ECLI:CZ:NS:2016:7.TDO.1138.2016.1
sp. zn. 7 Tdo 1138/2016-22
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 5. října 2016 v Brně dovolání obviněného Ing. H. Š. , proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3. 5. 2016, sp. zn. 4 To 118/2016, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 4 T 151/2015, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného Ing. H. Š. odmítá .
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 23. 2. 2016, sp. zn. 4 T 151/2015, uznal obviněného Ing. H. Š. (dále zpravidla jen „obviněný“) vinným přečinem vyhrožování s cílem působit na úřední osobu podle §326 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, který podle skutkových zjištění soudu spáchal tím, že
dne 22. 2. 2015 v době kolem 5:20 hod. v B. na ulici Ú., na parkovišti před domem č. … poté, co proti němu policisté Oddělení hlídkové služby Městského ředitelství Policie České republiky, konkrétně nstržm. J. V., OEČ: …, a nstržm. Bc. L. M., OEČ: …, v souladu s jejich služebními povinnostmi a oprávněními zejména podle zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, provedli služební zákrok [zajištění podle §26 odst. 1 písm. a) zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky], v rámci kterého u obviněného byla zajištěna jeho legálně držená plně nabitá zbraň – revolver Taurus, vzor 66, ráže 357 Magnum, č. rámu: …, včetně 48 ks nábojů, těmto policistům v reakci na uvedený služební zákrok opakovaně vyhrožoval slovy: „že si na ně počká, že je postřílí“, a tyto své výhrůžky opakoval i v průběhu eskorty ve služebním vozidle slovy: „že uvidí, že si na ně počká, že je prostřílí i s neprůstřelnými vestami“, výhrůžky stále opakoval i přesto, že byl opakovaně vyzván, aby svých výhrůžek zanechal.
Podle §326 odst. 1 tr. zákoníku odsoudil obviněného k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců. Podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku výkon trestu podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání dvanácti měsíců. Podle §101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku vyslovil zabrání revolveru Taurus vzor 66, ráže 357 Magnum, č. rámu …, včetně 54 ks nábojů, které jsou uloženy v úschově u Odboru služby pro zbraně a bezpečnostní materiál při Krajském ředitelství Policie Jihomoravského kraje v Brně, Příční 31.
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 3. 5. 2016, sp. zn. 4 To 118/2016, podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné odvolání obviněného podané proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně.
II. Dovolání a vyjádření k němu
Proti tomuto usnesení ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 23. 2. 2016, sp. zn. 4 T 151/2016, podal obviněný prostřednictvím obhájce JUDr. Romana Haise včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný je přesvědčen o tom, že je nutné celou trestní věc posuzovat v širším časovém pásmu, neboť děj předcházející samotnému skutku je v příčinné souvislosti s jeho následným jednáním. Stejně tak je potřeba zohlednit závěry zpracovaného znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, spolu s jeho špatným zdravotním stavem v době spáchání skutku. Obviněný je přesvědčen, že hodnocení provedených důkazů, tak jak je provedl nalézací soud, vykazuje celou řadu logických nesrovnalostí. Především proto, že si musel být vědom, že jedná s příslušníky Policie České republiky, a nikoliv s mafií. Obviněný označil postup policistů za naprosto nepochopitelný, protože jeho dceři v době jeho zajištění nehrozilo žádné nebezpečí. Uvedl, že by se uklidnil ihned po kontaktu s dcerou nebo jeho bývalou manželkou, která se nacházela na místě. Namítl, že je zcela zřejmé, že neměl v úmyslu vyhrožovat nebo jakkoliv ublížit příslušníkům policie. Obviněný zpochybnil naplnění subjektivní stránky přečinu vyhrožování s cílem působit na úřední osobu podle §326 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku; doplnil, že nevěděl o tom, že jedná s příslušníky Policie České republiky, protože byl zmatený a jednal tedy v omylu. Obviněný sdělil, že střelnou zbraň – revolver Taurus – policii odevzdal bez odporu. V závěru dovolání dodal, že pokud by příslušníci Policie České republiky dále neživili jeho představy o přepadení mafií a únosu dcery a nebránili mu v kontaktu s dcerou (byť i pouze vizuálnímu – na dálku), tak by nedošlo k žádnému vyhrožování.
Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil v celém rozsahu usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3. 5. 2016, sp. zn. 4 To 118/2016, stejně tak i rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 23. 2. 2016, sp. zn. 4 T 151/2015, a aby Nejvyšší soud věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Případně, aby Nejvyšší soud sám rozhodl podle §265m tr. ř. Obviněný souhlasil s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Nejvyšší státní zástupce ve vyjádření k dovolání uvedl, že z jeho obsahu je patrné, že se dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. má vztahovat k odsuzujícímu rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 23. 2. 2016, sp. zn. 4 T 151/2016, přičemž obviněný chtěl předmětné usnesení Krajského soudu v Brně napadnout prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Obviněný zjevně nesouhlasí jen s učiněnými skutkovými zjištěními soudů, přičemž opakuje obsah své obhajoby, která je již známá z dřívějších fází řízení (obhajoba uplatněná před nalézacím soudem, dále pak obhajoba uvedená v odvolání obviněného proti rozsudku soudu prvního stupně); konkrétně to, že si obviněný nebyl vědom toho, že jednal s příslušníky Policie České republiky. Pokud tedy někomu vyhrožoval, potom takové osoby považoval za mafiány vydávající se za příslušníky Policie, nikoliv tedy za skutečné policisty. S ohledem na uvedené nejvyšší státní zástupce uzavřel, že obviněný pouze nesouhlasí se způsobem hodnocení důkazů, stejně tak ani se skutkovými zjištěnými učiněnými soudy obou stupňů pokud jde o jeho zavinění. Doplnil, že obviněný musel již v době spáchání skutku vědět o příslušnosti dotčených osob k Policii České republiky, nikoliv tedy k mafii. Nejvyšší státní zástupce považuje závěry soudů za vyčerpávající a logické a není tedy potřeba k nim cokoliv doplňovat. Uzavřel, že dovolání obviněného neodpovídá uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. S odkazem na judikaturu Ústavního soudu nejvyšší státní zástupce uvedl, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. by mohl být uplatněn tehdy, pokud by došlo k porušení zásad spravedlivého procesu; takovému porušení v případě obviněného však nic nenasvědčuje. Nejvyšší státní zástupce doplnil, že průběh skutku tak, jak je popsán ve výroku o vině nasvědčuje tomu, že obviněný si byl jistý tím, že si předmětné jednání „může dovolit“, neboť jedná s úředními osobami, z jejichž strany mu žádné zlé zacházení nehrozí. Závěrem shrnul, že námitky obviněného zjevně neodpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., protože obviněný nenamítal nesprávné právní posouzení skutku, ani jiné nesprávné hmotněprávní posouzení.
Nejvyšší státní zástupce z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl dovolání obviněného, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
III. Přípustnost dovolání
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání má obligatorní náležitosti dovolání stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než který je uveden v §265b tr. ř. Vycházel přitom z následujících skutečností.
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 tr. ř., §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí soudní instancí zaměřenou na přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně. Samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, odůvodňuje-li to extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je totiž třeba dát průchod ústavně garantovanému základnímu právu obviněného na spravedlivý proces. Extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy je dán zejména tehdy, když skutková zjištění soudů nemají obsahovou spojitost s důkazy, když skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, když skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod. Zmíněný rozpor může nastat i v případě, když skutková zjištění soudů jsou založena na úkonech, které jsou zatíženy tak závažnými vadami, že tyto úkony nelze použít jako důkaz, a buď tu nejsou žádné další důkazy anebo zbývající důkazy nepostačují k tomu, aby jen na jejich podkladě obstála skutková zjištění soudů.
Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek popsán ve skutkové větě výroku o vině. Z těchto skutečností vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu musí soudy nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto poté hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř. ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky, které se týkají skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod., nemají povahu právně relevantních námitek.
Obviněný uplatnil v dovolání pouze skutkové námitky. Mezi skutkové námitky patří, že hodnocení provedených důkazů, tak jak je provedl nalézací soud, vykazuje celou řadu logických nesrovnalostí, že by se uklidnil ihned po kontaktu s dcerou nebo jeho bývalou manželkou, že obviněný neměl v úmyslu vyhrožovat nebo jakkoliv ublížit příslušníkům policie, že střelnou zbraň – revolver Taurus – policii odevzdal bez odporu, a že pokud by Policie představy obviněného o přepadení mafií a únosu dcery dále neživila, nebránila mu v kontaktu s dcerou, nedošlo by z jeho strany k žádnému vyhrožování příslušníkům Policie České republiky. Stejně tak obviněný zpochybnil naplnění subjektivní stránky přečinu vyhrožování s cílem působit na úřední osobu podle §326 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, neboť nevěděl, že jedná s příslušníky Policie České republiky, protože byl zmatený a jednal tedy v omylu. Takové námitky však nenaplňují uplatněný dovolací důvod. Dovolací soud je zásadně vázán skutkovými zjištěními, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním, tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy, nemohou být předmětem přezkoumání v rámci řízení o dovolání. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002).
IV. Důvodnost dovolání
Nejvyšší soud podotýká, že námitky, které obviněný podřadil pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. fakticky nesměřovaly proti hmotněprávním vadám napadených rozhodnutí. Obviněný ve skutečnosti napadá pouze proces hodnocení důkazů soudů obou stupňů a nesouhlasí především se skutkovými zjištěními, na nichž soudy založily jeho trestní odpovědnost za přečin vyhrožování s cílem působit na úřední osobu podle §326 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. K obsahu dovolacích námitek obviněného je navíc nutné upozornit na to, že se fakticky jedná o opakování těch výhrad, které byly součástí jeho obhajoby od počátku trestního řízení, přičemž je učinil též součástí svého řádného opravného prostředku.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného Ing. H. Š. bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., a proto je odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání, které konal za podmínek §265i odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 5. října 2016
JUDr. Jindřich Urbánek
předseda senátu