku o vině v hodnotě nejméně 60 000 Kč ke škodě Ing. M. M. a v hodnotě 20 000 Kč ke škodě organizace JAVORNÍKY sdružení, přičemž na zařízení způsobil obchodní společnosti Ski Centrum Kohútka, a.s., škodu ve výši 14 700 Kč (bod 1 výroku o vině),
- v přesně nezjištěné době od 1. 5. 2013 do 31. 5. 2013 ve V. ve sklepních prostorech budovy Besedního domu vnikl do kotelny a neuzamčeného skladu, odkud odcizil věci specifikované ve výroku o vině v hodnotě 14 000 Kč ke škodě poškozených R. M. a M. Š. (bod 2 výroku o vině).
V podaném dovolání obviněný neuplatnil žádné námitky v tom smyslu, že by uvedený skutkový stav neznamenal naplnění znaků přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku a přečinu poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku. Pouze takto koncipované námitky by obsahově korespondovaly s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Obviněný učinil obsahem dovolání v celém rozsahu výlučně jen polemiku se zjištěním soudů, že je osobou totožnou s pachatelem krádeže a poškození cizí věci, přičemž soudům vytýkal způsob, jímž hodnotily důkazy vztahující se k otázce, kdo byl pachatelem. Tyto námitky pro svou vyloženě skutkovou povahu stojí mimo rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný sice formálně deklaroval tento zákonný dovolací důvod, ale jinak uplatnil námitky, které mu co do svého obsahu neodpovídají a nejsou pod něj podřaditelné.
Nejvyšší soud z pozice dovolacího soudu zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, jestliže to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad ustanoveních čl. 4, čl. 90 Ústavy.
Mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu ve Vsetíně, z nichž v napadeném usnesení vycházel také Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé žádný extrémní rozpor není, a to ani v otázce totožnosti obviněného s osobou pachatele posuzovaného činu.
Obviněný popřel spáchání činu, o jeho pachatelství nebyl k dispozici žádný přímý důkaz, ale nepřímé důkazy byly dostatečným podkladem pro závěr, že je pachatelem. Obviněný měl přístup do Besedního domu ve V. i možnost pohybu po jeho budově a znal poměry v něm z titulu svého pracovního spojení s M. M., jednatelkou obchodní společnosti působící v tomto objektu. Z výpovědi svědkyně I. O. vyplývá, že v Besedním domě pracovala jako servírka a že o víkendu v době odpovídající spáchání útoku uvedeného v bodě 1 výroku o vině, kdy žádné z restauračních zařízení (pizzerie, pivnice) nebylo ještě otevřeno, viděla vcházet do budovy obviněného s další osobou, kterou nedokázala identifikovat. Svědkyně vysvětlila, že vzhledem k situaci jí bylo jasné, že obviněný nemůže jít jinam než do patra kanceláří, odkud po chvíli slyšela zvuky, které popsala jako bouchání a mlácení, s tím, že asi za hodinu viděla obviněného odcházet i s druhou osobou z budovy. V průběhu následujícího týdne se svědkyně dověděla, že v Besedním domě vyšetřovala policie vykradení kanceláře. Svědek M. M., který byl v Besedním domě jako kuchař přítomen zároveň se svědkyní I. O., potvrdil, že ho svědkyně I. O. upozornila na hluk z prostoru patra nad restaurací s tím, že slyšela rány a že tam viděla jít obviněného s další osobou. Z hlediska usvědčení obviněného bylo významné zjištění, že měl u sebe věci, které byly odcizeny jak z uzamčené kanceláře (bod 1 výroku o vině), tak z neuzamčeného skladu u kotelny (bod 2 výroku o vině), a že s nimi nakládal. Toto zjištění vyplývá z výpovědi svědka P. B. a je podporováno také svědeckou výpovědí poškozeného R. M., jehož věci se ocitly u P. B. poté, co mu je obviněný předal. Za tohoto stavu není nic nepřijatelného na úsudku soudů, že obviněný je pachatelem obou útoků.
Není úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu dopodrobna reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy prvního a druhého stupně hodnotily důkazy v souladu s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů, že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. a že své hodnotící úvahy jasně, srozumitelně a logicky vysvětlily. Za tohoto stavu nepřicházelo v úvahu, aby Nejvyšší soud konstatoval porušení ústavně zaručeného základního práva obviněného na spravedlivé řízení.
To, že obviněný nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudů a že se neztotožňuje se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, není dovolacím důvodem.
Nejvyšší soud proto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl dovolání obviněného jako dovolání podané z jiného než zákonného dovolacího důvodu.
Vzhledem k výraznému časovému odstupu od vyhlášení napadeného usnesení, ke kterému došlo dne 13. 10. 2015, pokládá Nejvyšší soud za nutné poznamenat, že věc mu byla předložena dne 3. 8. 2016. V řízení před Nejvyšším soudem tedy nedošlo k žádným průtahům.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. srpna 2016
JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu