ECLI:CZ:NS:2016:7.TDO.1162.2016.1
sp. zn. 7 Tdo 1162/2016-21
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 14. 9. 2016 o dovolání obviněného J. N. , proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. 3. 2016, sp. zn. 5 To 80/2016, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 2 T 180/2015 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. N. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 19. 1. 2016, sp. zn. 2 T 180/2015, byl obviněný J. N. – poté, co byl podle §45 odst. 1 tr. zákoníku zrušen výrok o vině a trestu v pravomocném trestním příkaze Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. 1 T 137/2014 – uznán vinným dvěma přečiny maření výkonu úředního rozhodnutí podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a přečinem nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1 tr. zákoníku a odsouzen podle §337 odst. 1 tr. zákoníku, §43 odst. 1 tr. zákoníku, §45 odst. 1 tr. zákoníku, §60 odst. 1 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku k úhrnnému společnému trestu domácího vězení na dva roky a podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení všech motorových vozidel na čtyři roky. Výroky podle §228 odst. 1 tr. ř. a podle §229 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o uplatněných nárocích na náhradu nemajetkové újmy.
Podle zjištění Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou spočíval
- první přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku v podstatě v tom, že obviněný v době od 3. 11. 2013 do 12. 11. 2014 ve V. B. – J., okr. Ž. n. S., po účelové pozemní komunikaci řídil ve čtyřech případech oranžovou motorovou travní sekačku nezjištěné značky, z toho ve třech případech s připojeným vozíkem, ve dvou případech červený motorový traktůrek s připojeným vozíkem a v jednom případě po silnici č. … z J. směrem do O. B., okr. Ž. n. S., osobní automobil zn. Ford Mondeo registrační značky … (body 1-7 výroku o vině),
- druhý přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku v podstatě v tom, že obviněný v době od 12. 11. 2014 do 8. 10. 2015 ve V. B. – J., okr. Ž. n. S., po účelové pozemní komunikaci řídil v šesti případech oranžovou motorovou travní sekačku nezjištěné značky, z toho ve třech případech s připojeným vozíkem, ve třech případech červený motorový traktůrek nezjištěné značky a v jednom případě osobní automobil zn. Ford Mondeo registrační značky … (body 8-17 výroku o vině),
- přečin nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1 tr. zákoníku v podstatě v tom, že obviněný dne 29. 6. 2015 ve V. B. – J. při jízdě oranžovou motorovou travní sekačkou vyhrožoval poškozené Ji. R. a jejímu synu Ja. R. zapálením domu, což u nich vyvolalo důvodnou obavu o život a zdraví vzhledem k dlouhodobému, opakovanému a stupňujícímu se napadání spoluobčanů obce obviněným (bod 13 výroku o vině).
Ze zjištění Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou je patrno, že obviněný ve všech případech uvedených v bodech 1-17 výroku o vině řídil uvedená vozidla přesto, že mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na tři roky, a to pravomocným trestním příkazem Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 30. 9. 2013, sp. zn. 3 T 130/2013.
Odvolání obviněného, podané proti všem výrokům, bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 23. 3. 2016, sp. zn. 5 To 80/2016, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně. Výrok o zamítnutí odvolání napadl s odkazem na důvody dovolání uvedené v §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Namítl, že jeho jednání „nenaplňuje znaky trestného činu“ a že „není dána škodlivost popsaného jednání“. Konkretizoval to tím, že jízdy motorovou sekačkou a traktůrkem byly velmi krátké, že je uskutečnil výlučně mimo obec za účelem obhospodařování pozemků a že není nijak podložen závěr soudů, že šlo o účelovou komunikaci. Uvedl, že soudy nevysvětlily, zda k řízení motorové travní sekačky a traktůrku bylo vůbec třeba řidičského oprávnění. Vytkl, že skutková zjištění soudů ohledně jeho jízd měla podklad ve videozáznamech, které byly pořízeny podle jeho názoru neoprávněně, neboť při tom byla porušena jeho osobnostní práva zaručená Listinou základních práv a svobod. Namítl také porušení ustanovení §2 odst. 4 tr. ř., pokud mezi důkazy byla petice občanů. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Brně a rozsudek Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou, aby zrušil také další obsahově navazující rozhodnutí a aby přikázal nové projednání a rozhodnutí věci.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání nevyjádřil.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání je zjevně neopodstatněné.
Přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku se dopustí mimo jiné ten, kdo maří nebo podstatně ztěžuje výkon rozhodnutí soudu tím, že vykonává činnost, která mu byla takovým rozhodnutím zakázána.
Jestliže zakázanou činností je řízení motorových vozidel, pak podstatou uvedeného přečinu je takové jednání, při kterém pachatel řídí motorové vozidlo, k jehož řízení je podle §3 odst. 3 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb., zákon o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů, třeba řidičského oprávnění pro příslušnou skupinu motorových vozidel. Podmínkou trestnosti činu zásadně není žádná zvláštní charakteristika komunikace, po které pachatel řídí motorové vozidlo, a pokud řídí vozidlo na pozemní komunikaci, není rozhodné o jakou kategorii pozemní komunikace se jedná. Trestnost činu zásadně není podmíněna ani nějakou minimální délkou neoprávněně podniknuté jízdy.
V posuzovaném případě obviněný řídil – kromě osobního automobilu – také motorovou travní sekačku a traktůrek, tedy vozidla, která mají povahu motorových vozidel podle §2 písm. g) cit. zákona a která jsou podle §80a odst. 2 cit. zákona zařazena do skupiny T, tj. traktory a pracovní stroje samojízdné, ke kterým smí být připojeno přípojné vozidlo.
Na velikosti, výkonu či jiných technických parametrech traktoru nezáleží, neboť skupina T zahrnuje všechny traktory, které mají povahu motorového vozidla. Vozidlo, které soudy ve svých rozhodnutích označily za „motorový traktůrek“, je vozidlem, k jehož řízení je třeba řidičského oprávnění.
Vozidlo, které soudy označily za „motorovou travní sekačku“, má povahu motorového vozidla, protože motor u této sekačky plní funkci její pohonné jednotky a je zdrojem kinetické energie zajišťující pohyb celé sekačky. Nejedná se tedy o to, že by motor zajišťoval jen chod sekacího nože a že by pohyb celé sekačky byl zajišťován jinak, např. lidskou silou při tlačení sekačky. Šlo o sekačku, na které řidič sedí a řídí ji podobně jako traktor, což ji jasně charakterizuje jako motorové vozidlo, a to jako samojízdný pracovní stroj, ke kterému smí být připojeno přípojné vozidlo. S přípojným vozíkem ostatně obviněný vykonal podstatnou část jízd.
Pokud obviněný namítal, že jízdy motorovou travní sekačkou a traktůrkem vykonal v souvislosti s obhospodařováním pozemků, nelze pominout, že k těmto pozemkům jel po pozemní komunikaci v obci, jak je jasně patrno z plánku místa, na němž je trasa jízd obviněného zachycena. Evidentně se jednalo o dopravní cestu určenou k užití silničními a jinými vozidly a chodci, tedy o pozemní komunikaci podle §2 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů. Přitom není rozhodné, o jakou kategorii pozemní komunikace ve smyslu §2 odst. 2 písm. a) až d) cit. zákona šlo. Případná nepřesnost označení kategorie pozemní komunikace ve výroku o vině nemůže mít vliv na jeho meritorní správnost. I když ujetá vzdálenost nebyla při jednotlivých jízdách nijak velká, nelze pominout, že obviněný vykonal jízdy po komunikaci vedoucí kolem obytných domů v obci. Podstatný význam má také četnost vykonaných jízd, která ukazuje na to, že obviněný si počínal s vyšší mírou rozhodnosti nerespektovat uložený zákaz řízení motorových vozidel. S ohledem na to je namístě konstatovat, že výrok o vině obviněného nekoliduje se zásadou subsidiarity trestní represe, jak je vyjádřena v ustanovení §12 odst. 2 tr. zákoníku, a že adekvátně vystihuje míru společenské škodlivosti posuzovaných činů.
Právní posouzení skutků kvalifikovaných jako dva přečiny maření výkonu úředního rozhodnutí podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku je v souladu se zákonem.
Ve vztahu k výroku o vině přečinem nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1 tr. zákoníku obviněný žádné konkrétní námitky neuplatnil. S paušálně formulovanou výtkou, že „jednání popsané ve výrokové části rozsudku … nenaplňuje znaky trestného činu“, se Nejvyšší soud nemohl vypořádat jinak než také jen obecným konstatováním, že právní posouzení skutku uvedeného v bodě 13 výroku o vině podle citovaného ustanovení je správné, a odkazem na odůvodnění rozhodnutí obou soudů.
V podaném dovolání se obviněný ohradil proti tomu, že soudy opřely svá zjištění ohledně jízd obviněného motorovou travní sekačkou a motorovým traktůrkem o kamerový záznam, který pořídil P. H. z okna domu, ve kterém bydlí společně s L. J. a kolem kterého obviněný jezdil. Kamera snímala plot, vstupní dveře na pozemek u domu, část pozemku před domem a komunikaci vedoucí kolem domu. Z výpovědí svědků Ji. R., Ja. R. a L. J., jakož i z vysvětlení, které podal P. H. a které bylo v hlavním líčení čteno postupem podle §211 odst. 6 tr. ř., vyplynulo, že obviněný v době, kdy měl uložený trest zákazu činnosti, řídil motorová vozidla v obci V. B. – J. prakticky stále. Kamerový záznam jeho jízd byl pořízen proto, aby se stal podpůrným důkazem, který potvrzuje a konkretizuje jízdy, jimiž obviněný páchal trestný čin, a který objasňuje charakter řízených vozidel a dokresluje povahu cesty, po které vykonal posuzované jízdy, z toho hlediska, že se jedná o pozemní komunikaci. Pořízení kamerového záznamu tedy mělo legitimní opodstatnění a rozhodně nebylo žádným nepřiměřeným zásahem do práva obviněného na nedotknutelnost soukromí, resp. do jeho práva na zachování lidské důstojnosti, osobní cti, dobré pověsti a na ochranu jeho jména (čl. 7, čl. 10 Listiny základních práv a svobod), jak ostatně vysvětlil Krajský soud v Brně v odůvodnění napadeného usnesení.
Obviněný část námitek zaměřil proti tomu, že mezi listinnými důkazy byla petice občanů obce V. B. – J. Obsah petice se všeobecně týkal hrubého a vulgárního chování obviněného vůči spoluobčanům. Petice byla adresována „představitelům městského úřadu“ a byla dána na vědomí Probační a mediační službě ve Žďáru nad Sázavou a Policii České republiky ve Velkém Meziříčí. Nebyla tedy určena žádnému ze soudů a soudy na jejím podkladě neučinily žádná skutková zjištění, která by byla relevantní z hlediska znaků přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, ani z hlediska znaků přečinu nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1 tr. zákoníku. Pokud byla petice založena do spisu a pokud jí byl v hlavním líčení proveden důkaz, nemělo to žádný význam pro skutková zjištění soudů a neznamenalo to namítaný rozpor s ustanovením §2 odst. 4 tr. ř., podle něhož orgány činné v trestním řízení nepřihlížejí k obsahu petic zasahujících do plnění jejich povinností.
Rozsudek Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou není rozhodnutím, které by spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Napadené usnesení Krajského soudu v Brně, jímž bylo zamítnuto odvolání obviněného, není rozhodnutím, které by bylo vadné ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. září 2016
JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu