ECLI:CZ:NS:2016:7.TDO.1096.2016.1
sp. zn. 7 Tdo 1096/2016-25
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 14. září 2016 v Brně dovolání obviněného P. Š. proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 11. 2015, sp. zn. 6 To 481/2015, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 5 T 173/2013, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. Š. odmítá .
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
Okresní soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 22. 6. 2015, sp. zn. 5 T 173/2013, uznal obviněného P. Š. (dále zpravidla jen „obviněný“) vinným přečinem nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1 tr. zákoníku, přečinem neoprávněného užívání cizí věci podle §207 odst. 1 alinea prvá tr. zákoníku a přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku, které podle skutkových zjištění soudu spáchal tím, že
dne 28. 10. 2012 kolem 2:50 hod. v Ú. n. L. – H., v ulici K Ch., v osobním motorovém vozidle tov. zn. Kia Picanto, reg. zn. ..., na místě spolujezdce a následně po vystoupení z vozidla opakovaně vyhrožoval usmrcením řidiči taxislužby poškozenému L. Č., když tyto výhrůžky umocnil vsunutím své pravé ruky do pravé kapsy kalhot, což u poškozeného vzbudilo obavu, že se obviněný P. Š. snaží vytáhnout zbraň a z obavy o svůj život poškozený z vozidla vystoupil a vyzval obviněného, aby z vozidla rovněž vystoupil, načež obviněný P. Š. situace využil, sedl si na místo řidiče opuštěného nezajištěného vozidla tov. zn. Kia Picanto, reg. zn. ..., a bez souhlasu či svolení poškozeného L. Č. je neoprávněně užíval, když vozidlo řídil v době kolem 02:58 hod. až 03:06 hod. dne 28. 10. 2012 po pozemní komunikaci z ulice K Ch., Ú. n. L. – H., k domu č.p. ... v Ú. n. L. – H., kde z vozidla vystoupil a zanechal jej na pozemní komunikaci. Následně byl zadržen hlídkou Policie České republiky. Tohoto jednání se dopustil ve stavu vylučujícím způsobilost, který si přivodil předchozím požitím alkoholu před jízdou, což bylo zjištěno následnou dechovou zkouškou, když podle znaleckého posudku dosahovala hladina alkoholu v přepočtu na hladinu alkoholu v krvi u obviněného P. Š. v době, když řídil osobní motorové vozidlo tov. zn. Kia Picanto, reg. zn. ..., tedy v době kolem 02:58 hod. až 03:06 hod. dne 28. 10. 2012, hodnoty v rozmezí 3,31g/kg až 3,73 g/kg (promile).
Podle §207 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku odsoudil obviněného k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců. Podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku výkon trestu odnětí svobody podmíněně odložil na zkušební dobu dvaceti měsíců. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku obviněnému uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu dvaceti měsíců.
Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 25. 11. 2015, sp. zn. 6 To 481/2015, podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné odvolání obviněného podané proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně.
II. Dovolání a vyjádření k němu
Proti tomuto usnesení podal obviněný prostřednictvím obhájce JUDr. Rostislava Sochora včas dovolání opírající se o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Namítl v něm, že jediným důkazem prokazujícím jeho vinu je výpověď poškozeného L.Č., která je nelogická, nevěrohodná a v rozporu s výpověďmi svědků P. E. a Š. Š., že i výpovědi svědků P. E. a Š. Š. byly hodnoceny tendenčně. Obviněný dále uvedl, že vznikly rozpory mezi údajem popisujícím jeho chování, jak je zaznamenalo operační středisko Policie České republiky a následným líčením událostí v rámci jeho výpovědi. Obviněný vytkl, že nebyl proveden důkaz, a to výslech jím navrženého svědka Ing. V. Š. Za nesprávný obviněný považuje závěr orgánů činných v trestním řízení o existenci úmyslu zastrašit poškozeného saháním do kapsy pro možnou zbraň. Doplnil, že důkazní situace vylučuje možný závěr o úmyslu ohrozit poškozeného zbraní. Obviněný se domnívá, že se soudy nevypořádaly s jeho zdravotním a psychickým stavem v době spáchání skutku, přičemž k jeho prokázání obviněný navrhoval výpovědi svědků R. H. a MUDr. P. Ž. Obviněný namítl, že mu za účelem zjištění hladiny alkoholu v krvi nebyla odebrána krev, ani nebyla provedena orientační dechová zkouška. Uvedl, že byl zkrácen v právu na obhajobu, čímž bylo zasaženo do práva na spravedlivý proces. Ve vztahu k (ne)provedeným důkazům obviněný poukázal na rozsáhlou judikaturu Ústavního soudu, Nejvyššího soudu a Nejvyššího správního soudu.
Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil v celém rozsahu usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 11. 2015, sp. zn. 6 To 481/2015, a aby mu přikázal věc znovu v potřebném rozsahu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší státní zástupce uvedl, že se k dovolání obviněného P. Š. nebude věcně vyjadřovat, a souhlasil s projednáním věci v neveřejném zasedání za podmínek §265r odst. 1 tr. ř.
III. Přípustnost dovolání
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání má obligatorní náležitosti dovolání stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Vycházel přitom z následujících skutečností.
K důvodu dovolání podle §265i odst. 1 písm. g) tr. ř.
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 tr. ř., §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí soudní instancí zaměřenou na přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně. Samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, odůvodňuje-li to extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je třeba dát průchod ústavně garantovanému základnímu právu obviněného na spravedlivý proces. Extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy je dán zejména tehdy, když skutková zjištění soudů nemají obsahovou spojitost s důkazy, když skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, když skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod. Zmíněný rozpor může nastat i v případě, když skutková zjištění soudů jsou založena na úkonech, které jsou zatíženy tak závažnými vadami, že tyto úkony nelze použít jako důkaz, a buď tu nejsou žádné další důkazy anebo zbývající důkazy nepostačují k tomu, aby jen na jejich podkladě obstála skutková zjištění soudů.
Podle §265f odst. 1 tr. ř. je Nejvyšší soud jako soud dovolací při rozhodování o dovolání vázán tím, které výroky rozhodnutí, v jakém rozsahu a z jakých důvodů dovolatel napadá a čeho se domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu s odkazem na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. nebo §265b odst. 2 tr. ř., o které se dovolání opírá. Takto podané dovolání vymezuje rozsah a obsah přezkumné povinnosti dovolacího soudu. Východiskem pro existenci důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spočívajícího v nesprávném právním posouzení skutku je popis skutku obsažený v příslušném výroku napadeného rozhodnutí ve věci samé. Nejvyšší soud proto přezkoumává napadený rozsudek ve vztahu k těm skutkovým zjištěním, která jsou uvedena v tzv. skutkové větě výroku o vině. S odkazem na důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je založeno rozhodnutí napadené dovoláním. Skutkový stav je v případě rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení jednotlivých důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. (srov. Šámal, P., Král, V., Baxa, J., Púry, F. Trestní řád. Komentář. II. díl 4. vydání. Praha: C. H. Beck 2002, s. 1642). Protože důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, dovolacímu soudu nepřísluší posuzovat správnost a zákonnost provádění dokazování. Postup soudu, jímž provádí dokazování v hlavním líčení (veřejném zasedání) je totiž upraven trestním řádem, tedy procesním předpisem, a není součástí hmotně právního posuzování.
Obviněný uplatnil v dovolání pouze skutkové a procesní námitky. Mezi skutkové námitky patří, že jediným důkazem prokazujícím vinu obviněného, je výpověď poškozeného L. Č., že výpovědi svědků P. E. a Š. Š. byly hodnoceny tendenčně, že jsou rozpory mezi údajem popisujícího jeho chování, jak je zaznamenalo operační středisko Policie České republiky a následným líčením událostí poškozeným, že považuje za nesprávný závěr orgánů činných v trestním řízení o existenci úmyslu zastrašit poškozeného saháním do kapsy pro možnou zbraň, že se soudy nevypořádaly s jeho zdravotním a psychickým stavem v době skutku, a že mu za účelem zjištění hladiny alkoholu v krvi nebyla odebrána krev, ani nebyla provedena orientační dechová zkouška. Těmito námitkami napadl rozsah provedeného dokazování, způsob hodnocení důkazů, jakož i skutková zjištění učiněná soudy, jimiž je dovolací soud zásadně vázán. Takové námitky nenaplňují uplatněný dovolací důvod. Dovolací soud je zásadně vázán skutkovými zjištěními, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním, tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy, nemohou být předmětem přezkoumání v rámci řízení o dovolání. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002).
K důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Tento důvod dovolání má dvě alternativy uplatnění. Podstata dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je tedy v tom, že soud druhého stupně měl v řízení o odvolání přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, odmítl nebo zamítl řádný opravný prostředek. Druhou alternativou je skutečnost, že odvolateli sice nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, ale tento soud – ač v řádném opravném řízení věcně přezkoumával napadené rozhodnutí soudu prvního stupně – neodstranil vadu vytýkanou v řádném opravném prostředku, nebo navíc sám zatížil řízení či své rozhodnutí vadou zakládající některý z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
Nejvyšší soud neshledal s ohledem na skutečnosti uvedené v předchozích částech odůvodnění tohoto rozhodnutí naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. ani v první ani ve druhé alternativě.
IV. Důvodnost dovolání
Nejvyšší soud z těchto důvodů shledal, že dovolání obviněného, které se opírá o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Nejvyšší soud k námitce obviněného, že bylo popřeno právo na spravedlivý proces uvádí, že právo plynoucí z čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, tj. právo na řádný a spravedlivý proces, není možno vykládat tak, že se obviněnému garantuje úspěch v řízení. Právo na spravedlivý proces neznamená, že je jednotlivci zaručováno přímo a bezprostředně právo na rozhodnutí podle jeho názoru, ale je mu zajišťováno právo na takové spravedlivé řízení, v němž se uplatňují všechny zásady správného rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy (usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2002, sp. zn. IV. ÚS 732/2000). Nejvyšší soud zjistil, že v trestní věci obviněného nebylo zasaženo do práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
V souvislosti s námitkou obviněného P. Š., že došlo k zásahu do jeho práva na obhajobu, Nejvyšší soud poukazuje na to, že právo obviněného na obhajobu, je zakotveno v čl. 40 odst. 3, 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen „LPS“). Obviněný má právo, aby mu byl poskytnut čas a možnosti k přípravě obhajoby a aby se mohl hájit sám nebo prostřednictvím obhájce. Jestliže si obhájce nezvolí, ačkoliv ho podle zákona musí mít, bude mu ustanoven soudem. Zákon stanoví, v kterých případech má obviněný právo na bezplatnou pomoc obhájce (§40 odst. 3 LPS). Obviněný má právo odepřít výpověď, tohoto práva nesmí být žádným způsobem zbaven (čl. 40 odst. 4 LPS), přičemž právo na obhajobu se vztahuje na celé trestní řízení a všechny orgány činné v trestním řízení mají povinnost umožnit osobě, proti níž se řízení vede, uplatnění jejích práv. Zásada práva na obhajobu má zaručit plnou ochranu zákonných zájmů a práv osoby, proti níž se vede řízení, podle trestního řádu. Právo na obhajobu přísluší tedy nejen obviněnému, obžalovanému a odsouzenému, nýbrž také zadržené podezřelé osobě podle §76 odst. 6 tr. ř. a podezřelému ve zkráceném přípravném řízení (§179b odst. 2 tr. ř.). Nejvyšší soud shrnuje, že nebylo zasaženo do práva na obhajobu obviněného.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného P. Š. bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., a proto je odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Rozhodnutí o dovolání učinil v neveřejném zasedání, které konal podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. září 2016
JUDr. Jindřich Urbánek
předseda senátu